Zotročitel, e, m., der Sklavenmacher.
Koll. Zn. 324., Koll. III. 180.

Zotročiti, il, en, ení, zotročovati, zum
Sklaven machen, knechten. = co, koho,
se. Us. Naše skladba nikdy myšlénku ne-
zotročuje. Kmp. Č. 159. Dohán, opium, káva,
vodka všetky rody zotročujú. Hrbň. Jsk.
Ducha nic nezotročí. Čjk. 131. Škoda toho

Zoufalec, lce, m. = zoufalý člověk a) bez-
nadějný (Jg., Háj.), ein Hoffnungsloser, Ver-
zweifelter, der Verzweifler, b) na všecko od-
vážný, ein tollkühner, verwegener, verruchter
Mensch. Br., Lom., Kká. Útěchy prázdný z.
Němc. I. 156. Kteří hřešivše milosrdenstvie
nehledají, ti naděje nemají a ti zvláště slovú
z-ci; Z-cóv nechá v zúfalství, neb se nechtie
káti. Hus III. 158., II. 355.

Zoufálek, lka, m., ein Muthwilliger. Ros.

Zoufalení, n., vz Zoufaliti.

Zoufalice, e, f. = žena zoufalá, doskočná,
smilná, eine Verwegene, Verruchte. Ros.

Zoufaliti, il, ení = zoufale si počínati,
muthwillig sein, treiben. Ros.

Zoufalivosť, i, f. = zoufalosť, die Ver-
zweiflung. Mus. II. a. 24.

Zoufalivý = zoufalý, verzweifelt, desperat.
Krok I. d. 9.

Zoufalkyně, ě, f., die Verzweiflerin. D.

Zoufalosť, i, f., zoufalství, zoufalstvo.
a, n. = stav zoufajícího; úplné pozbytí vší
důvěry k Bohu, die Verzweiflung. Jg., MP.
84. Z-ství = nedostatek aneb odmítnutí
všeliké důvěry v Boha. Pkt. Z. jest konečné
hřiechu nekánie, tak že člověk konečně ne-
želé hřiechóv; K z-stvie ji vedeš; Ale z-stvie
je přemáhá, že nemohú pokorně žádati, aby
jim bylo dáno. Hus II. 355., 99., 248. V zou-
falosť upadnouti nad něčím. Chmel. Z-losť.
Kom. Zoufalství. V. V z. něco učiniti. Vz
Zoufalec. Z-ství světoborné. Ntr. VI. 251. Mě
z-ství žralo. Kká. Td. 301. — Z-losť = ne-
zbednosť, der Muthwille, die Ruchlosigkeit. V.

Zoufalství, n., vz Zoufalosť.

Zoufalstvo, a, n., vz Zoufalosť. Zaplakali
a hlasom zúfalstva zavolali. Sldk. 197.

Zoufalý (zastr. zúfalý), od zoufal = který
zoufal, bez naděje jest, verzagt, verzweifelt,
desperat. V. Aniž jest kto tak zúfalý, aby
chtěl komu bezděky svědčiti. Vš. Jir. 358.
Z-lým nenávisť života vytočiti nesnadno jest.
Jel. Z. boj, odpor, Lpř. Děj. I. 41., 77., stav,
Šmb. S.U. 280., udatnosť, Lpř., hlas, smích,
Us., mysl, pláč, zápas. Vrch. Umři z-lý, ver-
zweifle und stirb! Dch. Byla z-lá pouhým
na to pomyšlením. Hrts. Pokánie jest pecnec,
jehož zúfalí nejedi. Hus II. 111. — Z. =
všetečný, ošemetný, zlý, muthwillig, ausge-
lassen; ruchlos, verzweifelt. Zoufalými a ne-
podařilými dětmi jich dobře trestati může.
V. Z. všetečnosť. V. Byli bezbožní a z. Br.
Z. mládež. Peyt. Z. lotřík. Dač. I. 157.

Zoufání, n., die Verzweiflung, Verzagung.
V. V z. nad něčím upadnouti. Chmel. Z.
k vysvobozenie. Hus I. 22.

Zoufanlivě, zoufánlivě = zoufale. Ros.

Zoufanlivec, vce, m. = zoufalec. Bern.

Zoufanlivosť, zoufánlivosť, i, f. = zou-
falosť, die Verzweiflung. Ros. Z. neuleví
žádného súžení; Z. v súžení bývá k obtí-
žení. Na Slov. Tč.

Zoufanlivý, zoufánlivý = zoufalý, ver-
zweifelt. Ros. V žádném neščastí nebuď z-vý.
Slov. Tč.

Zoufati (zastr. a na Slov. zúfati), zufá-
váti = naději pouštěti, die Hoffnung auf-
geben, verzweifeln. — abs. Kdo příliš doufá,
často zoufá. Berg. Srdce jen nezoufej, ale
v Boha doufej. Slez. Tč., Šd. Nezúfajme;

828*