608

Zosmeronásobiti, verachtfachen. — co.

Zosmožka, y, f. = zásmažka, die Ein-
brenn. Na Ostrav. Tč.

Zosmrdeť sa = zasmradnouti. Vodám
žitia nedá z. sa. Sldk. Mart. 18. Keby nie
vietor, nuž by toto povetria, čo nám je tak
treba na dýchania a žitia, sä zasmrdelo a
zhnilo by. Hdž. Čít. 154.

Zosňat = sníti, sejmouti, herabnehmen.
Slov. — koho odkud. Na skutku dal pán
Janka z kochu dolu z. Dbš. Sl. pov. IV.
52. Taký je, ako by ho z kríža zosňal
(utrápený, po nemoci). Zátur.

Zosňatý, zosniatý = sňatý, herabgenom-
men. Vz Zosňať. Na Slov. Na nich zľudu
zosňaté hodil on reťazy. Btt. Sp. 142.

Zosniatý, vz Zosňatý.

Zosnímnúť = sníti. Vz. Zosňať. Slov.
Zosnimte povrazok. Dbš. Sl. pov. I. 176.

Zosnování, n., vz Zosnovati.

Zosnovaný; -án, a, o, vz Zosnovati. —
jak. Soustava od kněží do podrobna z-ná.
Lpř. Děj. I. 18. Dobře, chytře, obratně z-ný
plán. Us. Pdl., Posp. — kde. Vzpourou
v Čechách se strany Filippa z-nou viděl
se přinucena opustiti Otu. Ddk. V. 29. —
odkud. To se stalo částečným z Moravy
z-ným pobouřením v Čechách. Ddk. V. 31.

— proti komu. Užitečnosť slídících psů
seznali jsme při spiknutí z-ném proti Sobě-
slavovi I. r. 1130. Ddk. IV. 229.

Zosnovati, sosnovati = splésti, zkartiti,
weben, zusammenweben; zusammenspinnen,
abkarten, anzetteln. — co z čeho. Sal. —
co: řeč dlúhú (sosnovati). Troj. 195. b.
Něco zlého 7. (splésti, učiniti). D. Z. spik-
nutí. Šp. Sám tu vraždu z-val Msn. Or.
65. — co kde (čím) Všecko na světě
my svú mocí zosnujem. Tkad. Dřív než
jsem proslov v mozku z-val, již hru jsem
započal. Shakesp. Tč. — kdy. Před ně-
kolika roky z-val Ondřej II. manželský
sňatek mezi Belou a Marií. Ddk. V. 122.
Nespokojenci z-li hned na počátku r. 1240.
povstání. Ddk. V. 269. — jak. Zlé činy,
jež jsem tajně z-val, na jiné svezu těžkým
břemenem. Shakesp. Tč. — co na koho,
proti komu, anlegen, anzetteln. Us Tč. —
Cf. Zosnovaný.

Zosnutí, n. = zesnutí. Oltár z. blaž. p.
Marie. Sl let. 1. 126.

Zosobášiti se s kým, sich vermählen.
Hneď sa aj z la s ním. DBš. Sl. pov. I. 229.

Zosobení, zosobování, n., die Personifi-
kation. Vz Prosopopeia. Nz., Sš. I. 83., 84.

Zosobenina, y, f , die Personifikation. Lpř.

Zosobený; en, a, o, personificirt. Ústa
z-né spravedlnosti. Sš. I. 109.

Zosobiti, il, en, ení; zosobovati, sich etwas
zueignen, sich anmassen. — si co (přivlast-
niti). Větší díl země sobě zosobili. V. —
Plk. Chtíce vladařství sobě z. Dač. I. 31.
Z. si koho = ochočiti, osedlati. U Kvasin.

— kdy. Po letech potomci týchž poruční-
kuov sami sobě ten statek zosobili dědičně.
Dač. I. 118. — jak. Filippus z-bil si mocí
svou království portugalské. Dač. I. 154.
Vz předcház. — Z., personificiren. Vz Zo-
sobení. Nz. Město Kafarnaum se tu z-buje.
Sš. I,. 62.

Zosobliviti, il, en, ení, zosoblivovati =
osoblivým učiniti, individualisiren? Rostl. I.
160.

Zosobna = osobně, persönlich. Jak se
nám všechněm a jednomu každému z. chovati
sluší. Kom. Pán starejší a vážený z. Zátur.
Vinš I. 29. Vieme my, že každý z. túžite,
aby vaše dieťa k hanbe vám nebolo. Zátur.
Vinš I. 35.

Zosobnění, n. = zosobení, die Personi-
fizirung. Jg., Tf. Slovo Rarach jest z. zlé
moci přírodní. Ddk. I. 283. Věčný žid není
nic jiného než z. celého židovského národu.
Tč. exc. Představujeme-li si nějakou věc
jako osobu, povstává personifikací či z.
ku př. Závisť šilhavá. Hš. Sl. 141.

Zosobněný; -ěn, a, o = zosobený. Z-né
pojmy. Lpř. Děj. I. 23. Ústa z-né či zoso-
bené spravedlnosti. Sš. I. 109. Duše je dech
z-ný; Parabola je jádrem svým vždy perso-
nifikací, jelikož v ní jednající jen z-né pojmy
jsou. Hš. Sl. 80., 142. — kde. V první
jizbě zosobněno a představeno jest boho-
sloví. Koll. IV. 79.

Zosobněti, ěl, ění, personificirt werden.
— kde. V němž (ve zvolání tom) hlas ten
z-bněl. Sš. J. 28.

Zosobnilý = o sobě, o samotě jsoucí,
einsam. Z. řeka. Krok.

Zosobniti, il, ěn, ění; zosobňovati =
o sobě postaviti, od jiných odděliti, verein-
zeln, individualisiren Jg. = Z. = vystaviti
v osobě, vorstellen, personificiren. — koho,
co. C. A hřích co krále nějakého zosobňuje.
Sš. I. 77. Obrazivosť lidu vše téměř z-la.
Hš. Sl. 94. Tma se z-bňuje jako nějaká vra-
hyně. Sš. J. 206. — kde. V starých bozích
brahma prý se z-bňoval. Lpř. Děj. I. 21.
Již v starém zákoně nejednou zosobováno
slovo boží; Na a druhém místě hřích se
zosobňuje; Tudy se písmo tu zosobňuje.
Sš. J. 12., 148, III. 41.

Zosobování, n., die Personificirung. Vz
Zosobení. Prosopopoeia: zvěčnění či z.
představ. Hš. Sl. 78.

Zosožiti, il, en, ení = zužitkovati, ver-
werthen. Slov. — co proč. Poznaj otravnie
huby, kríky, rasty i škodné hmyzy, vody
a marasti. Sbieraj si múdrosť, ako ich ky-
nožiť, abo pre Boha a ľudí zosožiť. Hrbň.
Rkp. Sp. st. D. — jak. Starý Sloven pro
Kristovu spásu verne dušu svoju zubožil,
aby z marných dejín všeho času na věč-
nosť ju slavnu zozožil. Hdž. Rkp.

Zóstalý, übrig geblieben; festbestimmt,
festgesetzt. Gas a rok mezi nimi z-lý. Vš.
Jir. 289.

Zóstání, n., das Verbleiben, die Bestim-
mung. To viem, že žádným z-niem zemským,
nálezem obecním žádným to změněno nenie.
Vš. Jir. 429.

Zóstanu, zastr., vz Zůstati, Zůstaviti.

Zostarati se = zestarati se. Slov. Umreť
chce, čo sa zostará. Sldk. 310. Nech sa rad-
šej zostará ako vrba, ako bych ju dala za
dákeho chuďasa. Chlpk. Dram. 1. 21. Už sa
nevládze (starý Perun) držať vo stremeni,
slabne rameno, duch sa zastarieva. Vaj.
Tat. a mor. 112.