Předchozí (630)  Strana:631  Další (632) |
|
|||
631.
|
|||
|
|||
Zpozadu, von hinten her. Z. za někým
choditi, někomu něco říkati. Na Ostrav. Tč. Zpozahumna = ze záhumní, von hinten
der Scheune. Slov. Bern. Zpozalesy, hinter dem Walde hervor.
Slov. Koll. Zpozaváží, von Jenseits der Wag. Slov.
Bern. Zpozdění, n., die Verspätung. ZČ. I.101.
Vz Zpozditi. Zpozděný; -ěn, a, o, verspätet. Dnes je
už všecko zpozděno. Us. Dch. Pohyb stejno- měrně z-ný. ZĆ. 1. 101., Mj. 153. Zpozdile, komp. zpozdileji = pozdě, ne-
bedlivě, spät. V. Jedni snáze, jiní zpozdileji pána znají. Br. — Z. = zdlouhavě, langsam. Syrovátka z. purguje. Krab. Sněmovníci v Němcích oné doby ještě zpozdileji se scházeli nežli v Čechách. Pal. Děj. III. 3. 247. — Z. = hloupě, nezpůsobile, dumm, thöricht, unartig. Z. si počínati, vésti. Zpozdilec, lce, m., der Langsame im
Denken.— Z. = hlupák, ein Thor, Alberner. Mus. Zpozdílek, lka, m. = zpozdilec. Šd.
Zpozdilomyslnosť, i, f. = zpozdilosť. Vz
toto. Zpozdilomyslný = zpozdilý. Muž učený,
ale z-ný. Koll. IV. 195. Zpozdilosť, i, f. = zdlouhavosť, die Lang-
samkeit, Zauderhaftigkeit, Z. a lenivosť naše mnohých pobídek potřebuje. V. Z. vtipu. Jel. — Z. = hlouposť, neumnělosť, die Dumm- heit, Thorheit, Ungeschicktheit. Zpozdilství, n., der Zustand, die Thorheit.
Šm. Zpozdilý = zdlouhavý, váhavý, nejapný,
langsam, zauderhaft. V. Z. a váhavý. Br. Zpozdilého vtipu, Jel., jazyku. Ros. Z. do- dávání časopisu. Mus. 1880. 207. A z-lým dává odtuchu, aby nezoufali. Hus. II. 62. — v čem : v řeči, Us., v pobožnosti, Br., v roz- umu. V. Pohané sami, ač ve věcech dnchov- ních z-lí a jim nezvyklí, jim vyrozuměli. Sš. I. 111. — k čemu: k hněvu. Br. Rychlý buď k slyšení, ale z. k mluvení. Č. M. 77., Bž., Hkš. K činu z-lý. Vlč. Z-lí k poznání hřiecha a hotoví naleznúti zaječí stopu; Starý jest z-lý k slyšení a hotový k hněvu. Hus II. 66., III. 110. Kteří za lež se stydí, tiť k slibům jsou zpozdilí. Jel. Jsou k tornu velmi z-lí (váhaví). V. — Z. = hloupý, ne- umělý, nezpůsobilý, dumm, thöricht, blöd, ungeschickt. V. Člověk z-lé hlavy, Us., z-lého srdce. Ros. — Kram. Z. myšlénka, Us., věc. Dch. Z. hlava. Bart, Z. vtip. Koll. IV. 184. Člověk neopatrný a z-lý všechno na sebe poví. Us. To je vám velice z-lý člověk. Us. Šd. Pošetilé a z-lé jest toužebně toho se dozvídati, co se nás netýká. Kmp. Č. 133. — v čem. Cyr., Solf. — čím: ústy n. jest zlých úst. O blázni a z-lí srdcem k věření. Hus II. 139. Zpozditi, il, ěn, ění; zpozďovati, zpozdí-
vati, verzögern, verspäten. — co, koho. Co ho tak zpozdilo (opozdilo)? Jg. Tření zpozďuje pohyb. ZČ. I. 155. — se. Ros., Dal. Hodinky se zpozdívají. Us. Dch. A běda mně, zpozdím-li se, jako se zpozdil bohatec. Hus 1. 221. — s inft Zpozdil se přijíti |
v radu. Leg., Pass. — se kde. Z. se v něčem.
Ctib. Všechen ruch se zpozdil na zemi. Kká. Td. 176. — jak. I zpozdil se jest přes určený den. Bj. — k čemu: k modlení. Hus I. 294 Zpozlatiti, il, cen, ení, zpozlacovati, alles
vergolden. Ros. Zpoznati, erkennen. — kde. Ja zbadal,
keď ktorý duch k nám kmital i zpoznal v tvari, jaký jeho ťah. Phld. III. 2. 113. — že. Bo aj zpoznala hneď, že ten kuchár mi- lého Peterka tými hračkami cele opantal. Dbš. Sl. pov. VI. 90. Zpoznáme tiež, že k humoru a satire značne sa kloní náš ľud i v porekadlách. Mt. S. I. 84. Zpoznenáhla = znenáhla, allmählig,
sachte, langsam. Zpozoriť, anschaulich machen. Na Slov.
Zpozorovaný; -án, ána, áno, entdeckt,
bemerkt Mus. VIII. 214. Zpozorovati, bemerken, inne werden,
entdecken. Vz Pozorovati. — co: oheň. Us, — Krok. — co kde: rybu ve vodě, Us..
v zrcadle. Us. Zpozoroval na něm rozpa- čitosť. Č. — co čím. Svým bystrým okem hned to zpozoroval. — co kde kdy. Více zpozoruje host v cizím domě za hodinu než hospodář za rok. Mudr. 418. Již v první přednášce z val jsem tu i tam nějakou stran- nosť při Ludenovi. Koll. IV. 243. Zpozulítati, nach und nach wegfliegen.
— kdy kam. Všeci zpěváci zpozulítali na
jeseň do teplých krajin. Ostrav. Tč. Zpožehati = posíci, abmähen. — co:
trávu. Hlč. Zpracovalý, vz Spracovalý.
Zpracování, vz Spracovaní.
Zpracovaný, vz Spracovaný.
Zpracovati, v z Spracovati.
Zpřáhaný; -án, a, o. Ten nezpřáhaný
(nešlechetník, bezbožník)! BR. II. 703. a. Zprahlosť, sprahlosť, i, f. = vyprahlosť,
die Trockene. Aqu. Zprahlý, sprahlý, verdorrt, dürr ge-
worden, trocken. Zprahlým hrdlem. Rkk. Z. země. Lom. Z. čelo, Čch. Sl. 10., Mch. 72., luka, Čch. L. k. 51., nivy, Vrch., ret. Kká. K sl. j. 149., Osv. I. 91. — od čeho. Tráva od horka s. Plk. — čím: horkem. Niva vedrem zprahlá. Čch. L. k. 77. —jak. Duše na pustinu zprahlá. Osv. IV. 596. Zprahnouti, sprahnouti, hnul a hl, utí
= uprahnouti, uschnouti, verdorren, dürr werden. — abs. Zprahly všecky kosti těla. Koll. III. 335. Obilí zprahlo. Štelc., Ap. — od čeho. Tráva od horka zprahla. Štelc. — komu. Bodež mu nohy zprahly. Č., Nár. pís. — čím (kde). Po všem jeho líciu i plakáním i pak tščiciú byla vše pleť jeho zprahla. Výb. II. 6. (Skrze Krista) živlové horkostí ohně zprahnú. Hus II. 13. Zpráchnatěti, ěl, ění = zpráchnivěti, ver-
modern, verwittern Bylo tu hrúdí a už to pěkně z-lo. Slez. Šd. — kde. Ano, morí tá besnica, ničí každé telo, k včasnému ho hrobu vedie, by tam z-lo. Us. Pg. 13. Zpráchněti, ěl, ění = zpráchnivěti. —
Nečuješ vzdych môj, uši zpráchnely, ne- vidíš slzu, oči vytlely. Slov. Sldk. 651. — kde. Dříví ve sklepě z-lo. Mor. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (630)  Strana:631  Další (632) |