660

Z. mineralní, die Mineralquelle. Nz. Z. Hero-
novo. Mj. 128. Z. světelné, die Lichtquelle.
ZČ. III. 18. Z. tepla pozemského. Stč. Zmp.
502. Z. věčné poesie. Mus. 1880. 269., Vrch.
Zřídla (prameny) dějin (dějepisné). Nz. Pur-
purné z. (krve). Dch. Vz Pramen. — Z. =
ústa, hrdlo nádoby, kraj, labium, der Mund,
Rand, die Mündung. BO. Z. hrnce, Ben.,
V., umyvadla. Ben. Br. — Z. = zření, ohled,
zřetel. Nebo nenie zriedlo smrti jich. Ž. k.
72. 4. Prelaty kostela pražského při tom
míti a ty, ktož k nim zřiedlo mají. Arch.
IV. 100. Mně viec jiného zrcadla netřeba:
neb mój choť dražší všeho světa i najkrašší
jest, v němž já byť zřiedla mého chci mieti
ustavičného. Kat. 1089. (Pozn. Dle Er. zna-
mená zde z. = zrcadlo nesprávně; v Ž. kap.
přeloženo slovem respectus. Gb.) — Z. =
nástroj zření, zrak. Leg. o sv. Mat. Jir.
Anth. I. 41.

Zřídlosloví, n. Z. dějepisné = Nauka
o pramenech, die Quellenlehre. Nz. — Z.,
die Etymologie. Což však na libovolném z.
toliko, vymykavém a zhola nedůvodném se
zakládá. Sš. Sk. 36.

Zřidlý, dünn, spärlich, schütter gewor-
den, verdünnt. Zřidlé (prořidlé) bory. Čch.
L. k. 51. Z. hrstka. Kká. K sl. j. 183. Je
zřiedlý hlavy jeho sporý sníh. Kká. K sl.
j. 238. Nad to byli kmenové slovanští mezi
Odrou a Labem příliš zřidlí a schudli. Ddk.
II. 87. — Cf. Zřidnouti.

Zřidnouti, dnul, utí, dünn, spärlich, schüt-
ter werden. Cf. Řidnouti, Řednouti. — abs.
Nalej vody do šlichty, aby zřidla. Us. Tč.
— komu kde. Vlasy u čela, na hlavě mu
už zřidly. Us. — kdy. Po mraze zboží
(obilí) na poli zřidlo. Ostrav. Tč. — čím.
Mléko přiléváním vody zřidlo. Us.

Zřidnutí, n., die Verdünnung. Z. vzduchu.
Us.

Zřiďoučka= po řídku. Z. něčeho k ně-
čemu přičiniti. Proch.

Zřidzati se = řidnouti. Mlíko se už
zřidzá. Na Ostrav. Tč.

Zřídzení, n. = zřízení. Slov. Bern. Slez.
Šd.

Zřídzený; -en, a, o = zřízený. Slov.
Bern. Oni radši majú peníze, ež (než) sta-
vení zřídzené. Slez. Šd.

Zřiece = patříce. Kat. 508.

Zriedkavo, vz Zřídkavo. Slov.

Zriedkavosť, i, f., vz Zřídkavosť. Slov.

Zriedkavý, vz Zřídkavý. Slov.

Zřiedlně, vz Zřídlně, Zředlně.

Zřiedlnosť, vz Zřídlnosť, Zřědlnosť.

Zřiedlný, vz Zřídlný, Zřědlný.

Zřiedlo, vz Zřídlo.

Zrieť = zráti, reifen, zeitigen. Slov. Keď
jahody z. začínajú. Slov. Frsc. Zor. I. 20. —
Z. = zříti. Slov.

Zřieti, vz Zříti.

Zříkati, hersagen. — co. Dvakrát otče-
náš z. Byl.— co jak: nazpaměť, aufsagen.
Na Ostrav. Tč,

Zřílo, a, n. = šíje do sklepa, der Keller-
hals. Slov.

Zřímštělý, römisch geworden. Šm.

Zrín, a, m , hrad. R. 1347. nazváni boli
Zríni od hradu Zrín. Č. Čt. I. 145.

Zrinský, ého, m., Chorvat. Vz S. N.
Zrinští ze Seryna vz Sdl. Hrd. III. 308.,

IV. 46.

Zriny, hrabě. Vz Blk. Kfsk. 656., 866.

Zříp, Zřít, lépe: Říp, a, m. vrch u Roud-
nice, Georgsberg. Jg.

Zříš, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zřít, vz Zříp.

Zřítedlnice, vz Zřítelnice.

Zřitel, e, m. = divák, der Zuschauer.
Krok, Prk. Přisp. 34. Som a chcem byť
nečinným zriteľom. Zbr. Lžd. 88.

Zřítelnice, zřetelnice, e, f., zřídlnice, zře-
nice, zřítedlnice, zrelnica, zřenička = zor-
nice, zornička, panenka, okénko (kolečko
na bělmě v oku sedící;, der Augenstern,
das Schwarze im Auge. Jg. U prostřed
jeví blána duhová kulatý otvor, zornici
či zřítelnici (panenku), jevící se v oku co
černá, okrouhlá štěrbina. Schd. II. 349. Cf.
KP. II. 157., S. N. Zřítedlnice, zřitedlnice.

V. Z. oka v bělmě sedící zrcadlo jest. Kom.
Šetř. své věci, jako zřítedlnice v oku. Ros.
Uzavření zřítelnice, die Pupillarsperre, der
Pupillarversehluss. Nz. lk. Kterýžby, co se
s námi děje, nevěděl a těžce, jakoby se
zřítedlnice oka jeho dotýkalo, nenesl. BR.
II. 750. b. Z. rodu. Msn. Or. 110. Cf. nahoře
uvedená jednotlivá synonyma.

Zřítenice, e, f. = slepýš, die Blindschleiche.
Na mor. Vck.

Zřítěnina, lépe: zřícenina. Jg.

Zříti, zřu a zřím, zřeš a zříš, zři, zřite,
odchylkou zřete, zře (íc), el, zřev, en, ení;
zírati = hleděti, koukati, patřiti, schauen,
sehen; někdy s vedlejším významem naděje,
útrpnosti, ohledu, vztahu, trestu, pomsty.
Ve Slez. obyč. místo hleděti, viděti, dívati
se. Jděme pozříť do Skřípova (se podívati).
Šd. — abs. Oči jeho zrzie. Ž. wit. 65. 7. —
co, koho. Mŕtvi vstanú zrieť nový deň.
Phld. III. 457. Ten, čo po zime jar dáva,
mocen bude vzkriesiť telo, aby v nevýslov-
nom svete krásu božiu zrelo. Zátur. Kdož
dá mi zírať Velehrad, jak stával ondy v slávě.
Sš. Srn. bs. 90. — kam (nač, k čemu,
več, do čeho, nad co, pod co). Z. k pánu
(jemu dověřovati); Ta věc zří k tomu. Jel.
Nelze z. v jasnosť Boha; Jak jest rozkošno
z. k tobě. Hš. exc. Když zříme k samé
moudrosti boží; Kdyžkoli zříme jedno na
samu moc boží (reflektiren). Hš. exc. Seděla
nepohnutě zírajíc na protější skály. Us. Tč.
Když tvé jasné oko zírá na bledotu pu-
stých skal. Ntr. VI. 121. V prázdno zírá.
Kká. K sl. j. 153. Z. v dál, v dálku. Kká.,
Mcha. Zírati v něčí líci. Kká. K sl. j. 179.
Chceme-li k rozdílu zříti. Jrsk. Zřím nad
sebe. Vrch. Už vychodí slnko, keď zrem
na tú slávu, divný ma mráz prejme. Zátur.
Slova zřela k synu (táhla se); Naděje k bu-
doucnu zří; Další citat podobně k Israelitům
do cizin odvedeným zří; Úřad, v jehož obor
také obstarávání duchovních potřeb zřelo.
Sš. I. 35., 59., 105., Sk. 69. Já vzhůru tam
k hvězdám zírám. Tf. K nebi z. Výb. II. 10.
Kdyžby zvěděl manželku dlužníka svého,
aby k nie zřel. Arch. IV. 366. Zře Záboj
na Slavojeva zapolena zraky. Rkk. 9. Ač
najprve máme zřieti k božie chvále. Hus