609

Zostareť = zestařeti, alt werden. Slov.
Veľmi zostarel. Klčk. Zb. III. 117.

Zóstati, vz Zůstati.

Zóstatky, pl., m. = ostatky. Svaté z.
Hol. 204.

Zóstávati, vz Zůstati.

Zóstavení, n. = zůstavení. Slov. Bern.

Zóstavený = zůstavený. Slov. Bern.

Zóstaviti = zůstaviti. Slov. Bern. Ne-
videl jsem spravedlného, by byl zóstaven.
Št. Kn. š. 29. — co: tele (odstaviti). U Místka.
Mtl.

Zóstavovati, vz Zóstaviti.

Zostejnení, n., die Angleichung. Slov.
Ssk.

Zoster, stra, m., mys v Attice.

Zostěra, y, f. = zástěra mužská, die
Mannsschürze. Chlopi majú z-ry, roby ka-
sunky (kasanky). Na Ostrav. Tč. — Z. =
mořská tráva, das Seegras. Slov. Někde
površie morské a najbližšie vrstvy hlbin
jeho pokrýva hrubá plsť morskej trávy (pod
učeným menom zostera známej). Č. Čt. II.
316.

Zostouzeti se s kým. Vz Zostuditi.

Zostra, z ostra, scharf. Z. do něčeho se
pustiti. Sá. Z. koně kovati, na někoho mlu-
viti. Us. Tč. Ně tak panimamo z., budu jo
(já) vaša něvěsta. Sš. P. 462.

Zostrašeně = zestrašeně, ustrašeně, er-
schrocken. Slov. Zatriasla sa a z. pozrela
vôkol seba. Phld. IV. 196.

Zostrašiti, il, en, ení, zostrašovati, ab-
schrecken, erschrecken. — se koho. Učeš
pekne tvoje vlasy, že sa ťa kôň nezostraší.
Slov. Zátur. (Sláv. 14.).

Zostřelý = ostrý, scharf, geschärft. Pro-
lestací z. 1684.

Zostřený; -en, a, o. vz Zostřiti. V bo-
tan. = zakončitý. Z. louh, angeschärfte
Aescher. Šp. — čím. Vězení postem, samo-
vazbou z-né. Us.

Zostřeti, el, ení = ostrým se státi, scharf
werden. Hej, orličatá! ztvrdly vám zobáky,
podrástly brká, pazúry zostrely. Syt. Táb.
194.

Zostřiti, il, en, ení; zostřovati, zostří-
vati = zaostřiti, přiostřiti, naostřiti, schär-
fen, zuschärfen; zvětšiti, ztužiti, verschär-
fen. V. — co: nůž, D., kosu, Us., zákon,
Kom., mužnosť vojska. Haj. Z. pec (vhoditi
do ní otep suchého ruští nebo tříštěk, když
je málo vytopena a již se péci má). U Kr.
Hrad. Kšť. Z. (zrychliti) kroky. Vrch. Čelo
své proti němu zbírá, nos zostřuje. BR. II.
22. b. Částice ta zostřuje otázku. Sš. L.
177. Z. zrak. Vrch. Myth. I. 206. Prežehnať
sa, z. zrak, vysúkať rukávy, plece k plecu!
bo deň tu — potný, no deň slávy! Phld.
III. 476. — kdy. Kosmas zostřil jenom
výrazy při líčeni německé církve v Če-
chách. Km. 1884. — co odkud. Z múdrých
řečí zostříť vtip tvůj. Na mor. Tč. — co
komu: trest, pokutu. Kom. — co čím.
Příhodami lidé sobě rozum zostřují. Boč.
Z. zákon proti něčemu novým opatřením.
Lpř. Děj. I. 213. Tím zostřují se protivy
společenské. Kaizl. 85. V rukou držívají
práva městská i zřízení zemská, aby sobě
jimi proti jiným jazyky zostřovali. Jir.

Ves. č. 381. Prílišnosť lidské nepravosti
právo milostivé přiesností zostřie. Vš. Jir.
289. — co kde. Schopnosť k cítění krásy,
již všelikým způsobem bysme u sebe cho-
vati a zostřovati měli. Koll. III. 319. — se.
Vítr se zostřil. Us.

Zostřéhati co = ostříhati. Zžk. 16.

Zostřívati, vz Zostřiti.

Zostrojený; -en, a, o, geschmückt. Pro
tebja idú koče zostrojené. Sš. P. 148.

Zostřovati, vz Zostřiti.

Zostuditi, il, zen, ení, zostouzeti, in Ver-
schmach bringen, brandmarken, auf den Pran-
ger stellen, Schande anthun, zu Schanden
bringen, verleiden, blamiren. — koho, se.
Tím se od strupů očistí a vrátí je na tu osobu,
co jej z-la (která mu ostudu, strupy přičaro-
vala). Kld. II. 328. — čím. Tváře ohav-
nými důlky z-la. Us. — se s kým. Nerád
bych se s ním zostudil (zostouzel). Us.
Dch. — koho kde. Z-dil jej v očích všech
známých. Us. Pdl.

Zostúpiti, il, ení = sestoupiti, herab-
steigen. Sviašteník prežehnal jich a náhle
zostúpil dolů. Slov. Lipa 253.

Zostuzení, n., vz Zostuditi. Z. protiv-
níka. Mus. 1880. 487. Ženská, která tako-
vého prostředku k z. mužského užila, po-
kládala se za čarodějnici. Kld. II. 328.

Zošedivelý = zešidivělý. Z. kabát. Zátur.

Zošediveti, el, ení = zešedivěti. Slov.

Zošialeť, thöricht werden. Slov. Phld. IV.
212.

Zošialiť sa = ošiditi se. Z-lil si sa. Mt.
S. I. 117., Dbš Obyč. 44.

Zoškareděti, ěl, ění = oškareděti. Ros.

Zošklivělý, ekelhaft, hässlich geworden.
Gníd.

Zošklivení, n., der Ekel. Hojnosť plodí
z. Exc. Z. osoby něčí. Mus. 1880. 160. Býti
na z., zum Ekel werden. Dch. Náklonnosť
proměnila se na z. stavu, Koll. IV. 116.

Zoškliený; -en, a, o, vz Zoškliviti. Z.
soused. Šf. II. 473.

Zošklivěti, ěl, ění = ošklivým se státi,
hässlich, ekelhaft, verächtlich werden. Us.

Zoškliviti, il, en, ení; zošklivovati =
ošklivým učiniti, verekeln, widern; chuť,
lásku, žádost odníti, verleiden, ekelhaft ma-
chen, Abseheu erregen, verächtlich machen ;
osočiti, in Ungnade bringen, verhasst ma-
chen; se komu = v ošklivosť přijíti, nechut-
ným se státi, zum Ekel ekelnaft werden.
Jg. — co komu: sobě jídlo. V. Z. si co.
Kom. Zošklivila si ho sobě. Záv. Z. lidu
knihu. 1585. Aby Krista i s učením jeho
sobě z-li BR. II. 38. a. Taktéž se nám ně-
které poměry představ z-ví. Hš. Sl. 152.
Z-vil si zpátečnictví, držel se pokroku. Hš.
Sl. 136. Kdyby tě v tvém kožichu viděl,
všecko by si z-vil. Němc. I. 156. Jak chlip-
nosť miluješ, i sebe i tvé dobré skutky
Bohu zošklivuješ. Slov. Tč. Z-lo se mu
živobytí tak hříšné. Kld. 1. 285. Je osvítil
a farizee jim z-vil. BR. II. 71. Rodičove chtě-
jíce dítkám opilství z , opojily své otroky.
Koll. IV 132. — kde. U poddaných nás
zoškliviti chtěli. Pal. Děj. V. 2. 470. — se
nad kým. Tu sa až sám nad sebou zo-
šklivil, taký otrhaný vyzeral. Dbš. Sl. pov.

328