627

hory, pod jabor zelený, sobě tu zpomínau,
na Aničku vouau (volal). Sš P. 130. Co se
té mrše zpomnělo? Slez. Šd. — si, komu
co. Zpomeňte mu to, erinnert ihn daran.
Dch. Zuby mi trhej, len mi to nespomínaj
(když něco nerádi slyšíme). Zátur. Co si
zpomněl? Us. — Br. Tu službu mu král z
(odměniti) chce. V. — čeho = nač, woran
denken, sich erinnern. Lonského sněho z.
(starých věcí). Ctib. Hád., Sych. Ač ne-
zpomanu tebe; Když zpomieniechom Siona.
Ž. wit. 136. 6., 136. 1. Nezpomínej toho, co
už minulo (o věcech mrzutých a pominu-
lých mlč). Mudr. 191., Lb. Dětí ni domu
zpomane. Alx. V. v. 597. (HP. 15.). — Br,,
Troj., St. skl. —co komu čím: dobrým,
zlým (odměniti, potrestati), entgelten, be-
strafen. List z roku 1449. Mus. 1880. 404.
Tkad., Lom., Pal. Děj. III. 3. 207. Což že
jim zase vší milostí vždycky z. chtíti račí.
Skl. I. 84 Aby mu přečinění nebylo ničím
zlým zpomínáno; Že všem stavům toho
ničeho žádnou nemilostí, nelibostí z. ne-
chce. Ib. I. 107., 254. A jedni druhým ni-
čehož toho ničímž zlým nyní a na časy
budoucí a věčné nezpomínali. Ib. I. 317.
Když my znajíce tvú víru neproměnitedlnú
k sobě to vším dobrým časy potomními
zpomínati ráčíme. Dač. 1. 128. Nechcem jim
toho viece ničímž zlým zpomínati; Pakliby
čím zlým která strana druzie zpomenula;
A más to shledati, žeť to vším dobrým
budem zpomínati. Arch. I. 190., 213., V.
296. Abychom sobě toho nikdy ničím zlým
nezpomínali. Půh. I. 374. — koho čím.
Žádný jeho dobrým nespomene. Výb. I.
922. — na koho čím, gedenken. Dch.
Zpomněla otčenáškem na bratra. Němc. —
co komu, na koho jak, kdy (v čem).
Dyž na mňa zpomeneš, edem (jenom) v do-
brém zpomeň. Ces. mor. ps. 137. Habes
(abys) na mě zpoměla v svým svobodným
stavě. Brt. P. 118. Zapovídalo se přísně
mstíti aneb ve zlém zpomínati měšťanům
odpor. Pal. Děj. V. 1. 404. My ani pod-
daní naši jim toho v řeči ani v skutku
ničím zlým nebudem z. List z r. 1479. Tč.
Zpomenou na pána Boha v úzkosti. Šd.
A my vám to vším dobrým v časích bu-
dúcich z. chceme. Arch. III. 387. On si
každou chvíli něco zpomene. Dch. Já na
tě zpomenu to nejednó v roce, já na tě,
má panenko, já na tě v každém kroce. Sš.
P. 625. V modlitbách svých všech hříchů
mých zpomínej. Shakesp. Tč. Na něco s ža-
lostí z. Št. N. 284. — komu čeho, čím
oč. Slibuji ... ani jeho služebníkóm nikdy
ničím zlým o ty věci toho nezpomínati.
Arch. I. 192. Z tej smlúvy Mužík slíbil
Klinikovi toho o ty krávy nikdy nezpomí-
nali. NB. Tč. 7. — o čem. I o hradě zpo-
mínali. Arch. II. 431. Zpomínati o božiem
umučení. Smil v. 287. — co kde. Kdy ten
mír kto mezi námi zpomenenul? Půh. I.
377. Školu před ním ani z. jsem nesměl.
Koll. IV. 152. — že. Tu jsem si teprum
spomněl, že já su hospodář. Sš. P. 665 Na-
jednou si zpomene, že nepřijde. Us. Dch. —
s inft. Zpomenula babka dědka plakati.
Sych. Vz Vzpomenouti.

Zpomenutý; -ut, a, o, erwähnt. Vz
Vzpomenutý. Shora z-tý spis. Us Pdl.

Zpometati (se), abortiren, fehlgebären.
Kráva za dva tydně zpometala; Kráva
nám z-la. Us. Tč., Šd.

Zpoměti, šp. m.: zpomněti. Vz Zpome-
nouti.

Zpomezi, vz Zpomedzi. Na Ostrav. Z.,
předl. s genit., von, aus, aus der Mitte von.
Někoho z. sebe vyhoditi, vydružiti. Tč.
Vytáhla z. trámů jakousi krbaňku (hrnek).
Kld. II. 272. Jeden z. nás mne zradí. Na
Ostrav. Tč.

Zpomienočka, y, f. = zpomínečka, die
Erinnerung. Slov. Devy tohto môjho kraja,
kterým je mila z. na dávnu jarosť šuhaje.
Sldk. 455.

Zpomínáček, čku, m., květina. Slzičky
a žluťáčky, modrooký z. Rubeš.

Zpomínání, n., die wiederholte Erin-
nerung. Us.

Zpomínati, vz Zpomenouti.

Zpomínka, y, f. = vzpomínka. Šd., Dch.
Tu obživla v srdci jeho z. na otce. Kld. I.
94. Jesti to země plná svatých z nek.

Zpomnění, n., die Erinnerung. Dk. P.
82. Z. mladistvých let. Mcha.

Zpomněti, vz Zpomenouti.

Zpomoc, i, f., vz Spomoc.

Zpomoci, vz Spomoci.

Zpomocník, a, m., vz Spomocník.

Zpomocný, vz Spomocný.

Zpomožení, n. = spomoc.

Zpomstviti se = pomstíti se, sich rächen.
Slov. A tak se ja zpomstvím s tvojími ju-
náky. Koll. Zp. II. 422.

Zponad (z+ po + nad). Na Slov. Slnce
bleslo z. hory (keď blesne při svojom vý-
chode medzi horou a oblakom). Zátur. Či
vráti sa zpät slnko z. hory? Sldk. 144. Cf.
Mkl. S. 536.

Zponáhľať sa = pospíšiti si, sich be-
eilen. — za kým. Pověz mu, ať se za mnú
z-lá. Na již. Mor. Šd. — s inft. Hrot zpo-
náhľa sa rozlomiť vražedných krýdiel brk.
Phld. IV. 169.

Zponatahovati se, sich ausstrecken, an-
strengen. U Místka. Mtl.

Zponazdejať sa, zponazdáti sa = nadíti
se, očekávati, erwarten. To by nebola zpona-
zdejala sa od dakedajšej dobrej kamarátky.
Dbš. Sl. pov. VI. 5.

Zponenáhla = znenáhle, gemach, nach
und nach, allmälig, langsam. Jád., Ć. Vz
Předložka (dod). Čím dial tým viac mizne
z. stromovie. Lipa 262. Odtáď zas výšá sa
malé s vinohrádkami kopce a z. traťá, do
hor až na posledy zmiznú. Hol. 335.

Zponenáhliti, zponenáhlovati = znená-
hliti, rychlost umenšiti, verzögern. Techn.

Zponenáhlý, lépe: nenáhlý, povlovný,
allmählig. Jg.

Zponěvačiti, il, en, ení = zhltati, ver-
schlingen. — co. U Jižné. Vrů.

Zpopácati = zapopácať, zapopadnúť =
popadnouti. Na již. Mor. Šd. — co. Jak
to tam z-cal, tak s tím domu přiletěl. —
koho kde. Jak tě já tam (v hospodě) zpo-
pácam, uvidíš, co dostaneš (erhaschen, er-
wischen, antreffen). Ib. Šd.

329*