Předchozí (628)  Strana:629  Další (630) |
|
|||
Zpouchnouti, chl, utí = opuchnouti, auf-
schwellen. Zpuchne mi tvář, pšenice, švestky. — Z. = zpukřeti, setlíti, zpráchnivěti, ver-
modern, verrotten, morsen, faul werden. Zpouchne trám, sláma. Jg. Zpoura, y, f., V., spoura, Kom., V. =
mysl zpěčující se poslušenství, neústupnosť, urputnost, die Hartnäckigkeit, Widerspän- stigkeit, Halsstarrigkeit, der Aufruhr, Auf- stand, die Widersetzlichkeit, Meuterei. Vší z-y odložiti. V. Z. proti Bohu; z-u trestati. Br. On to ze zpúry robí. Na Ostrav. Tč. Ty darmožráč, ty sebevolník, syn spoury. Koll. IV. 152. Za z-u pokutu vzíti. Sych. K z-ře někomu něco přičítati; ze z-ry něco činiti. Boč. Z. vojenská, zločin, jehož se dopouštějí, kdož složivše přísahu u praporu nebo u děla ve spolku s jinými vojenskému služebnímu řádu nebo svým přednostům a rozkazům jejich urputně se opírají nebo se o tom smlou- vají. Vz S. N. Z-ru přemoci, z-rou povstati. Dch. — Z. = pýcha, nadutosť, urputnosť, der Hoch-, Uibermuth, die Hofart. Hněv ten ruší úklidnosť srdce a jde s ním řeč zpurná proti družci a kakás srdečná zpúra. Št. N., 234. Svou pýchu a spouru proti někomu provésti; pýchou a s-ou nadutý; u z-u zpý- chati. V. Z-ou se povyšovati. Br. — Z. = spor, hádka. S-u s někým vésti. Žídek. Zpousta, vz Spousta.
Zpoušť, vz Spoušť.
Zpouštěti, vz Spustiti.
Zpouzeti, spouzeti se, el, ení m.: vzpou-
zeti se = hněvati se, zlobiti se, sich entrüsten, unwillig werden; vzdorovati, sich widersetzen, sich sträuben, sich empören. — abs. Obec se zpouzela a hněvala. V. — se na koho (proč) : se na kněží; pro křivdu na bližního. Br. — se oč. Co se o to zpouzíte? Kom. — se nad čím. Syr. — se proti komu.
D. Z. se proti Bohu, Syr., proti pravdě. Plk. — se čemu, komu, widerstehen. Us. Dch. — se na koho jak. A v hrozbě na nás škaredé zlý jejich zrak se zpouzí. Sš. Bs. 44. — se oč. Těm pak (tichým) odporní jsou lidé zlostní, o všecko se zpouzející a ujímající; Nezpouzel se o to, že jiným k soudu státi má. BR. II. 19. a., 426. — s infinit. Zpouzel se mu to vydati. Dch. Zpouzivý, sich sträubend. Šm., Dch.
Zpověď, i, f. (ne: spověď, Jg.), zpoví-
dání-se, die Beichte. Ž. wit. 41. 5., Št. Kn. š. 27. Z. = vyznání své hříšnosti jakožto náboženský obřad a cvičení k mravnosti, die Beichte. Z. soukromá (ušní, doušná, die Ohrenbeichte, MP. 4.), platná, neplatná či svatokrádežní, generalní či povšechná či do- životná (vyznání hříchů po celý život spá- chaných), obecná (nepovídají-li se hříchy do podrobna), veřejná. S. N. Z. z svých hříchův učiniti. Zlob. Ke z-di jíti. Z. česky slyšeti, lépe: česky zpovídati. Kmp. Jíti na z., býti na z- di. Ve Slez. Šd. Přede vše mi námi pod z-dí vyznal. Brt. exc. Kdelen aký hřiešnik, každý k nemu chodil na z. Dbš. Sl. pov. I. 38. Nebude ti, milá, vina odpuštěna, čo pojdeš na spoved do Jeruzalema. Sl. ps. 90. Z-di veřejné udávaly se již ve 12. věku jen pořídku. Ddk. IV. 298. Častokráte v roku na sv. z. jíti. Si. let. III. 251. Z. přijmouti. |
Výb. II. 14. Věrnú radú na z-di. Arch. I.
200. Ani vie, pravdu-li praví na z-di čili lež, protož tieže sě, kterak jest hřešil?; Na z-di seděti (zpovídati); A že od z-di musejí jim dávati; (Kristus) chválí ho v z-di a v modlitbě krátké, seiner Beichte wegen; Z. má býti dobrovolná, brzká, zjevná, knězi, celá; Z., hřiechuov vyznánie před Bohem z pokory a před knězem, když muož kněz jmien býti. Hus I. 340., 412., II.44., 318., 342., III. 258. Svou vinu na z-di vyznati. Št. — Z. = po- rada, úrada, stížnosť a p. Byl jsem dnes u advokata na z-di. U Žamb. Dbv. Zpověda, y, m. a f., das Beichtkind;
der Büsser, die Büsserin. Šm. Zpovědač, e, m., der Beichtvater.
Zpovědati, zastr. = zpovídati. Hus I.
203., II. 440. Zpovědelní = zpovědní. Slov. Šd.
Zpověděti, zastr. = zpovídati. Na Slov.
posud. Zpovědlnictví, zpovědnictví, n. = úřad,
povinnost zpovědničí, die Beichtvaterschaft, das Amt des Beichtigers. Zastává z. na hradě. Us. Č. Zpovědlničí = od zpovědlníka. Pulk. 133.
Zpovědlník, a, m. = zpovědník.
Zpovědlný = zpovědní, Beicht-. Z. knihy.
Pass. Zpovědna, y, f., der Beichtstuhl. Šm.
Zpovědní, Beicht-. Z. cedulka, Us., lístek,
Rk., Dch., zrcadlo (rejstřík hříchů k upa- matování). D. Zpovědnice (na Slov. spovedelnica, Ssk.),
e, f. = žena se zpovídající, das Beichtkind. — Z. = stolice zpovědní, der Beichtstuhl. D., Sych. Zpovědnický, Beichtvater-. Z. úřad. Us.
Zpovědnictví, n. = zpovědlnictví.
Zpovědnicí = zpovědnický. Šm.
Zpovědník, zpovědlník, a, m. = kdo jiné
zpovídá, der Beichtvater. Pokání od z-ka přijíti. V. Hledaj mi spovědlníčka, má mal- ženko milá, už se mi to přibližuje poslední hodina. Sš. P. 44. — Z. = vyznavatel, con- fessor, ein Heiliger. Všichni světí mučenníci, všichni světí zpovědníci. Pravn. 551. Byl svatý zpovědník. Pass. mus. 280. O Mikuláši, svatém zpovědlníku božiem. Pass. 36. — Z. = kdo se zpovídá (zřídka), das Beichtkind. Jg. Cf. Gl. 387. Zpovědný = zpovědní. Sv. Augustin
v knihách z-dných píše (confessiones). Pass. 743. Zpovědoměti, ěl, ění = povědomým se
státi, bekannt werden. — kde. Ten slepý u nás v domě již zpovědoměl. Us. — čemu. Nemohu tomu z. (porozuměti). V Kunv., Msk. Zpovědomiti koho o čem = povědomým
učiniti, bekannt machen, berichten. Us. Zpověsiti, il, šen, ení, zpověšeti, el, en,
ení, alles aufhängen. — co kam. Po zděch byly zatlučeny hřebíky, na něž si zpověšeli tovaryši své šaty. Kmk. Zpověstnělý = pověstný, berühmt. Koll.
Zn. 72. Zpověstněti, ěl, ění = pověstným se státi,
bekannt, berüchtigt werden. Ukazuje to, ako veľmi zpovestnely sváry Svatopluko- vičov. Let. Mtc. S. X. 1. 37. |
||
|
|||
Předchozí (628)  Strana:629  Další (630) |