644

Způsoba, vz Způsob.

Způsobce, e, m. = původce, der Urhe-
ber, Bewirker. Pís. br.. Troj. Bůh z. světa.
Hš. exc. Z. spasení. Kanc.

Způsobení, spůsobení, n., Die Bewerk-
stelligung, Verursachung, Veranstaltung, Ein-
richtung, Stiftung. D. Přísahám, že tohoto
odkladu k spravení a z. (Erwirkung, Her-
beischaffung) mých dalších spravedlností
v té při žádám. Kol. 13. Z. sňatků, das
Heirathsstiften. Posp. Když člověk činí
protiv božiemu zpósobenie = nařízení. Št.
Kn. š, 31 Z. půtky, das Kravalliren. Dch.
Kdvz věříš, že obecný kostel křesťanský
jest svatý, tehdy věř, žeť vše z. v něm jest
dobré a svaté. Št. Kn. š. 27.

Způsobenosť, i, f., die Beschaffenheit.
Mark. Log. 183.

Způsobenství, spósobenství, n. M.

Způsobený, spůsobený, -ben, a, o = uči-
něný, stvořený, Bewerkstelligt, verursacht,
gestaltet, erschaffen. Žena krásná a dobře
z-á. Reš. V těle vstanem ale tak z-ném, že
věč. duše od něho nebude moci býti odlú-
čena. Št. Kn. š. 28. — čím. Rána žahadlem
od včely způsobená. Sych. Ruce nevídanou
ušlechtilostí zpósobené. Troj. Nemoc po-
voláním z-ná; Schodek na výtěžku zemčat
hnitím z-ný. Dch. — jak kde. Z. ušlechtile
na všech údech mládenec. Troj. Protož, že
jsi tak zpósobený, jako my dieme, pověz
nám, co tobě se zdá. Hus 11. 397. — komu.
Urážka někomu z-ná. Osv. I. 129. — k čemu.
Protož ta zřiezenosť cierkve sv. jest ďáblóm
velmi hrozná jako zástup vojenský k boji
z-ný. Hus III. 73. Knihy z-né ke kárání z
hřiechóv. Št.

Způsobič, e, m., disponitor. Veleš.

Způsobile, spusobile, komp. způsobileji =
způsobně, tauglich, geschickt, artig. V.

Způsobilosť, spůsobilosť, i, ľ. = způsob,
die Gestalt, Form, Art, Beschaffenheit. V.
Z. tela. Jel. Z. mysli a obyčejů člověka.
Krab. — Z. = způsobnosť, die Fähigkeit,
Befähigung, Qualifikation, Geschicklichkeit,
Fertigkeit. Nz., J. tr. Krab. Dostatečnou z.
k něčemu míti, das Zeug zu etwas haben
(1650.). Er. Průkaz, výkaz z-sti; zdání o z-sti;
výkaz v příčině z-sti. Šp. Dekret z-sti, das
Befähigungsdekret; z. k náchylnosti, die
Dispositionsfähigkeit. J. tr. Usouditi z. ně-
čeho, etwas qualificiren. Dch. Neobyčejná
z. panovnicka. Ddk. II. 119.

Způsobilý, spůsobilý = způsobený, ge-
staltet, Beschaffen. Po řečí se pozná, kterak
srdce z-lé jest. Reš. Dobře z. Kom. — kde:
na těle. V. — Z. = způsobný, hodící se
k čemu, dovedný, schicklich, tüglich, ge-
schickt, geeignet. — kdy. Byli jsme způ-
sobilejší po drbání a tření v lázni. Har. —
k čemu. Lidé horkého přirození bývají
ke všem věcem spůsobilejši. Kram. Z. k ži-
votu, lebensfähig. J. tr. Z. ku placení, zah-
lungsfähig, Šp., k studiím, Tč., k boji, J.
Lpř., k úřadu, k panování. Us. Děti po-
řádné a k dědictví z-lé; Lid ke zbrani
vůbec z-lý; Kopec k založení vinice z-lý.
Ddk. I. 204., II. 294., IV. 164. — (k čemu)
jak. Vladislav po právu staršího bez toho
Byl po něm k panství z-lý. Ddk. 11. 391.

(318). Sloh řečně z-lý, mundgerechter Stil.
Dch. Mužóv divně a potvorně z-lých. Hus
1. 77. — v čem. Nz. Z. v posuňcích. V.
Člověka nezpósobilého v prirození brzy
ďábel zklamá tako tesklivého, hněvivého a
báznivého. Hus III. 15.

Způsobitel, spůsobitel, e, m., der Ver-
anstalter, Veranlasser, Bewirker, Urheber,
Schöpfer, Gestalter, Stifter. Troj., Štelc,
Zlob., Dch.

Způsobiti, spůsobiti, il, en, ení; způso-
bovati = způsob věci dáti, sformovati, stvo-
řiti, formen, formiren, gestalten; připraviti,
zuschicken, anrichten, bereiten, vorbereiten,
zubereiten; zjednati, spraviti, hotoviti, ko-
nati, činiti, dovésti, bewirken, bewerkstel-
ligen, hervorbringen, verursachen, erregen,
veranlassen, herstellen, schaffen. Jg. — abs.
Jakož jest zpósobil Buoh. Št. Kn. š. 29. —
co: svět, Ps. ms., pokoj, V , vítězství, Jel.,
nařízení, nemoc, soužení, D., narovnání, Sych.,
ponůcku. Troj. Obecný zápis nebo lantfrid
z. a učiniti jsú ráčili. Tov. 3. Jiné lidi sú-
diti a zpósobovati, nach seinem Sinne haben
wollen. Ms. Ona bouře bezpříkladné roz-
vodnění řek z-la. Koll. III. 238. Dvě brázdy
jedna v levo druhá v pravo vedlé sebe
ostředek či záhon způsobují. Koll. III. 172.
Z. věc, zu Stande bringen, čin, eine That
schaffen, válku, mír, nelibosť, horkosť, Dch.,
sensaci, mnoho dobrého, Us., vojsko (aciem
dirigere). BO. Že by mohl příklad tolik z.
Kos. Ol. I. 166. Že způsob investitury v Něm-
cích obvyklý způsobuje obecní pohoršení.
Ddk. II. 445. Způsobím-li vám tudy co do-
brého, budu potěšen. Žer. 346. Z-bil faleš-
nou kvitanci jsa dlužen 1000 kop. Dač. I.
133. Připrav sě, spósob (uspořádej) své věci:
máš umřieti; Bůh všecky smysly spósobil.
Pass. 4., 9. (Hý.). Sv. Prokop bratří i čeleď
spósobováše (řídil). Hr. rk. 43. Duch sv.
zpósobil jest to vše. Št. Kn. š 19. Buoh
spósobuje všechna stvořenie; Abychom zpó-
sobujíce skutky své k věčnému odpočívání
chvátali; Jedné Bóh móž duši stvořiti, sám
ji zpósobiti a s tělem spojiti; Což Bóh ráčí
z., to vždy bude; Tak máš svój život z.,

aby . . . Hus 1. 135., 137., 157., 227., III

25. — co, čeho s kým. Spolek s někým
způsobiti. Šmb. S. 11. 275. Žena tvá jest
kurva a smrti tvej s cizoložníkem spóso-
bila. GR. — Pozn. Této vazby způsobiti
s genit. nelze doporučiti, pojme z. raději
s akkus. — co, koho z čeho. Troj. Člo-
věka z hlíny. Solf. — co čím : něco svou
snažností, Troj., si nemoc běháním z. Us.
Ramenem svým způsobí hrnčíř hlínu. Kom.
Jednou sestrou dva švakry si z.; Řečí nic
nezp. V. Spisem svým převrat ve vědě z.
Us. Pdl. To dalo se z. jediné obrácením na
cestě posud oblíbené. Ddk. II. 323. Svým
uměním zpósobí je (dřevo) a připodobní
obrazu člověka; Prosmež pána Boha, ať
ráčí svú mocí křesťanstvo své zpósobiti;
A oni by se byli po jeho vstúpení posty,
modlitbami a sv. myšlením nespôsobili; Ja-
kož hlava jiné údy zpravuje, tak rozumem
myšlení se způsobují. Hus I. 70., 465., II.
184., III. 85. Že on to zpósobí svú milostí.
Št. Kn. š. 32. — co komu. To mu osud



	644

	Způsoba, vz Způsob. Způsobce, e, m. = původce, der Urhe- ber, Bewirker. Pís. br.. Troj. Bůh z. světa. Hš. exc. Z. spasení. Kanc. Způsobení, spůsobení, n., Die Bewerk- stelligung, Verursachung, Veranstaltung, Ein- richtung, Stiftung. D. Přísahám, že tohoto odkladu k spravení a z. (Erwirkung, Her- beischaffung) mých dalších spravedlností v té při žádám. Kol. 13. Z. sňatků, das Heirathsstiften. Posp. Když člověk činí protiv božiemu zpósobenie = nařízení. Št. Kn. š, 31 Z. půtky, das Kravalliren. Dch. Kdvz věříš, že obecný kostel křesťanský jest svatý, tehdy věř, žeť vše z. v něm jest dobré a svaté. Št. Kn. š. 27. Způsobenosť, i, f., die Beschaffenheit. Mark. Log. 183. Způsobenství, spósobenství, n. M. Způsobený, spůsobený, -ben, a, o = uči- něný, stvořený, Bewerkstelligt, verursacht, gestaltet, erschaffen. Žena krásná a dobře z-á. Reš. V těle vstanem ale tak z-ném, že věč. duše od něho nebude moci býti odlú- čena. Št. Kn. š. 28. — čím. Rána žahadlem od včely způsobená. Sych. Ruce nevídanou ušlechtilostí zpósobené. Troj. Nemoc po- voláním z-ná; Schodek na výtěžku zemčat hnitím z-ný. Dch. — jak kde. Z. ušlechtile na všech údech mládenec. Troj. Protož, že jsi tak zpósobený, jako my dieme, pověz nám, co tobě se zdá. Hus 11. 397. — komu. Urážka někomu z-ná. Osv. I. 129. — k čemu. Protož ta zřiezenosť cierkve sv. jest ďáblóm velmi hrozná jako zástup vojenský k boji z-ný. Hus III. 73. Knihy z-né ke kárání z hřiechóv. Št. Způsobič, e, m., disponitor. Veleš. Způsobile, spusobile, komp. způsobileji = způsobně, tauglich, geschickt, artig. V. Způsobilosť, spůsobilosť, i, ľ. = způsob, die Gestalt, Form, Art, Beschaffenheit. V. Z. tela. Jel. Z. mysli a obyčejů člověka. Krab. — Z. = způsobnosť, die Fähigkeit, Befähigung, Qualifikation, Geschicklichkeit, Fertigkeit. Nz., J. tr. Krab. Dostatečnou z. k něčemu míti, das Zeug zu etwas haben (1650.). Er. Průkaz, výkaz z-sti; zdání o z-sti; výkaz v příčině z-sti. Šp. Dekret z-sti, das Befähigungsdekret; z. k náchylnosti, die Dispositionsfähigkeit. J. tr. Usouditi z. ně- čeho, etwas qualificiren. Dch. Neobyčejná z. panovnicka. Ddk. II. 119. Způsobilý, spůsobilý = způsobený, ge- staltet, Beschaffen. Po řečí se pozná, kterak srdce z-lé jest. Reš. Dobře z. Kom. — kde: na těle. V. — Z. = způsobný, hodící se k čemu, dovedný, schicklich, tüglich, ge- schickt, geeignet. — kdy. Byli jsme způ- sobilejší po drbání a tření v lázni. Har. — k čemu. Lidé horkého přirození bývají ke všem věcem spůsobilejši. Kram. Z. k ži- votu, lebensfähig. J. tr. Z. ku placení, zah- lungsfähig, Šp., k studiím, Tč., k boji, J. Lpř., k úřadu, k panování. Us. Děti po- řádné a k dědictví z-lé; Lid ke zbrani vůbec z-lý; Kopec k založení vinice z-lý. Ddk. I. 204., II. 294., IV. 164. — (k čemu) jak. Vladislav po právu staršího bez toho Byl po něm k panství z-lý. Ddk. 11. 391.	(318). Sloh řečně z-lý, mundgerechter Stil. Dch. Mužóv divně a potvorně z-lých. Hus 1. 77. — v čem. Nz. Z. v posuňcích. V. Člověka nezpósobilého v prirození brzy ďábel zklamá tako tesklivého, hněvivého a báznivého. Hus III. 15. Způsobitel, spůsobitel, e, m., der Ver- anstalter, Veranlasser, Bewirker, Urheber, Schöpfer, Gestalter, Stifter. Troj., Štelc, Zlob., Dch. Způsobiti, spůsobiti, il, en, ení; způso- bovati = způsob věci dáti, sformovati, stvo- řiti, formen, formiren, gestalten; připraviti, zuschicken, anrichten, bereiten, vorbereiten, zubereiten; zjednati, spraviti, hotoviti, ko- nati, činiti, dovésti, bewirken, bewerkstel- ligen, hervorbringen, verursachen, erregen, veranlassen, herstellen, schaffen. Jg. — abs. Jakož jest zpósobil Buoh. Št. Kn. š. 29. — co: svět, Ps. ms., pokoj, V , vítězství, Jel., nařízení, nemoc, soužení, D., narovnání, Sych., ponůcku. Troj. Obecný zápis nebo lantfrid z. a učiniti jsú ráčili. Tov. 3. Jiné lidi sú- diti a zpósobovati, nach seinem Sinne haben wollen. Ms. Ona bouře bezpříkladné roz- vodnění řek z-la. Koll. III. 238. Dvě brázdy jedna v levo druhá v pravo vedlé sebe ostředek či záhon způsobují. Koll. III. 172. Z. věc, zu Stande bringen, čin, eine That schaffen, válku, mír, nelibosť, horkosť, Dch., sensaci, mnoho dobrého, Us., vojsko (aciem dirigere). BO. Že by mohl příklad tolik z. Kos. Ol. I. 166. Že způsob investitury v Něm- cích obvyklý způsobuje obecní pohoršení. Ddk. II. 445. Způsobím-li vám tudy co do- brého, budu potěšen. Žer. 346. Z-bil faleš- nou kvitanci jsa dlužen 1000 kop. Dač. I. 133. Připrav sě, spósob (uspořádej) své věci: máš umřieti; Bůh všecky smysly spósobil. Pass. 4., 9. (Hý.). Sv. Prokop bratří i čeleď spósobováše (řídil). Hr. rk. 43. Duch sv. zpósobil jest to vše. Št. Kn. š 19. Buoh spósobuje všechna stvořenie; Abychom zpó- sobujíce skutky své k věčnému odpočívání chvátali; Jedné Bóh móž duši stvořiti, sám ji zpósobiti a s tělem spojiti; Což Bóh ráčí z., to vždy bude; Tak máš svój život z., aby . . . Hus 1. 135., 137., 157., 227., III 25. — co, čeho s kým. Spolek s někým způsobiti. Šmb. S. 11. 275. Žena tvá jest kurva a smrti tvej s cizoložníkem spóso- bila. GR. — Pozn. Této vazby způsobiti s genit. nelze doporučiti, pojme z. raději s akkus. — co, koho z čeho. Troj. Člo- věka z hlíny. Solf. — co čím : něco svou snažností, Troj., si nemoc běháním z. Us. Ramenem svým způsobí hrnčíř hlínu. Kom. Jednou sestrou dva švakry si z.; Řečí nic nezp. V. Spisem svým převrat ve vědě z. Us. Pdl. To dalo se z. jediné obrácením na cestě posud oblíbené. Ddk. II. 323. Svým uměním zpósobí je (dřevo) a připodobní obrazu člověka; Prosmež pána Boha, ať ráčí svú mocí křesťanstvo své zpósobiti; A oni by se byli po jeho vstúpení posty, modlitbami a sv. myšlením nespôsobili; Ja- kož hlava jiné údy zpravuje, tak rozumem myšlení se způsobují. Hus I. 70., 465., II. 184., III. 85. Že on to zpósobí svú milostí. Št. Kn. š. 32. — co komu. To mu osud