607

Veľkým okom zorím jasne. Slov. Zátur. —
se. Zořiti se, Tag werden, tagen. Zoří se =
zoře počíná svítiti. Na Slov. Už sä zorí, už
sa zore (aurora est). Hdž. Čít. 133. Este
sa len zorí, už k hore, do hory štyry duše
honia turecké potvóry. Sl. spv. III. 111.
Zora sa Zora, dňa nového družica. Sldk.
588. Keď sa počalo zorievať, išiou som od
neho. Koll. Zp II. 319. Zorí sa zora, pur-
purovo blčí, Tatra hromami, more búrou
zhučí. Vaj. Tat. a mor. 168

Zorivosť, i, f. = zuřivosť. Na Slov. Bern.

Zorivý = zuřivý. Na Slov. Bern.

Zóřivý = opravdový, přísný, ernsthaft,
Výb. I. 348., vážné mysli. Jir. Josef opět
zóřivě (jiný rkp. horlivě) vzhledl na deset
bratří; Postrašil je tvrdú řečí a zóřivú tváří
hledě na ně. Živ. Josefa. Mus. 1862. 222.,
225.

Zorka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zorkovice, dle Budějovice, Zorkowitz,
ves u Strakonic.

Zorky, pl., f. = výzvědy, tajné ohledání,
ozorky, Heimliche Kundschaft. Poslal ho na
zorky (ozorky). Mor. Val. Vck.

Zorleti, el, ení = orlem se státi, ein
Adler werden — kde. Na orlím hnízdě
i sova zorlí. Č. M. 324.

Zorně = pozorně, aufmerksam. Pl.

Zorné, ého, n., protiva věcného (Gegen -
satz des Realen), das Ideale. Klc.

Zornělý (von selbst) urbar geworden.
Nz.

Zorněný; -ěn, a, o, urbar gemacht, Nz.

Zorněti, ěl, ění, urbar werden. Nz.

Zorní = ranní, jitřní, Morgen-. Z. jas-
nosť, Troj., světlosť, St skl., záře. Zlob.
Z. hvězda, Troj., Alx. BM. v. 29. (HP. 81.),
užovka, coluber aurora, die Augenschlange.
Sl. les. Od vzchoda zornieho (ab ascensu
aurorae), poňaž nevyjdú hvězdy. BO.

Zornice, e, f. = zřítelnice, zornička. Us.
Šd. — Z. = zornička, jitřenka hvězda. Ta
jasná hviezda, čo ju vídame hned ráno na
východe, hned večer na západe. Keď ju
vidíme ráno, voláme ju zornicou, keď ju
vidíme večer, volame ju večernicou. Hdž.
Čit. 150. Ukoristil i Turkyňu, pravú krá-
savicu, dcéru bega tureckého, krásnu sťa
zornicu. Ppk. I.122. Nuž nemáme bohatierov ?
A čo tá svätica? Ona skvie sa nám z blan-
kytu sťa ranná zornica. Ppk. L 224. — V z
Zornička.

Zornička, y, f. = zornice, zřítelnice, pa-
nenka, dle Pupille. Z. mimostřední, corec-
topia; zúžení z-ky, myosis, corestenoma,
utvoření z-ky, coremorphosis, ektopie z-ky,
corectopia, rozšíření z-ky, mydriasis. Schb.,
Nz. lk. — Z. = zornice, hvězda, jitřenka,
der Morgenstern. Vysoko z., nad kostelem
hvězda Sl. ps. 23. Večerná z. mihotala sa
už na pade ponáhlajúc sa za ligotným
slncom. Lipa 299. Z. na obzore ligoce sa
mu mali ká. Kyt. 1876. 30. — Z. = ranní
záře, zoře, div Morgenröthe. Než zornička
vyjde. Němc. Už prvá z. vychodí. Dbš.
Obyč 54. Vydriapala sa teda na jeden vy-
soký strom a tam čakala z-ku. Dbř. Sl.
pov. I. 51.

Zorničkový, pupillaris, Pupillar-. Z.
blána. Nz. lk.

Zorničný = od zornice, Morgenröthe-.
Keď žiara z-čná na horách zasvieti, roz-
lúčime sa s nášmi hviezdami. Syt. Táb. 46.

Zorník, a, m., der Optiker. Cf. Zorbár.

Zorniti, il, ěn, ění, urbar machen. —
co: zemi (ornou učiniti). Nz.

Zornka, y, f., zornia, rostl. vikvovitá.
Rostl. I. 230. a.

Zorný, Gesichts-, Seh-. Z. pole, prostor,
das Gesichtsfeld, osa, úhel. Nz., ZČ. I. 31.,
Sté. Zem. 102., Dk. P. 59., Mj., Jrl. 402., 426.
Z. paprsek, der Sehstrahl. Jrl. 422. Z. pole
dalekohledu. ZČ. Z. pole čočky. Mj 280.
Z. sklo. Wld. Z. skla (skleněná kukátka,
Glasaugen, Schaugläser) zasazena jsou do
přední stěny kotlu varního, aby vařič viděl
do vnitřku kotlu. KP. V. 109. Z. přímka, der
Gesichtsstrahl. — Z. = od zory, Morgenröthe-.
Z. ruměnec. Kyt. 1876.8. Tam teda pokľaknuv
na pobožných stále sa meškal modlitbách,
dokavád zorná nevychádzala žára. Hol. 9.
Láska nebeská je vetrík juha, duše sú
strunky srieborné, rám tých strún pekná več-
nosti dúha, blesky strún, blesky sú zorné.
Sldk. 345. — Z. = názorný, zračný, zra-
čitý, anschaulich. Nz.

Zoroastr, a, m. = mudrc v staré Persii,
asi 600 r. př. Kr. Vz více v S. N.

Zorolub, a, m., os. jm. V tom ražnú Z.
strelu do Privinovca zamírí. Hol. 148.

Zořovka, y, f. Z. bolehlavitá, pumpava,
erodium cicutarium, schierlingsblätteriger
Reiherschnabel, rostl. Vz Kk. 241.

Zorožarie, f., die Gluth der Morgen-
röthe. Jasajúce sa v z. jasnej. Lipa. 345.

Zorvák, u, m., čes. tanec. Škd. exc.

Zosaditi, vz Zosázeti.

Zosáknouti, knul a kl, ut, utí, zosá-
kati = cele osáknouti, hängen bleiben. Vz
Osákati, Osáklý. — kde. Aby jie věčně ze
statku, kterýž jest při nie zosákl, nena-
pomínali. Zap. měst. 1451.

Zosázeti, el, en, ení; zosazovati, zozsa-
diti, il, zen, ení = osaditi, alles besetzen. —
co čím: města svým lidem. Br. — co, se
kde. Ptolomeus zosazoval vojska na stráži
v každém městě. Br. Zosazovali se (volili
obydlí) v té zemi. Plac, Plk. Hojné zá- .
stupy do říše přijav v rozdílných je kra-
jinách z-dil. Pal. Děj. I. 66. Slované velmi
časně v krajinách těch se zosazovali. Šf.
II. 431. .

Zosazovati, vz Zosázeti.

Zosinavěti = zesinavěti, blau werden. —
komu. Tak ma uštipla, že mi až z-lo ra-
meno. Zbr. Hry 46.

Zoskutečniti, il, ěn, ění, zoskutečňovati
= uskutečniti, bewerkstelligen. — co. Ros.

Zoslaběti, ěl, ění, schwach werden.

Zoslabiti, il, en, ení, schwach machen,
schwächen.

Zoslabnutý = sesláblý, schwach gewor-
den. Slov. Phld. III. 358.

Zoslovanštiti = seslovanštiti, slavisiren.
Slov. — koho. Sebä ale ani za mak z.
něchcejú Phld. II. 3. 88.

Zoslovatěti ěl, ěn, ení = zhloupěti, ein
Esel, dumm werden. D.