Zrubení, n., die Befestigung. Slov. —
Z., die Abschälung der Rinde. Bern. Pri z.
orechov. Let. Mt. S. X. 1. 52.

Zrubený; -en, a, o = na rub obrácený,
umgestülpt. Z. prašníky pížmovky. Rst. 526.

— Z. = ohrazený, befestigt. Slov. Bern. —
Z. = oloupaný, abgeschält. Slov. Bern.

Zrubiti, il, en, ení, srubovati = ohraditi,
befestigen. Slov. Bern. — Z. = oloupati,
abschälen. Slov. Bern.

Zrubnica, e, f., eine Art Geschütz. Bern.
Vz Srubnice.

Zrubnouti, vz Sroubnouti.

Zrubnutý, vz Srubnutý.

Zrubovati, vz Zrubiti.

Zrubský háj. Pokr. Pot. 309.

Zrúcaní, n. = zroucení. Vz Zroutiti. Slov.
Bern.

Zrúcanina, y, f. = rum, zřícenina, der
Schutt, die Ruine. Bern., Sl. let, I. 2. Starý
hrad je teraz pravda len z., ale za dávnych
časov bývalo to mak. Klčk. Zb. III. 15.
Spievam na z-nách hymnu slávy. Sldk. 112.

Zrúcanisko, a, n. = zrúcanina, die Ruine.
Starý Hrad je teraz už len smutné z. Slov.
Klčk. Zb. III. 15.

Zrúcati, vz Zrútiti, Sřítiti (v dod.).

Zrucký, ého, m. Z. z Chřenovic. Vz S. N.

Zrucovatel, e, m., der Niederreisser. Slov.
Bern.

Zruče, Zrutsch, a) městečko u Zbraslavic;
b) ves u Plzně. PL. Cf. Tk. L 432., Tk. III.
119., 167., V. 200., Blk. Kfsk. 225., S. N.,
Sdl. Hrd. I. 177., IV. 376., Arch. m. 477.
Z. slují breptavými a soudnými. Vz Sbtk.
Krat. h. 138.

Zručený; -en, a, o = poručený, svěřený,
anempfohlen, anvertraut. On z-ný sebe (sobě)
ľud ze klepet záhubca vydíral. Hol. 403.

Zručiti, il, en, ení = poručiti, svěřiti,
anempfehlen, anvertrauen, sicherstellen. —
co. Rvaček a bitev abyste nerovnali, než
takové zručíc před ouředníka postavili. Smil.
Osov. Zříz. sel. panství třebíč. — co komu.
A tu jie fojt zručí (zaručí). NB. Tč. 118.
Celý Egypt mu zničuje a dává ku vládě.
Na Slov. Tč.

Zručně, vz Zručný. Ktorým práca z. ide.
Dbš. Obyč. 63.

Zručnosť, i, f., die Handfertigkeit, Ge-
wandtheit, Fertigkeit, Routine, Geschäfts-
erfahrung. Dch., Šd., Jg. Z. v robotě. Us.

Zručnota, y, f. = zručnosť. Dch.

Zručný = jemuž vše, co dělá, od ruky
jde, flink, behend. — v čem: v práci své.

— Z. = co k ruce jest, zur Hand seiend.
Smrž.

Zrudič, e, m , ochus, zastr. Rozk.

Zruditi, il, ěn, ění = v rudu obrátiti,
vererzen. — Z. = vzruditi, trüben, rötben.
Výb. I. 949., 1115. — se. Když se tak po-
větří zrudi (skalilo, zachmúřilo se). Žk. 201.

Zrudivec, vce, m., der Rhodicit, nerost.
Miner. 355.

Zrudlý, röthlich. Čch. L. k. 79.

Zrudnělý = do červena, röthlich. Z. voda
(od dešťův). Krok.

Zrudněný = zbarvený, gefärbt. — čím.
Tak je (mučedlníky) korunovav korunú, jich
krví slavně zrudněnú. Št. N. 108. 31.

Zrůdník, a, m. = odrodilec, nepotatilý,
ein Entarteter. Nz.

Zrůdnosloví, n., teratologia. Nz.

Zrůdnosť, i, f. = odrodilosť, die Ent-
artung. Nz. Smíšením dvou protivných živlů
v ruské azbuce povstala z., proti níž . . . oko
Nerusa se vzpouzí. Šf. III. 195. 6. zd. — Z.,
die Missbildung, monstrum. Nz. lk., S. N.
Z. podvojná, die Deppelmissbildung. Nz. lk.,
Kžk. Por. 318.

Zrudnouti, dnul a dl, utí = vyrudnouti,
barvu ztratiti, fuchsig werden, die Farbe
verlieren. Us. Chmela. — Z. = rudým se
státi, zčervenati, röthlich werden, erröthen.
— čím. Ó, moja tvár mi hanbou zrudla.
Phld. III. 1. 46.

Zrůdný, entartet, o živočichu, o rostlině,
o ovoci. Dch. Z. (míšená) forma, tvar. Zná
íorma věty, die Afterform eines Satzes; z.
slovo, die Afterform eines Wortes, ein
Mischlingswort. Nz.

Zrufianěti, ěl, ění = rufianem se státi,
ein Kuppler werden. Ros.

Zrúchaný; -án, a, o, zerstört, vernichtet.
Na mori sinom pláva loď zrúchaná. Slov.
Č. Čt. I. 89. Vz Zrúchati.

Zrúchati, zerstören, vernichten. Slov. a
Ostrav. — co: chalupu, stavení, loď. Tč.

Zruinovati, ruiniren, zu Grunde richten.
Kron. hrad.

Zrúknúť = zařvati, aufbrüllen. — jak.
A zrúkol tak, že krajina zatriasla sa. Sldk.
231. — jak na koho. Ten velikým hřmotem
na ne zrúkol, až celá hora ukrutno zhučala.
Dbš. Sl. pov. VIII. 70.

Z ruky, entfernt, nicht gelegen, nicht
bei der Hand. Jak jsme byli v městě, byla
nám zahrada z ruky. Us. Tč.

Zruměnělý = zčervenalý, geröthet. Kká.
K sl. j. 23.

Zruměněti, ěl, ění = zčervenati, roth
werden. — čím: červánky, studem. Us. —
kde jak: ve tváři až po uši. Kos. Ol I.
251.

Zruměniti, il, ěn, ění = zčerveniti, roth
machen, röthen. — co (čím): obličej září.
Div. z ochot. Sluníčko zapadalo krvavě,
zacházelo za mrak a z-lo celý západ. Tč.
exc.

Zrumoliti, il, en, ení = v rum obrátiti,
zkaziti, ruiniren. Koll.

Zrumovati = rozházeti, rozcuchati. —
co. Všecko to zruinuješ. U Kr. Hrad. Kšť.

Zrunditi, il, ěn, ění = zmuchlati, ver-
ranzen. — co: postel. Us.

Zrůněk, ňka, m., osob. jm. Šd.

Zrunt, u, m. Základ domu je grunt, zrú-
canina sä volá rum i zrunt. Slov. Hdž. Slb.
39. Dediny a mesta spálili a zrúcali, by.
i samô hlavnie a stoličnô mesto Velehrad
na rum a zrunt obrátili. Hdž. Čít. 266.

Zruntovati koho, auflärmen, durchs Lär-men aufwecken. Ostrav. Tč.

Zrupiti, il, en, ení = něco chřestivého
splupnouti. Na mor. Val. Vck. — co.

Zrusiti, il, en, ení = učiniti Rusem, —
se. Tak je Slavian, jak sa voľne zrusil.
Phld. IV. 154.

Zrůst, u, zrost, u, m. (m. vzrost; vzrůst
od vz- rostu). D. Na Slov. zrost, zrast. —