631.

Zpozadu, von hinten her. Z. za někým
choditi, někomu něco říkati. Na Ostrav. Tč.

Zpozahumna = ze záhumní, von hinten
der Scheune. Slov. Bern.

Zpozalesy, hinter dem Walde hervor.
Slov. Koll.

Zpozaváží, von Jenseits der Wag. Slov.
Bern.

Zpozdění, n., die Verspätung. ZČ. I.101.
Vz Zpozditi.

Zpozděný; -ěn, a, o, verspätet. Dnes je
už všecko zpozděno. Us. Dch. Pohyb stejno-
měrně z-ný. ZĆ. 1. 101., Mj. 153.

Zpozdile, komp. zpozdileji = pozdě, ne-
bedlivě, spät. V. Jedni snáze, jiní zpozdileji
pána znají. Br. — Z. = zdlouhavě, langsam.
Syrovátka z. purguje. Krab. Sněmovníci
v Němcích oné doby ještě zpozdileji se
scházeli nežli v Čechách. Pal. Děj. III. 3.
247. — Z. = hloupě, nezpůsobile, dumm,
thöricht, unartig. Z. si počínati, vésti.

Zpozdilec, lce, m., der Langsame im
Denken.— Z. = hlupák, ein Thor, Alberner.
Mus.

Zpozdílek, lka, m. = zpozdilec. Šd.

Zpozdilomyslnosť, i, f. = zpozdilosť. Vz
toto.

Zpozdilomyslný = zpozdilý. Muž učený,
ale z-ný. Koll. IV. 195.

Zpozdilosť, i, f. = zdlouhavosť, die Lang-
samkeit, Zauderhaftigkeit, Z. a lenivosť naše
mnohých pobídek potřebuje. V. Z. vtipu.
Jel. — Z. = hlouposť, neumnělosť, die Dumm-
heit, Thorheit, Ungeschicktheit.

Zpozdilství, n., der Zustand, die Thorheit.
Šm.

Zpozdilý = zdlouhavý, váhavý, nejapný,
langsam, zauderhaft. V. Z. a váhavý. Br.
Zpozdilého vtipu, Jel., jazyku. Ros. Z. do-
dávání časopisu. Mus. 1880. 207. A z-lým
dává odtuchu, aby nezoufali. Hus. II. 62. —
v čem : v řeči, Us., v pobožnosti, Br., v roz-
umu. V. Pohané sami, ač ve věcech dnchov-
ních z-lí a jim nezvyklí, jim vyrozuměli.
Sš. I. 111. — k čemu: k hněvu. Br. Rychlý
buď k slyšení, ale z. k mluvení. Č. M. 77.,
Bž., Hkš. K činu z-lý. Vlč. Z-lí k poznání
hřiecha a hotoví naleznúti zaječí stopu; Starý
jest z-lý k slyšení a hotový k hněvu. Hus
II. 66., III. 110. Kteří za lež se stydí, tiť
k slibům jsou zpozdilí. Jel. Jsou k tornu
velmi z-lí (váhaví). V. — Z. = hloupý, ne-
umělý, nezpůsobilý, dumm, thöricht, blöd,
ungeschickt. V. Člověk z-lé hlavy, Us., z-lého
srdce. Ros. — Kram. Z. myšlénka, Us., věc.
Dch. Z. hlava. Bart, Z. vtip. Koll. IV. 184.
Člověk neopatrný a z-lý všechno na sebe
poví. Us. To je vám velice z-lý člověk. Us.
Šd. Pošetilé a z-lé jest toužebně toho se
dozvídati, co se nás netýká. Kmp. Č. 133.
— v čem. Cyr., Solf. — čím: ústy n. jest
zlých úst. O blázni a z-lí srdcem k věření.
Hus II. 139.

Zpozditi, il, ěn, ění; zpozďovati, zpozdí-
vati, verzögern, verspäten. — co, koho.
Co ho tak zpozdilo (opozdilo)? Jg. Tření
zpozďuje pohyb. ZČ. I. 155. — se. Ros.,
Dal. Hodinky se zpozdívají. Us. Dch. A běda
mně, zpozdím-li se, jako se zpozdil bohatec.
Hus 1. 221. — s inft Zpozdil se přijíti

v radu. Leg., Pass. — se kde. Z. se v něčem.
Ctib. Všechen ruch se zpozdil na zemi. Kká.
Td. 176. — jak. I zpozdil se jest přes
určený den. Bj. — k čemu: k modlení.
Hus I. 294

Zpozlatiti, il, cen, ení, zpozlacovati, alles
vergolden. Ros.

Zpoznati, erkennen. — kde. Ja zbadal,
keď ktorý duch k nám kmital i zpoznal
v tvari, jaký jeho ťah. Phld. III. 2. 113. —
že. Bo aj zpoznala hneď, že ten kuchár mi-
lého Peterka tými hračkami cele opantal.
Dbš. Sl. pov. VI. 90. Zpoznáme tiež, že
k humoru a satire značne sa kloní náš ľud
i v porekadlách. Mt. S. I. 84.

Zpoznenáhla = znenáhla, allmählig,
sachte, langsam.

Zpozoriť, anschaulich machen. Na Slov.

Zpozorovaný; -án, ána, áno, entdeckt,
bemerkt Mus. VIII. 214.

Zpozorovati, bemerken, inne werden,
entdecken. Vz Pozorovati. — co: oheň. Us,

— Krok. — co kde: rybu ve vodě, Us..
v zrcadle. Us. Zpozoroval na něm rozpa-
čitosť. Č. — co čím. Svým bystrým okem
hned to zpozoroval. — co kde kdy. Více
zpozoruje host v cizím domě za hodinu než
hospodář za rok. Mudr. 418. Již v první
přednášce z val jsem tu i tam nějakou stran-
nosť při Ludenovi. Koll. IV. 243.

Zpozulítati, nach und nach wegfliegen.

— kdy kam. Všeci zpěváci zpozulítali na
jeseň do teplých krajin. Ostrav. Tč.

Zpožehati = posíci, abmähen. — co:
trávu. Hlč.

Zpracovalý, vz Spracovalý.

Zpracování, vz Spracovaní.

Zpracovaný, vz Spracovaný.

Zpracovati, v z Spracovati.

Zpřáhaný; -án, a, o. Ten nezpřáhaný
(nešlechetník, bezbožník)! BR. II. 703. a.

Zprahlosť, sprahlosť, i, f. = vyprahlosť,
die Trockene. Aqu.

Zprahlý, sprahlý, verdorrt, dürr ge-
worden, trocken. Zprahlým hrdlem. Rkk.
Z. země. Lom. Z. čelo, Čch. Sl. 10., Mch.
72., luka, Čch. L. k. 51., nivy, Vrch., ret.
Kká. K sl. j. 149., Osv. I. 91. — od čeho.
Tráva od horka s. Plk. — čím: horkem.
Niva vedrem zprahlá. Čch. L. k. 77. —jak.
Duše na pustinu zprahlá. Osv. IV. 596.

Zprahnouti, sprahnouti, hnul a hl, utí
= uprahnouti, uschnouti, verdorren, dürr
werden. — abs. Zprahly všecky kosti těla.
Koll. III. 335. Obilí zprahlo. Štelc., Ap. —
od čeho. Tráva od horka zprahla. Štelc. —
komu. Bodež mu nohy zprahly. Č., Nár.
pís. — čím (kde). Po všem jeho líciu
i plakáním i pak tščiciú byla vše pleť jeho
zprahla. Výb. II. 6. (Skrze Krista) živlové
horkostí ohně zprahnú. Hus II. 13.

Zpráchnatěti, ěl, ění = zpráchnivěti, ver-
modern, verwittern Bylo tu hrúdí a už to
pěkně z-lo. Slez. Šd. — kde. Ano, morí
tá besnica, ničí každé telo, k včasnému ho
hrobu vedie, by tam z-lo. Us. Pg. 13.

Zpráchněti, ěl, ění = zpráchnivěti. —
Nečuješ vzdych môj, uši zpráchnely, ne-
vidíš slzu, oči vytlely. Slov. Sldk. 651. —
kde. Dříví ve sklepě z-lo. Mor. Tč.