62G

Zpolámati co, alles nach einander bre-
chen. Všecky židlice z. Us.

Zpolarisovati, polarisiren. — co čím:
světlo odrazem. Mj.

Zpoledněti, ěl, ění, Mittag werden.

Zpoledniti se, il, ění = zpoledněti. Leda
sme začali robiť a už se z-lo. Na Ostrav.
Tč.

Zpolehadlo, spolehadlo, a, n. = lenoch
u židlice, die Lehne. Z. rukám s obou stran
té stolice (podpory, zpodpěradla). Br. —
Z. u soustružníka. Die Vorlage. Šp.

Zpoléhání, n., das Sichverlassen. K ne-
zřízenému z. na boží opatrování. BR. II. 15.

Zpoléhati, vz Spoléhati.

Zpolévati, alle begiessen. Jg.

Zpoličkovati, vz Spoličkovati.

Zpolízaná, é, f. Z toho muže míti notnou
polízanou (bolesť, nemilou věc, nemoc a p.).
Us. Šd., Šd.

Zpolovati, auf dem Felde erjagen. —
koho. Ej co za myslivěc po poli poloval,
lěj nic nězpoloval .... Mor. Brt. P. 146.

Zpolovice, z polovice = z pola. Hovoril
z. pre seba. Lipa 191. Mnozí ludě ani z.
něsú (nejsou) tak dobří, jak jich přátelé
představjajú. Ostrav. Tč.

Zpolštělý, polonisirt. Z. slovo. Tč.

Zpolštiti, il, ěn, ění, polonisiren. Us. —
se. Ináč nieť jej zo zániku zbavy, či sa
zpolští lebo zmongolí. Hdž. Rkp.

Zpoly, z poly = z polovice, do polou.
Z. zplaceno, zmrtvý, zlámaný. Tč. Odpo-
věděl z. prose z. napomínaje. F. Schulz. Ale
táto prvšia nedobre robila, kto u nej (ní)
zaklopal, každého ľúbila. Čože mi je z takej,
čo mi je len z poly? Sb. sl. ps. II. 1. 75.

Zpomáhati, vz Zpomoci.

Zpomala, langsam. Lesi provaz něpo-
može, utni dubca, bij do kůže zpomala,
znenáhla, až se chytí povala. Čes. mor. ps.
236.

Zpomanouti, vz Zpomenouti.

Zpomedzi, aus der Mitte von. Vz Zpo-
mezi. Slov. A jarabé Vesny o borovice
opreté Dívaly sa z. zelenej chvojiny na ve-
selú čeliaku (čeliadku) svoju. Phld. IV. 463.
Za odměnu aby si jednu z. nich vybral;
Rozprávala mu o svojom Jankovi, ako ho
z. troch najradšej videla; Ako len budeš
mocť pomaličky vytiahni z. zubóv kľúče.
Dbš. Sl. pov. I. 78., 79., 122. Vykradnul sa
po tichu z. svadobníkov a bežal do kosto-
líka. Mt. S. I. 79. (45.) Ortiel zmrašteným
vládne už čelom a z. fúzov, brady hrubé
znie slovo tyranskej vlády. Sldk. 178. Spatrí
hviezdy z. čiernych mrakov prebleskujúce.
Slov. Mohúc z každého dekanátu jedneho
z. sebä vyslať. Zátur. — Cf. Z pomezi.

Zpomenlivosť, i, f., vz Vzpomenlivosť.

Zpomenouti, spomenouti (zastr. zpoma-
nouti), ul, ut, utí, zpomněti (ne: zpoměti),
ěl (na Slov. zpoml, vz doleji), ěn, ění, zpo-
mínati (m. vzpomenouti) = na paměť uvésti,
hu paměti přivésti, erinnern, anregen; si,
sich erinnern, sich besinnen, sich entsinnen,
woran denken; na něco myslí přijíti, ein-
fallen; mysliti nač, an etwas denken, sich
erinnern. — co = nač, in Erinnerung brin-
gen, gedenken. Nyní zpomíná nepravosť

jejich. Br. Z. něčí slávu. Ruk. sv. Aug.
Jiné dluhy, komu co povinovat byl, zpo-
mínal a platiti kázal. NB. Tč. 46. Staré
hřiechy nezpomínaj. Zátur. Odpytujem vašu
poctivú hlavu (hlavičku) i tento stôl, na
ktorom sa dary božie přijímajú, kúpil som
koňa. Slovák odpytuje, keď má zpomenúť:
koňa, psa, sviňu a jiné. Krávu a ovcu zpo-
rnínajúc neodpytuje. Takto asi odpytuje,
keď má něco mrzkého, špatného vypovedať,
Slov Zátur. Vz Odpýtati. — abs. Přijde
čas, že zpomene (že rady poslechnouti ne-
chtěl). Ros. Již zpomíná (na bývalý lepší
byt n. radu). Kdo tady pojede, každý ať
spomene: Tu leží Adámek, zbojnický hét-
mánek. Sš. P 181. A zpomeňme, kde jsou
naši rekové. Pal. Děj. III. 3. 174. — Nač,
na koho = mysliti nač, myslí na něco při-
jíti. Na něčí řeč z. Dal. Nemohu na to z.
D. Nezpomenu na to jméno, ač se mi na
jazyku plete. Us. Dch. Pán Bůh na něho
zpomněl (potrestal ho). Us. Šd. Zpomněla
na slova starcova. Němc. I. 106 Zpomla
na milého, zmútila vodičku. Sl. ps. 141. Má
milá dzěvečko, jak se pěkná zdáš! Eden
(jen) spomeň na to, že jsi popel, blato,
konec lásky máš; Dobře mi pravila ma
stara matička, že budu spominať na jejich
slovečka Sš. P. 60., 489. Těžko na to zpo-
mínati. Dač. I. 281. (Zamúcení) spieš spo-
mínají na zatracenie věčné. Hus I. 279.
Každý na svój rod zpomana .... Alx. V.
1494. Z. na svú žalosť. Alx. Zpomeň na své
narozenie. Výb. II. 12. Pero psalo (písalo),
srdce hralo a na vás rodičia moji zpomí-
nalo. Zátur. Neb čím více na hněv se zpo-
míná, tím více se hněvá. Hus III. 183. —
Solf., Vrat., St. skl. — si, komu nač, na
koho. Zpomeň mi zejtra na to. Us. Zpo-
mněl jsem si na přítele. D. Zpomeňte si
na mne. D. Nemohu si na to jméno zpo-
menouti. Dch. Když se mně nezpomnělo
na to, indem ich mich nicht erinnert habe.
Slez. Šd. Nač si zpomene, to chce míti.
Us. Však si na mne zpomeneš! Němc. Mla-
dosť, milá mladosť, kterak tě odžaleť? Když
sobě já na tě zpomím, tak musím ošáleť.
Ps. slez. Šd. Cf. Z. komu. Na tebe, dě-
večko, často si zpomeně. Čes. mor. ps. 114.
Zpomněl si na Dorotu, žije-li či nežije;
Jenom ty se na to zpomeň, že's k nám
chodíval; Ja, kterak já a překerak mé sr-
dečko nemá plakať, dyž se (si) spomenu
na milého, jaké bývaly slova jeho!; Dyž
půjdeš mimo nás, zpomeň si na dům náš;
Miloval mě, ale ne na dlúze, zpomenu si
na jiného brze; Když se na tě zpomenu,
srdce ve mně poskočí; Ty panenko ma-
ličká, ty černovoké děvče, dyž se na tě
spomenu, hned se mně do pláče chce; Zpo-
meň si, synečku, na přísahu svoju, jak si
mně přisahal drža ruku moju; Zpomním já
si na ty slova, co sme spolem mluvili. Šš.
P. 8., 245., 259., 281., 320; 345., 364., 377.,
605. — na koho s čím. Spomeň na nás
s koledou. Sš. P. 748. — komu. Plete se
mi to na jazyku a nemohu si zpomenouť.
Dch. Mladosť, milá mladosť, kterak tě oža-
liť? Dy sobě zpomenu, to musím ošalif. Sš.
P. 802. Cf. Z. si nač. Jak dojeu (dojel) pod