656

Zřejemnosť, i, f., zastr. = zřetel, pozor-
nost na sebe, das Aufsehen.

Zřejemný = zřejmý, patrný, sichtbar,
offenbar, kund. Z-mnú učinil vyvolených
trpedlivosť. Roterod. Otčen. Z. potřeba,
evidens necessitas. Arch. III. 85.

Zřejmě (zastr. zreyemie, zřiemie, zřemě) =
patrně, zřetelně, očitě, deutlich, hell, klar,
klarlich, zusehends. V. Podobenství řeč z.
okrašlují. Kom. Z.okázati, Troj., něco vi-
děti, Us., se postiti. Ps. 1529. Z. vyslovená
vůle; Z. se vyjádřiti. Us. Pdl.

Zřejmík, u, m. = obzor, der Horizont.
D.

Zřejmo = zřejmě. Leg., Měst. bož. Z
vidíte. Ps. Jako to z. do opilcův, že paměť
i rozum tratí. Št. N. 133.

Zřejmosť, i, f. = zřetelnosť, patrnosť, die
Deutlichkeit, Klarheit. Ros. Z., die Evidenz-
haltung. Zachování z-sti něčeho; zachování
něčeho v z-sti; péče o z. něčeho. Nz. Z
pojmu (v log.). DJ. 18. Držení dovolenců
v z-sti. Čsk. Je vždy dobře, když i řeč
nicka z. či evidencí stává se předmětní či
věcní. Hš. Sl. 175.

Zřejmý = patrný, zřetelný, sichtbarlich,
klar, deutlich, offenbar. V. Cf. Prk. Přísp.
34. Z. pravda, tvář (upřímná), D., svědectví.
Skryté věci zřejmé činiti. Br. A poněvadž to
zřejmé a vědomé jest. Nar. o h. ak. Toť jest
zřejmé. D. Z. stvoření (viditelné). Št. Z. skutek
(viditelné znamení) té svátosti sv. oleje jest,
že kněz pomaže olejem nemocného. Št. N
340. Dějiny podávají toho z. důkaz. Pdl.
Jistota její byla z-má či evidentní. Hš. Sl.
169. Z. doklad. Mus. 1880. 470. Z. protivník
říše. Ddk. V. 272. Zde máme tedy z. prů-
kaz, že i naše dějiny znaly chrámové tvrze.
Ddk. IV. 262. Třetí odpověď jest z. dóvod,
že by kněžie měli dosti na tom; Král zem-
ský jest přítomně z-mý, kdež všechna obec
rnóž ho viděti. Hus I. 181., 318. — kde.
Zázrak na chromci zřejmý. Sš. Sk. 40. —
čím jak. Literaturou básnickou po před-
nosti povaha národa zřejmou se stava. KB.
2. vyd. 1. Stran vazby vz Jisté jest. —
komu. Odkudž všechněm zřejmé bylo.
Ros. — odkud. Jakž z božských i lidských
práv to zřejmé jest. Br. — v čem. Krtice
jsou hrbovatá tvrdosť zřejmá v makáni. Lk.
— D.

Zrejz, a, m. = kůň zrzavý, ryzka. Klat.
56.

Zřek, vz Sřek.

Zrékání, n., vz Zřečení. Slov. Bern.

Zrékať sa = spiknouti se. Slov. Bern.

Zrekle, verabredeter Massen, der Ver-
abredung gemäss. Slov. Bern.

Zreklosť, i, f. = zrečení. Slov. Bern.

Zreklý, verabredet, verschworen. Slov.
Bern.

Zřeknouti, vz Sřeknouti.

Zřeknutí, n., vz Sřeknutí.

Zrektifikovati, rektificiren. — co:
křivku. Jrl. 314.

Zrele = zrale. Slov. Bern.

Zreleť, el, ení = zráti, reifen. — kdy.
Ku jeseni slivky oronejú a zrelejú. Slov.
Hdž. Šlb. 56.

Zreliště, ě, n., das Schauspiel. Slov. To
z. pro otcovské oko! Zbr. Hry 253. O z.
hrozné! Ib. 253.

Zrelnica, e, f. = zřítelnice. Poblíž krbu,
z nehož prvá hviezda nám hupla v oka z-cu.
Phld. III. 310. Vlásky vanutím ak sbehly
v čelo a z čela stín po smavých z-ciách.
Ib. III. 3. 113.

Zřelný, vz Zředlný.

Zrelosť, i, f. = zralosť, die Reife, Zeiti-
gung. Slov. Bern., Phld. I. 2. 15.

Zrelý = zralý, reif, zeitig. Slov. Bern.
Z. hrozno. Tč. Ja som teba doma hľadal,
teba doma nebolo; ty si žitko dožínala,
ktoré zrelé nebolo. Sl. spv. 3. 39. Z. klas.
Č. Čt. I. 312. Videl na stromiech krásno
zrelo ovocia visieť. Hdž. Čít. 113. Zrelô
jadro. Hdž. Čít. 193. Veď je už zrelá, už
je po Jane. Zátur. — čím. Už zrelšého
vekom porazí též Sigmara vešťca. Hol. 119.

Zřelý = hledivý, neslepý, sehend. Z. len.
Na mor. D. Vz Hledivý.

Zřemě = zřejmě, zastr. Bž 46.

Zremeslený; -en, a, o = zbudovaný, auf-
gebaut? Slov. Sklepy jaskyň tajomstvených,
rájov, bájov skamenených, svätýň Bohom
zremeslených. Hrbň. Rkp

Zřemý, sichtbar. Cf. Zřejmý.

Zřeň, ě, m. = střen, das Mark der Pflan-
zen.

Zření, n., das Sehen, vz Zříti. Ž. wit.
17. 7. Abych viděti mohl tebe ustavičným
zřením. V. Z. jedním okem, dvěma očima.
Vz KP. II. 157., 162. — Z. = pozornosť,
das Augenmerk, die Aufmerksamkeit. Z.
míti, obrátiti k něčemu, na něco. J. tr.,
Mus. 1880. 452., Nz., Luk. z Pr., Nrd. Z.
(a pozor) k něčemu míti. V., Dh. Jir. Z.
o něco míti. Ojíř. Všecko z. k němu obrací.
Jel. Má naň z. (oko). Sych. Z. k užitku
svému míti. S. a Ž. — Z, s vedlejším vý-
znamem a) naděje, útočiště. K samému to-
liko Bohu z. míti. V. K nimž o pomoc své
z. měli. Br. Z. své k němu jako k modle
obraceli. Br. — b) Vážnosti, šetrnosti, ohledu.
K němu veliké z. měli; větší z. míti. V.
Jest ve vážnosti a z. u lidu. Plác. Na ty,
kteříž pobiti bývají, žádného není z. Jel.
Enc. m. 24. K nim (mocným lidem) z. vším
srdcem mají. Chč. 377., 378. V mnohých
krajinách souce mezi sebou rozděleni a ne-
majíce z. k řadu a právu v nic téméř obrá-
ceni jsou. Zř. F. I. A. I. Hejtman hradu
pražského nemá míti z. než k nejvyššímu
purkrabí pražskému. Zř. F. I. K tomu be-
dlivému zpytateli městských práv má sou-
sedstvo zvláštní zření. Sych. Na čas z.
(ohled) míti. V. — c) Péče, starosti. Na
nás z. má. Žal. Nemám na to z. (nemám
do toho chuti, ani sem si na to nepomyslil).
Us. Zb. — Z. = vztažení, vztah, die Bezie-
hung, der Bezug. Poddaní k pánu z. mají.
Har. Ani to k sobě z. nemá, es hat gar
keinen Zusammenhang. Berg. — Vz Zřetel.

Zřenice, e, f. = zřítelnice, pupilla, die
Pupille, der Augenstern. S. N., Nz. Oko
malé, ale menšá ešče zrenica v oku. Slov.
Tč Vo zreniciach slzavých zahral blysk
spasenia. Lipa II. 261. Dľa Cicerona naj-
skôr urečie (uřkne) taká žena, ktorá má