657

v oku dve zrenice. Phld. III. 3. 288. Chráni
si ho ako zrenicu (ako svoje dve oči). Poř.
Zátur. Duch, čo čelí ku všespáse, z každé
plane z-ce. Štulc. I. 209.

Zřenička, y, f., zdrobnělé: zřenice. Preto
si obraňoval ten punkt ako zřeničku v oku
svojom orličom. Slov. Phld. III. 1. 79.

Zřeníčko, a, n., eine kleine Rücksicht.
Vz Zření. J. Aug.

Zreno, a, n. = zrno. Ev.

Zreorganisovati, reorganisiren. — co:
školu. Us. Tč.

Zrepený; -en, a, o = srostlý, spletený ?
Slov. Nech vaše vám šťastné učiní manžel-
stvo to Láda a s tuhším než dva z-né duby
svazkom ho spojčí. Hol. 342.

Zrapetiť sa, il, ěn, ění = zpamatovati
se? V tom Hanka prec' sa z-la, ľak (lek)
stihla cele podmaniť. Slov. Phld. V. 60.

Zřésta (dual), zastr. = zřeli. Kat. 750.

Zreť = zráti, reifen, zeitigen. Slov. Vz
Zráti.

Zřetedlně, vz Zřetelně.

Zřetedlnosť, vz Zřetelnosť.

Zřetedlný, vz Zřetelný.

Zřetel, e, m., od zříti. Vz Zření. — Z. =
zření, zrak, pozornosť, die Beobachtung, das
Augenmerk, die Aufmerksamkeit. Všech z.
na sebe obrátil. Sych. Na z-li podržeti, im
Auge behalten; se z-le, mimo z. něco pustiti,
ausser Sicht lassen. Dch. Z. královský nej-
více naň obrácen byl. Zb. Tyto všecky věci
na z-li maje. Kká. Td. 321. Pustí-li se se
z-le Bořivoj. Ddk. II. 413. Avšak z. jeho
(Pavlův) především k lidem zákonu starému
podčiněným směřuje. Sš. II. 36. Čímž ona
příbuznosť před z. náš se vystaví. Šf. Z.
jich jinam obrací. V. Aby k němu z. obra-
celi. Br. Mus. 1880. 459., J. tr. — Z. s ved-
lejším významem naděje, vážnosti. K sa-
mému Bohu z. míti. V. Vaše vášeň má sice
lepší z., jest však stejné záhubná. Sych.—
Br., Kom. Povinný z. k něčemu míti. Šp.
Jejich z. na Boha otce a jeho milostnou
pomoc obraceti ráčí. BR. II. 370. b. — Z. =
vážnosť, hodnosť. Malý z. míti. In geringem
Ansehen stehen. V. Ač mladý pán, však
rozumný, správný a vážný, veliký z. u všech
stavů jměl. Břez. 87. Míníc tudy témuž svému
spisu větší z. učiniti (evangelickým titulem).
Apol. Pro větší z. Th. — Z. = pohled,
forma, způsoba, äusseres Ansehen, die Form,
Gestalt. Formu, z. dáti, udělati. V. Pro z.
zevnitřní nikoho neveleb. Syr. Pro z. něco
něčím ozdobiti. Trip. A ta všecka práva
nesla jakýž takýž z. spravedlnosti. V. On
nic na z. nečiní, zum Schein. Lom. — Z. =
ohled, vzhled, zření, die Rücksicht. D. Jest
nám z. míti také k údolí Odry. Ddk. IV.
129. Politici, kteří nemají zřetel' k rozdielu
národnosti, matajú vo tmách. Ppk. II. 7.
An na touž věc pod jiným a jiným z-lem
nazíráno a hledíno býti může; Otázka, zda
skutečně Matouše a Marka aneb jednoho
z nich při spisování evangelia svého na
z-li měl, od nás již výše přetřásána byla.
Sš. II. 143., L. 3. Zřetel, ohled, na něco
bráti, vzíti, Rücksicht auf etwas nehmen.
Jest to frase nové doby. Jg. jí ve Slovníku
neuvádí, ale táž v užívání obecném tak

zdomácněla, že její nesprávnosti ani necí-
tíme, ano že i ve spisech výborných jinak
stilistů ji, ač po řídku, najdeš, ku př. u Šf.,
Pal. (vz příklady v Mtc. 1873. str. 173). Jsou
pak rozmanití způsobové, jak něm. Rücksicht
nehmen auf etwas dobře česky pronášeti,
jako: hleděti, prohlédati k čemu, ohlédati
se na něco, pozor míti k čemu, zřetel k ně-
čemu obrátiti n. míti, něco na zřeteli míti,
jichž dokladů v Jg. se dotčeš. Mš. Keine
Rücksicht auf Jemanden nehmen: nedbati
čeho (koho), nač (na koho); něčeho (ně-
koho) na péči, na starosti nemíti. Aus Rück-
sicht gegen Jemanden: někomu k vůli něco
odpustiti atd. In Rücksicht einer Sache: a)
přestupníkem: vzhlédaje, hledě, patře k ně-
čemu; b) větou: jestli souditi po čem, z čeho
(soudě po čem n. z čeho). Byla mu čeleď,
jest-li souditi po prospěchu (soudě po pro-
spěchu, z užitku), dobrá; c) pády s před-
ložkami: h, na, o, od, v, aneb i bez nich.
To k mravům našim chatrné jest. Jest to
muž slávou proslulý. V příčině vlasti bojím
se velice. Jezdectvem, v jezdectvě, od jez-
dectva, na jezdectvo silni jsme. Bs. — ,Ohled
míti na něco΄ jest sice frase nová, ale jako
slovo ohled má podporu ve slovese ohlédati
se na něco — tak i trase ohled míti nalezá
obdobu v nepochybném rčení ,oko míti,
pozor míti, zření míti na někoho.' Totéž
platí o frasi: zřetel míti na něco. Mš. Zřetel
míti náleží na vzdělanosť jazyka. Jg.

Zřeteliště, ě, n. = zřetelniště. Šm.

Zřetelně = očitě, patrně, zřejmě, klar,
deutlich, sichtbar. V. Nejprv tejně, potom
z. hyne síla. Jel. Na dskách z. něco na-
psati. Br. Přísloví z. řeč okrašlují. Kom.
Seznají-li, že ten jistý tak z. a znamenitě
nemocen byl. Zř. F. I. C. XXXV. Z. psáti,
čísti, viděti, slyšeti, poznávati. Us. Pdl.
A jest to rozdělení zřízené rozumně a zře-
tedlně ohlášeno; Mrdačka neklade zřetedlně,
čeho žádá; Abychom tu věc vám zřetedl-
něji oznámili. NB. Tč. 194., 169., 286.

Zřetelnice, e, f. = zřítelnice, řenice, die
Pupille, das Augenloch, der Augenstern.
Nz,. Tč. Ani mžikem se z. k němu neobrá-
tila. Němc. I. 165. Mamko moja, dajte že
mi rady, volačô mi v pravej zretelničke
vadí. Čjk. 43. Strehla som ta jako zretel-
nicu oka svojho, ale neustrehla; Panna musí
jako zretelnicu oka strážiť dobré svoje meno.
Zbr. Lžd. 36., 62.

Zřetelniště, ě, n. = hlediště, der Ge-
sichtspunkt. Čsk.

Zřetelniti, il, ěn, ění, verdeutlichen.
Šm. — co.

Zřetelnosť, i, f. = patrnosť, srozumitel-
nosť, die Deutlichkeit, Verständlichkeit, Klar-
heit. Z. v tom záleží, aby smysl mluvícího
čistě a nesmíšeně z výrazu prohlédal, tak
aby bez nesnadnosti mohl rozumín býti. Jg.
Z. pojmu (v log.), DJ. 19., řeči, Mus. 1880.
339., slohu, optických obrazů. Nz. Jasnosť
a z. slohu působí pospolu rozumnosť jeho;
Prominou se mi smělejší přechody, jen když
jimi neshřeším proti z-sti, ni proti líbez-
nosti. HS. Sl. 135, 177.

Zřetelný = mohoucí zřen býti, patrným
viditelný, jasný, zřejmý, sichtbar, klar, deut-

331