645

způsobil. Háj. Z. někomu radosť, škodu,
užitek, hostinu, bolesť, mrzutosť, neštěstí,
starosť, přístup, D., ujmu, křivdu, Us., lí-
tost a žalosť, mnoho dobrého. Har. Sobě
zpěváky z. V. Sám si to z-bil (nemoc, ne-
hodu), hat sich zugezogen. Dch. Z-li jí
nové šaty (koupili jí na nové šaty). U Sol-
nice. Z. si obrázek ryzí češtiny. Kos. Ol.
I. 20. Z. někomu porážku, nesnáze. Šmb.
Svatopluk nad Dunajem i Labem panství
německému úraz hleděl z. Šmb. S. II. 239.
A té nižší stránce převahu a nadvahu nad
ducha spůsobil. Sš. I. 63. Praveno bylo, že
jemu kůži spůsobili; Král Hendrikus sobě
pomluvu, zhoršení a nenávisť spůsobil. Dač.
I. 65., 180. Vojsku dobrou chuť k válce z.
Abr. Co dobrého nám z-bil? BR II. 14.
Př. Ottakar I. spůsobil Čechům svobodu.
V. A tak cestu jest lidu spósobil, aby
Krista poznali a v něho věřili. Hus II. 19.

— co, koho k čemu (učiniti způsobným).
J. tr. Stroni k tomu se způsobuje, aby . . .
Kom. D. 102. K naplnění božích přikázánie
zpósobuje; Všech svatých dobrým skutkóm
sě radujte a sami k témuž činění se zpó-
sobte. Hus I. 122., III. 58 Aby své věrné
k tomu pravidlu bedlivěji způsoboval (při-
pravoval). V. Pán Bůh račiž mne k těm
pracím způsobovati. Žer. f. 6. Věž ku chrámu
z. Kram. — Výb. — (si) co kde: přízeň
a lásku u někoho si z. V. Slavné jméno
u potomků si z. Byl. Množství úkazů zma-
tek v duchu způsobuje. Koll. III. 43. Ten
(Karel IV.) z-bil arcibiskupství při kostele
pražském. Bls. 8. Z. v něčem změnu. Us.
Slova tato z-la v srdci jejím obrat. Šml. I.
39. Z. v někom pohnutí, Osv. I. 154., v le-
žení zmatek. Lpř. J. Hleděl to při něm z.,
aby . .. Mus. 1880. 107. Osobný důraz páně
u Zachea proměnu tu spůsobil. Sš. L. 180.
Hojný průvod lidí z-bil při králi nedůvěru.
Ddk. II. 95. Jiří z Lobkovic z-bil v městě
Chomútově kollegium. Dač. I. 174. Spóso-
bichu své zástupy v údolí lesním (spořá-
dali). BO. Neb jsú obecnému dobrému v svých
úřadech zpósobeni a Bohem zjednáni. Kšch.
48. Rozličné mravy rozličnosť v obci spó-
sobujú. Slov. Tč. — co jak. Což se beze
všeho postranního a cizího přídavku snadně
z. může. Byl. Po něčí vůli něco z. St. skl.
Skrze někoho někomu nesnáze z. Šmb.
Stř. II. 10. Že Bůh skutečně skrze něho
div tento spůsobil. Sš. Sk. 233. S pomocí
boží konec vinšovaný způsobíme. Dač. I.
217. Nevědomě smrť nevinným zpósobují.
Hus I. 234. — co, komu o čem, oč. Což
oni zpósobie o všech řádiech i o vše zem-
ské dobré. Arch. Sešli se, aby tomu kostelu
o jiném biskupu zpósobili. Pass. 38. (Hý.).

— se več. Na zemi bydleje, v to se spů-
sobuje, aby umučený byl, nápoje duši do-
byl. Kanc. — proč. Ota hleděl sobě z.
stranu pro příhodu očekávanou. Ddk. II.
465. Snad že pán Bóh k věččiemu jeho
prospěchu a cierkvi svaté tak jest zpóso-
bil. Hus II. 164. A zvláště, žej' pro svú
velikú dobrotu tak milostivě zpósobil spa-
senie lidské. Št. Kn. š. 36. — se proti
komu. Aby pilně sě zpósobili proti chy-
trosti Antikristově. Hus II. 12. — kdy.

To po jeho příchodu, v neděli etc. z-li.
Us. — se v čem. Ustavila cierkev sv.,
abychom od dnešnieho dne pilnějie než prve
sě v ctnostech zpósobili; Neb ktož tak sě
v své prosbě zpósobí, bez pochybenie dá
jemu otec nebeský, zač poprosí; Ten vám
moc dá a váš život v ctnosti zpósobí. Hus
II. 4., 189., 197. Z. se v ctnostech (prospí-
vati). Hus. — že. Způsobil, že vám nelze
bez něho býti. D. Vz Působiti. — aby.
Způsobte (učiňte), aby mohli . . . Ben. V.
Proto žej' Buoh tak zpósobil, abychom po
těchto věcech došli oněch věčných. Št. Kn.
š. 23. Protož zpósobil jest Bóh, aby čas
byl obecer. každému. Hus I. 214. (II. 328.).
— koho kam. On na jich místo jiné způ-
sobil. V. I na nás křivého svědka z-bil,
jakéhos blázna. 1467. Mus 1884. 459.

Způsobivosť, i, f. = spůsobnosť.

Způsobivý, spůsobivý = způsobný. —
k čemu. Z těch kusuov někteří jsú bludní
a jiní zpósobiví k pohoršení a škodliví.
Arch. III. 298.

Způsoblivosť, spůsoblivosť, i, f. = spůsob-
nosť. Ros.

Způsoblivý, spůsoblivý = způsobný. Ros.

Způsobně, spůsobně = hodně příhodně,
schicklich, förmlich, passend. Spůsobně. V.
Z. něco dělati. Kom. — Z. = slušně, artig,
sittsam, schicklich, schicksam. D. Z. se
chovati. Nezpůsobně při jídle mlaskati. Dch.
Z. seděti. Us. Dch. Tak jsa živ zpósobně,
aby v nižádná hodinku ďábel nenalezl tebe
prázdna. Hus I. 122.

Způsobněti, ěl, ění, passend, artig wer-
den. Vrat.

Způsobní, spůsobní, Anstands-. Z. dáma.
Dch. Vz Způsobný.

Způsobniti, il, ěn, ění = způsobným či-
niti, passend, schicklich machen. Jg.

Způsobilost, spůsobnosť, i, f. = způsob,
způsoba, tvárnosť, podoba, die Gestalt, Form.
Z. těla. D., Jg. — Z. = hodnosť, příhod-
nosť k čemu, schopnost, die Geschicklich-
keit, Tauglichkeit, Tüchtigkeit, Anlage. 'Z.,
spůsobnosť k něčemu. V. Z. k něčemu míti.
Nz. Z. poslance. ŘZ. 1850. č. 1. §. 10. Z.,
k úřadu, k službě, die Anstellungstähigkeit;
z. ke zdokonalování, die Perfektibilität; z.
k vládnutí s něčím, die Dispositionsfähig-
keit. J. tr. Z. vyučovací, didaktische Fähig-
keit. J. tr. Směnečná z., die Wechselfähig-
keit. Dch. Ten pro mysli své s. za direk-
tora zvolen. Kom. Z. času a povětří. Reš.
— Z. = slušnosť, die Artigkeit. Nz. Hleděl
na ušlechtilou z. (dětí). Biancof. — Krab.
Pravidla z-sti, Anstandsregeln. Mrav a z.
Dch. Z. nestojí nic, ale koupi vše.

Způsobný, spůsobný: -ben, bna, o. Z. =
způsobený, beschaffen. D. — Z. = hodný,
hodící se k čemu, tauglich, passend, geeig-
net, schicklich, angemessen. Z-bní litcové.
Koll. III. 419. Z. tkadlec (umělý). D. A pak
ovšem neviem, kterak jest byl zpósoben,
kdy jest ho pokúšel. Hus II. 91. — k čemu:
k učení, k manželství, V., k umění; učení
lidé ke všemu z-bní bývají. Kom. — Flav.,
Jel., Nz. Někoho za z-ho k něčemu uznati.
J. tr. Nádoby hněvu z-né k záhubě. Sš. I.
104. Z. k přijímání v sebe semene věčnosti.