Předchozí (649)  Strana:650  Další (651) |
|
|||
650
|
|||
|
|||
Pověsť celú panna má, dokud plod aneb
jazyk jie nezradí. Hus I. 203. Nevěř nikomu, nikdo tě nezradí. Lpř. exc. — koho jak. Vz Z. koho kam. Kniezie zradie na smrť. Ps. ms. Třetie nevěra, jež hospodu zradie na bezživotie. Kn. rož. 130. Otec mu to vý- slovně zrazoval. Ddk. III. 274. Bez svedomia sa mu plazia u nôh, bez svedomia zradia ho v nesnádzach. Zbr. Lžd. 55. Někoho po jidášsku z. Šml. I. 96. Bůh věděl napřed, že Jidáš Krista o vůli svobodné své zradí. Sš. Sk. 13. Z-li je ošemetně. Pal. Děj. III. 3. 170. Bratr povstane proti bratru, jeden druhého zradí na smrť, viera potuchne. Let. 178. Kdo jej zradil a jak i z čího poručeni? BR. II. 122. — nad kým, nad čím. Šf. Z-li nade všemi křesťany. Čr. Nad vlastí svou zradil a ji opustil. V. Nad svým ná- rodem zradil. Br. Zda-li jest nezradil nejprve nad králem? Bart. 240. 30. Obvinil je, že chtějí nad Hanušem z. Sl. Uh. 1. 67., 81., 82. Kteří Nad vlastí svou z-li. Skl. 581. Kdyby rozuměl, že by nad tebou chtěl z. Abr. 245. Nade všemi zradil. Let. 448. — Vrat, Apol., Štelc., Plác., J. tr. — se, koho čím (= zahnati, odstrašiti, vertreiben). Chč. 608. Dej pozor, abys ho bitím nezradil. Puch. Tím zloděj se zradí a pozná. Koll. IV. 134. Jidáši, políbením syna člověka zrazuješ? Sš. L. 204. Abychom ho nezrázeli mravy svými. Sš. L. 199. Žebych já zámky zrazoval svú hospodyní? NB. Tč. 81. — se čím: opilstvím. Alx. — koho čeho. A toho je zradil Petr z Ježova. Pč. 20. — se čeho = opustiti, verlassen. Zradil se ho. Puch. — koho kam. Je k Němcuom byl zradil a Němce k němu. Pč. 24. Jidáš skrze políbení jim Krista v ruce zradil. Chč. 606. — se. Klam zradí se sám. Zátur. A tehdy horšiti se budú mnozí a zrazovati se budu a nenáviděti. Hus. I. 245. -- koho s kým. Jáť jsem zámkuov nezrazoval, jako ty, s svým mužem jsi zrazovala. NB. Tč. 81. Ó nešle- chetný kněže, jenž a Jidášem zrazuješ pána. Hus I. 205. — koho oč. Kteří sou nás o město naše Plzeň zradili a připravili. Pal. Děj. IV. 2. 380 — proč. Za mzdu mizernou zradivše vrahům lid z všeho svlékli. Ntr. VI. 117. Také zrazovale jsta lidi pánóv z Rožmberka Divišovi a jiným zlodějóm z peněz. Pč. 15. Mezi nimi samými nalezali se lidé, kteří netoliko ze soukromého zášti, ale také za holé peníze hotovi byli z. spolu- bojovníky své. Pal. Děj. 3. 144. — komu od čeho. Nebožka matička zrazovala ji od těch pověr. Ntr. VI. 220. Cf. Z. z čeho. — aby -ne. Biskup musel zrazovati své ducho venstvo, aby se nevydávalo k obvyklé sy- nodě do Prahy. Ddk. VII. 176. Zřaditi, il, ěn, ění = do řady postaviti,
ordnen, reihen. — co. Rk. — se k čemu: k tanci. Sych. Zřáditi, il, ěn, ění = zříditi, dodělati,
dopraviti. Mor. a Slov. Vz Bern. — co jak. No, ten to tam pěkně zřádil. Mor. Šd. Zradký = jejž snadno zraditi, zahnati
lze, den man leicht unzutraulich machen, vertreiben kann. Us. Zrádkyně, ě, f., die Verrätherin. D.
Zrádkyňa, ktorá odpadne! Sldk. 287. |
Zřadliti se, il, en = zrcadliti se, sich
spiegeln. — kde. Ve vodě se celý protějšek zřadlí. Na Ostrav. Tč. Zrádlivý, zradlivý = zrádný, nebezpečný,
verrätherisch, verdächtig, täuschend. Na Mor., ve Slezsku a i v Čech. Jg., Zlk. Z. řeč; To sukno je z-vé. Ta sklenice je z-vá (ze slabého skla). Mor. a slez. Šd. Zřadlo, a, n. = zrcadlo, der Spiegel. Na
Slov. zrkadlo. — Ostrav. Tč. Zradlovati, abplagen.— co, koho (čím).
Z. pole = radlici zorati, zwiebrachen. Na Ostrav. Tč. Zrádně, zradně, verrätherisch. Zrádně
koho zabiti. V. Nech sa teda nad námi aj hrozná búra vznesie, skala puká, dub sa láme a zem nech sa trasie: my stojíme stále pevne, jako múry hradné; čierna zem po- h'ltni toho, kto odstúpi zradne! Sam. To- mášík. Z. někoho zajati. Šmb. S. II. 217. Co nevěrně a zrádně nad hrdlem strýce na- šeho učinili. Pal. Děj. IV. 1. 100. Učinils nad pánem mým z-ně. NB. Tč. 243. A učinil jim zrádně jako pravý Jidáš. Let. 84. Zrádné nad ním učinil; Pomáhati panu Jiříkovi těch věcí, kteréž zrádně a bezectně začal a činí. Arch. II. 258., IV. 20. Zradnictví, n., die Verrätherei. Šm.
Zradníček, čku, m., die Lockschnur
(u mysl.). Sm. Zrádnik, u, m. = psotník, die Fraiss:
padoucí nemoc, die Epilepsie, Fallsucht. Slov. Jg. Cf. Zráca. Že sa vo z-ku sám poranil smrtedelne chlapec. Zbr. Lžd. 30. Sto z-kov teba metalo. Mt. S. I.116. By zrádnik, zrádzu nedostalo. Dbš. Obyč. 6., 106 — Z., a, m. = zrádce. Da ťa tu, zrádniče, hriech tvôj večne moril. Chlpk. Sp. 37. Zrádnosť, zradnosť, i, f. = zrada, die
Verrätherei. Ros. Zrádný, zradný (Alx.): zraden, dna, o =
nevěrný, verrätherisch. Z. loupežník, skutek, tulich, V., políbení, D., nešlechetnosť. Háj. Z. cedule (hanopisy, der Schmähbrief, das Pasquille). Vz Pal. Děj. V. 2. 216., Zř. zem. Kdožby takové z. cedule spisoval, lépal nebo metal, má bez milosti čtvrcen býti. 1564. Cf. Gl. 388., Zř. zem. Jir. T. 34., L. 15. Z. klenby. Vz KP. II. 278. Z. cedulә klásti. Zrádný kůň (nespolehlivý, jankovitý). Us. v Táborsku. Hlas kohoutí se ozval duchům zrádný. Kká. K sl. j. 109. Nás šťastie po- výšilo zradné, len aby nás pokydalo hlbeji. Zbr. Lžd. 99. Z. spolek, rádce. Šmb. II. 211., 252. Z. záměry. J. Lpř. Čo mi je, to mi je, dobre ty vieš sám, ty zradný, ne- verný! že nechodíš k nám. Sl. spv. II. 63. Zradnú dušu tvú do pekelných zavlečenu ohrad. Hol. 128. Nešťastný padúše zradný, nehodný. NB. Tč. 125. Z. list. Exc. 15. stol. Zradostiti, zradostniti = radostí naplniti,
erfreuen, freudig o. fröhlich machen. — koho čím: dívku zprávou. Jg. Zradostniti, vz Zradostiti.
1. Zradovati se = obveseliti se, sich er-
freuen. V., Kom., Ž. wit. 50. 10. Keď slniečko vynde na vrch zlatej hory, zradujú sa, Bože, všetky tvoje tvory. Č. Čt. I. 226. Keď je len to, mamko, zradoval sa Janik, to je ešte nie tak ťažká vec. Dbš. Sl. pov. I. 464. — |
||
|
|||
Předchozí (649)  Strana:650  Další (651) |