Předchozí (659)  Strana:660  Další (661) |
|
|||
660
|
|||
|
|||
Z. mineralní, die Mineralquelle. Nz. Z. Hero-
novo. Mj. 128. Z. světelné, die Lichtquelle. ZČ. III. 18. Z. tepla pozemského. Stč. Zmp. 502. Z. věčné poesie. Mus. 1880. 269., Vrch. Zřídla (prameny) dějin (dějepisné). Nz. Pur- purné z. (krve). Dch. Vz Pramen. — Z. = ústa, hrdlo nádoby, kraj, labium, der Mund, Rand, die Mündung. BO. Z. hrnce, Ben., V., umyvadla. Ben. Br. — Z. = zření, ohled, zřetel. Nebo nenie zriedlo smrti jich. Ž. k. 72. 4. Prelaty kostela pražského při tom míti a ty, ktož k nim zřiedlo mají. Arch. IV. 100. Mně viec jiného zrcadla netřeba: neb mój choť dražší všeho světa i najkrašší jest, v němž já byť zřiedla mého chci mieti ustavičného. Kat. 1089. (Pozn. Dle Er. zna- mená zde z. = zrcadlo nesprávně; v Ž. kap. přeloženo slovem respectus. Gb.) — Z. = nástroj zření, zrak. Leg. o sv. Mat. Jir. Anth. I. 41. Zřídlosloví, n. Z. dějepisné = Nauka
o pramenech, die Quellenlehre. Nz. — Z., die Etymologie. Což však na libovolném z. toliko, vymykavém a zhola nedůvodném se zakládá. Sš. Sk. 36. Zřidlý, dünn, spärlich, schütter gewor-
den, verdünnt. Zřidlé (prořidlé) bory. Čch. L. k. 51. Z. hrstka. Kká. K sl. j. 183. Je zřiedlý hlavy jeho sporý sníh. Kká. K sl. j. 238. Nad to byli kmenové slovanští mezi Odrou a Labem příliš zřidlí a schudli. Ddk. II. 87. — Cf. Zřidnouti. Zřidnouti, dnul, utí, dünn, spärlich, schüt-
ter werden. Cf. Řidnouti, Řednouti. — abs. Nalej vody do šlichty, aby zřidla. Us. Tč. — komu kde. Vlasy u čela, na hlavě mu už zřidly. Us. — kdy. Po mraze zboží (obilí) na poli zřidlo. Ostrav. Tč. — čím. Mléko přiléváním vody zřidlo. Us. Zřidnutí, n., die Verdünnung. Z. vzduchu.
Us. Zřiďoučka= po řídku. Z. něčeho k ně-
čemu přičiniti. Proch. Zřidzati se = řidnouti. Mlíko se už
zřidzá. Na Ostrav. Tč. Zřídzení, n. = zřízení. Slov. Bern. Slez.
Šd. Zřídzený; -en, a, o = zřízený. Slov.
Bern. Oni radši majú peníze, ež (než) sta- vení zřídzené. Slez. Šd. Zřiece = patříce. Kat. 508.
Zriedkavo, vz Zřídkavo. Slov.
Zriedkavosť, i, f., vz Zřídkavosť. Slov.
Zriedkavý, vz Zřídkavý. Slov.
Zřiedlně, vz Zřídlně, Zředlně.
Zřiedlnosť, vz Zřídlnosť, Zřědlnosť.
Zřiedlný, vz Zřídlný, Zřědlný.
Zřiedlo, vz Zřídlo.
Zrieť = zráti, reifen, zeitigen. Slov. Keď
jahody z. začínajú. Slov. Frsc. Zor. I. 20. — Z. = zříti. Slov. Zřieti, vz Zříti.
Zříkati, hersagen. — co. Dvakrát otče-
náš z. Byl.— co jak: nazpaměť, aufsagen. Na Ostrav. Tč, Zřílo, a, n. = šíje do sklepa, der Keller-
hals. Slov. Zřímštělý, römisch geworden. Šm.
Zrín, a, m , hrad. R. 1347. nazváni boli
Zríni od hradu Zrín. Č. Čt. I. 145. |
Zrinský, ého, m., Chorvat. Vz S. N.
Zrinští ze Seryna vz Sdl. Hrd. III. 308., IV. 46.
Zriny, hrabě. Vz Blk. Kfsk. 656., 866.
Zříp, Zřít, lépe: Říp, a, m. vrch u Roud-
nice, Georgsberg. Jg. Zříš, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Zřít, vz Zříp.
Zřítedlnice, vz Zřítelnice.
Zřitel, e, m. = divák, der Zuschauer.
Krok, Prk. Přisp. 34. Som a chcem byť nečinným zriteľom. Zbr. Lžd. 88. Zřítelnice, zřetelnice, e, f., zřídlnice, zře-
nice, zřítedlnice, zrelnica, zřenička = zor- nice, zornička, panenka, okénko (kolečko na bělmě v oku sedící;, der Augenstern, das Schwarze im Auge. Jg. U prostřed jeví blána duhová kulatý otvor, zornici či zřítelnici (panenku), jevící se v oku co černá, okrouhlá štěrbina. Schd. II. 349. Cf. KP. II. 157., S. N. Zřítedlnice, zřitedlnice. V. Z. oka v bělmě sedící zrcadlo jest. Kom.
Šetř. své věci, jako zřítedlnice v oku. Ros. Uzavření zřítelnice, die Pupillarsperre, der Pupillarversehluss. Nz. lk. Kterýžby, co se s námi děje, nevěděl a těžce, jakoby se zřítedlnice oka jeho dotýkalo, nenesl. BR. II. 750. b. Z. rodu. Msn. Or. 110. Cf. nahoře uvedená jednotlivá synonyma. Zřítenice, e, f. = slepýš, die Blindschleiche.
Na mor. Vck. Zřítěnina, lépe: zřícenina. Jg.
Zříti, zřu a zřím, zřeš a zříš, zři, zřite,
odchylkou zřete, zře (íc), el, zřev, en, ení; zírati = hleděti, koukati, patřiti, schauen, sehen; někdy s vedlejším významem naděje, útrpnosti, ohledu, vztahu, trestu, pomsty. Ve Slez. obyč. místo hleděti, viděti, dívati se. Jděme pozříť do Skřípova (se podívati). Šd. — abs. Oči jeho zrzie. Ž. wit. 65. 7. — co, koho. Mŕtvi vstanú zrieť nový deň. Phld. III. 457. Ten, čo po zime jar dáva, mocen bude vzkriesiť telo, aby v nevýslov- nom svete krásu božiu zrelo. Zátur. Kdož dá mi zírať Velehrad, jak stával ondy v slávě. Sš. Srn. bs. 90. — kam (nač, k čemu, več, do čeho, nad co, pod co). Z. k pánu (jemu dověřovati); Ta věc zří k tomu. Jel. Nelze z. v jasnosť Boha; Jak jest rozkošno z. k tobě. Hš. exc. Když zříme k samé moudrosti boží; Kdyžkoli zříme jedno na samu moc boží (reflektiren). Hš. exc. Seděla nepohnutě zírajíc na protější skály. Us. Tč. Když tvé jasné oko zírá na bledotu pu- stých skal. Ntr. VI. 121. V prázdno zírá. Kká. K sl. j. 153. Z. v dál, v dálku. Kká., Mcha. Zírati v něčí líci. Kká. K sl. j. 179. Chceme-li k rozdílu zříti. Jrsk. Zřím nad sebe. Vrch. Už vychodí slnko, keď zrem na tú slávu, divný ma mráz prejme. Zátur. Slova zřela k synu (táhla se); Naděje k bu- doucnu zří; Další citat podobně k Israelitům do cizin odvedeným zří; Úřad, v jehož obor také obstarávání duchovních potřeb zřelo. Sš. I. 35., 59., 105., Sk. 69. Já vzhůru tam k hvězdám zírám. Tf. K nebi z. Výb. II. 10. Kdyžby zvěděl manželku dlužníka svého, aby k nie zřel. Arch. IV. 366. Zře Záboj na Slavojeva zapolena zraky. Rkk. 9. Ač najprve máme zřieti k božie chvále. Hus |
||
|
|||
Předchozí (659)  Strana:660  Další (661) |