Předchozí (607)  Strana:608  Další (609) |
|
|||
608
|
|||
|
|||
Zosmeronásobiti, verachtfachen. — co.
Zosmožka, y, f. = zásmažka, die Ein-
brenn. Na Ostrav. Tč. Zosmrdeť sa = zasmradnouti. Vodám
žitia nedá z. sa. Sldk. Mart. 18. Keby nie vietor, nuž by toto povetria, čo nám je tak treba na dýchania a žitia, sä zasmrdelo a zhnilo by. Hdž. Čít. 154. Zosňat = sníti, sejmouti, herabnehmen.
Slov. — koho odkud. Na skutku dal pán Janka z kochu dolu z. Dbš. Sl. pov. IV. 52. Taký je, ako by ho z kríža zosňal (utrápený, po nemoci). Zátur. Zosňatý, zosniatý = sňatý, herabgenom-
men. Vz Zosňať. Na Slov. Na nich zľudu zosňaté hodil on reťazy. Btt. Sp. 142. Zosniatý, vz Zosňatý.
Zosnímnúť = sníti. Vz. Zosňať. Slov.
Zosnimte povrazok. Dbš. Sl. pov. I. 176. Zosnování, n., vz Zosnovati.
Zosnovaný; -án, a, o, vz Zosnovati. —
jak. Soustava od kněží do podrobna z-ná. Lpř. Děj. I. 18. Dobře, chytře, obratně z-ný plán. Us. Pdl., Posp. — kde. Vzpourou v Čechách se strany Filippa z-nou viděl se přinucena opustiti Otu. Ddk. V. 29. — odkud. To se stalo částečným z Moravy z-ným pobouřením v Čechách. Ddk. V. 31. — proti komu. Užitečnosť slídících psů
seznali jsme při spiknutí z-ném proti Sobě- slavovi I. r. 1130. Ddk. IV. 229. Zosnovati, sosnovati = splésti, zkartiti,
weben, zusammenweben; zusammenspinnen, abkarten, anzetteln. — co z čeho. Sal. — co: řeč dlúhú (sosnovati). Troj. 195. b. Něco zlého 7. (splésti, učiniti). D. Z. spik- nutí. Šp. Sám tu vraždu z-val Msn. Or. 65. — co kde (čím) Všecko na světě my svú mocí zosnujem. Tkad. Dřív než jsem proslov v mozku z-val, již hru jsem započal. Shakesp. Tč. — kdy. Před ně- kolika roky z-val Ondřej II. manželský sňatek mezi Belou a Marií. Ddk. V. 122. Nespokojenci z-li hned na počátku r. 1240. povstání. Ddk. V. 269. — jak. Zlé činy, jež jsem tajně z-val, na jiné svezu těžkým břemenem. Shakesp. Tč. — co na koho, proti komu, anlegen, anzetteln. Us Tč. — Cf. Zosnovaný. Zosnutí, n. = zesnutí. Oltár z. blaž. p.
Marie. Sl let. 1. 126. Zosobášiti se s kým, sich vermählen.
Hneď sa aj z la s ním. DBš. Sl. pov. I. 229. Zosobení, zosobování, n., die Personifi-
kation. Vz Prosopopeia. Nz., Sš. I. 83., 84. Zosobenina, y, f , die Personifikation. Lpř.
Zosobený; en, a, o, personificirt. Ústa
z-né spravedlnosti. Sš. I. 109. Zosobiti, il, en, ení; zosobovati, sich etwas
zueignen, sich anmassen. — si co (přivlast- niti). Větší díl země sobě zosobili. V. — Plk. Chtíce vladařství sobě z. Dač. I. 31. Z. si koho = ochočiti, osedlati. U Kvasin. — kdy. Po letech potomci týchž poruční-
kuov sami sobě ten statek zosobili dědičně. Dač. I. 118. — jak. Filippus z-bil si mocí svou království portugalské. Dač. I. 154. Vz předcház. — Z., personificiren. Vz Zo- sobení. Nz. Město Kafarnaum se tu z-buje. Sš. I,. 62. |
Zosobliviti, il, en, ení, zosoblivovati =
osoblivým učiniti, individualisiren? Rostl. I. 160. Zosobna = osobně, persönlich. Jak se
nám všechněm a jednomu každému z. chovati sluší. Kom. Pán starejší a vážený z. Zátur. Vinš I. 29. Vieme my, že každý z. túžite, aby vaše dieťa k hanbe vám nebolo. Zátur. Vinš I. 35. Zosobnění, n. = zosobení, die Personi-
fizirung. Jg., Tf. Slovo Rarach jest z. zlé moci přírodní. Ddk. I. 283. Věčný žid není nic jiného než z. celého židovského národu. Tč. exc. Představujeme-li si nějakou věc jako osobu, povstává personifikací či z. ku př. Závisť šilhavá. Hš. Sl. 141. Zosobněný; -ěn, a, o = zosobený. Z-né
pojmy. Lpř. Děj. I. 23. Ústa z-né či zoso- bené spravedlnosti. Sš. I. 109. Duše je dech z-ný; Parabola je jádrem svým vždy perso- nifikací, jelikož v ní jednající jen z-né pojmy jsou. Hš. Sl. 80., 142. — kde. V první jizbě zosobněno a představeno jest boho- sloví. Koll. IV. 79. Zosobněti, ěl, ění, personificirt werden.
— kde. V němž (ve zvolání tom) hlas ten z-bněl. Sš. J. 28. Zosobnilý = o sobě, o samotě jsoucí,
einsam. Z. řeka. Krok. Zosobniti, il, ěn, ění; zosobňovati =
o sobě postaviti, od jiných odděliti, verein- zeln, individualisiren Jg. = Z. = vystaviti v osobě, vorstellen, personificiren. — koho, co. C. A hřích co krále nějakého zosobňuje. Sš. I. 77. Obrazivosť lidu vše téměř z-la. Hš. Sl. 94. Tma se z-bňuje jako nějaká vra- hyně. Sš. J. 206. — kde. V starých bozích brahma prý se z-bňoval. Lpř. Děj. I. 21. Již v starém zákoně nejednou zosobováno slovo boží; Na a druhém místě hřích se zosobňuje; Tudy se písmo tu zosobňuje. Sš. J. 12., 148, III. 41. Zosobování, n., die Personificirung. Vz
Zosobení. Prosopopoeia: zvěčnění či z. představ. Hš. Sl. 78. Zosožiti, il, en, ení = zužitkovati, ver-
werthen. Slov. — co proč. Poznaj otravnie huby, kríky, rasty i škodné hmyzy, vody a marasti. Sbieraj si múdrosť, ako ich ky- nožiť, abo pre Boha a ľudí zosožiť. Hrbň. Rkp. Sp. st. D. — jak. Starý Sloven pro Kristovu spásu verne dušu svoju zubožil, aby z marných dejín všeho času na věč- nosť ju slavnu zozožil. Hdž. Rkp. Zóstalý, übrig geblieben; festbestimmt,
festgesetzt. Gas a rok mezi nimi z-lý. Vš. Jir. 289. Zóstání, n., das Verbleiben, die Bestim-
mung. To viem, že žádným z-niem zemským, nálezem obecním žádným to změněno nenie. Vš. Jir. 429. Zóstanu, zastr., vz Zůstati, Zůstaviti.
Zostarati se = zestarati se. Slov. Umreť
chce, čo sa zostará. Sldk. 310. Nech sa rad- šej zostará ako vrba, ako bych ju dala za dákeho chuďasa. Chlpk. Dram. 1. 21. Už sa nevládze (starý Perun) držať vo stremeni, slabne rameno, duch sa zastarieva. Vaj. Tat. a mor. 112. |
||
|
|||
Předchozí (607)  Strana:608  Další (609) |