649

Zračný = jasný, klar, hell Z. noc. Plk.
Z. voda. Tč. — Z = patrný, zjevný, klar,
offenbar, evident. Vz Zračitý. Z. písmo, Trest.
zák., důkaz. Marek. — kde. Kameně jsou
zračné v té vodě. Ostrav. Tč.

Zrada, y, f. = prozrazení, der Verrath,
die Verrätherei. Ve starých spisech stojí
všude zrada; ale lid mluví: zráda a ana-
logie jest též pro: zráda: mluviti — smlouva,
hubiti — zhouba, tvořiti — stvůra, kaziti
-- zkáza, praviti — zpráva, ztratiti — ztráta,
spasiti — spása. Č. Dod. XI. Cf. Zrádný.
Zrádnosť. Z. zemská. D. Vz Rb 274. Dvě
modly sú len, čo sa nevyžily: Bes nesvor-
nosti a národnej zrady. Vaj. Tat. a mor.
112. Zradu na jevo vynésti. V., kouti, kovati,
snovati, stropiti, Us., činiti, Ben. V., před-
povědíti; beze vší zrady. Br, Z-dy se ne-
báti. Dal. Zradu by na člověka pověděl.
Vz Tajemství. Č. Poskvrnil veleslavné jméno
rodu svého plamou zrady zemské. Proch.
Zánik metr. Zrády od Jidáše podejmutí;
Zrádce ten osnoval zrádu svou. Sš. L. 195.,
272. Hrob ten pre nás zrada čierna do tej
zemi vykopala. Chlpk. Sp. 1. Chodí na
vlka premenený ľudom o zradu a škodu.
Let. Mt. S. IX. 1. 39 Tam národ môj padá
v jarmo, padá mi zo zrady; zradbou mi
môj národ padá. Ppk. II. 187. Rozpoviedal
mu, ako mu o zradu stáli (zrádni byli).
Dbš. Sl. pov. I. 269. Na jazyku vernosť,
zrada v srdci. Zbr. Lžd. 110. Zradou ne-
šlechetnou tam jat jest; Neobcuj s těmi.
ježto falešné a jidášné zrady o králi sklá-
dají. Pal. Děj. III. 3. 171., IV. 2. 400. Fra-
jerenko, ty si moja zrada (zrádně o mně
smýšlíš); Nosí pod jazykom devaterú zradu
Sl. ps. 61., 87., 63. Zrady strojiti. 15. stol.
Zradu mysli srdcem křivým. Alx. V. v. 1981.
(HP. 48.). Zahor (zahoř) pomstou, kde je
zrada. Slov. Té. Rychlosti třeba, kde se z.
plouží. Shakesp. Tč. Z. je milá, ale zradca
býva v Nenávisti. Na Slov. Tč. Z kouta
zráda číhá ráda. Mezi dvěma rada, mezi
třemi zrada. Ros. Kde dva, tu rada; kde víc
(tří), tu zrada. D., Lb.

Zřádaný; -án, a, o = seřaděný, geordnet,
gestellt. Vz Zřádati. — jak. V kolo z-ní
skákají. Ler.

Zřádati = v řad uvésti, reihen, stellen
V. — koho, co, se. Cyr. Hrnce, mísy,
talíře, rożny, lžíce a což v kuchyni potře-
buješ více, umyté skliď, tu, kdež náleží,
zřádaj. 1591. Jir. Ves. čt. 14.

Zrádce, e, m. (a f., vz -ce; zastr. zrádca;
na Slov. zradca), instr. pl. také zrádcemi,
vz -ce, der Verräther. Z. zemský, der Landes-,
Hochverräther, D., svého praporce (ne: na
praporci), V., vlasti, der Vaterlandsverräther.
Sych., Br. Z-ci (zrádce) do vazby dáti V.
Všudy buď zrádcům přístup zamezen. Kmp.
Č. 129., Lb. Oj zavri očká, má dcera! Ne-
viď — jak zradca umiera, Btt. Sp. 80. Když
kdo koho zrádci nařkne. Tov. Ty zradca
falešný. Sl. ps. 150. Kliadba, peklo zradcom
čiernym!; A zradca nikdy trestu neutiekol!
Phld. IV. 365. Vyjevení z. Sš. J. 213. Dyby's
ty byl fojtov syn, v noci by si nechodil,
ale že si zrádce pes, můj víneček zradiť
chceš. Sš. P. 370. Třetí — zrádce. Cf. Kde

tří. tam zrada. Dch. Lžeš jako z. nešlechetný ;
Ráček sám se zná, že dával (nadával) Seje-
šovi zrádce ; Jestliže by pravil na mne krádež,
byl by z. mej cti; Řekl mi: Zrádce beze-
ctný a padúše! NB.Tč 78., 238.. 239. Kteříž
nad zrádcím se rmoutili. BR. II. 119. Svět
zrádce daruje, Bůh tresce. V. Z. pravdy.
Hus I. 372. Byli by ne rádcie ale zrádcie
a vlcie hltaví; Lidé, kteříž sobě hřiechu
pomáhají, ti nejsú sobě věrni přietelé, ale
zrádcě a nepřietelé. Hus II. 277., 334. Obličej
jest člověka zrádce. Hnš. exc Z. tajemství
kazí důvěru Važ si času, chyť se práce,
zahálky se střež co zrádce. Jg. — Z. =
máčka, kotačka, větrník, eryngium, die Mann-
streu, rostl. Vz Slb. 588.

Zrádcovský, Verräther-, verrätherisch.
Z. jednání. Mus. Z. mysl. Žalan. Premohli
junákov Turci tou svou z-skou pomocí. Sl.
let. I. 282.

Zrádcovství, n. = zrada, der Verrath,
die Verrätherei. St. let.

Zradec, dce, m. = zrádce. Slov. Bern.

Zradení = zrazení. Slov. Bern.

Zradený = zrazený. Slov. Bern.

Zradidlisko, a, zradidliště, ě, n. =
místo zradidly zatáhnuté, die Lappenstatt.
Šp.

Zradidliště, ě, n., vz Zradidlisko.

Zradidlo, a, n. = dlouhá šňůra, na které
jsou buď soukenné laloky (kusy) nebo bílá
a strakatá péra přivázána, aby se jich zvěř
bála, der Lappen. Šp. Jsou tedy z-dla sou-
kenná a peřená, Tuch- und Federlappen.
Šp. Z. vypařená, lněná. NA. IV. 116. Z-dly
zatáhnouti, verlappen. Škd. exc.

Zraditi, zraď, ě (íc), il, zen, ení; zrazo-
vati = radou koho od čeho odvésti, odmluviti,
widerrathen, missrathen; falešnou radou pro-
dati, nepřátelům vydati, verrathen. — abs.
Někteří zrazovali a k Turkuom přistupovali.
Dač. I. 192. — co, koho z čeho. Z. někoho
z něčeho (odmluviti; v tomto smyslu dle
Brs. 275. správně: sraziti koho s čeho, od
čeho, vz Sraziti a nebo: z. komu co, odraditi
koho od čeho; cf. Zraziti, 2.). D. Z malého
koláče obec zradil (o porušeném soudci).
Č. — co komu. Dal. 24. Zradil mu to (Ne-
schválil mu to). Us. Turku to zradil. V.
Chtějíce Prahu z. knězi Bedřichovi. Dač. I.
28. Již mne Jidáš židům zradí. Sš. P. 75.
Tajemství někomu z. Zbr. Lžd. 94. — co,
koho : krále, pána svého, Ros., město, Us.,
vlasť, D., lišku (zahnati, verprallen). D. Rád
sem fa vídával, ked's verná byla, ale's mňa
už, drahá moja, zradila. Sl. sb. pies. II. 1.
52. Nebyl tu, když pána Boha zrazovali
(o člověku, který zrady nezná. Cf. Nekousal
Jidáše v kolena. Ros. Vz Přímý). Jg., Č.,
Lb. On ho zradí, co chvíle mine, im nächsten
Augenblicke. Dch. Čas a příležitosť zrazuje
každého. Na Ostrav. Tč. L'ud je nevďačný.
Važ zaň životem, zradí ťa. Syt. Táb. 91.
On zradil národ, otčinu: kosti zrádca ne-
spočinú. Btt. Sp. 79. Zradil její lásku. Šml.
Nesmím ja to zraditi. Sl. ps. 73. Dosť ji
zrazovali, ale nedala si říci. Němc. I. 105.
Kto raz zradil otca, ten zradí i mater a kto
svôj ľud zradil, ten zradí i vlasť a kráľa.
P. Tóth. Jeden z vás zradí mne. Sš. J. 217.