Zrátěnica, e, f. = božec. Slov. Bern.

Zráti, zraji a zrám, zraj, zraje (íc), zrál
a zral, zralý, ání; zrávati, reifen, zeitigen,
reif o. zeitig werden. Cf. Gb. v List. filog.
X. 454., XI. 100.; Bž. 186., 197. — abs.
Obilí, ovoce již zraje. Us. Nežit zraje (pod-
bírá se) Ja. Ovoce zrá Mill. 19. b., Št. Opat.
219. Kašel zraje. Dch. Zrálo jabko, zrálo,
jak uzrálo, spadlo. Čes. mor. ps. 143. Rozum
zraje. Hlas., Jd. Co brzy zra, brzy dozrá.
Č. Když hrušky zrají, tehda se česati mají.
D. — kdy kde. Časem zraje obilí na poli.
Ml. Či to dakto slýchal, žeby v zimě jablká
zrely ? Dbš. Sl. pov. II. 45. Než věc ta nej-
prve v plném sněmu zraj. Ráj. Jichž soud
nám zraje v mysli. Hlk. Záměr zdá se v duši
zráť. Kká. K sl. j. 171. Mezi dvěma za-
hrádkami petruželka zrá. Sš. P. 330. Za
tím naším háječkem zraje pěkný žito. Er.
P. 117. Na slunci tam pomeranče zrají. Osv.
V. 762. Kde jim zrály klasy; V čele jeho
záměr velký zrál. Čch. L. k. 63., Petrk. 24.
Po poli žitko zraje, už sa ľud chlebu raduje.
Zátur. Kakby zrálo žitko v poli? Rkk. 64
Zrají-li jahody na letnice, bude mnoho vína.
Tč. — jak dlouho. Tři leta to kvete, tři
leta to zraje (jalovec). Slez. Šd. — čím
Víno etc. teplem zraje. Us. Svou správou
blahé obce vidí zráti. Hlas.

Zratkyňa, ě, f. = božec. Slov.

Zratolestěti, vz Zratolestněti.

Zratolestilý = ratolesti mající, verzweigt,
Ja.

Zratolestiti, zratolestniti, bezweigen. —
se = zratolestněti. Ros., Ben. V. — se jak.
A háj zas se milo zratolestil. Sš. Bs. 180.

Zratolestněti, zratolestěti, ěl, ění = ra-
tolesti dostati, Zweige bekommen. Ten strom
pěkně zratolestněl, Ros., čím: rozumným
obřezáváním.

Zratolestniti, vz Zratolestiti.

Zravičký = zdravičký, hübsch gesund.
Ostrav. Tč.

Zraz, u, m = řízek masa ze zrzazy =
zřezy, pol. Kká. Td. 374.

Zrazení, n., die Abrathung. Vz Zraditi.
— Z. = zrada, die Verrätherei. V.

Zrazený; -en, a, o. Z. zvíře, které z pasti
vyvázlo a do ní potom už nejde, verprellt.
Šp. — Z. pes = který k myslivci nejde
boje se, že bude opět bit. Šp. — Z., ver-
rathen. Vz Zraditi. — Z. = sražený. Cf.
Sraziti. A v letku z-ní jastrabi cupli mu
před nohy. Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 40.

Zrazík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

1. Zraziti = sraziti. Slov. Vz Sraziti.

2. Zraziti = zraditi. Přemlouval mne, až
mne z toho zrazil (lépe: srazil). Vz Zraditi.
U Rychn. Ntk. — se komu. Jen aby se
ti nezrazil; mohla bys ho kopnout a on by
se zas narazil (o děvčeti, které se o hocha
bojí). Us. Dbv.

Zrazky, adv. = odrazu, nenadále, flugs,
unerwartet. Z. prikvitol (tam přišel). Slov.
Mr. S. I. 113.

Zrazou = zrazky. Slov. nař. čiernohron.
Z. z jam sa vykrútili. Šd.

Zrazování, n., das Widerrathen. Ludvík
VII. dal své slovo přes z. papeže Alexandra.
Ddk. III. 250.

Zrazovatel, e, m. = zrazující. BR. II.
122. b.

Zrazovati, vz Zraditi.

Zrazu = náhle, zaraz, hned, plötzlich,
auf einmal. Na Slov. a Ostrav. Tč., Němc.
VII. 219. Také ve Slez. Šd. Kdo z. sa hodí
v prúdy. Vaj. Tat. a mor. Z. zastala (sta-
nula); V prsách mi chrčí a nedá mi dýchať.
Bojím sa, aby som z. neusnula na veky.
Phld. IV. 415., V. 133. Z. zaľúbenie nikdá
dobre nenie. Sl. ps. 117. Ale ten z. vyskočie
a povie hostinskému. Ale povedzte, čo vás
ku mne prihnalo? Obrátila sa z. k hosťom ;
Tu z. mu svitlo v hlave. Dbš. Sl. pov. I.
6., 23., 137. Najprv voľným skokom chodí;
z. sa uhne, hor' sa vyšvihne ... Č. Čt. I.
285. Kdyby to dohnané prase tak z. chtělo
žráť, nedávejte mu. Slez. Šd.

Zrážení, n. = zrazování. Přes všecko z.
odjeli. Us.

Zrážka, y, f., das Abwendigmachen.

Zrážlivý = kdo rád zráží, sráží, shozuje,
gern abwertend. Kůň. z. Vaň.

Zrcadélko, a, n., vz Zrcadlo.

Zrcadelna, y, f = továrna na výrobu
zrcadel, die Spiegelfabrik. Cimrh. Vz Zrca-
dlárna.

Zrcadelní, -ný, zrcadlní, Spiegel-. Z.
svícen. Kram. Z. železo, sklo, kruh, kov,
drobnohled, sextant, dalekohled (teleskop).
Nz. Z. obraz. Vz KP. II. 134. Z-né nástroje,
Reflexionsinstrumente. Nz. Z. kaple (zrcadly
po stěnách vykládaná), die Spiegelkapelle
(v Klementinu v Praze, kde studující aka-
dem. gymnasia a kandidátky učitelství v roz-
ličných dobách k službám božím se schá-
zejí). Us. Z. pokoj, Dch., skříně, der Spie-
gelkasten, Šp., voda (spiegelklar), mor. Tč.,
koule, rovina, plocha. Mj. Podaj mně, má
milá, šablu zrcadelnú (spiegelhell), nech sa
já podívám, jak mně líčka blednú. Sš. P.
122. Z-né ženy (zlíčené). Reš.

Zrcadelnictví, n., die Spiegelfabrikation.
Dk. Poet. 68

Zrcadlárna, zrcadlna, y, f. = zrcadelna.

Zrcadlářství, n., die Spiegelfabrikation.
Šm.

Zrcadlení, n., die Abspiegelung. Z. vzdu-
chové, fata morgana. Vz KP. II. 138., Mj.
262., ZČ. III. 86.

Zrcadliti, il, en, ení, abspiegeln; se, sich
abspiegeln. — co. Kká. K sl. j. 202. (Jezerní
pláň) jen chatu zrcadlila rybářskou. Čch.
Dg- Kv. 1884. 111. — se kde. Celý život.
Římanů se všemi jejich mravy a obyčeji
zrcadlí se v tomto chrámě. Koll. IV. 58.
V slovech a činech muže zrcadlí se jeho
duch. Us. Tč. Strach a naděje se na její
tváři zrcadlily. Němc. I. 76. V moři se
slunce, hvězdy a celá obloha z-dlí. Lipa
269. Ve výrobě či fysické kultuře se hlavně
zrcadlí blahobyt státu. Kř. Stat. 2.

Zrcadlivý, spiegelnd. Z. řeka. Koll. Zn.
30.

Zrcadlna, y, f., vz Zrcadlárna.

Zrcadlní, vz Zrcadelní.

Zrcadlnický, Spiegelmacher-. Jg.

Zrcadlnictví, n., die Spiegelfabrikation,Spiegelmacherei.