Předchozí (635)  Strana:636  Další (637) |
|
|||
636
|
|||
|
|||
vosti své zatvrdlo. Kom. Zpřiemena buď
modlitva má. Ž. k. 140. 2. — co: svou po- stavu, korouhev. Kaj. Zpřiemi (sprav) syny jich. Ž. kap. 89. 16. Z. křivku, rektificiren. N z. —jak. Siemě jich na věk zpřiemeno Bude. Z. k. 101. 29. — se (pozdvihnouti se), sich aufrichten. V., Br. — se kde: na loži. — ce, se čím. Aby křivé cesty nesprave- dlnosti náhradami zpřímil. Čas. duch. Svaly hlava se zpřimuje. Presl. A dielo rukú svú zpřiem. Ž. k. 89. 17. — kdy. V tom zpriamil sa jak pri velení. Phld. IV. 12. Zpřímivý = kdo přímí, gerad machend,
aufrichtend. Jg. — Z. = vztyčivý, assur- gens. Rostl. Zpřipínati, spřipínati = vše neb mnoho
připnouti, alles o. nach einander anheften, antügen. — co kam: k vozu hovada. Zpřírodniti, il, ěn, ění, naturalisiren. Šm.
Zpřísahati, beschwören. Zprisahá se teda
hnedky smlúva. Zbr. Lžd. 182. Zpřísna, z přísna = přísně, streng. Z.
na něho pohleděl. Us. Šd. Zpřísti, vz Spřísti.
Zpříšeřiti, il, ení, in ein Gespenst ver-
wandeln. Jg. Slov. Zpříti, vz Zepříti.
Zpřítomnění, n., die Vergegenwärtigung.
Podobné Místnosti slouží ku z. dávné mi- nulosti. Koll. III. 28. Zpřítomniti, il, ěn, ění, zpřítomňovati =
přítomným učiniti, vergegenwärtigen. Nz., Ros. — co komu čím: boj jasným vy- pravováním. Poněvadž věci zpřítomňuje. Sš. II. 215. Abych vám z-nil, co sami v sobě chováte. Sš. I. 141. Nebude zbytečno, z. si aspoň některé historické důvody. Šf. II. 647. — jak. Jenžto nám zpřítomnují věky veliké dávno zaniklých časů v přesné a čisté původine. Ntr. VI. 398. Před Bohem chodí, kdo věrou Boha na všech místech, ve všech tvorech a úkonech si zpřítomňuje. Tč. exc. — kde. Vz předcházející. Zpří- tomňuje i tu Pavel jako ve verši pátém věci budoucí. Sš. II. 127. Zpřízeň, zně, f., zastr. = spor, der Zwist,
die Feindschaft. Bel. rkp. 177. Zpříznilý, vz Spříznilý.
Zpřízniti, vz Spřízniti.
Zpřízračněti, ěl, ění, als Phantom er-
scheinen. A svět už oku odhalený na dobro z-čněl jak sklo z každej strany. Slov. Phld. IV. 23. Zprliti, il, en, ení = spáliti, verbrennen.
Cf. Prliti. Zprliš sa. Dbš. Obyč. 45. Zprobiti, il, it, ití, zprobíjeti, nach ein-
ander, alles durchschlagen = probiti.— co. Zprobíjeli ruce i nohy mé. Br. Zprobodati = vše n. mnoho probůsti,
nach einander durchboren. — co, koho. Br. Zprodati = rozprodati, verkauten, an- bringen. — co. Ros , Plk. A jestližeby po takovém zemřelém co zůstalo, to mají z. Sl let. III. 43· — co kde jak. Žádá, aby mohli to víno v dědině buďto na másy aneb na čtvrtce z. a vyšenkovati. 1672. Tč. Zprohořeti, el, ení = naskrz prohořeti,
vollends durchbrennen. — kde. Nad poko- jem strop p-řel. Břez. 148. Zprohýbaný; án, a, o = křivolaký, hin |
und her gebogen, vielbeugig. Rst. 526. Z.
střecha. Kká. Td. 113. Zprohýbati, zprohybovati, durchbiegen. Šm., Koll. III. 97. Zproleželý = zleželý, verlegen. Z. zboží.
Zproležeti se, el, ení = zležeti se, sich
verlegen. Zproleželo se zboží. Kos. Zprolíhati, zproléhati = proležeti, durch-
liegen. — co: peřiny. Us. — koho: ženu = zlíhati, zprzniti. Vz toto. Lk. Zproliti, il, it, ití, zprolívati, durchgiessen.
— co čím: vroucí vodou. Jošt.
Zpromrhati, alles verschwenden, durch- bringen. — co čím: svůj statek ožralstvím.
Zpromrzalý = zpromrzelý. U Žamb. Kfk.
Zpromrzelý = všecek mrzutý, zcela pro-
mrzelý. — čím, nad čím. Je nad tím celý z-lý. Us. Kšť. Zpromrzeti, el, ení = zcela rozmrzeti.
Z-lo ho to. Zpromrzovati = nakukovati tak, že to
mrzí, einsehen so, dass es Jem. verdriesst. — komu kam: do jídla, do oken U Kr.
Hrad. Krjk. Zpronajati, vz Zpronajmouti.
Zpronajímati, vz Zpronajmouti.
Zpronajmouti, ul, ut, útí, zpronajati,
zpronajímati, verpachten. — co. Obecní pole zpronajímal starosta sám. Večeř. Pov. Zpronaložený; -en, a, o = pronaložený,
co draho přišlo. Z. cesta. Hrad. Kšť. Zpronevěra, y, f., die Veruntreuung, Un-
treue. Z. jest zločin čelící proti bezpečnosti jmění, jehož se dopustí, kdokoliv statek sobě svěřený za sebou zadrží aneb sobě přivlastní = zpronevěřilosť, die Treulosig- keit, Defraudation. Vz S. N., J. tr Zpronevěření, n. = zpronevěra. Br. Vz
Zpronevěra. Zpronevěřile, untreu. Kos.
Zpronevěřilec, lce, m., der Ungetreue.
Kom. Zpronevěřilosť, i, f. = nevěra, die Un-
treue, Treulosigkeit. D., J. tr. Král sa na dvojnásobnou z. Janovčanů odvolával; Onť upíral, o té z-sti ničeho věděti nechtěje. Koll. IV. 44., 218. Zpronevěřilý = nevěrný, treubrüchig,
treulos, untreu. J. tr., Mus. 1880. 38., Šd. Z. stavové, Ml., manželka. BK. II. 56. a. Z. služebník, Kos., angelé. Kom. Z-nému nevěř. Horný, Pk. — komu: město Bohu zpronevěřilé. Z. své povinnosti, pflichtbrü- chig. J. tr. Zpronevěřiti se, il, en, ení; zpronevě-
řovati se = nevěrným se státi, untreu, treulos werden. V. — se komu. Zpronevěřila se mu žena. Kos. — Br., Sych., D., Štelc. Od té doby, co byli se přirodilému poznání Boha z-li; Že by se povinnostem z-il. Sš. II. 98., 11. S rovným nech se každý měří, jinak se mu z-ří. Bž. exc. — kdy. Král připověděl z-řiv se takto v nuzné potřebě slibu danému. Ddk. II. 414. — se v čem. D. Kdo v mále se z-řil, z-ří se i ve mnoze. Prov. Šd. — se čím. Zpronevěřením zpro- nevěřilých zpronevěřují se. Br. — se nad čím: nad svým náboženstvím. Plác. — Pozn. Z. co komu má Brs. 275. za nesprávné m.: z. se komu v čem n. čím. |
||
|
|||
Předchozí (635)  Strana:636  Další (637) |