čo nás a kde čaká, tajemstvo je pre človeka.
Zbr. Báj. 9. Núdzu máme, ale nezúfame.
Hdž. Šlb. 22. Zle mi je, brat. No, my všetci
nádejeme sa, ty tiež nezúfaj. Phld. IV. 527.
Nezúfaj nikdy, šuhajko mladý, oko tvoje
nech nesmúti. Čjk. 32. Nesluší žádnému z.
D., Lb. Žádný neduh nemá zoufán býti
(pass.). Vš. — kdy: v neštěstí. Vz Neštěstí.
Ml., Sokol. V štěstí doufej, v neštěstí ne-
zoufej. Prov. Tč., Bž. V bídě nezoufej,
v Boha doufej. Mudr. 12. — nad čím, nad
kým. Ojíř, St. skl., Lk. Z. nad milostí boží.
D., Mž. 18. Zúfal by nad tak velikú studnicí
milosrdenství? Hus I. 295. — o čem. Jel.,
Chč. 383. O vysvobození svém z. musejí.
Vrat. 175. O jejie zdravie zúfali. GR. O ni-
žádném nemáme z., dokud božie hovění vede
ku pokánie. Hus II. 271. Z. o odpuštění
hříchů, V., o nemocném. Ml. — sobě. Sych.
— se čeho, koho: Boha. — proč Poku-
šením kto chtie z., kteréž buď, zle činie.
Hus I. 377. Protož nezufávej nižádný pro
hřiechy. Chč. 613., Št. Kn. š. 30. — do
koho. Přepustil Hospodin nemoc na to
dietě i zúfáno jest do něho (pochybovalo
se o něm, desperatus est). Bj.

Zouhar, a, m., osob. jm.

Zoujímati, šp. m.: zaujímati, vz toto.
Šr., Brs. 275.

Zoul, u, m., z něm. Sohle, z lat. solum
(půda) = půda šachty, štreky. Am. Lépe:
žula, spod, podlaha. Z. štoly. Vys. — Z., a,
m., os. jm. Arch. II. 365.

Zoumatek, tka, m., os. jm. Šd.

Zoumyslně atd., vz Zúmyslně atd.

Zouplna, vz Zúplna.

Zourek, rka, m., os. jm. Mus. 1880. 372.
Z. Mart., děkan a spisov. 1735. Vz Jg. H.
I. 656., Jir. Ruk. 350.

Zoustně = ústně. Mus. 1880. 558.

Zouti, zuji, zuj, zul, zut, zutí; zouvati,
zouvávati. Vz Bíti (strany časování). Z. =
svléci z obuvu, ausziehen (Schuhe, Strümpfe,
Stiefel); se, sich ausziehen. — komu co.
boty, střevíce, punčochy. Není hoden, aby
mu střevíce zul (aby mu vody podal). V. —
se. Ros. — se, koho z čeho: z bot, ze stře-
víců. Us. Z ostýchavosti se zuj, pevně na
svém blahu stůj. Shakesp. Tč. Náš věk se
z vaší zůstalosti zouvá. Čch. Mch. 7. Což
z práva svého budem zhola zuti. Kká. Td.
206.

Zouvač, e, m. = zuvač, der Auszieher
der Fussbekleidung. Dch., Jg. Z. = pomocník
lazebnický, der Badediener. NB. Tč. 179..
Světoz. 1881. č. 10. Chce-li z. naříkánie ža-
lobníkova nevinen a prázden býti, má nevinu
svú dvěma prsty na kříži od sebe odvésti;
Mně jest vědomo, že ty tři zlaté jsú v to-
bolce byly a z-čovi dány schovati, ale neviem,
vratil-li zasě čili nic; Proti tomu z. odpírá
řka: Dal mi schovati i ovšem šaty a tobolku
a řekl mi: Opaš na sě, jsúť tam haléře. NB.
Tč. 179.

Zouvadlo, zuvadlo, a, n., zouvák, zuvák,
n, m. = náčiní k zouvání bot, der Stiefel-
zieher, Stiefelknecht. D.

Zouvák, vz Zouvadlo.

Zouvalka, y, f., Zouwalka, mlýn u Slav-
kova. PL.

Zouvati, vz Zouti.

Zouzati = hučeti, šeptati, sausen, lispeln.
Kon. — Z. se = pomalu se pošinovati. Upevni
podpinku, ať se nezouzá. Us. U Kral. Hrad.
Kšť.

Zouzeti, el, ení = hučeti, šeptati. V. Vz
Zouzati.

Zoužel, e, m. a f. Vz Žížala. U Olom.
Sd.

Zoužiti, vz Zúžiti.

Zovčí, ího, m. = zváč, kdo zve, der Ein-
lader. Plk.

Zovdověti, ěl, ění = ovdověti, eine Witwe
werden. Šd.

Zověděti, ěl, ění, erfahren. Jak se zovieš ?
Slov. Kyt. 1876. 19.

Zověnka, y, f., rostlina, amaryllis. Rostl.
Vz Zovnice.

Zovierať, vz Zovreť.
Zovitka, y, f. = padlá ženština. U Místka.
Škd. Vz Závitka.

Zovňajšek, ška. m. = zevnějšek. Slov.
Phld. III. 3. 215.

Zovnice, e, f., amaryllis, die Amaryllis,
rostl. Z. nejsličnější, a. formosissima, zlo-
mocná, a. belladonna. Vz Rstp. 1532., Kk.
131., Jhlč., Zověnka, Odb. path. a ther. III.
833.

Zovnicovitý. Z. rostliny, amaryllideae. Vz
Rstp. 1528.

Zovňútorne = zevniterně. Slov. Šd. Národ
z. roztrhaný a rozdrobený. Lipa 282.

Zovňútorný = zevniterný. Slov. Šd..
Ssk.

Zovocněti, ěl, ění, zur Frucht werden.

— kde. Květ na stromě z-cněl. Sd.
Zovreť, zovierati = sevříti, aufwallen. —

kde. V malom hrnci chytro (rychle) zovre,
kleine Töpfe laufen bald über. Zátur. —
abs. Keď to víno počne zovierať. Dbš. Sl.
pov. I. 559.

Zovroubiti, il, en, ení, vz Vroubiti. —
co. Rty z-bil úsměvek libý. Pokr. Z hor 5.

Zovrubný = zevrubný. Slov.

Zovu, vz Zváti.

Zoysec, sce, m., nerost křeman, der Zoisit,
Kalpepidot. Miner. 472.

Zoyska, y, f., zoysia, tráva ječmenovitá.
Rostl. I. 265. b.

Zozbierať sa = zebrati, podebrati se,
schwürig werden. Nezapuchne ti rána ani
nezozbiera sa. Dbš. Obyč. 112.

Zozdobiti, il, en, ení, auszieren. Šm.

Zozimiť sa, sich erkälten. Slov. Ssk.

Zoznati, zoznávati = seznati, seznávati.

— koho. Pes psa zozná. Slez. Op. týd. 1885.
č. 21. Pred súdom vyzpytovaný zoznává
zločin spáchaný. Č. Čt. I. 271.

Zozvati, zastr. = sezvati, berufen, ein-
laden. St. skl. III. 27.

Zožabiti sa = zežabiti se, státi se žabou,
zu Frosch werden. Ale ty neber nič, dievka
moje, z-la by si sa. Dbš. Sl. pov. III. 5.

Zožati = sežati. Vz Sežíti. Slov.

Zožatý = sežatý. Vz toto. Slov. Sl. spv.
I. 39.

Zožehati = rozpalovati ? Ďábel poče srdce
té dievky ve zlém myšlenie z. Pass. 833.

Zožinok, nku, m. — sežinek. Slov. Vz
Sežinek.



	čo nás a kde čaká, tajemstvo je pre človeka. Zbr. Báj. 9. Núdzu máme, ale nezúfame. Hdž. Šlb. 22. Zle mi je, brat. No, my všetci nádejeme sa, ty tiež nezúfaj. Phld. IV. 527. Nezúfaj nikdy, šuhajko mladý, oko tvoje nech nesmúti. Čjk. 32. Nesluší žádnému z. D., Lb. Žádný neduh nemá zoufán býti (pass.). Vš. — kdy: v neštěstí. Vz Neštěstí. Ml., Sokol. V štěstí doufej, v neštěstí ne- zoufej. Prov. Tč., Bž. V bídě nezoufej, v Boha doufej. Mudr. 12. — nad čím, nad kým. Ojíř, St. skl., Lk. Z. nad milostí boží. D., Mž. 18. Zúfal by nad tak velikú studnicí milosrdenství? Hus I. 295. — o čem. Jel., Chč. 383. O vysvobození svém z. musejí. Vrat. 175. O jejie zdravie zúfali. GR. O ni- žádném nemáme z., dokud božie hovění vede ku pokánie. Hus II. 271. Z. o odpuštění hříchů, V., o nemocném. Ml. — sobě. Sych. — se čeho, koho: Boha. — proč Poku- šením kto chtie z., kteréž buď, zle činie. Hus I. 377. Protož nezufávej nižádný pro hřiechy. Chč. 613., Št. Kn. š. 30. — do koho. Přepustil Hospodin nemoc na to dietě i zúfáno jest do něho (pochybovalo se o něm, desperatus est). Bj. Zouhar, a, m., osob. jm. Zoujímati, šp. m.: zaujímati, vz toto. Šr., Brs. 275. Zoul, u, m., z něm. Sohle, z lat. solum (půda) = půda šachty, štreky. Am. Lépe: žula, spod, podlaha. Z. štoly. Vys. — Z., a, m., os. jm. Arch. II. 365. Zoumatek, tka, m., os. jm. Šd. Zoumyslně atd., vz Zúmyslně atd. Zouplna, vz Zúplna. Zourek, rka, m., os. jm. Mus. 1880. 372. Z. Mart., děkan a spisov. 1735. Vz Jg. H. I. 656., Jir. Ruk. 350. Zoustně = ústně. Mus. 1880. 558. Zouti, zuji, zuj, zul, zut, zutí; zouvati, zouvávati. Vz Bíti (strany časování). Z. = svléci z obuvu, ausziehen (Schuhe, Strümpfe, Stiefel); se, sich ausziehen. — komu co. boty, střevíce, punčochy. Není hoden, aby mu střevíce zul (aby mu vody podal). V. — se. Ros. — se, koho z čeho: z bot, ze stře- víců. Us. Z ostýchavosti se zuj, pevně na svém blahu stůj. Shakesp. Tč. Náš věk se z vaší zůstalosti zouvá. Čch. Mch. 7. Což z práva svého budem zhola zuti. Kká. Td. 206. Zouvač, e, m. = zuvač, der Auszieher der Fussbekleidung. Dch., Jg. Z. = pomocník lazebnický, der Badediener. NB. Tč. 179.. Světoz. 1881. č. 10. Chce-li z. naříkánie ža- lobníkova nevinen a prázden býti, má nevinu svú dvěma prsty na kříži od sebe odvésti; Mně jest vědomo, že ty tři zlaté jsú v to- bolce byly a z-čovi dány schovati, ale neviem, vratil-li zasě čili nic; Proti tomu z. odpírá řka: Dal mi schovati i ovšem šaty a tobolku a řekl mi: Opaš na sě, jsúť tam haléře. NB. Tč. 179. Zouvadlo, zuvadlo, a, n., zouvák, zuvák, n, m. = náčiní k zouvání bot, der Stiefel- zieher, Stiefelknecht. D. Zouvák, vz Zouvadlo. Zouvalka, y, f., Zouwalka, mlýn u Slav- kova. PL.	Zouvati, vz Zouti. Zouzati = hučeti, šeptati, sausen, lispeln. Kon. — Z. se = pomalu se pošinovati. Upevni podpinku, ať se nezouzá. Us. U Kral. Hrad. Kšť. Zouzeti, el, ení = hučeti, šeptati. V. Vz Zouzati. Zoužel, e, m. a f. Vz Žížala. U Olom. Sd. Zoužiti, vz Zúžiti. Zovčí, ího, m. = zváč, kdo zve, der Ein- lader. Plk. Zovdověti, ěl, ění = ovdověti, eine Witwe werden. Šd. Zověděti, ěl, ění, erfahren. Jak se zovieš ? Slov. Kyt. 1876. 19. Zověnka, y, f., rostlina, amaryllis. Rostl. Vz Zovnice. Zovierať, vz Zovreť. Zovitka, y, f. = padlá ženština. U Místka. Škd. Vz Závitka. Zovňajšek, ška. m. = zevnějšek. Slov. Phld. III. 3. 215. Zovnice, e, f., amaryllis, die Amaryllis, rostl. Z. nejsličnější, a. formosissima, zlo- mocná, a. belladonna. Vz Rstp. 1532., Kk. 131., Jhlč., Zověnka, Odb. path. a ther. III. 833. Zovnicovitý. Z. rostliny, amaryllideae. Vz Rstp. 1528. Zovňútorne = zevniterně. Slov. Šd. Národ z. roztrhaný a rozdrobený. Lipa 282. Zovňútorný = zevniterný. Slov. Šd.. Ssk. Zovocněti, ěl, ění, zur Frucht werden. — kde. Květ na stromě z-cněl. Sd. Zovreť, zovierati = sevříti, aufwallen. — kde. V malom hrnci chytro (rychle) zovre, kleine Töpfe laufen bald über. Zátur. — abs. Keď to víno počne zovierať. Dbš. Sl. pov. I. 559. Zovroubiti, il, en, ení, vz Vroubiti. — co. Rty z-bil úsměvek libý. Pokr. Z hor 5. Zovrubný = zevrubný. Slov. Zovu, vz Zváti. Zoysec, sce, m., nerost křeman, der Zoisit, Kalpepidot. Miner. 472. Zoyska, y, f., zoysia, tráva ječmenovitá. Rostl. I. 265. b. Zozbierať sa = zebrati, podebrati se, schwürig werden. Nezapuchne ti rána ani nezozbiera sa. Dbš. Obyč. 112. Zozdobiti, il, en, ení, auszieren. Šm. Zozimiť sa, sich erkälten. Slov. Ssk. Zoznati, zoznávati = seznati, seznávati. — koho. Pes psa zozná. Slez. Op. týd. 1885. č. 21. Pred súdom vyzpytovaný zoznává zločin spáchaný. Č. Čt. I. 271. Zozvati, zastr. = sezvati, berufen, ein- laden. St. skl. III. 27. Zožabiti sa = zežabiti se, státi se žabou, zu Frosch werden. Ale ty neber nič, dievka moje, z-la by si sa. Dbš. Sl. pov. III. 5. Zožati = sežati. Vz Sežíti. Slov. Zožatý = sežatý. Vz toto. Slov. Sl. spv. I. 39. Zožehati = rozpalovati ? Ďábel poče srdce té dievky ve zlém myšlenie z. Pass. 833. Zožinok, nku, m. — sežinek. Slov. Vz Sežinek.