670

Zrušený; -en, a, o, zerstört, kassirt,
aufgehoben, ungiltig gemacht. Z. jednání
o pokoj. Jel. Z. svátek, kostel, Us., man-
želství, aufgelöste Ehe. Dch. Já se znám,
že jest byla kopa platu, ale mój nebožčík
muž jest ji splatil a teď mám ten list zrušený.
Arch. IV. 371. Vidlice, že nám z toho mlý-
niště mlýna zrušeného požitkové nejidú. List
z r. 1467. Tě. Vz Zrušiti. — Z., entheiligt,
befleckt. Bern.

Zrušitel, e, m., der Zerstörer, Abschaffer,
Aufheber. Vz Zrušiti.

Zrušitelnosť, i, f., die Zerstörbarkeit.
D.

Zrušitelný, zerstörbar, auflösbar. D. Z.
svazek, smlouva.

Zrušiti, il, en, ení; zroušeti, el, en, ení
(nedobře: rušeti, Č.) zrušovati = zkaziti, sbo-
řiti, vyvrátiti, neplatným učiniti, umstossen,
zerstören, verderben, zu Grunde richten,
aufheben, kassiren; na Slov. také: enthei-
ligen, beflecken. — abs. Co odloženo, ještě
nezrušeno, aufgeschoben ist nicht aufgeho-
ben. Dch. — co: smlouvu, přísahu, man-
želství, přátelství, V., pokoj, Jel., uctivosť,
vážnosť, poslušenství, uložený půst, Br.,
zdraví, D., právo, zákon, kšaft, Aqu., něčí
úmysl, Pulk., své váhání, Troj., škodlivý
obyčej, Berg., klášter. Us. Ten jest císař
(Karel) ten obyčej zrušil. O. z D. Z. třídu
(v horn.), die Strecke abwerfen. Hř. 108.
Z. mír, Us., nařízení, Šp., svátek, Šd., růz-
nice, Dač. I. 282., dom. BO. Nevzala bych
celý svět, bych panenství zrušila a tvú
královnu byla; Velké sliby máme, kerý
jich zrušíme, počet z něho dáme. Sš. P. 8.,
343. Z-li bychom sliby slavně učiněné. Pal.
Děj. III. 3. 174. Ten základ propadli zru-
šivše příměří. Půh. I. 372. Ani jest té kra-
jiny zrušil, ale v súdný den zrušena bude.
St. Kn. š. 21. — co komu: víru, D., Jel.,
naději, Jel., sen. Tč. Jestli její manžel ten
slib jí zruší, tedy ji ztratí. Tč. exc. Neráda
bych ho zbudila, neráda mu snu zrušila, by
ho hlava nebolela. Sš. P. 237. A vám list
váš zrušil a vrátil. NB. Tč. 263. Zrušil mi
můj list a z toho listu jiný list učinil svým
děťóm. Půh. II. 200. — (co) čím: smlouvu
úmluvou. Nl. Snad tím zrúšejí, co prvé jsú
ustavili. Trakt. 15. Tímto listem zrušuje se
všecko, co bylo mírem ustanoveno. Ddk.
VI. 170. Složka l' zrušuje se složkou l. Mj.
63. Smrtí svou smrť naši jest zrušil. Hus
I. 166. — co kde. Zrušil v zemi podda-
nosť. Us. — jak. Kdyby slib svůj, nechť
jest na krátce aneb na dlouze, zase zrušil.
Pam. Val. Meziříčí. 190. Z-la jsem jí (lásku)
ne o své vině. Er. P. 186. Zruší puosť bez
potřeby. Hus III. 186. — kdy. Za živobytí
svého milenci svému věrnost z-la. Kld. II.
267. Sliboval mně na duši, že sa naša věrná
láska nikdá nezruší. Čes. mor. ps. 92. Zrušil
jim to potom král Ferdinand. Dač. I. 112.
— proč. Z. své sliby pro lidské řeči. Er.
P. 171. (187.). Byla by má veliká hanba,
bych já ten zákon pro svého syna zrušil.
GR. — koho z čeho: ze spaní. Tč. — co
nad kým. Pravý mír zrušil nade mnou.
Půh. I. 377. --. Z., entheiligen, entehren,
beflecken. Bern.

Zrušovací, Kassations-. Z. soud, der
Kassationshof, rekurs. J. tr. Vz S. N.

Zrušování, n., vz Zrušení. Z. chlorofyllu.
SP. II. 120.

Zrušovati, vz Zrašiti.

Zruta, y, m. = veliký, vysoký, zrostlý člo-
věk, velikán, obr, ein hoher Mensch, ein Un-
geheuer (Nz.). Slov. Chlap jako zruta. Slov.
Bern. Ľud náš báji, že hradby Tatier oby-
dlené sú zrutmi pokolenia obrovského. Phld.
IV. 249. Zruta detský hrdý domov kráča.
Sldk. 555. Chlap zruta (jako obr). Poř.
Zátur. Vz Zruták. — Z., y, f. = nesmírné
množství, eine ungeheuere Menge. KB., Dch.,
Loos. Leč ta pravda kosmo na ně hledí, na
zlou se jim mění na zrutu (moles). Sš. Snt.
53. Jaký to rozdíl mezi chrámy benátskými
a mezi touto gothickou zrutou. Koll. III.
211.

Zruták, a, m. = zruta, obr. Slov. Dobre,
že ideš, sto hrmených páralo sa ces tvoju
dušu! zareval zruták. Dbš. Sl. pov. II. 16.,
Sb. sl. ps. II. 1. 141.

Zrútění, n. = zřícení, der Einsturz. Slov.

Zrútěnina, y, f. = zrúcanina. Slov. Bern.

Zrútěný; -ěn, a, o = zřícený, eingeris-
sen, zerstört. Slov. Bern.

Zrútina, y, f., zrútiny, pl. = zříceniny,
die Ruine. Khyn. Káz. 99. Slavný římský
amfitheatr v Pole, z něhož již jen z-ny vi-
děti. Koll. Cestop. Neobydlené budovy a
zrútiny; Staré forum dle zrútin přestavěti
hleděl. Koll. III. 22., 426.

Zrútiti, il, ěn, ění = zřítiti, herab-, nie-
der-, einreissen, zu Grunde richten. — co,
koho. Zavolajme tam toho meďveďa, aby
zrútil to strašilo (strašidlo). Zátur. Šd. Co
ti je k chuti, to ťa zrúti. Na Slov. Tč. Z.
základy žití národů. Sb. vel. I. 29. — se.
Zrútil sa i tretí strom. Dbš. Sl. pov. I. 77.
Stěna se zrútila. Mor. Šd. Zrútil sa, len tak
zem zadunčala. Sb. sl. ps. I 112. — odkud
kam jak. Hrozným lomotom ze pahorka
do úvala zrútil (skaly). Hol. 21. Zruťme ho
na dno pekla, by sa mu tam reč odsekla.
Sl. ps. Tak povedá. Oni v tom sa na zem y
dolu ustami zrúťá! Hol. 68. I to nejlepší
jídlo bez chuti do nemoci tě zřútí. Na Mor.
Tč. Jak zase náramná sa na mú hlavu zrú-
tila bída! Hol. 4. Člověk zlý prátelov k ne-
svornosti nutí a pokojných ľudí k nepokoji
zrúti. Slov. Tč. S nebe. Koll. Zp. II. 376. —
co komu. Len mi piecku nezrúcaj. Vz Zima.
Sl. spv. IV. 133. — Vz Zřítiti.

Zrutný = náramný, veliký, nesmírný,
ohromný, nehorázný, ungeheuer gross, über-
gross. Nz., KB., Dch. Z. Tatra. Hrbn. Rkp.
Náramným zrutné udeřá v seba oštěpy tre-
skom; A zrutnými ženú rychlejší od vetra
oštípmi; Zrutnú do hroznej zapopádáš ten-
čicu pästi; Bok si opáše mečom, na ľavú
potom hádže zorácí štít ruku a pravicou
zrutné zachmatne dubisko. Hol. 21., 22., 62.,
113. Predo dvermi stál zrutný, ako medveď
obrastený, strašný chlap. Sb. sl. ps. II. 1.
140.

Zruto, a, n. = nesmírnozť, die Unermess-
lichkeit. Z. tůně. Vký.

Zřutosť, i, f. Vzteklými rty zapálená z.
vnitřní vředy osutá. Vš. Jir. 441.