Předchozí (645)  Strana:646  Další (647) |
|
|||
646
|
|||
|
|||
Kom. D. 23. Kteráž k zplození dítek z-bna
byla. BR. II. 636. b. Duch sv. dal vóli k do- brému z-bnú; Chrám jest miesto zvláštně k modlení z-né; Nenie z. ku královstvie božiemu (Luk. 9.); V tomto chlebu, kterýž tebú ku pokrmu nám zpuosoben, dajž po- číti věčné. Hus I. 109., II. 315., III. 247., 268. — čím: radou. D. Lidé čichem a roz- umem z-bní z přirozenie nad jinými jsú páni a jich zprávcie. Hus II. 349. — kde. Nebudete-li tak v sobě zpósobni, jako vám velím, a nebudete-li tak učiti, jakož já učím, tehdy budete vódcie slepí. Hus II. 274. — jak. O mně věz, že z milosti boží zdráv jsem a na ten čas dosti z-bný. Žer. 10. — s inft. Jsou způsobní i jiné učiti. Br. — Z. = sličný, pěkný, wohlgestaltet. Z. těla. V. A ta barva (purpura) neslušie na jiného jedné na krále a jest velmě zpósobná barva a šlechtí rúcho. Hus II. 239, — Bl., Čern. — Z. = slušný, artig, manierlich, fein, galant, anständig. Jg. Jest z. člověk (mravný, má svět). D. Z. býti co osel (iron.). Prov. Způsobovati, spůsobovati. vz Způsobiti.
Způsobovosť, spůsobovosť, i, f., die Mo-
dalität. Nz., Mark L. 31 , Krok II. 168. Způsobový, spůsobový, Modalitäts-. Z.
participium značí buď a) jakým činem, buď b) v jaké podobě aneb za jaké okolnosti děj hlavní nastupuje. Vz Ndr. 381. Zpust, u, m., vz Spust.
Zpusta, y, f. = zpousta. Vz Spousta.
Koľko poľ obsátých koňmi na zpustu dajú. Hol. 378. Zpustaťělý = zpustatený. Slov. Uherská
zem byla velmi z-lá od Turkóv. Koll. Zp. II. 424. Zpustatený = zpustošený, verwüstet.
Slov. Z. krajina. Hol. 377. Zpustatiti = zpustiti, verwüsten. Slov.
D. Zpustek, stku, m., bitta (de arbor.), zastr.
Rozk. Zpustěti, ěl, ění = pustým se státi, wüst
werden. Každé královstvie v sobě rozdělené zpustie a dóm na dóm padne (nesvorností v lidu). Luk. 11., Hus II. 100. Zpustilosť, i, f., die Verwüstung. Martim.
Zpustilý = zpustlý, öde, wüst.
Zpustina = zpustlina. Plk.
1. Zpustiti, lépe: spustiti. Vz toto.
2. Zpustiti, il, stěn, ění; spouštěti, ějí,
ej, ěl, ěn, ění; zpušťovati = pustým učiniti, veröden, verwildern, verwüsten, öde o. wüst machen. — co: dům, pole, stavení, Zlob., město. Kom., krajinu, D., hory, doly, štolu, lán, šachtu (opustiti, přestati dělati). Vys. Vše, což bieše ještě zeleno, stravichu a zpu- stěchu. BO.— co čím: mečem ohněm kra- jinu. — co proč: hory pro vodu (za pří- činou vody) z. Vys. Zpustka, y, f., vz Spustka (také dodat.).
Zpustle, wüst. Us.
Zpustlík, a, m., ein verwahrloster Mensch.
Zpustlina, y, f. = poušť, die Öde, Wüste.
Br. Vojna hubí ľud a krajny celé na z-nu dává. Hol. 69. Zpustlost, i, f., die Verwüstung, Ver-
ödung, Verkommenheit. Bezedná z. Us. Dch. Mravní z. králova; On býval druhdy jedním |
z nejstatečnějších přemahatelů surovosti a
zpustlosti oněch časů. Ddk. V. 249., II. 76. Zpustlý = zapustlý, zpuštěný, öde, ver-
wüstet, verödet, aufgelassen, verfallen, ver- rottet, verkommen, verlottert. Z. zahrada, dům, krajina, Us , město, Kram., moře, Plk.; člověk, D, Dch., Tč, kostel, hradisko, ves. Dch., Ddk. IV. 166. To je z hoch (rozpu- stilý). Us. Dhn Zpustlá štěpnice, prázdná truhlice. Tč. exc. — jak: mravně z. Ddk. V. 6. Zpustnouti, stl, utí = pustým se státi,
öde o. wild werden, veröden. — abs. Množ- ství domů zpustlo. V. Vinice, zahrada, země zpustla. Us. Hory, doly zpustly. Vys. Když dědictvie, na kterémž plat jest, zpustne. Vš. Jir. 336. — čím: domy morem zpustly. Jg. Město zemětřesením zpustlo. Har I. 80. — od čeho. A země spustne od stromův i úrod svých. Stav. svob. — kdy. Po jeho smrti celá zahrada zpustla. Us. Tč. Zpustnutí, n., die Verödung. K z. při-
jíti. Zlob. — Z., die Verkommenheit, Ver- wahrlosung. Mravní z. Kaizl. 120. Zpustošení, n., die Verwüstung, Ver-
heerung. Město přišlo k z. Arch. II. 43. Zpustošený; -en, a, o, verwüstet, ver-
heert, öde. Z. krajina. — čím: válkou. Zpustošiti, il, en, ení, zpustošovati =
zpustiti, verwüsten, verheeren. — co: město. Arch. II. 403. —jak: strašně. Us. Z-šil zemi až k řece Strymonu, Lpř. Děj. I. 50., až k Dunaji. Ddk II. 407. — čím: zemi ohněm a mečem, Šd., válkou, Šmb. S. II. 28., ohněm a loupeží, Ddk. IV. 24., pleně- ním a pálením, Ddk. IV. 176., potupou. Cimrh. Myth. 234. — kdy. Ještě za Ne- rona nedrahně po odeslání tohoto listu ode Pavla Kolossa 1. 64. s-ena byla. Sš. II. 191. Zpustotiti = zpustošiti. — co Voda
z-tí všechno, když náhlé přívale (přívaly) přindou. U Uh. Hrad. Tč. Zpustování, n., die Verödung, das Ver-
öden. Z, opouštění a sehnání s gruntu. Pam. Val. Meziř. 229. Zpustovaný; -án, a, o = zpustlý, zka-
žený. Z. stavení. Na Hané. Bkř. Na mor. Val. Vck. Zpustovati = v pustky obrátiti, ver-
öden, verwildern lassen. — co. Když se nadlužil a všecko z-val. Břez. Rožm. 136. Grund z val, verwahrlosen. Pam. Val. Mezi- říčí 227. Vz Zpušťovati Zpušče, zastr. = zpustla (dědina). Kat.
3182. Zpušták, a, m. = plemenný býk, der
Zuchtstier. J. tr. Zpušťaný, abgeschöpft. Z. mlíko, které
se zpustilo přes čípek z lotky do hrnka., Na Ostrav. Tč. Vz Spustiti. Zpúšťati sa, vz Spustiti.
Zpuštěnec, nce, m., ein verkommener,
gottvergessener Mensch, Wüstling. U Olom. Td. Zpuštění, n., die Verödung. Vz Zpustěti,
Zpustiti. Z. způsobiti. Dch. Zpuštěný; -ěn, a, o = zpustlý, verlas-
sen. Z. vlasť. BO. Z. lán někomu podati (dáti). CJB. 361. — čím: válkou. Vz Zpu- stiti. |
||
|
|||
Předchozí (645)  Strana:646  Další (647) |