Předchozí (608)  Strana:609  Další (610) |
|
|||
609
|
|||
|
|||
Zostareť = zestařeti, alt werden. Slov.
Veľmi zostarel. Klčk. Zb. III. 117. Zóstati, vz Zůstati.
Zóstatky, pl., m. = ostatky. Svaté z.
Hol. 204. Zóstávati, vz Zůstati.
Zóstavení, n. = zůstavení. Slov. Bern.
Zóstavený = zůstavený. Slov. Bern.
Zóstaviti = zůstaviti. Slov. Bern. Ne-
videl jsem spravedlného, by byl zóstaven. Št. Kn. š. 29. — co: tele (odstaviti). U Místka. Mtl. Zóstavovati, vz Zóstaviti.
Zostejnení, n., die Angleichung. Slov.
Ssk. Zoster, stra, m., mys v Attice.
Zostěra, y, f. = zástěra mužská, die
Mannsschürze. Chlopi majú z-ry, roby ka- sunky (kasanky). Na Ostrav. Tč. — Z. = mořská tráva, das Seegras. Slov. Někde površie morské a najbližšie vrstvy hlbin jeho pokrýva hrubá plsť morskej trávy (pod učeným menom zostera známej). Č. Čt. II. 316. Zostouzeti se s kým. Vz Zostuditi.
Zostra, z ostra, scharf. Z. do něčeho se
pustiti. Sá. Z. koně kovati, na někoho mlu- viti. Us. Tč. Ně tak panimamo z., budu jo (já) vaša něvěsta. Sš. P. 462. Zostrašeně = zestrašeně, ustrašeně, er-
schrocken. Slov. Zatriasla sa a z. pozrela vôkol seba. Phld. IV. 196. Zostrašiti, il, en, ení, zostrašovati, ab-
schrecken, erschrecken. — se koho. Učeš pekne tvoje vlasy, že sa ťa kôň nezostraší. Slov. Zátur. (Sláv. 14.). Zostřelý = ostrý, scharf, geschärft. Pro-
lestací z. 1684. Zostřený; -en, a, o. vz Zostřiti. V bo-
tan. = zakončitý. Z. louh, angeschärfte Aescher. Šp. — čím. Vězení postem, samo- vazbou z-né. Us. Zostřeti, el, ení = ostrým se státi, scharf
werden. Hej, orličatá! ztvrdly vám zobáky, podrástly brká, pazúry zostrely. Syt. Táb. 194. Zostřiti, il, en, ení; zostřovati, zostří-
vati = zaostřiti, přiostřiti, naostřiti, schär- fen, zuschärfen; zvětšiti, ztužiti, verschär- fen. V. — co: nůž, D., kosu, Us., zákon, Kom., mužnosť vojska. Haj. Z. pec (vhoditi do ní otep suchého ruští nebo tříštěk, když je málo vytopena a již se péci má). U Kr. Hrad. Kšť. Z. (zrychliti) kroky. Vrch. Čelo své proti němu zbírá, nos zostřuje. BR. II. 22. b. Částice ta zostřuje otázku. Sš. L. 177. Z. zrak. Vrch. Myth. I. 206. Prežehnať sa, z. zrak, vysúkať rukávy, plece k plecu! bo deň tu — potný, no deň slávy! Phld. III. 476. — kdy. Kosmas zostřil jenom výrazy při líčeni německé církve v Če- chách. Km. 1884. — co odkud. Z múdrých řečí zostříť vtip tvůj. Na mor. Tč. — co komu: trest, pokutu. Kom. — co čím. Příhodami lidé sobě rozum zostřují. Boč. Z. zákon proti něčemu novým opatřením. Lpř. Děj. I. 213. Tím zostřují se protivy společenské. Kaizl. 85. V rukou držívají práva městská i zřízení zemská, aby sobě jimi proti jiným jazyky zostřovali. Jir. |
Ves. č. 381. Prílišnosť lidské nepravosti
právo milostivé přiesností zostřie. Vš. Jir. 289. — co kde. Schopnosť k cítění krásy, již všelikým způsobem bysme u sebe cho- vati a zostřovati měli. Koll. III. 319. — se. Vítr se zostřil. Us. Zostřéhati co = ostříhati. Zžk. 16.
Zostřívati, vz Zostřiti.
Zostrojený; -en, a, o, geschmückt. Pro
tebja idú koče zostrojené. Sš. P. 148. Zostřovati, vz Zostřiti.
Zostuditi, il, zen, ení, zostouzeti, in Ver-
schmach bringen, brandmarken, auf den Pran- ger stellen, Schande anthun, zu Schanden bringen, verleiden, blamiren. — koho, se. Tím se od strupů očistí a vrátí je na tu osobu, co jej z-la (která mu ostudu, strupy přičaro- vala). Kld. II. 328. — čím. Tváře ohav- nými důlky z-la. Us. — se s kým. Nerád bych se s ním zostudil (zostouzel). Us. Dch. — koho kde. Z-dil jej v očích všech známých. Us. Pdl. Zostúpiti, il, ení = sestoupiti, herab-
steigen. Sviašteník prežehnal jich a náhle zostúpil dolů. Slov. Lipa 253. Zostuzení, n., vz Zostuditi. Z. protiv-
níka. Mus. 1880. 487. Ženská, která tako- vého prostředku k z. mužského užila, po- kládala se za čarodějnici. Kld. II. 328. Zošedivelý = zešidivělý. Z. kabát. Zátur.
Zošediveti, el, ení = zešedivěti. Slov.
Zošialeť, thöricht werden. Slov. Phld. IV.
212. Zošialiť sa = ošiditi se. Z-lil si sa. Mt.
S. I. 117., Dbš Obyč. 44. Zoškareděti, ěl, ění = oškareděti. Ros.
Zošklivělý, ekelhaft, hässlich geworden.
Gníd. Zošklivení, n., der Ekel. Hojnosť plodí
z. Exc. Z. osoby něčí. Mus. 1880. 160. Býti na z., zum Ekel werden. Dch. Náklonnosť proměnila se na z. stavu, Koll. IV. 116. Zoškliený; -en, a, o, vz Zoškliviti. Z.
soused. Šf. II. 473. Zošklivěti, ěl, ění = ošklivým se státi,
hässlich, ekelhaft, verächtlich werden. Us. Zoškliviti, il, en, ení; zošklivovati =
ošklivým učiniti, verekeln, widern; chuť, lásku, žádost odníti, verleiden, ekelhaft ma- chen, Abseheu erregen, verächtlich machen ; osočiti, in Ungnade bringen, verhasst ma- chen; se komu = v ošklivosť přijíti, nechut- ným se státi, zum Ekel ekelnaft werden. Jg. — co komu: sobě jídlo. V. Z. si co. Kom. Zošklivila si ho sobě. Záv. Z. lidu knihu. 1585. Aby Krista i s učením jeho sobě z-li BR. II. 38. a. Taktéž se nám ně- které poměry představ z-ví. Hš. Sl. 152. Z-vil si zpátečnictví, držel se pokroku. Hš. Sl. 136. Kdyby tě v tvém kožichu viděl, všecko by si z-vil. Němc. I. 156. Jak chlip- nosť miluješ, i sebe i tvé dobré skutky Bohu zošklivuješ. Slov. Tč. Z-lo se mu živobytí tak hříšné. Kld. 1. 285. Je osvítil a farizee jim z-vil. BR. II. 71. Rodičove chtě- jíce dítkám opilství z , opojily své otroky. Koll. IV 132. — kde. U poddaných nás zoškliviti chtěli. Pal. Děj. V. 2. 470. — se nad kým. Tu sa až sám nad sebou zo- šklivil, taký otrhaný vyzeral. Dbš. Sl. pov. 328
|
||
|
|||
Předchozí (608)  Strana:609  Další (610) |