664

(Mince) naše srovnává se zrnem se všemi
zeměmi okolními. Pal. Děj. IV. 2. 305.,
Arch. IV. 108. — Z. šarlatové = červec, das
Scharlachkorn, der Körnerschild, getrocknete
Schildlaus. Kom. — Z. = míra, tolik co zrno
ječné v šíři obnáší, 1/12 palce, 0•22 centim.,
das Korn. Kom. — Z. = váha, tolik, co
ječné zrno váží, 1/60 kvintlíku (kv. = 4 gr.),
das Korn, der Gran. Jg. Z. váhy lékárnické.
Nz. — Z. ječné = 1. otok u oka, das Ger-
stenkorn, V.; 2. neštovice, housenky na spodní
straně jazyku dobytčího, die Maulseuche,
der Zungenkrebs. Ja. — Z. vlčí = zatvrd-
losť po ječném srně, das Hagelkorn. Ja. —
Z. zkažené — kaz obilí, ostí, kraví pšenice,
secale cornutum. Ja. — Z. rajské, carda-
momum, D , amomum grana Paradisi. Linn.
— Z. rajské, semeno amomu rajského zrna
(rostliny), grana paradisii. Vz Rstp. 1496.-97.,
Kk. 135. — Z. Vzíti něhoho na srno, germ.,
aufs Korn nehmen, m : vzíti koho na cíl,
na mušku, lik., na někoho dobře zamířiti.

Zrnokaz, a, m., sitones, der Graurüssler,
brouk. Z. čárkovaný, s. lineatus, rýhočelný,
s. 8ulcifrons, drsnatý, s. hispidulus, červeno-
nohý, s. tibialis, čárečkovaný, s. lineellus.
Kk. Br. 290., 291., Prm. Ž. zv. IV. 148.

Zrnonosný, korn-, körnertragend. Z. lu-
peny větší okvětové mnohých šťovíků. Rst.
256.

Zrnoš, e, m., nelocira, kývoš beruško-
vitý. Krok II. 246.

Zrnov, a, m., Zrnow, dvůr u Kojetína.
PL.

Zrnovací, Korn-. Z. válec, die Korn-
walze. Šp.

Zrnovadlo, a, n., die Körnermaschine.

Zrnovatěti, ěl, ění, sich körnen, körnig
werden. Sůl zrnovatí. D

Zrnovatiti, il, ěn, ění, körnen, körnig
machen. Us.

Zrnovatosť, i, f., die Körnigkeit. Um.
les. I. 38.

Zrnovatý = zrnatý, körnig. D., Posp.

Zrnovec, vce, m., vz Zrnec.

Zrnovel, e, m., granius (ryba), zastr.
Bozk.

Zrnověnka, y, f., aegerita, houba. Rostl.
I. 274. b.

Zrnovice, e, f., Chagrin. Z. rybí, Fisch-
chagrin, Fischhautchagrin, kozí, Chagrin-
ziegenleder; továrna na z., die Chagrin-
fabrik. Šp. Výroba z-vic. Šp.

Zrnovicový, Chagrin-. Z. kůže, das Cha-
grinleder. Šp.

Zrnovitý = zrnatý, kernförmig. Rst.
526.

Zrnovka, y, f., břichonožec, pupa, měk-
kýš. Z. válcovitá, pupa muscorum. Vz Frč.
251. Z. žitná, pupa frumentum, soudkovitá,
p. doliolum, drobnounká, p. minutissima,
bezzubá, p. inornata. Vz Dud. 21.—22.

Zrnový, Korn-. Z. mouka žitná (špat-
nější než vyrážka). Us. na Mor.

Zrnožravec, vce, m Z-ci, granivora, die
Körnerfresser. N z.

Zrnožrout, a, m. = zrnožravec. Ssk.

Zrnule, e, f., haloragis, das Meerträub-
lein, rostl. Z. přeslenatá, h. cercodia. Vz
Rstp. 553.

Zrnulovitý. Z. rostliny, halorageae: zr-
nule, trojuška, kroceň, žabívlas. Rstp. 552.,
Kk. 245.

Zrobařený; -en, a, o = kdo se stal ro-
bařem. Vz Zrobařiti se.

Zrobařiti se, il, en, ení = robařem se
státi, ein Weiberliebhaber, Hurenjäger wer-
den. Mor. Šd.

Zrobení, n. = vyrobení, die Verarbei-
tung, Aufarbeitung; sdělání, die Bestellung
des Ackers. Bern.

Zrobený; -en, a, o = vyrobený, verar-
beitet, aufgearbeitet, verfertigt, geschaffen. —
odkud. Z něčeho z-ný. Dch. Roh ze slo-
nové kosti z-ný. — nač. Jedla (jedle) na
máry z-ná. Mt. S. I. 135. — jak. Marsův
štít pro večnosť z. — Z. kůň = upracovaný,
utahaný, seslabený, zbědovaný, abgerackert.
Slez. Šd. Ja som bača veľmi starý, aj vše-
cek z-ný. Mt. S. I 30. — čím: prací (uta-
haný). — Z. = vzdělaný, bestellt, angebaut,
kultivirt. Půda z-ná. Ntr. VI. 149. A zro-
bené hroznej pustotě krajiny vydať. Hol.
374.

Zrobisko, a, n., ein verrammelter Ort.
Slov. Ssk.

Zrobiti, il, en, ení (zastr. zráběti), zro-
bovati = spracovati, verarbeiten, verrichten.
Plk. — co (komu). Mísu z. Kká. Td. 337.
Z. si náhled. Dk. Já to zrobím a ty budeš
mět za to výtyk (a tobě to budou vytýkati).
Slez. Šd. Jak předepse jeden (prah), dam ji
robić druhy a tobě ji nědam, šelmo, na ty
dluhy. Sš. P. 360. Kázal mu. aby skočil a
aby si nic nezrobil. Slez. Šd. Jde domov,
pomaly, ale dák z nechuti, čo krok zrobi,
to stane, to hlavou pokrúti. Btt. Sp. 34.
Kto zrobí konec krutému boju? Btt. Sp
59. Ty tam, čo plačeš? kto zrobil ti čo?
Phld. V. 71. Král zrobí poriadok; My zro-
bíme si poriadok sami. Zbr. Hry 39. Svaty
Matej lame led; dy ho něni, to ho zrobi
hneď. Poř. slez. Šd. — co z čeho: Z dříví
lůžko. Rostl. Střevíce z juchty. Ddk. IV.
252. Dá z. jednu veľkú sieť z medených
tenkých nití. Btt. Sp. 53. — proč. Idem
na zamok ticho, nesmelo, prejdem na pr-
stoch dvanásť chýz; tu sa v trinástej dač
zabelelo, ja v strachu zrobím triráz kríž.
Btt. Sp. 62. — co jak. Znať, že to zrobil
povedome. Phld. IV. 9. Ja tú nosím v duši
povedomosť, že som dobre zrobil, čo som
zrobil. Zbr. Hry 131. Judáš predal za tricat
strieborných Krista, u nás by sa našli mnohí,
ktorí by to zrobili lacnejšie. Zbr. Lžd. 163.
— kdy. Ach sami dvaja čo v boji zrobíme?
Č. Čt. II. 94.

Zrobovati, vz Zrobiti.

Zrocenec, nce, m., der Aufgewiegelte.

Jg.
Zrocení, vz Srocení.
Zrocený; -en, a, o, aufgewiegelt. Syr.

77.

Zročení, n, förmliche Einleitung des Pro-
cesses durch Anrufung und Herbeischaffung
der Zeugen. Bern.

Zročený; -en, a, o, förmlich eingeleitet,
bewiesen, dargethan, mit Zeugnissen ver-
sehen. Bern.