Předchozí (669)  Strana:670  Další (671) |
|
|||
670
|
|||
|
|||
Zrušený; -en, a, o, zerstört, kassirt,
aufgehoben, ungiltig gemacht. Z. jednání o pokoj. Jel. Z. svátek, kostel, Us., man- želství, aufgelöste Ehe. Dch. Já se znám, že jest byla kopa platu, ale mój nebožčík muž jest ji splatil a teď mám ten list zrušený. Arch. IV. 371. Vidlice, že nám z toho mlý- niště mlýna zrušeného požitkové nejidú. List z r. 1467. Tě. Vz Zrušiti. — Z., entheiligt, befleckt. Bern. Zrušitel, e, m., der Zerstörer, Abschaffer,
Aufheber. Vz Zrušiti. Zrušitelnosť, i, f., die Zerstörbarkeit.
D. Zrušitelný, zerstörbar, auflösbar. D. Z.
svazek, smlouva. Zrušiti, il, en, ení; zroušeti, el, en, ení
(nedobře: rušeti, Č.) zrušovati = zkaziti, sbo- řiti, vyvrátiti, neplatným učiniti, umstossen, zerstören, verderben, zu Grunde richten, aufheben, kassiren; na Slov. také: enthei- ligen, beflecken. — abs. Co odloženo, ještě nezrušeno, aufgeschoben ist nicht aufgeho- ben. Dch. — co: smlouvu, přísahu, man- želství, přátelství, V., pokoj, Jel., uctivosť, vážnosť, poslušenství, uložený půst, Br., zdraví, D., právo, zákon, kšaft, Aqu., něčí úmysl, Pulk., své váhání, Troj., škodlivý obyčej, Berg., klášter. Us. Ten jest císař (Karel) ten obyčej zrušil. O. z D. Z. třídu (v horn.), die Strecke abwerfen. Hř. 108. Z. mír, Us., nařízení, Šp., svátek, Šd., růz- nice, Dač. I. 282., dom. BO. Nevzala bych celý svět, bych panenství zrušila a tvú královnu byla; Velké sliby máme, kerý jich zrušíme, počet z něho dáme. Sš. P. 8., 343. Z-li bychom sliby slavně učiněné. Pal. Děj. III. 3. 174. Ten základ propadli zru- šivše příměří. Půh. I. 372. Ani jest té kra- jiny zrušil, ale v súdný den zrušena bude. St. Kn. š. 21. — co komu: víru, D., Jel., naději, Jel., sen. Tč. Jestli její manžel ten slib jí zruší, tedy ji ztratí. Tč. exc. Neráda bych ho zbudila, neráda mu snu zrušila, by ho hlava nebolela. Sš. P. 237. A vám list váš zrušil a vrátil. NB. Tč. 263. Zrušil mi můj list a z toho listu jiný list učinil svým děťóm. Půh. II. 200. — (co) čím: smlouvu úmluvou. Nl. Snad tím zrúšejí, co prvé jsú ustavili. Trakt. 15. Tímto listem zrušuje se všecko, co bylo mírem ustanoveno. Ddk. VI. 170. Složka l' zrušuje se složkou l. Mj. 63. Smrtí svou smrť naši jest zrušil. Hus I. 166. — co kde. Zrušil v zemi podda- nosť. Us. — jak. Kdyby slib svůj, nechť jest na krátce aneb na dlouze, zase zrušil. Pam. Val. Meziříčí. 190. Z-la jsem jí (lásku) ne o své vině. Er. P. 186. Zruší puosť bez potřeby. Hus III. 186. — kdy. Za živobytí svého milenci svému věrnost z-la. Kld. II. 267. Sliboval mně na duši, že sa naša věrná láska nikdá nezruší. Čes. mor. ps. 92. Zrušil jim to potom král Ferdinand. Dač. I. 112. — proč. Z. své sliby pro lidské řeči. Er. P. 171. (187.). Byla by má veliká hanba, bych já ten zákon pro svého syna zrušil. GR. — koho z čeho: ze spaní. Tč. — co nad kým. Pravý mír zrušil nade mnou. Půh. I. 377. --. Z., entheiligen, entehren, beflecken. Bern. |
Zrušovací, Kassations-. Z. soud, der
Kassationshof, rekurs. J. tr. Vz S. N. Zrušování, n., vz Zrušení. Z. chlorofyllu.
SP. II. 120. Zrušovati, vz Zrašiti.
Zruta, y, m. = veliký, vysoký, zrostlý člo-
věk, velikán, obr, ein hoher Mensch, ein Un- geheuer (Nz.). Slov. Chlap jako zruta. Slov. Bern. Ľud náš báji, že hradby Tatier oby- dlené sú zrutmi pokolenia obrovského. Phld. IV. 249. Zruta detský hrdý domov kráča. Sldk. 555. Chlap zruta (jako obr). Poř. Zátur. Vz Zruták. — Z., y, f. = nesmírné množství, eine ungeheuere Menge. KB., Dch., Loos. Leč ta pravda kosmo na ně hledí, na zlou se jim mění na zrutu (moles). Sš. Snt. 53. Jaký to rozdíl mezi chrámy benátskými a mezi touto gothickou zrutou. Koll. III. 211. Zruták, a, m. = zruta, obr. Slov. Dobre,
že ideš, sto hrmených páralo sa ces tvoju dušu! zareval zruták. Dbš. Sl. pov. II. 16., Sb. sl. ps. II. 1. 141. Zrútění, n. = zřícení, der Einsturz. Slov.
Zrútěnina, y, f. = zrúcanina. Slov. Bern.
Zrútěný; -ěn, a, o = zřícený, eingeris-
sen, zerstört. Slov. Bern. Zrútina, y, f., zrútiny, pl. = zříceniny,
die Ruine. Khyn. Káz. 99. Slavný římský amfitheatr v Pole, z něhož již jen z-ny vi- děti. Koll. Cestop. Neobydlené budovy a zrútiny; Staré forum dle zrútin přestavěti hleděl. Koll. III. 22., 426. Zrútiti, il, ěn, ění = zřítiti, herab-, nie-
der-, einreissen, zu Grunde richten. — co, koho. Zavolajme tam toho meďveďa, aby zrútil to strašilo (strašidlo). Zátur. Šd. Co ti je k chuti, to ťa zrúti. Na Slov. Tč. Z. základy žití národů. Sb. vel. I. 29. — se. Zrútil sa i tretí strom. Dbš. Sl. pov. I. 77. Stěna se zrútila. Mor. Šd. Zrútil sa, len tak zem zadunčala. Sb. sl. ps. I 112. — odkud kam jak. Hrozným lomotom ze pahorka do úvala zrútil (skaly). Hol. 21. Zruťme ho na dno pekla, by sa mu tam reč odsekla. Sl. ps. Tak povedá. Oni v tom sa na zem y dolu ustami zrúťá! Hol. 68. I to nejlepší jídlo bez chuti do nemoci tě zřútí. Na Mor. Tč. Jak zase náramná sa na mú hlavu zrú- tila bída! Hol. 4. Člověk zlý prátelov k ne- svornosti nutí a pokojných ľudí k nepokoji zrúti. Slov. Tč. S nebe. Koll. Zp. II. 376. — co komu. Len mi piecku nezrúcaj. Vz Zima. Sl. spv. IV. 133. — Vz Zřítiti. Zrutný = náramný, veliký, nesmírný,
ohromný, nehorázný, ungeheuer gross, über- gross. Nz., KB., Dch. Z. Tatra. Hrbn. Rkp. Náramným zrutné udeřá v seba oštěpy tre- skom; A zrutnými ženú rychlejší od vetra oštípmi; Zrutnú do hroznej zapopádáš ten- čicu pästi; Bok si opáše mečom, na ľavú potom hádže zorácí štít ruku a pravicou zrutné zachmatne dubisko. Hol. 21., 22., 62., 113. Predo dvermi stál zrutný, ako medveď obrastený, strašný chlap. Sb. sl. ps. II. 1. 140. Zruto, a, n. = nesmírnozť, die Unermess-
lichkeit. Z. tůně. Vký. Zřutosť, i, f. Vzteklými rty zapálená z.
vnitřní vředy osutá. Vš. Jir. 441. |
||
|
|||
Předchozí (669)  Strana:670  Další (671) |