Předchozí (647)  Strana:648  Další (649) |
|
|||
648
|
|||
|
|||
dle smyslóv svých zpytovali. Dač. I. 208.
— kde kdy. Z. svědomí své denně před spaním před obrazem Krista Pána. Us. Mž. — po čem. Abychom ne tak po pří- činách a vinách nedostatků Bližního dlouho zpytovali. Sš. J. 160. Zpytávati, vz Zpytati.
Zpytavě, forschend. Z. zavadil pohledem
o tvář. Sá. Z. Hleděl v můj obličej. Shakesp. Tč. Zpytavosť, i, f., der Forschungstrieb.
Zpytavý, forschend. Z. pohled, Us., Osv.
1871. 56., oko. Dch. Zpytba, y, f. = zpytání, das Forschen,
Ausforschen. Vydáme se na zpytbu věci. Kos. 01. I. 63. (26). Vědecká z. KB. 1. Zpytlačiti, íl, en, ení, durch Wilddieberei
erlangen. — koho kde: zajíce v knížecím lese. U Uher. Hrad. Tč. Zpytný, forschend. Z. blesky myšlének.
Dch. Zpytovací, Forsch-. Z. methody. SP. II.
178. Zpytování, n., das Prüfen, Forschen, die
Prüfung, Untersuchung, Befragung. Vz Zpy- tati. Z jiných věd a nauk z. činěno. Koll. IV. 219. Z. hvězd. Kom. Z. vědecké; z. zá- konů přírodních. Us. Pdl. Z. svědomí. Mz. 83. Z. započíti. Sš. L. 3. Zpytovatel, e, m. = zpytatel
Zpytovati, vz Zpytati. Z. wit. 119. 2.
Zpytovávati, vz Zpytati.
Zpytovník, a, m. = zpytatel. Dch.
Zpytovný = vyzvědací. Přesídlení z. a
vyzvedací. Sš. Sk. 76. Zpytovský, ého, m., osob. jm. Arch. IV.
302. Zpýznouti, vz Spýznouti.
Zr v zříti, nazírati, zora, názor, vzor,
zrak. Bž. 31. Zř. Touto skupeninou počíná se málo
slov, kromě zlíti a příbuzných složených, zříkati. Ht. Zrábání, n. = dělání sena, das Heu-
hauen. Z. lúk. Slov. Zátur. Zrábatel, zrabatel, e, m., der Bebauer,
Kultivirer. Slovanov, zrábateľov zeme. Slov. Phld. III. 3. 168. Zrábati = robiti, dělati, vzdělávati, ma-
chen, bearbeiten. Slov. Cf. Robiti. — co. K tomu len určena panštinu zrábať a otročiť (chodiť na panskou robotu, vzdělávati pan- ská pole). Phld. III. 3. 89. Sena z. Hdž. Šlb. 87. Poslal král milých šuhajov jednu velikú lúku zrábäť. Dbš. Sl. pov. III. 16. Tam bydlo založ, masnú (= mastnú) zem a tučné úhory zrábaj; Zrábali zem, pri vodách ob- chodné zdvíhali mesta. Hol. 72., 373. — co čím. Zem zrábajte pluhom. Hol. 69. — co jak. Zrábujúc pokojno svoje zeme. Phld. I. 5. 171. — co kam. I k rodním divoké zrábali púšte rolám. Hol. 373. — kdy kde. Mládež v lete zrábäla poľany v horách a role okolo Šovdova. Klčk. V. 135. — Z. = dováděti, Muthwillen treiben. Slov. Plk. Zráběti, ěl, ěn, ění = zrábati, erzeugen,
verfertigen. Dch. — co. Ať slavný, svorný zrábí (vzdělává) pole své dědiny. Slov. Tč. Vz Zrobiti. |
Zrabovati, z něm. ausrauben. — co:
města i dědiny. Koll. Zp. II. 422. Zráca, e, f. = padoucí nemoc, die hin-
fallende Krankheit, Epilepsie. Na Slov. Hdk. C. 175., Němc. VII. 233. Bodaj vás z. me- tala, aby s vámi trhala. Němc. III. 146. Zrácký = zrádný, verrätherisch. Slov.
Hu, ty zrácky muž! Zkapať musíš. Dbš. Sl. pov. I. 171. Zračitě = patrně, zjevně, offen, klar,
sichtbar. Přemoudrosť boží z. poznávati. Sš. II. 106. — Z. = vzorně, až na se po- zornost obracela, musterhaft. Chovala se z. Dvrs. Světz. 1881. 534. Zračitel, e, m. = propheta, vykladač,
der Ausleger, zastr. Vz Zračiti. Bj. Zračiti, il, en, ení; zračívati, zračovati =
jasniti, zjeviti, ukázati, offenbaren, zeigen, sichtbar machen; se = jasniti se, zraku patrným se činiti, hell werden; zjeviti se, okazovati se, viditelným býti (Jir.), sich offenbaren, sich zeigen. — co. By to Bůh zračil (viditelným učinil), by taký byl českým králem. Výb. I. 166. Tak (otec) zračí ono přísloví (bewähren). Výb. I. 522. A proto naopak lež zračí lžeboha, nedoboha, modlu, bůžka, neboha. Sš. I. 31. — co komu. Když mi svú přiezeň zračíš, smutku mne zbavíš. 14. stol. Jir. Ves. čt 95. Obloha ti, když se mračí, spravedlivosť Páně zračí. Sš. Bs. 16. — se = jeviti se. Snové, vědma, věštby zračijí se často. Št. Kn. š. 11. — co, se komu. To jejich protivníkům zračilo se jako zisk a zásluha. Pal. Děj. IV. 1. 117. I zrači se kořisť Neklanovu radostnu oku. Rkk. 23. Všemu se světu boží muka zračí. Hr. rk. 259. Mnohémuť se tako zračí = udá se, přihodí se. Žk. 485. Sen se mu zračil. Ben. V., D. Apoštolóm se zračil. Pís. 1529. — se jak. Všecky věci mé v světlosti se zničují. Ms. Pass. Nebo se ten (sen) po mej čsti na jevě zračí. Alx. V. v. 1333. (HP. 33.). Věže se z daleka zračí. Ostrav. Tč. — co, se kde. V podivných skutcích Páně boží veleba zračí se. Sš. J. 47. Povaha tohoto přátelství zračí se také v mínění, že... Ddk. II. 250. V zrcadle se zračí slunce. Hdk. L. kv. 70. Štěstí, jež z-lo se v jejích slovích. Šml. Na tváři jeho zračil se hněv. Osv. I 269 Pěkně se tam zračí (jasní). Ros. Jak se to v jejich sporech a hádkách o před- nosti učitelů z-lo. Sš. I. 154. Život Kristův má se na nás z. Sš. II. 94. Zráčiti, il, en, ení = ráčiti, geruhen, ge-
fällig sein. — s infinit. Zráčí-li pán o tom jinak ustanoviti. Hosp. instruk. 1574. — se komu. Vám čekať dlužno, jak se Římu zráčí (zlíbí). Hlk. I. 83. Cokoli se mu zráčí (čehokoli se mu zachce), to má Us. Knrz. Zračitosť, i, f. = názornosť, zračnosť,
die Anschaulichkeit. Nz. Zračitý = zřejmý, názorný, zorný, zračný,
klar, sichtbar, anschaulich. Nz. — komu jak proč. Pro veleobšírný obsah svůj nebyl výrok ten Ježíše hned v celé prostrannosti své rodičům Páně zračit. Sš. L. 46. Zračně = patrně, jasně, klar, offenbar.
Ros. Zračnosť, i, f. = jasnost, die Klarheit;
patrnosť, die Anschaulichkeit. Nz., Ps. ms. |
||
|
|||
Předchozí (647)  Strana:648  Další (649) |