646

Kom. D. 23. Kteráž k zplození dítek z-bna
byla. BR. II. 636. b. Duch sv. dal vóli k do-
brému z-bnú; Chrám jest miesto zvláštně
k modlení z-né; Nenie z. ku královstvie
božiemu (Luk. 9.); V tomto chlebu, kterýž
tebú ku pokrmu nám zpuosoben, dajž po-
číti věčné. Hus I. 109., II. 315., III. 247.,
268. — čím: radou. D. Lidé čichem a roz-
umem z-bní z přirozenie nad jinými jsú
páni a jich zprávcie. Hus II. 349. — kde.
Nebudete-li tak v sobě zpósobni, jako vám
velím, a nebudete-li tak učiti, jakož já učím,
tehdy budete vódcie slepí. Hus II. 274. —
jak. O mně věz, že z milosti boží zdráv
jsem a na ten čas dosti z-bný. Žer. 10. —
s inft. Jsou způsobní i jiné učiti. Br. —
Z. = sličný, pěkný, wohlgestaltet. Z. těla.
V. A ta barva (purpura) neslušie na jiného
jedné na krále a jest velmě zpósobná barva
a šlechtí rúcho. Hus II. 239, — Bl., Čern. —
Z. = slušný, artig, manierlich, fein, galant,
anständig. Jg. Jest z. člověk (mravný, má
svět). D. Z. býti co osel (iron.). Prov.

Způsobovati, spůsobovati. vz Způsobiti.

Způsobovosť, spůsobovosť, i, f., die Mo-
dalität. Nz., Mark L. 31 , Krok II. 168.

Způsobový, spůsobový, Modalitäts-. Z.
participium značí buď a) jakým činem, buď
b) v jaké podobě aneb za jaké okolnosti
děj hlavní nastupuje. Vz Ndr. 381.

Zpust, u, m., vz Spust.

Zpusta, y, f. = zpousta. Vz Spousta.
Koľko poľ obsátých koňmi na zpustu dajú.
Hol. 378.

Zpustaťělý = zpustatený. Slov. Uherská
zem byla velmi z-lá od Turkóv. Koll. Zp.
II. 424.

Zpustatený = zpustošený, verwüstet.
Slov. Z. krajina. Hol. 377.

Zpustatiti = zpustiti, verwüsten. Slov.
D.

Zpustek, stku, m., bitta (de arbor.), zastr.
Rozk.

Zpustěti, ěl, ění = pustým se státi, wüst
werden. Každé královstvie v sobě rozdělené
zpustie a dóm na dóm padne (nesvorností
v lidu). Luk. 11., Hus II. 100.

Zpustilosť, i, f., die Verwüstung. Martim.

Zpustilý = zpustlý, öde, wüst.

Zpustina = zpustlina. Plk.

1. Zpustiti, lépe: spustiti. Vz toto.

2. Zpustiti, il, stěn, ění; spouštěti, ějí,
ej, ěl, ěn, ění; zpušťovati = pustým učiniti,
veröden, verwildern, verwüsten, öde o. wüst
machen. — co: dům, pole, stavení, Zlob.,
město. Kom., krajinu, D., hory, doly, štolu,
lán, šachtu (opustiti, přestati dělati). Vys.
Vše, což bieše ještě zeleno, stravichu a zpu-
stěchu. BO.— co čím: mečem ohněm kra-
jinu. — co proč: hory pro vodu (za pří-
činou vody) z. Vys.

Zpustka, y, f., vz Spustka (také dodat.).

Zpustle, wüst. Us.

Zpustlík, a, m., ein verwahrloster Mensch.

Zpustlina, y, f. = poušť, die Öde, Wüste.
Br. Vojna hubí ľud a krajny celé na z-nu
dává. Hol. 69.

Zpustlost, i, f., die Verwüstung, Ver-
ödung, Verkommenheit. Bezedná z. Us. Dch.
Mravní z. králova; On býval druhdy jedním

z nejstatečnějších přemahatelů surovosti a
zpustlosti oněch časů. Ddk. V. 249., II. 76.

Zpustlý = zapustlý, zpuštěný, öde, ver-
wüstet, verödet, aufgelassen, verfallen, ver-
rottet, verkommen, verlottert. Z. zahrada,
dům, krajina, Us , město, Kram., moře, Plk.;
člověk, D, Dch., Tč, kostel, hradisko, ves.
Dch., Ddk. IV. 166. To je z hoch (rozpu-
stilý). Us. Dhn Zpustlá štěpnice, prázdná
truhlice. Tč. exc. — jak: mravně z. Ddk.
V. 6.

Zpustnouti, stl, utí = pustým se státi,
öde o. wild werden, veröden. — abs. Množ-
ství domů zpustlo. V. Vinice, zahrada, země
zpustla. Us. Hory, doly zpustly. Vys. Když
dědictvie, na kterémž plat jest, zpustne.
Vš. Jir. 336. — čím: domy morem zpustly.
Jg. Město zemětřesením zpustlo. Har I. 80.
— od čeho. A země spustne od stromův
i úrod svých. Stav. svob. — kdy. Po jeho
smrti celá zahrada zpustla. Us. Tč.

Zpustnutí, n., die Verödung. K z. při-
jíti. Zlob. — Z., die Verkommenheit, Ver-
wahrlosung. Mravní z. Kaizl. 120.

Zpustošení, n., die Verwüstung, Ver-
heerung. Město přišlo k z. Arch. II. 43.

Zpustošený; -en, a, o, verwüstet, ver-
heert, öde. Z. krajina. — čím: válkou.

Zpustošiti, il, en, ení, zpustošovati =
zpustiti, verwüsten, verheeren. — co: město.
Arch. II. 403. —jak: strašně. Us. Z-šil
zemi až k řece Strymonu, Lpř. Děj. I. 50.,
až k Dunaji. Ddk II. 407. — čím: zemi
ohněm a mečem, Šd., válkou, Šmb. S. II.
28., ohněm a loupeží, Ddk. IV. 24., pleně-
ním a pálením, Ddk. IV. 176., potupou.
Cimrh. Myth. 234. — kdy. Ještě za Ne-
rona nedrahně po odeslání tohoto listu ode
Pavla Kolossa 1. 64. s-ena byla. Sš. II. 191.

Zpustotiti = zpustošiti. — co Voda
z-tí všechno, když náhlé přívale (přívaly)
přindou. U Uh. Hrad. Tč.

Zpustování, n., die Verödung, das Ver-
öden. Z, opouštění a sehnání s gruntu.
Pam. Val. Meziř. 229.

Zpustovaný; -án, a, o = zpustlý, zka-
žený. Z. stavení. Na Hané. Bkř. Na mor.
Val. Vck.

Zpustovati = v pustky obrátiti, ver-
öden, verwildern lassen. — co. Když se
nadlužil a všecko z-val. Břez. Rožm. 136.
Grund z val, verwahrlosen. Pam. Val. Mezi-
říčí 227. Vz Zpušťovati

Zpušče, zastr. = zpustla (dědina). Kat.
3182.

Zpušták, a, m. = plemenný býk, der
Zuchtstier. J. tr.

Zpušťaný, abgeschöpft. Z. mlíko, které
se zpustilo přes čípek z lotky do hrnka.,
Na Ostrav. Tč. Vz Spustiti.

Zpúšťati sa, vz Spustiti.

Zpuštěnec, nce, m., ein verkommener,
gottvergessener Mensch, Wüstling. U Olom.
Td.

Zpuštění, n., die Verödung. Vz Zpustěti,
Zpustiti. Z. způsobiti. Dch.

Zpuštěný; -ěn, a, o = zpustlý, verlas-
sen. Z. vlasť. BO. Z. lán někomu podati
(dáti). CJB. 361. — čím: válkou. Vz Zpu-
stiti.