647

Zpušťovati, vz Zpustiti.

Zputnati = zpoutati. Slov. — co komu.
Zputnajú přední nohy koňom. HVaj. BD.
11. 23.

Zputovati, durchwandern, durchpilgern,
durchreisen. — co: svět. Tč. Daleké cesty
z. Arch. IV. 141., Pal. Děj. IV. 2. 399. -
co jak. Z. všechen svět do krve noh svých.
Hus III. 148. Od jednoho konce až do
druhého svět z-val Hus 9. art.

Zpúzala, y, m. = kdo pořád zpúzá. Vz
Zpúzati. Ten z. pořád zpúzá. Mor. Šd.

Zpúzati = čenichati, herumsuchen, her-
umschnüffeln. Mor. a slov. — kde. Co tam
zase zpúzáš? Šd. Kočka zpúzá po kamnech;
Zpúzá v celém domě, kde by něco vyzpú-
zal; Co tam v trúbě zpúzáš ? Mor. Šd.

Zpúzavý = kdo rád zpúzá. Vz Zpúzati.
Mor. Šd.

Zpuznosť, i, f. = zpoura, der Unwille.
Zlob.

Zpuzný = zpouzející se, unwillig. Zlob.

Zpuzovati se, zpouzeti se, sich stemmen,
unwillig sein. Zlob.

Zpýčiti se, il, ení = pykati koupě, einen
Kauf bereuen. Šb. Dial. 14. Vz Zpíčiti se.

Zpýchati, zpýchnouti = zpyšněti, stolz
werden. — kdy: ve štěstí. V., D. Těžko
člověku ve štěstí nezpýchati. Prov. Pk.,
Šd.— čím. Šf. I. 471. Z. vítězstvím, Šml.,
Šmb. S. I. 236., úspěchem, Šmb. S. II. 155.,
štěstím. Ib. I. 129. — abs. Aby nezpýchal.
Hus I. 310., 351. — v čem. Má péči míti,
aby duchovenství dobře stálo a aby v tom
nezpýchal. Hus I. 450. — proč: pro zlatý
čepec (že jej má). Sych. — proti komu:
proti Bohu. Lom. — več. Oni u mnohem
větší zpouru zpýchali. V.

Zpýchlý, locker Abb. d. w. Holzpf. C. 10

Zpýchnouti = nadmouti se, sich aufbla-
sen, aufblähen. Ten vdolek zpýchl. — kde.
Zem pod luštinami zpýchne. Vaň. — Z.=
chvíli se valem vařiti. Vejce na měkko nech
z. — Z., vz Zpýchati.

Zpýchořeti = zpýchati, stolz werden.
Us. Mark.

Zpýřnatěti, ěl, ění, faserig, flockig, wol-
lig werden. Byl. 218.

Zpyskovati = zpeskovati, dáti komu
pyskové polívky, aushunzen, ausschelten,
ausmaulen. Us. u Buděj. Jg. Mor. Šd., Tč.

Zpýšeti = zpyšněti. Slov.

Zpýšiti, il, en, ení = zpyšniti.

Z pyšna, stolz. Z. si vykračovati, si po-
čínati. Us. Z pyšna mi odpovídáš. Sš. P.
750.

Zpyšnělec, lce, m., ein stolz Gewordener.
Měst. bož.

Zpyšnělý, stolz geworden. Dcn. Z. srdce.
Tč. Nebyti mysli z-lé dar bohů nejvzácnější.
Msn. Or. 36. — čím. Z-lí zvítězením nad
sousedními Burgundy. Šf. I. 466.

Zpyšněti, ěl, ění = pyšným se státi,
stolz werden. — kdy. Ve štěstí člověk
rad zpyšní. Prov. — (nad kým) proč.
Zpyšněla jsi nade mnou pro své šaty drahé.
Č. Svatopluk zpyšněl z tohoto značného
přírostku moci své. Ddk. I. 204. — čím.
Us. — jak. Zpyšněl jako žebrák nad no-
vou latou. Na Ostrav. Tč.

Zpyšniti, il, ěn, ění, stolz machen. —
koho. Moudrého ani štěstí nezpyšní ani
neštěstí nezmalomyslní. Kmp. Č. 115.

Zpyt, u, m. = předpovídání. Slf.

Zpytač, e, m , Troj., zpyták, a, m , Dal.
137., M. — Z. = zvěd, vyzvědač, der Spion,
Späher, Kundschafter. Troj. Z-či shlédali
zemi zaslíbenou. Sš. I. 48. Tataři vtrhnouti
chtěli do Rakous, ale z-či jejich spatřivše . .
zkazili jim chuť; Když pak blížilo se vojsko
královské, oni zpraveni byvše od z-čů o pří-
chodu jeho. Pal. Děj. I. 2. 181., IV. 2. 334.
Z-či (speculatores) jsme učiněni jeho veli-
kosti. ZN. Poslali sú špehéře neb z-ky, aby
popadli ho v řeči. Hus II. 397.

Zpytačný, spähend. Z. vrah. Rozb. 1840.

Zpyták, a, m., vz Zpytač.

Zpytatel, e, m. = zkoumatel, der For-
scher, Erforscher, Untersucher, Prüfer. Šf.
II. 435., Mus. 1880. 204., 382. Hlavně opa-
trným musí býti z., skoumá-li letopočet
v kronice polské. Ddk. IV. 122. Bůh, z.
srdce. BR. II. 641. b. Pán Bůh srdcí lid-
ských z-lem jest a soudcem bude. Hkš. Z.
věcí přirozených, Byl., přirozenosti, Zlob.,
slov, O., práv, Sych., přírody, slavjanských
starožitností. Koll. IV. 181., 84.

Zpytatelný = mohoucí zpytován býti,
erforschlich. Ros. — Z., act. Život z., vita
contemplativa, beschauliches Leben. Eus.

Zpytati, zpytávati, zpytovati, zpytová-
vati = zvídati, skoumati, myslí vyhledávati,
aus-, erforschen, prüfen, fragen, forschen,
untersuchen. Ž. wit. 63. 7., 118. 34., Dal. —
abs Ty zpytuj, já se dívati budu. Kom. —
co: své svědomí, své srdce, D., písma, Ros.,
nebeský běh, V., něčeho jistotu, Kom., něčí
přikázání. Br Aniž koho kdo může lépe z.
nežli súdce. CJB. 413. Všecko srdce zpy-
tuje Hospodin. Proch. Děj. bibl. I. 159.
Zpytuješ srdce i ledví člověka. Mž. 84. Z.
tajemstvie. BO. Duch všecky věci zpytuje.
ZN. — co čím: nástroji, bystrým okem. —
se (na koho) = ptáti se. Slov. Povedz
pravdu, čo ste mali spolu? Zpytoval sa, že
či si samotna? Zbr. Lžd. 27. Keď ja pôjdem
k dievčaťu švárnému, ta ja pôjdem poza-
humny k nemu; cez dedinu richtár by ma
videl, zpýtal sa, kde ja v noci idem. Sl.
spv. I. 16. Zora sa zpytuje: Sokole, čo ti
je? Sl. ps. Zpytuje sa, čo a koho hledá?
Lipa 318. Čo sa máš toľko zpytovat?;
Chodil sen), volal, zpytoval sa, vyzeral, ale
o jeho žene ani slychu. Dbš. Sl. pov. I.
149., V. 8. Pôjdem sa zpýtať. Č. Čt. II.
481. — se koho, čeho. Lebo keďby sme
sa rozumu byli zpýtali. Slov. Zpýtaj sa ty,
milá, božieho slniečka a potom sa z pytaj
ešte svojeho srdiečka. Btt. Sp. 197. Ešte sa
vás, mamučička, zpytať mám, či ja s vámi
ešte ďalej bývať mám? Sl. spv. IV. 137.
Hľadic naňho, chcel som sa ho zpytať: Čo
vidíš, druh môj. Phld. IV. 528. Zpytajte sa
ho, či nevidel dakde mójho muža? Dbš
Sl. pov. 1. 60. — se o čem. Zpytovala sa
o zázračnej studni, ale dobrí ľudia jej nič
istého povedať nevedeli. Mt. S. I. 57. Řekl
jim: O tom zpytáte mezi sebou, de hoc
quaeritis inter vos. Sš. J. 254. Hvězda nová
ukazovala se na obloze, o kteréž astronomi



	647

	Zpušťovati, vz Zpustiti. Zputnati = zpoutati. Slov. — co komu. Zputnajú přední nohy koňom. HVaj. BD. 11. 23. Zputovati, durchwandern, durchpilgern, durchreisen. — co: svět. Tč. Daleké cesty z. Arch. IV. 141., Pal. Děj. IV. 2. 399. - co jak. Z. všechen svět do krve noh svých. Hus III. 148. Od jednoho konce až do druhého svět z-val Hus 9. art. Zpúzala, y, m. = kdo pořád zpúzá. Vz Zpúzati. Ten z. pořád zpúzá. Mor. Šd. Zpúzati = čenichati, herumsuchen, her- umschnüffeln. Mor. a slov. — kde. Co tam zase zpúzáš? Šd. Kočka zpúzá po kamnech; Zpúzá v celém domě, kde by něco vyzpú- zal; Co tam v trúbě zpúzáš ? Mor. Šd. Zpúzavý = kdo rád zpúzá. Vz Zpúzati. Mor. Šd. Zpuznosť, i, f. = zpoura, der Unwille. Zlob. Zpuzný = zpouzející se, unwillig. Zlob. Zpuzovati se, zpouzeti se, sich stemmen, unwillig sein. Zlob. Zpýčiti se, il, ení = pykati koupě, einen Kauf bereuen. Šb. Dial. 14. Vz Zpíčiti se. Zpýchati, zpýchnouti = zpyšněti, stolz werden. — kdy: ve štěstí. V., D. Těžko člověku ve štěstí nezpýchati. Prov. Pk., Šd.— čím. Šf. I. 471. Z. vítězstvím, Šml., Šmb. S. I. 236., úspěchem, Šmb. S. II. 155., štěstím. Ib. I. 129. — abs. Aby nezpýchal. Hus I. 310., 351. — v čem. Má péči míti, aby duchovenství dobře stálo a aby v tom nezpýchal. Hus I. 450. — proč: pro zlatý čepec (že jej má). Sych. — proti komu: proti Bohu. Lom. — več. Oni u mnohem větší zpouru zpýchali. V. Zpýchlý, locker Abb. d. w. Holzpf. C. 10 Zpýchnouti = nadmouti se, sich aufbla- sen, aufblähen. Ten vdolek zpýchl. — kde. Zem pod luštinami zpýchne. Vaň. — Z.= chvíli se valem vařiti. Vejce na měkko nech z. — Z., vz Zpýchati. Zpýchořeti = zpýchati, stolz werden. Us. Mark. Zpýřnatěti, ěl, ění, faserig, flockig, wol- lig werden. Byl. 218. Zpyskovati = zpeskovati, dáti komu pyskové polívky, aushunzen, ausschelten, ausmaulen. Us. u Buděj. Jg. Mor. Šd., Tč. Zpýšeti = zpyšněti. Slov. Zpýšiti, il, en, ení = zpyšniti. Z pyšna, stolz. Z. si vykračovati, si po- čínati. Us. Z pyšna mi odpovídáš. Sš. P. 750. Zpyšnělec, lce, m., ein stolz Gewordener. Měst. bož. Zpyšnělý, stolz geworden. Dcn. Z. srdce. Tč. Nebyti mysli z-lé dar bohů nejvzácnější. Msn. Or. 36. — čím. Z-lí zvítězením nad sousedními Burgundy. Šf. I. 466. Zpyšněti, ěl, ění = pyšným se státi, stolz werden. — kdy. Ve štěstí člověk rad zpyšní. Prov. — (nad kým) proč. Zpyšněla jsi nade mnou pro své šaty drahé. Č. Svatopluk zpyšněl z tohoto značného přírostku moci své. Ddk. I. 204. — čím. Us. — jak. Zpyšněl jako žebrák nad no- vou latou. Na Ostrav. Tč.	Zpyšniti, il, ěn, ění, stolz machen. — koho. Moudrého ani štěstí nezpyšní ani neštěstí nezmalomyslní. Kmp. Č. 115. Zpyt, u, m. = předpovídání. Slf. Zpytač, e, m , Troj., zpyták, a, m , Dal. 137., M. — Z. = zvěd, vyzvědač, der Spion, Späher, Kundschafter. Troj. Z-či shlédali zemi zaslíbenou. Sš. I. 48. Tataři vtrhnouti chtěli do Rakous, ale z-či jejich spatřivše . . zkazili jim chuť; Když pak blížilo se vojsko královské, oni zpraveni byvše od z-čů o pří- chodu jeho. Pal. Děj. I. 2. 181., IV. 2. 334. Z-či (speculatores) jsme učiněni jeho veli- kosti. ZN. Poslali sú špehéře neb z-ky, aby popadli ho v řeči. Hus II. 397. Zpytačný, spähend. Z. vrah. Rozb. 1840. Zpyták, a, m., vz Zpytač. Zpytatel, e, m. = zkoumatel, der For- scher, Erforscher, Untersucher, Prüfer. Šf. II. 435., Mus. 1880. 204., 382. Hlavně opa- trným musí býti z., skoumá-li letopočet v kronice polské. Ddk. IV. 122. Bůh, z. srdce. BR. II. 641. b. Pán Bůh srdcí lid- ských z-lem jest a soudcem bude. Hkš. Z. věcí přirozených, Byl., přirozenosti, Zlob., slov, O., práv, Sych., přírody, slavjanských starožitností. Koll. IV. 181., 84. Zpytatelný = mohoucí zpytován býti, erforschlich. Ros. — Z., act. Život z., vita contemplativa, beschauliches Leben. Eus. Zpytati, zpytávati, zpytovati, zpytová- vati = zvídati, skoumati, myslí vyhledávati, aus-, erforschen, prüfen, fragen, forschen, untersuchen. Ž. wit. 63. 7., 118. 34., Dal. — abs Ty zpytuj, já se dívati budu. Kom. — co: své svědomí, své srdce, D., písma, Ros., nebeský běh, V., něčeho jistotu, Kom., něčí přikázání. Br Aniž koho kdo může lépe z. nežli súdce. CJB. 413. Všecko srdce zpy- tuje Hospodin. Proch. Děj. bibl. I. 159. Zpytuješ srdce i ledví člověka. Mž. 84. Z. tajemstvie. BO. Duch všecky věci zpytuje. ZN. — co čím: nástroji, bystrým okem. — se (na koho) = ptáti se. Slov. Povedz pravdu, čo ste mali spolu? Zpytoval sa, že či si samotna? Zbr. Lžd. 27. Keď ja pôjdem k dievčaťu švárnému, ta ja pôjdem poza- humny k nemu; cez dedinu richtár by ma videl, zpýtal sa, kde ja v noci idem. Sl. spv. I. 16. Zora sa zpytuje: Sokole, čo ti je? Sl. ps. Zpytuje sa, čo a koho hledá? Lipa 318. Čo sa máš toľko zpytovat?; Chodil sen), volal, zpytoval sa, vyzeral, ale o jeho žene ani slychu. Dbš. Sl. pov. I. 149., V. 8. Pôjdem sa zpýtať. Č. Čt. II. 481. — se koho, čeho. Lebo keďby sme sa rozumu byli zpýtali. Slov. Zpýtaj sa ty, milá, božieho slniečka a potom sa z pytaj ešte svojeho srdiečka. Btt. Sp. 197. Ešte sa vás, mamučička, zpytať mám, či ja s vámi ešte ďalej bývať mám? Sl. spv. IV. 137. Hľadic naňho, chcel som sa ho zpytať: Čo vidíš, druh môj. Phld. IV. 528. Zpytajte sa ho, či nevidel dakde mójho muža? Dbš Sl. pov. 1. 60. — se o čem. Zpytovala sa o zázračnej studni, ale dobrí ľudia jej nič istého povedať nevedeli. Mt. S. I. 57. Řekl jim: O tom zpytáte mezi sebou, de hoc quaeritis inter vos. Sš. J. 254. Hvězda nová ukazovala se na obloze, o kteréž astronomi