641

Zpučiti = zbobtiti, anquellen machen;
se = zbobtěti, nabubřeti, aufquellen; na-
dmouti se, sich aufblasen. Tkad. — se nad
koho: nad jiné = pozdvíhati se. Výb. I.
629.

Zpučňalý = zpučelý. Z. dveři, okno. Na
Zlínsku. Brt

Zpučňati = zpučeti. Na Zlínsku. Brt.
Hrach, bob, čečůvka z-ly. Na Ostrav. Tč.

— kde. Hrach ve vodě zpučňal. Ib. Tč.—
komu od čeho. Noha mi od potu z-la. Ib.
Tč.

Zpuditi, vz Spuditi.

Zpúdzati sa = zpouzeti se. Slov. Loos.

Zpucheřeti, el, ení, blasig werden, an-
schwellen. Zpálená kůže se z-la. Us. Tč.

Zpuchlina, vz Spuchlina, Opuchlina. Ta
z. ho udusí. Us. Šd.

Zpuchlobřich, a, m., sagra, hmyz. Krok
II. 256.

Zpuchlosť, i, f., vz Spuchlosť.

Zpuchlý, vz Spuchlý.

Zpuchnouti, vz Spuchnouti.

Zpuchřelosť, i, f. = onen stav organi-
ckých zvláště dřevnatých látek, ve kterém se
následkem samovolného lučebního rozkladu
působením kyslíku a zevnějšího vlhkého
vzduchu svému rozpadnutí blíží. Vz S. N.
Vz Spuchřelosť.

Zpuchřelý, Morsch, verrottet. Z. hedvábí,
výsada. Dch. Vz Spuchřelý.

Zpuchřeti, el, ení, vermodern, morsch
werden. — kde. Náčiní ve vlhku z-lo. Us.

— od čeho Střecha od zamokání z-la. Us.
Tč. — Vz Spuchřeti.

Zpuchřina, y, f., das Morsche. Lpř. Sl.

Zpuchřiti, il, en, ení, vermodern lassen,
morsch machen. Lpř. Slov. I. 81.

Zpuchýřeti, vz Spucheřeti.

Zpukalosť, i, f., das Bersten. Jg. Slov.

Zpukalý = zpukaný, aufgeborsten, ge-
spalten. — od čeho: země z. od horka.
Pref.

Zpukání, n., vz Zpukati. Z, nebo ozno-
bení noh od zimy. V.

Zpukaný, aufgesprungen. — od čeho:
kůže od zimy z. Byl.

Zpukati (se) = rozpukati se, zerbersten,
zerplatzen, aufspringen (hie und da). — se
kde. Na červících tenká zevnitřní kožka
často se ztrhá a zpuká. Byl. — se od čeho:
od horka. Pref. — čím. Hneď zplésá srdce
mi, hneď bôľom zpuká. Phld. III. 2. 113.
Zpuká sě vše skála hořem. St. skl. II. 66.

— Zpukřelosť, vz Zpuchřelosť.
Zpukřelý, vz Zpuchřelý. Z. řeč. Sš. II.

123.

Zpukřeti, vz Zpuchřeti.

Způlkolečkovati, einklammern. Novot.

Zpunktovati co = býti původcem, ver-
ursachen, veranlassen. — co: rvačku, veselosť.
Us. Kšť. — si co: smrť (zabiti se). U Kr.
Hrad. Kšť.

Zpuntičkovati co, etwas pedantisch aus-
führen, herauskünsteln. Us. Tč.

Zpupenatěti, ěl, ění, vz Zpupeněti.

Zpupencovatěti, ěl, ění, vz Zpupeněti.

Zpupeněti, zpupenatěti, zpupencovatěti,
ěl, ění = pupeny dostati, Knospen, Augen

Kottův: Česko-něm. slovník. V.

bekommen. Ros. Květiny hezky zpupeněly.
Č.

Zpupilý, ého, m., osob. jm. Arch. I. 352.

Zpupně = pyšně, hochmüthig, aufge-
blasen. V. Z. si prováděl, vedl. Sych.

Zpupnělec, lce, m., der Hoffärtige, Stolze.
Rouhavosť z-lce. Phld. V. 206. Vz Zpupník.

Zpupnělosť, i, f. = zpupnosť, der Hoch-
rnuth. MM.

Zpupnělý = zpupný, hochmüthig. Hlas.

Zpupněti, ěl, ění, hochmüthig werden.
Dch.

Zpupník, a, m = zpupnělec. Velké ne-
štěstí ihned stíhá z-ka. Cimrh. Myth. 20.
(256.). Us. u Kráskova. Brnt.

Zpupnosť, i, f. = hrdosť, pýcha, der
Hochmuth, Uibermuth, Stolz, Trotz, die Auf-
geblasenheit. V. Bez spupnosti a pýchy. V.
Pokud (židé) nezbudou té úporné a nekolné
z-sti. Sš. J. 96.

Zpupný = pyšný, hrdý, hochmüthig, auf-
geblasen, übennüthig, stolz, prahlerisch, her-
risch (in Folge von Reichthum und Besitz).
Z. člověk, BO., šíje, Us., čin, Lpř. Slov. I.
101., jednání. Vlč. Lepšie je poslúchať pána
svojho rodu, viery a jazyka nežli zpupným
kořiť sa cudzincom. Zbr. Lžd. 247. Zpupní
jdú po Antikristovi. Hus II. 258. Zpupný,
spupný. V. Zpupných šíje skrotiti. Troj. Z-ná
slova. Háj. Z. řeč, chlouba, Troj. rouhání,
vůle. Ráj. — v čem: v umění. Ms. bib. —
Z. = vlastní, ne manský, allodial, erbeigen-
thümlich. Z. statek, das Allod, Allodialgut,
Stammgut. Kdyžby se událo v pole vytáh-
nouti, mají takovou korúhov jako své dě-
dičné, spupné vojenské znamení užívati. Lx.
zem. op. a rat. 1562. Z. statek ten, jenž jsa
zapsán v deskách od držitele svobodně může
býti prodán, odkázán, zadlužen. Vz S. N.,
Tov. Z. statek = nikomu nezávadný, das
Allodgut, im Gegensatze des Lehengutes.
J. tr. Z. dědictví, Tov., Zlob., zboží, pole.
Dědičný, zpupný, k věčnému obdržení. V.
V olomúckém právě jsú póhončí, ješto na
to z. dědiny mají. Tov. k. 36. Zjednal si
město Prachatice od krále Vladislava za
zpupný a dědičný statek. Mus. 1828. IV.
73. Mé vlastní dědictví zpupné; To jest
jeho pravé a z. dědictví; Já jsem toho z.
dědička. Půh. I. 239., II. 54., 569.

Zpúra, v, f., zastr., vz Zpoura.

Zpurák, a, m. = člověk zpurný, zabočenec.
Slez. Šd.

Zpurce, e, m. = odbojník, der Rebeli.
Kram.

Zpúřiti se, il, en, ení = zpouru činiti,
protiviti se. Jak jsem to pověděl, potom se
už nezpúřil. Slez. Šd.

Zpurně = ostře, tvrdě, wild, scharf, un-
gestüm, trotzig. Z. na někoho dokročiti,
někomu řeč přetrhnouti, Sych., proti někomu
se postaviti. Br. Zbyhněv postavil se z. proti
tomu; Mluvivše prý hrdě a z. Pal. Děj. III.
3. 54., IV. 1. 51.

Zpurněti, ěl, ění = zpurným se činiti,
ungestüm, widerspänstig werden. — čím:
štěstím.

Zpurník, a, m. = zpurný člověk, ein
Trotzkopf. D. — Z. = vojenský odbojnik,
der Meuterer. Vz Zpoura. S. N.

330