Předchozí (655)  Strana:656  Další (657) |
|
|||
656
|
|||
|
|||
Zřejemnosť, i, f., zastr. = zřetel, pozor-
nost na sebe, das Aufsehen. Zřejemný = zřejmý, patrný, sichtbar,
offenbar, kund. Z-mnú učinil vyvolených trpedlivosť. Roterod. Otčen. Z. potřeba, evidens necessitas. Arch. III. 85. Zřejmě (zastr. zreyemie, zřiemie, zřemě) =
patrně, zřetelně, očitě, deutlich, hell, klar, klarlich, zusehends. V. Podobenství řeč z. okrašlují. Kom. Z.okázati, Troj., něco vi- děti, Us., se postiti. Ps. 1529. Z. vyslovená vůle; Z. se vyjádřiti. Us. Pdl. Zřejmík, u, m. = obzor, der Horizont.
D. Zřejmo = zřejmě. Leg., Měst. bož. Z
vidíte. Ps. Jako to z. do opilcův, že paměť i rozum tratí. Št. N. 133. Zřejmosť, i, f. = zřetelnosť, patrnosť, die
Deutlichkeit, Klarheit. Ros. Z., die Evidenz- haltung. Zachování z-sti něčeho; zachování něčeho v z-sti; péče o z. něčeho. Nz. Z pojmu (v log.). DJ. 18. Držení dovolenců v z-sti. Čsk. Je vždy dobře, když i řeč nicka z. či evidencí stává se předmětní či věcní. Hš. Sl. 175. Zřejmý = patrný, zřetelný, sichtbarlich,
klar, deutlich, offenbar. V. Cf. Prk. Přísp. 34. Z. pravda, tvář (upřímná), D., svědectví. Skryté věci zřejmé činiti. Br. A poněvadž to zřejmé a vědomé jest. Nar. o h. ak. Toť jest zřejmé. D. Z. stvoření (viditelné). Št. Z. skutek (viditelné znamení) té svátosti sv. oleje jest, že kněz pomaže olejem nemocného. Št. N 340. Dějiny podávají toho z. důkaz. Pdl. Jistota její byla z-má či evidentní. Hš. Sl. 169. Z. doklad. Mus. 1880. 470. Z. protivník říše. Ddk. V. 272. Zde máme tedy z. prů- kaz, že i naše dějiny znaly chrámové tvrze. Ddk. IV. 262. Třetí odpověď jest z. dóvod, že by kněžie měli dosti na tom; Král zem- ský jest přítomně z-mý, kdež všechna obec rnóž ho viděti. Hus I. 181., 318. — kde. Zázrak na chromci zřejmý. Sš. Sk. 40. — čím jak. Literaturou básnickou po před- nosti povaha národa zřejmou se stava. KB. 2. vyd. 1. Stran vazby vz Jisté jest. — komu. Odkudž všechněm zřejmé bylo. Ros. — odkud. Jakž z božských i lidských práv to zřejmé jest. Br. — v čem. Krtice jsou hrbovatá tvrdosť zřejmá v makáni. Lk. — D. Zrejz, a, m. = kůň zrzavý, ryzka. Klat.
56. Zřek, vz Sřek.
Zrékání, n., vz Zřečení. Slov. Bern.
Zrékať sa = spiknouti se. Slov. Bern.
Zrekle, verabredeter Massen, der Ver-
abredung gemäss. Slov. Bern. Zreklosť, i, f. = zrečení. Slov. Bern.
Zreklý, verabredet, verschworen. Slov.
Bern. Zřeknouti, vz Sřeknouti.
Zřeknutí, n., vz Sřeknutí.
Zrektifikovati, rektificiren. — co:
křivku. Jrl. 314. Zrele = zrale. Slov. Bern.
Zreleť, el, ení = zráti, reifen. — kdy.
Ku jeseni slivky oronejú a zrelejú. Slov. Hdž. Šlb. 56. |
Zreliště, ě, n., das Schauspiel. Slov. To
z. pro otcovské oko! Zbr. Hry 253. O z. hrozné! Ib. 253. Zrelnica, e, f. = zřítelnice. Poblíž krbu,
z nehož prvá hviezda nám hupla v oka z-cu. Phld. III. 310. Vlásky vanutím ak sbehly v čelo a z čela stín po smavých z-ciách. Ib. III. 3. 113. Zřelný, vz Zředlný.
Zrelosť, i, f. = zralosť, die Reife, Zeiti-
gung. Slov. Bern., Phld. I. 2. 15. Zrelý = zralý, reif, zeitig. Slov. Bern.
Z. hrozno. Tč. Ja som teba doma hľadal, teba doma nebolo; ty si žitko dožínala, ktoré zrelé nebolo. Sl. spv. 3. 39. Z. klas. Č. Čt. I. 312. Videl na stromiech krásno zrelo ovocia visieť. Hdž. Čít. 113. Zrelô jadro. Hdž. Čít. 193. Veď je už zrelá, už je po Jane. Zátur. — čím. Už zrelšého vekom porazí též Sigmara vešťca. Hol. 119. Zřelý = hledivý, neslepý, sehend. Z. len.
Na mor. D. Vz Hledivý. Zřemě = zřejmě, zastr. Bž 46.
Zremeslený; -en, a, o = zbudovaný, auf-
gebaut? Slov. Sklepy jaskyň tajomstvených, rájov, bájov skamenených, svätýň Bohom zremeslených. Hrbň. Rkp Zřemý, sichtbar. Cf. Zřejmý.
Zřeň, ě, m. = střen, das Mark der Pflan-
zen. Zření, n., das Sehen, vz Zříti. Ž. wit.
17. 7. Abych viděti mohl tebe ustavičným zřením. V. Z. jedním okem, dvěma očima. Vz KP. II. 157., 162. — Z. = pozornosť, das Augenmerk, die Aufmerksamkeit. Z. míti, obrátiti k něčemu, na něco. J. tr., Mus. 1880. 452., Nz., Luk. z Pr., Nrd. Z. (a pozor) k něčemu míti. V., Dh. Jir. Z. o něco míti. Ojíř. Všecko z. k němu obrací. Jel. Má naň z. (oko). Sych. Z. k užitku svému míti. S. a Ž. — Z, s vedlejším vý- znamem a) naděje, útočiště. K samému to- liko Bohu z. míti. V. K nimž o pomoc své z. měli. Br. Z. své k němu jako k modle obraceli. Br. — b) Vážnosti, šetrnosti, ohledu. K němu veliké z. měli; větší z. míti. V. Jest ve vážnosti a z. u lidu. Plác. Na ty, kteříž pobiti bývají, žádného není z. Jel. Enc. m. 24. K nim (mocným lidem) z. vším srdcem mají. Chč. 377., 378. V mnohých krajinách souce mezi sebou rozděleni a ne- majíce z. k řadu a právu v nic téméř obrá- ceni jsou. Zř. F. I. A. I. Hejtman hradu pražského nemá míti z. než k nejvyššímu purkrabí pražskému. Zř. F. I. K tomu be- dlivému zpytateli městských práv má sou- sedstvo zvláštní zření. Sych. Na čas z. (ohled) míti. V. — c) Péče, starosti. Na nás z. má. Žal. Nemám na to z. (nemám do toho chuti, ani sem si na to nepomyslil). Us. Zb. — Z. = vztažení, vztah, die Bezie- hung, der Bezug. Poddaní k pánu z. mají. Har. Ani to k sobě z. nemá, es hat gar keinen Zusammenhang. Berg. — Vz Zřetel. Zřenice, e, f. = zřítelnice, pupilla, die
Pupille, der Augenstern. S. N., Nz. Oko malé, ale menšá ešče zrenica v oku. Slov. Tč Vo zreniciach slzavých zahral blysk spasenia. Lipa II. 261. Dľa Cicerona naj- skôr urečie (uřkne) taká žena, ktorá má |
||
|
|||
Předchozí (655)  Strana:656  Další (657) |