651

se čemu: novině. Ros., Dbš. Sl. pov. I. 4.
Aby se mi z-li všeci dejací (kde jací) mlá-
dzěnci. V jihových. Mor. Brt. Když jim to
tak pověděl, oni se mu zradovali, že bude
zas dobře. Kld. II. 204. Sv. Štefan sa tomu
veľmi zradoval. P. Tóth. Oba staričkí sa
veľmi z-li takiemu krásnému vnúčatku. Dbš.
Sl. pov. I. 540. — se z čeho: z noviny.
Ros. Otec se z val z příjezdu syna svého.
Tč. exc. — kde. Z-val jsem se pak v Pánu
velmi. Sš. II. 184. — se nad čím. Ostrav.
Tč. — že. Z-val se, že jsem ho uviděl. Us
Tč.

2. Zradovati = zrazovati. Vz Zraditi.
Mor. — koho. Katerinko, ženo moja, a pro
Boha, nezraduj mia (nezrazuj). Sš. P. 134.

Zrádství, n. = zrada, die Verrätherei.
Zlob., Dch.

Zrádza = zráza. Slov. Cf. Zrádník.

Zrachotiti, vz Rachotiti. Tu z-tí hrom.
Syt. Táb. 292 — kde. Nad hlavami hrom
z-til. Tč. Vz Zarachotiti.

Zrájiti, il, en, ení = v ráj proměniti,
zum Paradies machen — se čím. By se
duch tvůj kouzlem jejich zmájil a tvůj život
vanotem jich zrájil. Sš. Snt. 60.

Zrajolovali, z riolen = zrýti, zryhovati,
riolen Puch. Hosp. 42.

Zrak, u, m, od zř-íti (cf. Gb. Hl. 146.)
= co se zří, zázrak, vidění, úkaz na nebi,
die Himmels- o. Lufterscheinung. Zraky na
nebi. Zlob. — Z. = čím se zří, smysl vidění,
vidění, das Sehen, Gesicht, die Sehkraft,
der Gesichtssinn. Z. ostrý, bystrý, Kom.,
Nz., tupý, dlouhého zraku (jenž blízko ne
dobře vidí), krátkého zraku ; krátkosť, slabosť
zraku; z. blikavý, Us., horlivý. Troj. Pátra-
vému zraku jeho nic neušlo. Mus. 1880. 472.
Zrak otražitě točil kolkolem. Kká. Td. 43.
Bočním zrakem hleděl v rozčilenosti na stěny.
Koll. Zde byl nedostatek toho, co by aesthe-
tickému zraku blaho činilo. Koll. IV. 206.
Zrakem barvy rozdělujeme takto...; Kejklíř
činův obratností zrak (oči) diváků mámí
Kom. Z. jejich ztupil. Br. Z-u zbavený, V.,
zbaviti, z. odníti, o z. připraviti. V. Z. se
mu trhá. D. Sešel na z. (oslepl). Kram. Z.
ztratiti. D. O z. přijíti; na z-ku poraženu
býti. Sych. Zrak ploditi, zření působiti, vi-
děti. Kat 2103. S libým z-em někoho pro-
vázeti. Troj. Z. čistiti. Z. vytříti. Vytřel mu
zrak = ošidil ho, betrügen; Protřel (vytřel)
mu z. = oči, k rozumu ho přivedl, omyl mu
ukázal, oči otevřel, Jem. den Staar stechen,
die Augen öffnen. Jg., Č., Lb. a j. Z. na
něco, v něco, k něčemu upříti; utkvíti
(ustrnouti) zrakem (myslí) na něčem Nz.
Proměnil se celý v z., er ist ganz Auge.
Šm. Dálka zraku, die Sehweite; klam z-ku
(optický), optische Täuschung. Nz. Osa z-ku.
Nz. Před sobe z. upírati, vor sich hinstarren;
z-ku pozbyti; Zděsil se, až mu přešel z. a
sluch, dass ihm das Sehen u. Hören verging;
Nechtěl svému z-ku věřiti. Dch. Z. se mu
probral. Dl. Otcův strhaný z. mě spatřil.
Cimrhz. Myth. 251. Přejiskřím zrakem nej-
bystřejší z. Shakesp. Tč. Zľakne sa zrazu,
okolo pozerá, jakby vlčiu tmu mal, zrak si
pretiera. Č. Čt. I. 328. Z. ako strela už šprihá;
Hájnik chráni les svoj jak oka svojho zrak.

Phld. IV. 11., V. 54. Toho už dávno mám
ve zraku (mam naň s kopce). V Kunv. Msk.
Páry oř (lokomotiva) tu letí mrakem a plá
v temnu rudým zrakem. Čch. L. k. 15.
V temné řase z. se koulí divě vytřeštěn.
Čch. Bs. 81. Když z dálky na něm plachý
utkvěl z. Vrch. Strýc na to místo a zas
k dveřím zrakem těkal; Před cizím zrakem
jich (listů) nikdy neotvíral; Z. tam nepro-
niká; Volavka ryby zrakem pohlcuje; Tam
se na stěnu upjal z.; Potrhaný z.; Druh
druha zrakem zkoumá. Kká. Td. 22., 45.,
46., 51., 54., 126., 284. Pod šírym zas nebom
stála deva, zrakom divo merajúc končiny,
jako sokol, keď plachú hrdličku honí sem
tam z krovia do kroviny; (Fijalko) kdekoľvek
si v tôni, z. môj ťa najde čäkavý. Ppk. I.
26., 58 Ach! jakže, jak nedívať sa, keď z.
na nej primretý!? Btt. Sp. 55. Odej sa
smútkom ako hmlou a mrakom a zase pozri
na svet slnca zrakom. Hrbň. Rkp. Ľubosť
mojej priateľky oči má jasné a zrak tak
veľký, že sa ti na dno prebila. Sldk. 278.
Zrakma tajnýma okolo hodí. Sldk. 285. Srsť
dubkom sa jaží, hromovými z. iskrami strílá;
Prítomní bystrý napnú z. a ušma nachyľá ;
Tú mne milosť udelil, že mňa živého nechal:
však za to rozkázal mi ujať z. a svetla vy-
páliť. Hol. 127., 172., 390. Byla nebesa
otevřena pro z. jeho duchový; Přese všeliké
jeho ponížení protřelý z. (das geübte Auge)
čísti mohl napsaná na tváři jeho slova; Do-
mýšlivá sebědůvěra zraky jejich čirou mhlou
ostírá; Pán z. vlídný a milosrdný naň upřel.
Sš. Sk. 90, J. 32., 51., 159. Oznámil jest
nám, že peněz, což mu právo najde, za
svuoj z. vzíti chce; Já zraka svého nepro-
dávám za nižádné penieze; Žaluje o svůj z.
NB. Tč. 252., 254. Pro mdlobu zraku mého
očima mýma spatřiti jsem ji nemohl. Skl. I.
186. Pokudž z stačoval. Ler. Blbý z. uhra-
ňuje, pronikavý z. mámí (okuzluje). Mus.
1856. 60. Svůj z. k lesu obrátil. Dh. Jir.
Kdež jest oko zdravé a jasný z. mající. BR.
II. 245. a. Věc zraku nevídanou ukazují.
BR. II. 619. b. Z. svůj o něco upříti. Št.
N. 33. K divu je přivedl, když jest před
nimi slepý z. vzal; Také pro jeho z. ostrý
žádný jeho stihnúti nemože. Hus II. 78., III.
28. Uzený slanec a nadívaný rak činí dobrý
z. Us. Nrd., Bž., Č. Kdo má špatný z., vytři
si prvním kvítkem, jež spatříš, oči a z. se
napraví. Mus. 1854. 536. — Vz S. N. X.
406.—412., Čs. lk II. 16., III. 263., V. 139.
— Zraky = oči, die Augen. Iskrných zrakóv;
svá umdlá zraky k nej (k ní) obraceli. Rkk.
Alexandr vzveda zraky. St. skl. A ľudia
von oblokmi na tie holé zeme zrakma bez-
nádejnýma nemo pozerajú, s rukama slože-
nýma, čo bude, čakajú. Lipa II. 273. Nelze
duchovní obrod zrakoma tělesnýma spatřiti.
Proch. Děj. bibl. II. 35. Sklopiti z-ky. Šml.
Rukou si zraky zastírá upírajíc je v dálné
kraje. Mch. Otevřel zrak udivený. Vrch.
Zraky ustrnulé točil po stěnách; Z ky jeho
k nebesům se zvedly; To lemování bilo
v zraky. Kká. Td. 14., 51., 52. A z plných
ňáder vzdychy sa vinú jak hrachy sĺz z mi-
lých zrakov. Sldk. 524. A pred ním sa
zablýskne naráz, až zrakma oslepne; Líca