610

I. 167. — někoho kde (u někoho) n.
někomu = osočiti. Ros. — se komu
(čím) = v ošklivost přijíti. Svět se mu
zošklivil. Sych. Zošklivil se mu svou ště-
betností. Sych. — Ros. — s inft. Brzo já
jim v této naší zemi škoditi zůšklivím
(zošklivím). Háj.

Zoškrdovati = oškrdem zkřesati. — co :
mlýnský kámen. Us. Šd.

Zoškrečati = skřečeti ? Slov. Tu je ne-
máš, choď ďalej! z-čali čerti. Dbš. Sl. pov.

II. 20., Sb. sl. pies. II. 1. 142.
Zoškvarený; -en, a, o = seškvrklý. Slov.

Jako z. remeň. Dbš. Sl. pov. I. 35.

Zošmariť, il, en, ení = shoditi, abwerfen.
Slov. — co. Z-ril mech (shodil s ramen).
Dbš. Sl. pov. I. 183.

Zošmiknúť sa = vylézti, herauskriechen
Slov. — odkud. A on len čupel, kým čupel
za tou pecou; až raz z-kol sa z kúta a doma
ani nevedeli, kam sa podel. Mt. S. I. 53.
Ráno ešte za tmy zošmiknul sa žobrák
z lavičky a poberal sa preč. Dbš. Sl. pov.
I. 84.

Zošpulený; -en, a, o, verzerrt. Slov. Ssk.

Zoštipkovati, flicken. — co kde: boty
na prstech. Na Ostrav. Tč.

Zoštúredenie, n. O rychle provedenom
z. tohoto (tabora). P. Tóth. Trenč. M. 114.

Zošústnúť sa = sešoustnouti se, slézti. —
odkud. Ráno sa prvý prebudil, z lavičky
zošústol, poďakoval sa za nocľah a poberal
sa pryč. Dbš. Sl. pov. I. 81.

Zotáčeti, vz Zotočiti.

Zotať = stíti, utíti, abhauen, niederhauen.
Slov. — co. Zoťali brezu. Sl. pov. Šf. I.
104. Zotnem borovičku, preložím lavičku
Sl. ps. 190. Chrápe, akoby ho boli zoťali.
Mt. S. I. 105. Dám vám z. hlavy. Ppk. I.
195.

Zoťatí, n. = stětí. Slov. Bern. Ta ma (dej),
mamko, ta ma, kde ja budem sama, kdeby
mi svokruša nerozkazúvala. Ani ma ta nedaj,
kde sú dvoja bratia, akobys' ma dala katom
na zoťatia. Sb. sl. pies. II. 1. 60.

Zoťatý = sťatý. Slov. Plakali chlapci
i dievčata, že je ta breza zoťata. Sl. ps. Šf.
I.105. Zoťaté mladé stromky ihličnaté volajú
sa pavúzy, listnaté stromky zoťaté, keď sú
trochu dlhšie, volajú sa ráźgy. Slov. Hdž.
Čít. 192.

Zotava, y, f., die Erholung. Letní z., die
Sommerfrische. Dch.

Zotavělec, lce, m., der Rekonvalescent.
Šm.

Zotavení, n., die Erholung. Vz Zotava.
Dk. P. 124.

Zotavený; en, a, o, erholt, erfrischt.

Zotaviti, il, en, ení; zotavovati = travou
znova obrostiti, begrasen; posíliti, stärken,
emporhelfen; se = novou travou obrůsti,
sich frisch begrasen; posilniti se, okřáti, zu
Kräften kommen, sich aufraffen, sich erholen,
zu sich kommen. Jg. — co, koho. Pěkný
podzim zotavuje louky (tráva zase roste).
Jg. Samokupčení ho zotavilo. Sych. Z. ne-
mocného. D. Ó již zotav svoji mdlobu. Sš.
Bs. 63. Z. své tělo. Mus. 1880. 156. — se
kde. V zlatom blesku tvojich očí háj môj
sa zotaví. Sl. ps. Na tom mojom hrobe

v každej jara dobe zotaví sa, zbujnie tráv-
niček zelený. Phld IV. 28. Z. se v hospo-
dářství, v živnosti (sebrati se). Zlob. Neboť
se zotaví pastviska na poušti. Br. — se
kdy: po nemoci. Vz Z. se kde. — se čím:
obchodem, Sych., procházkou. Ml. Tú ma-
ličkosťú som ho zotavil. Na Ostrav. Tč. —
se z čeho: z choroby, Mus. 1880. 243.,
z nemoci, Dch., Tč., z pohromy. Osv. I.
526. — se. A keď v práci telom duchom
vystaneme, zase sa sem hore z. prijdeme.
Zátur. My sme vyšli sem do hory, aby sme
sa zotavili. Zátur. — se čeho. Lidé se těch
všech škod dobře z-li. Arch. I. 8.

Zotavujícnosť, i, f., die Erholung. Mus.
II. 440.

Zotázati, befragen, untersuchen. — jak.
Takoví lidé i skrze trápení (torturu) zotázáni
bývají. Sl. let. I. 298.

Zotevříti, vz Zotvírati.

Zotěžkati, zotěžkovati, co kde: v ruce,
in der Hand etwas abwägen. Us. Tč.

Zotínati, vz Setnouti. Bern.

Zotíti, vz Setnouti. Bern.

Zotnúť, vz Setnouti. Slov. Tč.

Zotočiti, il, en, ení, zotáčeti, el, en, ení

= vše otočiti, alles umdrehen. — co: vlasy.
Troj. Všecky je zotáčel. Jg.

Zotrapčelý, zotrapčilý = kdo zotrapčel,
se zotrapčil, otrapou se stal. Ty děti sou
z-lé. Us. u Dobrušky. Vk.

Zotrenie, n. = setření, die Verwischung.
Sľubujúc, že k z-niu svojej viny vynajde
spôsob. Sl. let. II. 64.

Zotřepati se z čeho: z plev, z prachu,
sich abschütteln. Us. Tč.

Zotreť = setříti. Na Slov. Keď som sa
prebudila, moje líčka mokré, volala som
milého, že mi jich on zotre. Sl. spv. IV.
131.

Zotřímati, zotřímávati = držeti, zacho-
vávati. — co. Trebas ve dne, třebas v noci
slub budem zatrímávať. Koll. Zp. II. 448.

— co ke komu. Sčírosť, vernosť mého
srdce ku tebe zotrimujem. Koll. Zp. II. 448.

Zotřískati = zorážeti, abschlagen. —
co kdy odkud. Vítr v noci zotřískal se
stromů všecko ovoce. Mor. Šd.

Zotříti = otříti, setříti, abwischen. —
co odkud. Ale mi nezotre s oka slzu mutnú.
Exc. Oj, drahá moja, sestra spanilá, zotri
slzy z hviezdných očí. Sldk. 300. — čím.
Zotierala by ich hodbavným ručníkom. Sl.
ps. Šf. I. 72.

Zotročelý, sklavisch geworden. Dch.

Zotročení, n., die Knechtung. Kká. K sl.
j. 138.

Zotročenosť, i, f. = stav zotročeného,
die Sklaverei.

Zotročený; -en, a, o, geknechtet.

Zotročilec, lce, m., der Sklave, Knecht.
Tč.

Zotročilosť, i, f. = zotročilého vlastnosť,
der Sklavensinn. Z. ducha, duchová. Sš. J.
251., I. 114.

Zotročilý = otrokem učiněný, zum Sklaven
geworden, sklavisch. Gníd. 23., Ntr. VI. 15.
Z. ruka, Kká. K sl. j. 170., člověk. Tč.
Národ náš není povahy z-lé. Tč. exc.