630

Zpoviď, i, f. = zpověď. Slez. Šd. Ale tam
také: zpovieď, zpověď. Šd. Jíti na zpoviď.
Šd.

Zpovídati, zpovídávati (zastr. zpověděti,
na Slov. posud.) = ohlásiti, ankündigen,
ausrufen; vypovídati, auf-, entsagen; zpověď
slyšeti, Beicht hören o. sitzen. — co: Biřic
má richtářův súd zpoviedati (ohlásiti). Rkp.
pr. cís. Já zpoviedám takové manstvie
(= vypovídám). Ms. pr. man. — koho: zpo-
vídal mne kapucín. Ros. Tě zpoviedámy, te
confitemur. Ž. wit. Ambr. 260. a. Umierá.
umiera, už ju spovědajú, na tebja, šohajku,
na tebja čekajú. Sš. P. 306. Žalujíce na
faráře a jiné kněží tohoto města, žeť ani
nás ani hospodyň našich ani dietek chtie z.
Arch. III. 195. — co komu. Alexandru,
dietěti obak ěstnému, zpoviedajú milosť
svoju. Alx. — se. Jdi před kněza, spovídaj
sa, vezmi rúšku a zavij sa. Sš. P. 3. Bude
stonati (žena), aby sě zpověděla, a když
kněz přijde, aby s ním rozmluvila, bohdaj
horšieho něco nepáchala; Hřiechu želé a
zpoviedá sě; Ale ktož zpoviedaje sě opět
hřeší, ten jest posměvač pokánie. Hus 1,
203., 228., II. 150. Příhoda se nezpovídá.
Bž. exc. — se komu: knězi. Us. Zpoviedayu
sě tobě. Ž. wit. 29. 13., 17,. 50. Já bídný
hříšník z-dám se Bohu všemohoucímu . . .
Us. Mž. 94. Poslali starú babu, abych sa
jej spovedal. Sl. ps. 334. Pannú si se udělala,
knězi se nespovídala. Sš. P. 4. A jakož mi
píšeš, abych sě polepšil, že mě pán Buoh
kárá: i nemám sě komu z. Arch. V. 344.
Ani se má člověk obrazu z., ani jeho zač
prositi; Z. se má člověk knězi, ač mu prve
Bóh odpustil. Hus I. 73., II. 440. Kak brzo
a komu dlužni jsú se z. Št. Kn. š. 27. —
se z čeho (kde). Z. se z hříchův. Jel.,
Har. Nevidíš ich hriešnych duchov, jako
nocou letia hluchou a jak k nebu pozerajú,
z hriechov sa mu zpovedajú? C. Čt. I. 138.
Jal se z. přede všemi z hříchu svého. Vrch.
A z-li se z jiných zločinu hojných. Pal. Děj.
V. 1. 229. Z Hříchu se z-la a z nich se vy-
znala. Čes. mor. ps. 11. A u peklě pak kto
sě bude z. tobě? Ž. wit. (Anth. I. 3. vyd. 8.).
— se čeho (kde) komu. Užitečno jest z.
se i všedních hříchů. Št. Kn. š. 237. Zpo-
viedaj sě jeden druhému svých hřiechuov.
Výb. 546. Chtěl se biskupovi svých hřiechuov
z. Pass. 27. Z. se hřiechóv ne obrazu, ale
Bohu před obrazem ; Hřiechóv se zpoviedaje
neb Bohu na chválu zpievaje; Aniž viem, by
kterých hřiechóv lidé viece tajili a tieže se
jich z-li; Hřiechóv knězi se z. Hus I. 75.,
122., 194., II. 151. (I. 429., III. 189., 296.).
Pro některú potřebu móž to kněz odpustiti
tomu, ježto j'sè jemu z-dal hřiecha některého ;
Potřebno z. sě i vezdajších (všedních) hřie-
chóv. Št. kn. š. 220., 237. Kdo zhřešil hřiechem
smrtelným, hodné jest, aby ihned se jeho
z dal. Ib. 236. Jeden druhému zpoviedal sě
svých hřiechóv. Št. — jak. Zpoviedayu sie
tobie, Hospodine, ve všem sirdci mém. Ž.
wit. 137. 1. Řkúce, že to dávají těm, kteříž
sě ústy zdají a v srdci skrúšenie mají; Často
člověk z-dá sě knězi lživě pravě malé hřiechy
a zamlčie chtě veliké. Hus II. 151., 162. —
kdy. Nejméně jednou v roce nařízenému

knězi se z. Mž. 17. Asa jednú v rok má
každý se z. Št. N. 336.

Zpoviniti, il, ěn, ění, zpoviňovati, ver-
pflichten. — se komu čím. Div. z ochot. —
koho k čemu: k činění díků. Koll. Zn. 250.

Zpovlovna, zpovolna = pomálu, sachte,
leise, sanft. Zpovlovna. Č. Zpovolna (zvolna).
Berg., Sych. Zpovolna kráčeti, Us. Tč.,
cestou jeti, Němc. I. 135., něco rozdělati.
Ib. I. 69.

Zpovolna, vz Zpovlovna.

Zpovšednělý, alltäglich, gemein. Kusy
z opery Norma a z jiných z-lých oper hrály
se při této mši. Koll. III. 98.

Zpovšedněti, ěl, ění, alltäglich, gemein
werden. Vz Zpovšednělý.

Zpovševhně í, n., die Verallgemeinerung.
Dch.

Zpovšechněti, ěl, ění, allgemein werden,
sich verallgemeinern. Mus. 1880. 532.

Zpovšechniti, il, ěn, ění, zpovšechňovati,
allgemein machen, verallgemeinern. Mnozi
vlastenci hledí se z. a přejíti ve slovanské.
Kotík. Pyp. hist. lit. 11. — Koll. IV. 285.

Zpovykanosť, i, f., die Verwöhnung. Mor.
Sd.

Zpovykaný; -án, a, o, verwöhnt. Mor.
Sd., Kmk. On je už tak z. Šd. O klukovi,
kterému rodiče dovolili vše, až se z něho
stal dareba, říkávají, že je z-ný. Džl.

Zpovykati, verwöhnen. — koho. Mor. Sd.

Zpoza, složená předložka: z + po + za,
von hinten her, heraus: s genitivem (první
předložka je řídící). Na Slov. a Mor. Cf.
Spoza. Skoro vychytil nôž z. pása, vyrezal
si kus mäsa: Kľúče z. pása pomáličky vy-
tiahol. Dbš. Sl. pov. I. 108., 120. Z. hor
slunce vychází. Brt. P. 88. Když kdo za
stolom sedí, říká se mu, aby vylezl z. stola;
Z. buka na něho číhal; Z. stodoly naň se
díval. Na Ostrav. Tč. I skriknul z. peci
najmladší Adam. Er. Sl. čít. 72. Z. Javorníka
slunečko vychází. Na Val. Džl. Toho som
i ja videl z. zahrady z vršky; Z. buka pri-
kvitol. Mt. S. 1. 54., 112. Slnce vystrieklo
z. hory. Mt. S. Z. jarku, vom jenseitigen
Uter des Baches. Phld. III. 476. Soběský
prijde z. Bielej Hory. Zpěv. I. 14. Vychodí
mesiačik z. sivých holí (holých kopců): ja
čo len naň pozrem, srdce ma zabolí. Sl. ps.
282. Kým zajdeme za tu horu, z. hory do
táboru? Sl. ps. Na čo si, mesiačko, z. mraku
blysol, keď ma ten milý môj kolo bočkov
stisol (stiskal) ? Sl. ps. Z. hor slunce vy-
chází, zlá novina mě (mně) přichází. Čes.
mor. ps. 261. Vychodí slunečko z. lesy. Sl.
ps. Šf. II. 76. Vychodí slniečko z. lesy. Sl.
spv. I.12. Mesiačik na nebi z. vrchov vstáva
a moje za milou srdce povzdycháva; Nebolo
mu na tom dosti, vzal mi kľúčik od ľúbosti.
Vráť sa, milý, z. vody, ej, vráť mi kľúčik
od slobody. Sl. spv. I. 2., 6. Noc sa už jasní
a z. hája zabronely mladé zore. Sldk. 192.
Aj to blato z. nechtov ti dám (o lásce
přátelské — žertovně). Pořek. Zátur. —
Vz.Km. III. 338.

Zpozadržeti, el, ení, zpozadržovati, nach
und nach gänzlich aufhalten. — koho. Co
jich přišlo přes hranici, všecky zpozadrželi.
Na Ostrav. Tč.