650

Pověsť celú panna má, dokud plod aneb
jazyk jie nezradí. Hus I. 203. Nevěř nikomu,
nikdo tě nezradí. Lpř. exc. — koho jak.
Vz Z. koho kam. Kniezie zradie na smrť.
Ps. ms. Třetie nevěra, jež hospodu zradie
na bezživotie. Kn. rož. 130. Otec mu to vý-
slovně zrazoval. Ddk. III. 274. Bez svedomia
sa mu plazia u nôh, bez svedomia zradia
ho v nesnádzach. Zbr. Lžd. 55. Někoho po
jidášsku z. Šml. I. 96. Bůh věděl napřed,
že Jidáš Krista o vůli svobodné své zradí.
Sš. Sk. 13. Z-li je ošemetně. Pal. Děj. III.
3. 170. Bratr povstane proti bratru, jeden
druhého zradí na smrť, viera potuchne. Let.
178. Kdo jej zradil a jak i z čího poručeni?
BR. II. 122. — nad kým, nad čím. Šf.
Z-li nade všemi křesťany. Čr. Nad vlastí
svou zradil a ji opustil. V. Nad svým ná-
rodem zradil. Br. Zda-li jest nezradil nejprve
nad králem? Bart. 240. 30. Obvinil je, že
chtějí nad Hanušem z. Sl. Uh. 1. 67., 81.,
82. Kteří Nad vlastí svou z-li. Skl. 581.
Kdyby rozuměl, že by nad tebou chtěl z.
Abr. 245. Nade všemi zradil. Let. 448. —
Vrat, Apol., Štelc., Plác., J. tr. — se, koho
čím (= zahnati, odstrašiti, vertreiben). Chč.
608. Dej pozor, abys ho bitím nezradil.
Puch. Tím zloděj se zradí a pozná. Koll.
IV. 134. Jidáši, políbením syna člověka
zrazuješ? Sš. L. 204. Abychom ho nezrázeli
mravy svými. Sš. L. 199. Žebych já zámky
zrazoval svú hospodyní? NB. Tč. 81. —
se čím: opilstvím. Alx. — koho čeho.
A toho je zradil Petr z Ježova. Pč. 20. —
se čeho = opustiti, verlassen. Zradil se ho.
Puch. — koho kam. Je k Němcuom byl
zradil a Němce k němu. Pč. 24. Jidáš skrze
políbení jim Krista v ruce zradil. Chč. 606.
— se. Klam zradí se sám. Zátur. A tehdy
horšiti se budú mnozí a zrazovati se budu
a nenáviděti. Hus. I. 245. -- koho s kým.
Jáť jsem zámkuov nezrazoval, jako ty, s svým
mužem jsi zrazovala. NB. Tč. 81. Ó nešle-
chetný kněže, jenž a Jidášem zrazuješ pána.
Hus I. 205. — koho oč. Kteří sou nás
o město naše Plzeň zradili a připravili. Pal.
Děj. IV. 2. 380 — proč. Za mzdu mizernou
zradivše vrahům lid z všeho svlékli. Ntr.
VI. 117. Také zrazovale jsta lidi pánóv
z Rožmberka Divišovi a jiným zlodějóm
z peněz. Pč. 15. Mezi nimi samými nalezali
se lidé, kteří netoliko ze soukromého zášti,
ale také za holé peníze hotovi byli z. spolu-
bojovníky své. Pal. Děj. 3. 144. — komu
od čeho. Nebožka matička zrazovala ji od
těch pověr. Ntr. VI. 220. Cf. Z. z čeho. —
aby -ne. Biskup musel zrazovati své ducho
venstvo, aby se nevydávalo k obvyklé sy-
nodě do Prahy. Ddk. VII. 176.

Zřaditi, il, ěn, ění = do řady postaviti,
ordnen, reihen. — co. Rk. — se k čemu:
k tanci. Sych.

Zřáditi, il, ěn, ění = zříditi, dodělati,
dopraviti. Mor. a Slov. Vz Bern. — co jak.
No, ten to tam pěkně zřádil. Mor. Šd.

Zradký = jejž snadno zraditi, zahnati
lze, den man leicht unzutraulich machen,
vertreiben kann. Us.

Zrádkyně, ě, f., die Verrätherin. D.
Zrádkyňa, ktorá odpadne! Sldk. 287.

Zřadliti se, il, en = zrcadliti se, sich
spiegeln. — kde. Ve vodě se celý protějšek
zřadlí. Na Ostrav. Tč.

Zrádlivý, zradlivý = zrádný, nebezpečný,
verrätherisch, verdächtig, täuschend. Na Mor.,
ve Slezsku a i v Čech. Jg., Zlk. Z. řeč;
To sukno je z-vé. Ta sklenice je z-vá (ze
slabého skla). Mor. a slez. Šd.

Zřadlo, a, n. = zrcadlo, der Spiegel. Na
Slov. zrkadlo. — Ostrav. Tč.

Zradlovati, abplagen.— co, koho (čím).
Z. pole = radlici zorati, zwiebrachen. Na
Ostrav. Tč.

Zrádně, zradně, verrätherisch. Zrádně
koho zabiti. V. Nech sa teda nad námi aj
hrozná búra vznesie, skala puká, dub sa
láme a zem nech sa trasie: my stojíme stále
pevne, jako múry hradné; čierna zem po-
h'ltni toho, kto odstúpi zradne! Sam. To-
mášík. Z. někoho zajati. Šmb. S. II. 217.
Co nevěrně a zrádně nad hrdlem strýce na-
šeho učinili. Pal. Děj. IV. 1. 100. Učinils
nad pánem mým z-ně. NB. Tč. 243. A učinil
jim zrádně jako pravý Jidáš. Let. 84. Zrádné
nad ním učinil; Pomáhati panu Jiříkovi těch
věcí, kteréž zrádně a bezectně začal a činí.
Arch. II. 258., IV. 20.

Zradnictví, n., die Verrätherei. Šm.

Zradníček, čku, m., die Lockschnur
(u mysl.). Sm.

Zrádnik, u, m. = psotník, die Fraiss:
padoucí nemoc, die Epilepsie, Fallsucht. Slov.
Jg. Cf. Zráca. Že sa vo z-ku sám poranil
smrtedelne chlapec. Zbr. Lžd. 30. Sto z-kov
teba metalo. Mt. S. I.116. By zrádnik, zrádzu
nedostalo. Dbš. Obyč. 6., 106 — Z., a, m.
= zrádce. Da ťa tu, zrádniče, hriech tvôj
večne moril. Chlpk. Sp. 37.

Zrádnosť, zradnosť, i, f. = zrada, die
Verrätherei. Ros.

Zrádný, zradný (Alx.): zraden, dna, o =
nevěrný, verrätherisch. Z. loupežník, skutek,
tulich, V., políbení, D., nešlechetnosť. Háj.
Z. cedule (hanopisy, der Schmähbrief, das
Pasquille). Vz Pal. Děj. V. 2. 216., Zř. zem.
Kdožby takové z. cedule spisoval, lépal nebo
metal, má bez milosti čtvrcen býti. 1564.
Cf. Gl. 388., Zř. zem. Jir. T. 34., L. 15. Z.
klenby. Vz KP. II. 278. Z. cedulә klásti.
Zrádný kůň (nespolehlivý, jankovitý). Us.
v Táborsku. Hlas kohoutí se ozval duchům
zrádný. Kká. K sl. j. 109. Nás šťastie po-
výšilo zradné, len aby nás pokydalo hlbeji.
Zbr. Lžd. 99. Z. spolek, rádce. Šmb. II.
211., 252. Z. záměry. J. Lpř. Čo mi je, to
mi je, dobre ty vieš sám, ty zradný, ne-
verný! že nechodíš k nám. Sl. spv. II. 63.
Zradnú dušu tvú do pekelných zavlečenu
ohrad. Hol. 128. Nešťastný padúše zradný,
nehodný. NB. Tč. 125. Z. list. Exc. 15. stol.

Zradostiti, zradostniti = radostí naplniti,
erfreuen, freudig o. fröhlich machen. — koho
čím: dívku zprávou. Jg.

Zradostniti, vz Zradostiti.

1. Zradovati se = obveseliti se, sich er-
freuen. V., Kom., Ž. wit. 50. 10. Keď slniečko
vynde na vrch zlatej hory, zradujú sa, Bože,
všetky tvoje tvory. Č. Čt. I. 226. Keď je
len to, mamko, zradoval sa Janik, to je ešte
nie tak ťažká vec. Dbš. Sl. pov. I. 464. —