648

dle smyslóv svých zpytovali. Dač. I. 208.
— kde kdy. Z. svědomí své denně před
spaním před obrazem Krista Pána. Us.
Mž. — po čem. Abychom ne tak po pří-
činách a vinách nedostatků Bližního dlouho
zpytovali. Sš. J. 160.

Zpytávati, vz Zpytati.

Zpytavě, forschend. Z. zavadil pohledem
o tvář. Sá. Z. Hleděl v můj obličej. Shakesp.
Tč.

Zpytavosť, i, f., der Forschungstrieb.

Zpytavý, forschend. Z. pohled, Us., Osv.
1871. 56., oko. Dch.

Zpytba, y, f. = zpytání, das Forschen,
Ausforschen. Vydáme se na zpytbu věci.
Kos. 01. I. 63. (26). Vědecká z. KB. 1.

Zpytlačiti, íl, en, ení, durch Wilddieberei
erlangen. — koho kde: zajíce v knížecím
lese. U Uher. Hrad. Tč.

Zpytný, forschend. Z. blesky myšlének.
Dch.

Zpytovací, Forsch-. Z. methody. SP. II.
178.

Zpytování, n., das Prüfen, Forschen, die
Prüfung, Untersuchung, Befragung. Vz Zpy-
tati. Z jiných věd a nauk z. činěno. Koll.
IV. 219. Z. hvězd. Kom. Z. vědecké; z. zá-
konů přírodních. Us. Pdl. Z. svědomí. Mz.
83. Z. započíti. Sš. L. 3.

Zpytovatel, e, m. = zpytatel

Zpytovati, vz Zpytati. Z. wit. 119. 2.

Zpytovávati, vz Zpytati.

Zpytovník, a, m. = zpytatel. Dch.

Zpytovný = vyzvědací. Přesídlení z. a
vyzvedací. Sš. Sk. 76.

Zpytovský, ého, m., osob. jm. Arch. IV.
302.

Zpýznouti, vz Spýznouti.

Zr v zříti, nazírati, zora, názor, vzor,
zrak. Bž. 31.

Zř. Touto skupeninou počíná se málo
slov, kromě zlíti a příbuzných složených,
zříkati. Ht.

Zrábání, n. = dělání sena, das Heu-
hauen. Z. lúk. Slov. Zátur.

Zrábatel, zrabatel, e, m., der Bebauer,
Kultivirer. Slovanov, zrábateľov zeme. Slov.
Phld. III. 3. 168.

Zrábati = robiti, dělati, vzdělávati, ma-
chen, bearbeiten. Slov. Cf. Robiti. — co.
K tomu len určena panštinu zrábať a otročiť
(chodiť na panskou robotu, vzdělávati pan-
ská pole). Phld. III. 3. 89. Sena z. Hdž. Šlb.
87. Poslal král milých šuhajov jednu velikú
lúku zrábäť. Dbš. Sl. pov. III. 16. Tam
bydlo založ, masnú (= mastnú) zem a tučné
úhory zrábaj; Zrábali zem, pri vodách ob-
chodné zdvíhali mesta. Hol. 72., 373. — co
čím. Zem zrábajte pluhom. Hol. 69. — co
jak. Zrábujúc pokojno svoje zeme. Phld.
I. 5. 171. — co kam. I k rodním divoké
zrábali púšte rolám. Hol. 373. — kdy kde.
Mládež v lete zrábäla poľany v horách a
role okolo Šovdova. Klčk. V. 135. — Z. =
dováděti, Muthwillen treiben. Slov. Plk.

Zráběti, ěl, ěn, ění = zrábati, erzeugen,
verfertigen. Dch. — co. Ať slavný, svorný
zrábí (vzdělává) pole své dědiny. Slov. Tč.
Vz Zrobiti.

Zrabovati, z něm. ausrauben. — co:
města i dědiny. Koll. Zp. II. 422.

Zráca, e, f. = padoucí nemoc, die hin-
fallende Krankheit, Epilepsie. Na Slov. Hdk.
C. 175., Němc. VII. 233. Bodaj vás z. me-
tala, aby s vámi trhala. Němc. III. 146.

Zrácký = zrádný, verrätherisch. Slov.
Hu, ty zrácky muž! Zkapať musíš. Dbš. Sl.
pov. I. 171.

Zračitě = patrně, zjevně, offen, klar,
sichtbar. Přemoudrosť boží z. poznávati.
Sš. II. 106. — Z. = vzorně, až na se po-
zornost obracela, musterhaft. Chovala se z.
Dvrs. Světz. 1881. 534.

Zračitel, e, m. = propheta, vykladač,
der Ausleger, zastr. Vz Zračiti. Bj.

Zračiti, il, en, ení; zračívati, zračovati =
jasniti, zjeviti, ukázati, offenbaren, zeigen,
sichtbar machen; se = jasniti se, zraku
patrným se činiti, hell werden; zjeviti se,
okazovati se, viditelným býti (Jir.), sich
offenbaren, sich zeigen. — co. By to Bůh
zračil (viditelným učinil), by taký byl českým
králem. Výb. I. 166. Tak (otec) zračí ono
přísloví (bewähren). Výb. I. 522. A proto
naopak lež zračí lžeboha, nedoboha, modlu,
bůžka, neboha. Sš. I. 31. — co komu. Když
mi svú přiezeň zračíš, smutku mne zbavíš.
14. stol. Jir. Ves. čt 95. Obloha ti, když
se mračí, spravedlivosť Páně zračí. Sš. Bs.
16. — se = jeviti se. Snové, vědma, věštby
zračijí se často. Št. Kn. š. 11. — co, se
komu. To jejich protivníkům zračilo se
jako zisk a zásluha. Pal. Děj. IV. 1. 117.
I zrači se kořisť Neklanovu radostnu oku.
Rkk. 23. Všemu se světu boží muka zračí.
Hr. rk. 259. Mnohémuť se tako zračí = udá
se, přihodí se. Žk. 485. Sen se mu zračil.
Ben. V., D. Apoštolóm se zračil. Pís. 1529.
— se jak. Všecky věci mé v světlosti se
zničují. Ms. Pass. Nebo se ten (sen) po mej
čsti na jevě zračí. Alx. V. v. 1333. (HP.
33.). Věže se z daleka zračí. Ostrav. Tč. —
co, se kde. V podivných skutcích Páně
boží veleba zračí se. Sš. J. 47. Povaha
tohoto přátelství zračí se také v mínění,
že... Ddk. II. 250. V zrcadle se zračí slunce.
Hdk. L. kv. 70. Štěstí, jež z-lo se v jejích
slovích. Šml. Na tváři jeho zračil se hněv.
Osv. I 269 Pěkně se tam zračí (jasní). Ros.
Jak se to v jejich sporech a hádkách o před-
nosti učitelů z-lo. Sš. I. 154. Život Kristův
má se na nás z. Sš. II. 94.

Zráčiti, il, en, ení = ráčiti, geruhen, ge-
fällig sein. — s infinit. Zráčí-li pán o tom
jinak ustanoviti. Hosp. instruk. 1574. — se
komu. Vám čekať dlužno, jak se Římu
zráčí (zlíbí). Hlk. I. 83. Cokoli se mu zráčí
(čehokoli se mu zachce), to má Us. Knrz.

Zračitosť, i, f. = názornosť, zračnosť,
die Anschaulichkeit. Nz.

Zračitý = zřejmý, názorný, zorný, zračný,
klar, sichtbar, anschaulich. Nz. — komu
jak proč. Pro veleobšírný obsah svůj nebyl
výrok ten Ježíše hned v celé prostrannosti
své rodičům Páně zračit. Sš. L. 46.

Zračně = patrně, jasně, klar, offenbar.
Ros.

Zračnosť, i, f. = jasnost, die Klarheit;
patrnosť, die Anschaulichkeit. Nz., Ps. ms.