Předchozí (648)  Strana:649  Další (650) |
|
|||
649
|
|||
|
|||
Zračný = jasný, klar, hell Z. noc. Plk.
Z. voda. Tč. — Z = patrný, zjevný, klar, offenbar, evident. Vz Zračitý. Z. písmo, Trest. zák., důkaz. Marek. — kde. Kameně jsou zračné v té vodě. Ostrav. Tč. Zrada, y, f. = prozrazení, der Verrath,
die Verrätherei. Ve starých spisech stojí všude zrada; ale lid mluví: zráda a ana- logie jest též pro: zráda: mluviti — smlouva, hubiti — zhouba, tvořiti — stvůra, kaziti -- zkáza, praviti — zpráva, ztratiti — ztráta, spasiti — spása. Č. Dod. XI. Cf. Zrádný. Zrádnosť. Z. zemská. D. Vz Rb 274. Dvě modly sú len, čo sa nevyžily: Bes nesvor- nosti a národnej zrady. Vaj. Tat. a mor. 112. Zradu na jevo vynésti. V., kouti, kovati, snovati, stropiti, Us., činiti, Ben. V., před- povědíti; beze vší zrady. Br, Z-dy se ne- báti. Dal. Zradu by na člověka pověděl. Vz Tajemství. Č. Poskvrnil veleslavné jméno rodu svého plamou zrady zemské. Proch. Zánik metr. Zrády od Jidáše podejmutí; Zrádce ten osnoval zrádu svou. Sš. L. 195., 272. Hrob ten pre nás zrada čierna do tej zemi vykopala. Chlpk. Sp. 1. Chodí na vlka premenený ľudom o zradu a škodu. Let. Mt. S. IX. 1. 39 Tam národ môj padá v jarmo, padá mi zo zrady; zradbou mi môj národ padá. Ppk. II. 187. Rozpoviedal mu, ako mu o zradu stáli (zrádni byli). Dbš. Sl. pov. I. 269. Na jazyku vernosť, zrada v srdci. Zbr. Lžd. 110. Zradou ne- šlechetnou tam jat jest; Neobcuj s těmi. ježto falešné a jidášné zrady o králi sklá- dají. Pal. Děj. III. 3. 171., IV. 2. 400. Fra- jerenko, ty si moja zrada (zrádně o mně smýšlíš); Nosí pod jazykom devaterú zradu Sl. ps. 61., 87., 63. Zrady strojiti. 15. stol. Zradu mysli srdcem křivým. Alx. V. v. 1981. (HP. 48.). Zahor (zahoř) pomstou, kde je zrada. Slov. Té. Rychlosti třeba, kde se z. plouží. Shakesp. Tč. Z. je milá, ale zradca býva v Nenávisti. Na Slov. Tč. Z kouta zráda číhá ráda. Mezi dvěma rada, mezi třemi zrada. Ros. Kde dva, tu rada; kde víc (tří), tu zrada. D., Lb. Zřádaný; -án, a, o = seřaděný, geordnet,
gestellt. Vz Zřádati. — jak. V kolo z-ní skákají. Ler. Zřádati = v řad uvésti, reihen, stellen
V. — koho, co, se. Cyr. Hrnce, mísy, talíře, rożny, lžíce a což v kuchyni potře- buješ více, umyté skliď, tu, kdež náleží, zřádaj. 1591. Jir. Ves. čt. 14. Zrádce, e, m. (a f., vz -ce; zastr. zrádca;
na Slov. zradca), instr. pl. také zrádcemi, vz -ce, der Verräther. Z. zemský, der Landes-, Hochverräther, D., svého praporce (ne: na praporci), V., vlasti, der Vaterlandsverräther. Sych., Br. Z-ci (zrádce) do vazby dáti V. Všudy buď zrádcům přístup zamezen. Kmp. Č. 129., Lb. Oj zavri očká, má dcera! Ne- viď — jak zradca umiera, Btt. Sp. 80. Když kdo koho zrádci nařkne. Tov. Ty zradca falešný. Sl. ps. 150. Kliadba, peklo zradcom čiernym!; A zradca nikdy trestu neutiekol! Phld. IV. 365. Vyjevení z. Sš. J. 213. Dyby's ty byl fojtov syn, v noci by si nechodil, ale že si zrádce pes, můj víneček zradiť chceš. Sš. P. 370. Třetí — zrádce. Cf. Kde |
tří. tam zrada. Dch. Lžeš jako z. nešlechetný ;
Ráček sám se zná, že dával (nadával) Seje- šovi zrádce ; Jestliže by pravil na mne krádež, byl by z. mej cti; Řekl mi: Zrádce beze- ctný a padúše! NB.Tč 78., 238.. 239. Kteříž nad zrádcím se rmoutili. BR. II. 119. Svět zrádce daruje, Bůh tresce. V. Z. pravdy. Hus I. 372. Byli by ne rádcie ale zrádcie a vlcie hltaví; Lidé, kteříž sobě hřiechu pomáhají, ti nejsú sobě věrni přietelé, ale zrádcě a nepřietelé. Hus II. 277., 334. Obličej jest člověka zrádce. Hnš. exc Z. tajemství kazí důvěru Važ si času, chyť se práce, zahálky se střež co zrádce. Jg. — Z. = máčka, kotačka, větrník, eryngium, die Mann- streu, rostl. Vz Slb. 588. Zrádcovský, Verräther-, verrätherisch.
Z. jednání. Mus. Z. mysl. Žalan. Premohli junákov Turci tou svou z-skou pomocí. Sl. let. I. 282. Zrádcovství, n. = zrada, der Verrath,
die Verrätherei. St. let. Zradec, dce, m. = zrádce. Slov. Bern.
Zradení = zrazení. Slov. Bern.
Zradený = zrazený. Slov. Bern.
Zradidlisko, a, zradidliště, ě, n. =
místo zradidly zatáhnuté, die Lappenstatt. Šp. Zradidliště, ě, n., vz Zradidlisko.
Zradidlo, a, n. = dlouhá šňůra, na které
jsou buď soukenné laloky (kusy) nebo bílá a strakatá péra přivázána, aby se jich zvěř bála, der Lappen. Šp. Jsou tedy z-dla sou- kenná a peřená, Tuch- und Federlappen. Šp. Z. vypařená, lněná. NA. IV. 116. Z-dly zatáhnouti, verlappen. Škd. exc. Zraditi, zraď, ě (íc), il, zen, ení; zrazo-
vati = radou koho od čeho odvésti, odmluviti, widerrathen, missrathen; falešnou radou pro- dati, nepřátelům vydati, verrathen. — abs. Někteří zrazovali a k Turkuom přistupovali. Dač. I. 192. — co, koho z čeho. Z. někoho z něčeho (odmluviti; v tomto smyslu dle Brs. 275. správně: sraziti koho s čeho, od čeho, vz Sraziti a nebo: z. komu co, odraditi koho od čeho; cf. Zraziti, 2.). D. Z malého koláče obec zradil (o porušeném soudci). Č. — co komu. Dal. 24. Zradil mu to (Ne- schválil mu to). Us. Turku to zradil. V. Chtějíce Prahu z. knězi Bedřichovi. Dač. I. 28. Již mne Jidáš židům zradí. Sš. P. 75. Tajemství někomu z. Zbr. Lžd. 94. — co, koho : krále, pána svého, Ros., město, Us., vlasť, D., lišku (zahnati, verprallen). D. Rád sem fa vídával, ked's verná byla, ale's mňa už, drahá moja, zradila. Sl. sb. pies. II. 1. 52. Nebyl tu, když pána Boha zrazovali (o člověku, který zrady nezná. Cf. Nekousal Jidáše v kolena. Ros. Vz Přímý). Jg., Č., Lb. On ho zradí, co chvíle mine, im nächsten Augenblicke. Dch. Čas a příležitosť zrazuje každého. Na Ostrav. Tč. L'ud je nevďačný. Važ zaň životem, zradí ťa. Syt. Táb. 91. On zradil národ, otčinu: kosti zrádca ne- spočinú. Btt. Sp. 79. Zradil její lásku. Šml. Nesmím ja to zraditi. Sl. ps. 73. Dosť ji zrazovali, ale nedala si říci. Němc. I. 105. Kto raz zradil otca, ten zradí i mater a kto svôj ľud zradil, ten zradí i vlasť a kráľa. P. Tóth. Jeden z vás zradí mne. Sš. J. 217. |
||
|
|||
Předchozí (648)  Strana:649  Další (650) |