Předchozí (626)  Strana:627  Další (628) |
|
|||
627
|
|||
|
|||
hory, pod jabor zelený, sobě tu zpomínau,
na Aničku vouau (volal). Sš P. 130. Co se té mrše zpomnělo? Slez. Šd. — si, komu co. Zpomeňte mu to, erinnert ihn daran. Dch. Zuby mi trhej, len mi to nespomínaj (když něco nerádi slyšíme). Zátur. Co si zpomněl? Us. — Br. Tu službu mu král z (odměniti) chce. V. — čeho = nač, woran denken, sich erinnern. Lonského sněho z. (starých věcí). Ctib. Hád., Sych. Ač ne- zpomanu tebe; Když zpomieniechom Siona. Ž. wit. 136. 6., 136. 1. Nezpomínej toho, co už minulo (o věcech mrzutých a pominu- lých mlč). Mudr. 191., Lb. Dětí ni domu zpomane. Alx. V. v. 597. (HP. 15.). — Br,, Troj., St. skl. —co komu čím: dobrým, zlým (odměniti, potrestati), entgelten, be- strafen. List z roku 1449. Mus. 1880. 404. Tkad., Lom., Pal. Děj. III. 3. 207. Což že jim zase vší milostí vždycky z. chtíti račí. Skl. I. 84 Aby mu přečinění nebylo ničím zlým zpomínáno; Že všem stavům toho ničeho žádnou nemilostí, nelibostí z. ne- chce. Ib. I. 107., 254. A jedni druhým ni- čehož toho ničímž zlým nyní a na časy budoucí a věčné nezpomínali. Ib. I. 317. Když my znajíce tvú víru neproměnitedlnú k sobě to vším dobrým časy potomními zpomínati ráčíme. Dač. 1. 128. Nechcem jim toho viece ničímž zlým zpomínati; Pakliby čím zlým která strana druzie zpomenula; A más to shledati, žeť to vším dobrým budem zpomínati. Arch. I. 190., 213., V. 296. Abychom sobě toho nikdy ničím zlým nezpomínali. Půh. I. 374. — koho čím. Žádný jeho dobrým nespomene. Výb. I. 922. — na koho čím, gedenken. Dch. Zpomněla otčenáškem na bratra. Němc. — co komu, na koho jak, kdy (v čem). Dyž na mňa zpomeneš, edem (jenom) v do- brém zpomeň. Ces. mor. ps. 137. Habes (abys) na mě zpoměla v svým svobodným stavě. Brt. P. 118. Zapovídalo se přísně mstíti aneb ve zlém zpomínati měšťanům odpor. Pal. Děj. V. 1. 404. My ani pod- daní naši jim toho v řeči ani v skutku ničím zlým nebudem z. List z r. 1479. Tč. Zpomenou na pána Boha v úzkosti. Šd. A my vám to vším dobrým v časích bu- dúcich z. chceme. Arch. III. 387. On si každou chvíli něco zpomene. Dch. Já na tě zpomenu to nejednó v roce, já na tě, má panenko, já na tě v každém kroce. Sš. P. 625. V modlitbách svých všech hříchů mých zpomínej. Shakesp. Tč. Na něco s ža- lostí z. Št. N. 284. — komu čeho, čím oč. Slibuji ... ani jeho služebníkóm nikdy ničím zlým o ty věci toho nezpomínati. Arch. I. 192. Z tej smlúvy Mužík slíbil Klinikovi toho o ty krávy nikdy nezpomí- nali. NB. Tč. 7. — o čem. I o hradě zpo- mínali. Arch. II. 431. Zpomínati o božiem umučení. Smil v. 287. — co kde. Kdy ten mír kto mezi námi zpomenenul? Půh. I. 377. Školu před ním ani z. jsem nesměl. Koll. IV. 152. — že. Tu jsem si teprum spomněl, že já su hospodář. Sš. P. 665 Na- jednou si zpomene, že nepřijde. Us. Dch. — s inft. Zpomenula babka dědka plakati. Sych. Vz Vzpomenouti. |
Zpomenutý; -ut, a, o, erwähnt. Vz
Vzpomenutý. Shora z-tý spis. Us Pdl. Zpometati (se), abortiren, fehlgebären.
Kráva za dva tydně zpometala; Kráva nám z-la. Us. Tč., Šd. Zpoměti, šp. m.: zpomněti. Vz Zpome-
nouti. Zpomezi, vz Zpomedzi. Na Ostrav. Z.,
předl. s genit., von, aus, aus der Mitte von. Někoho z. sebe vyhoditi, vydružiti. Tč. Vytáhla z. trámů jakousi krbaňku (hrnek). Kld. II. 272. Jeden z. nás mne zradí. Na Ostrav. Tč. Zpomienočka, y, f. = zpomínečka, die
Erinnerung. Slov. Devy tohto môjho kraja, kterým je mila z. na dávnu jarosť šuhaje. Sldk. 455. Zpomínáček, čku, m., květina. Slzičky
a žluťáčky, modrooký z. Rubeš. Zpomínání, n., die wiederholte Erin-
nerung. Us. Zpomínati, vz Zpomenouti.
Zpomínka, y, f. = vzpomínka. Šd., Dch.
Tu obživla v srdci jeho z. na otce. Kld. I. 94. Jesti to země plná svatých z nek. Zpomnění, n., die Erinnerung. Dk. P.
82. Z. mladistvých let. Mcha. Zpomněti, vz Zpomenouti.
Zpomoc, i, f., vz Spomoc.
Zpomoci, vz Spomoci.
Zpomocník, a, m., vz Spomocník.
Zpomocný, vz Spomocný.
Zpomožení, n. = spomoc.
Zpomstviti se = pomstíti se, sich rächen.
Slov. A tak se ja zpomstvím s tvojími ju- náky. Koll. Zp. II. 422. Zponad (z+ po + nad). Na Slov. Slnce
bleslo z. hory (keď blesne při svojom vý- chode medzi horou a oblakom). Zátur. Či vráti sa zpät slnko z. hory? Sldk. 144. Cf. Mkl. S. 536. Zponáhľať sa = pospíšiti si, sich be-
eilen. — za kým. Pověz mu, ať se za mnú z-lá. Na již. Mor. Šd. — s inft. Hrot zpo- náhľa sa rozlomiť vražedných krýdiel brk. Phld. IV. 169. Zponatahovati se, sich ausstrecken, an-
strengen. U Místka. Mtl. Zponazdejať sa, zponazdáti sa = nadíti
se, očekávati, erwarten. To by nebola zpona- zdejala sa od dakedajšej dobrej kamarátky. Dbš. Sl. pov. VI. 5. Zponenáhla = znenáhle, gemach, nach
und nach, allmälig, langsam. Jád., Ć. Vz Předložka (dod). Čím dial tým viac mizne z. stromovie. Lipa 262. Odtáď zas výšá sa malé s vinohrádkami kopce a z. traťá, do hor až na posledy zmiznú. Hol. 335. Zponenáhliti, zponenáhlovati = znená-
hliti, rychlost umenšiti, verzögern. Techn. Zponenáhlý, lépe: nenáhlý, povlovný,
allmählig. Jg. Zponěvačiti, il, en, ení = zhltati, ver-
schlingen. — co. U Jižné. Vrů. Zpopácati = zapopácať, zapopadnúť =
popadnouti. Na již. Mor. Šd. — co. Jak to tam z-cal, tak s tím domu přiletěl. — koho kde. Jak tě já tam (v hospodě) zpo- pácam, uvidíš, co dostaneš (erhaschen, er- wischen, antreffen). Ib. Šd. 329*
|
||
|
|||
Předchozí (626)  Strana:627  Další (628) |