654

Zrcadlník, a, m., der Spiegelmacher. V.,
Tk. II. 377., 382.

Zrcadlo (na Slov. zrkadlo, ve Slez. zir-
cadlo, Šd.), zrcadélko, zrcátko, a, n., der
Spiegel. Zrcadlo m. zrkadlo od zrkati (hle-
děti) a toto od zrak jako mrkati od mrak.
Š. a Ż. Dle Mkl. a L. 250. ze zercalo a to ze
zrêti. Z. jest vůbec každá hladká plocha
odrážející světlo tak dokonale, že vznikají
tím obrazy předmětů buď skutečné buď
zdanlivé. S. N. Z. = hladká plocha, která
světlo pravidelné odráží. ZČ. III. 35. Z. jest
plocha paprsky tak odrážející, že rozličné
předměty, od kterých paprsky přicházejí,
v ní dobře rozeznáváme. Sedl. Vz KP. II.
128., IV. 574., 578. Z. kovové, skleněné
(vz KP. II. 130.); z. v lékařství: oční, hr-
tánové, ušní, řitní, poševní či děložné (cf.
Kžk. Por. 465), ústní. Vz S. N., Čs. lk. II.
203. Z. ploché, D., nadduté, zapalovací, Sedl.,
kolové (sfaerické), duté (Hohl-), podduté
(Konkav-), vypuklé, Nz., oční Liebreichovo
s lupou a sedmi čočkami, oční Hamerovo (vz
Nástroje k operacím očním); ústní s klo-
boučkem ořechovým, ústní z nového stříbra
(vz Nástroje k operacím v ústech); řitní
dvojlisté Weisseovo, trojlisté Weisseovo, řitní
skleněné a potažené pružcem, řitní cínové
(vz Nástroje k operacím na konečníku);
ušní trojdílné Kramerovo, dvojdílné Bona-
fondovo, Tröltschovo, Politzerovo z tvrdého
pružce, ušní osvětlovací (vz Nástroje k uším);
hrtánové ze skla, osvětlovací s protizrcadlem,
osvětlovací ve vidlici s držadlem pohy-
blivým, s držadlem ústním Čermákovo,
hrtánové Čermákovo z hlazeného ocele,
hrtánové skleněné (kulaté, podlouhlé; vz
Nástroje k prohledávání hrtanu); poševní
(z mléčného skla, cínové, kaučukové, dvou-
listé, čtyrlisté, Jobertovo, Boremannovo,
skleněné, potažené pružcem, dírkované; vz
Nástroje porodnické), žlábkovité Simonovo,
Jobertovo (vz Nástroje k operacím pištěli
pochvo-měchýřové). Cn. Z. rovné, z. sta-
rých, vz KP. II. 129., uhelné, ib. 131., za-
křivené, duté, kulové, ib. 133., vypuklé, ib.
134., elliptické, parabolické, ib. 135., Lieber-
kuhnské u drobnohledu, ib. 178. Z. římská
a řecká. Vz Vlšk. 98.. 189. Z. antimonové,
arsenové. Vz Šfk. Poč. 205., 193. Z. ma-
gické, vz Kv. 1885. 498., válcové, kuželové,
vz ZČ. III. 77., 78. Z. prohybací, der Schwung-
spiegel, Dch., bronzové. NA. 1. 27. Zrcadlo
v rámci, válcové, kuželové, Ck., skloněné
a úhlové, stříbrné, dokonalé, přesné, za-
křivené, válcovité, ZČ. III. 35., 38., 58., 59.,
osvětlovací s pásem na čelo k ohledávání
hltánu, trubicové, měchýřové, lžícové, zubní
ocelové, pohyblivé, Us., nosové, der Rhino-
skop. Nz. lk, Z-dlem oko atd. vyšetřovati.
Nz. lk. Metlu za z. dáti na výstrahu dětem;
V z-dle někomu něco ukázati; v z-dle se
odrážeti; sklad zrcadel z továrny N. Dch. Z.
vod. Vrch. Průměr, hlavní n. optická osa,
otvor zrcadla. ZČ. III. 59. Poslal mu z.,
aby se podíval dříve na krásu svoji, než
druhého pomlouvá. Němc. II. 29. Sloh je
z-dlem, sloh je však i závojem mysli lidské.
Hš. Sl. 169. Vlastní zrcátko mu drží (jeho
vlastními chybami ho tepe). Šml. v Osv.

1880. 136. Je jako z. (čistý). Us. Dhn. Z.,
ve kterém se nám ty věci boží odrážejí
a odbíjejí. Sš. I. .27. Už sme rozerváni!
avšak mosty Nitra staví: nech sa střetají
na nich aspoň naše obraznosti! Nitra nám
zrcadlo odekrývá, v němž se duše všech
nás shlédají, když se jim o lepších časích
snívá. Ntr. I. 4. Aj dosti hrozné jest toto
divadlo, ale jest nám velmi užitečné z-dlo.
Hus III. 136. Z. zhotovuje se ze skla tabu-
lového broušeného, jež se na jedné straně
amalgamem rtuti a cínu pokrývá. Pt. Zří-
telnice oka z. jest. Kom. Jasný jako z. Z.
zašlo (der S. ist angelaufen). D. Boty se mi
lesknou jako z. Sych. V z-dle se vzhled-
nouti, vzhlédati. V. Patř jen do z-dla, což
jsi ty krásný (posměvači). Č. Kdo se dívá
večer do zrcadla, dostane žloutenku. Na
mor. Val. Vck. Dívá-li se nemocný do zr-
cadla, zhorší se nemoc. Mus. 1853. 476.
Kdo vidí v z-dle dva obličeje, brzy umře.
Us. Kdo chce čerta viděť, ať se v noci do
z-dla podívá. Mus. 1883. 471. Kdo rozbije
z., nemá po sedm let štěstí. U Nov. Bydž.
Kšť. Nemá to očí, ani rukou, ani rozumu,
ani srdce: maluje to hbitě přece všecko nad
malířské štětce (= zrcadlo). Sb. uč. Když
se dítě rádo do z-dla dívá, dlouho nemluví.
Sk. Tvář mysli z.; vydá hned, co tam padlo.
Hkš. Lysému hřeben a slepému z. podávati.
Hkš. Ošklivá tvář z-dla nemiluje. Šd. Víno
je z. mysli. Bž., Tč. Oko, obličej jest z.
duše. Š. a Ž.— Z. = příklad. V. Za z. ně-
koho si postaviti. Kram. Z. slavných činů,
slávy české. D. Dělati ze sebe z. (divadlo).
D. — Z. = bílé skvrny na prvním kloubu
křídla zvěři tetřevovité a zelená péra v kříd-
lech divokých kachen, der Spiegel. Šp. --
Z. u zvěři = bílé místo vzadu na kýtách
srnčích, der Spiegel, D., dle Šp. také:
hvězda, obřitek, ubrousek. Zadním kozám
snáze než přední, any mají zrcadlka před
sebou. č. M. 218,. — Z., mlýn u Janovic. —
Z., jm. pole u Čer. Janovic. Pk.

Zrcadlovitý = jasný jako zrcadlo, spie-
gellicht. D.

Zrcadlovina, y, f. = kov zrcadelný, das
Spiegelmetall. Z. drží 100 dílů mědi a 50
dílů cínu. Vys. Cf Šfk. 332., KP. IV. 104.,
Šfk. Poč. 278.

Zrcadlovka, y, f., specularia, der Frauen-
spiegel, rostl. Z. obecná, s. speculum. Vz
Rstp. 975.

Zrcadlový = zrcadelní, Spiegel-. Z. okno,
kolečko, D., dalekohled. Sedl., sklo, Šp.,
obraz, Mj. 8., síň. Kká. Td. 55.

Zrcátko, a, n. = malé zrcadlo. Vz Zr-
cadlo.

Zrcek, cka, m., turdus italicus, die Wein-
drossel, pták. Ryb.

Zrdz, e, f. = rez, der Rost. Slov. Z. na
železe, na mědi. — Z., der Brand im Ge-
treide, der Bäume. Slov. Bern. Vz Zrdza.

Zrdza, e, f. = zrdz. Slov. Lenosť ta jako
zrdza železo zežere. Slov. Tč. Jak peňáze
budeš chovať, z. jich pohryze. V Beskyd.
Tč.

Zrdzavení, n. = rezavění, das Rostig-
werden. Slov.