676

buď čisť. Hus II. 41. — se jak. Obrany
mnohé jsú a široce se ztahují. Vš. Jir. 67.
— co čím jak. Nimi (ztaháky, Deichsel-
kette) dolu vrchom kone aj vozík sťahujú
(zadržují). Slov. Zátur. — kudy. Milík môj
ztáhl ruku svú děrú, až se břicho mé třáslo
dotknutím jeho. Hus I. 274. — co kam.
Jim vyrozuměli, nač se ztahují. Arch. II.
166. A jakož Adam k zapověděnému po-
krmu nedóstojně rucě ztáhl. Pass. 22. Kakž
najviece srdce k Bohu ztiehněmy. Alb. 83.
Což sě k tělesné pomoci ztahuje. Hus III.
310. Z. ruku na někoho; své myšlení na
nebe z. Jel. Škoda ta na kupujícího se zta-
huje (vztahuje). Pr. měst. Z. ruku do vačku.
Bel. ruk. Z. naději k dalekým věcem. Jel.
Na horách sa točie řieka, ztáhli by ťa, Janko,
dnuka. Koll. Zp. II. 376. — co, koho kde
(proč): na řebříce, na škřipci = mučiti,
k útrpnému tázání natáhnouti. V. Takž
druhý Adam, syn boží, na sv. kříži své do-
stojné ruce pro všě hřiešné ztáhl. Pass. 22.
Prve než ruku svú k bití stiehne. Hus I.
467. — Z. = odtáhnouti, stáhnouti. Vz
Stáhnouti.

Ztahoň, ě, m. = slombidlo, habán, ein
langer Mensch. Ros.

Ztajení, n., vz Ztajiti.

Ztajený; -en, a, o, unterdrückt, verheim-
licht. Z. lkání. Osv. VI. 594.

1. Ztajiti, il, en, ení, ztajovati, verheim-
lichen, unterdrücken. — co: hlas. Vrch.
Ráda hoře z-la. Msn. Or. 89. Kdo hanlivá
slova z. umí, ten se už na polo pomstil.
Exc. — co, se komu. Dech se mi ztajil.
Hrts. Z-la mu tráva měkká krok chodce.
Čch. Dg. Kv. 1884. 237. — co kam. List
pod obálku z. Čch. Petrk. 52. — čím.
Rukou ztajil lampy svit. Vrch. — kde. Nic
v srdci neztajujte. Msn. Or. 75. Deště šum
se ztajil v haluzích. Vrch.

2. Ztajiti se = roztátí, aufthauen. Musia
z. sa ľady sobeckých pŕs. Sldk. 208.

Ztajovati, vz Ztajiti.

Ztaliáněnec, nce, m. = zvlaštěnec, ein
Italianisirter. Šd.

Ztaliáněný, italianisirt. Us. Šd.

Ztaliániti, italianisiren. — se. Us. Šd.

Ztalovatěti, ěl, ění = talovu nabyti, po-
debrali se, eitern. Prs ztalovatí. Ja.

Ztam. Červené jabľčko z. dnuky hnije:
nieraz švárne líčko zlosť v srdci kryje.
Slov. Frsc. Zor. I. 94.

Ztápati se kde: v blátě (= ukáleti se),
sich beschmutzen. Ros.

Zťapati, zťapnouti, herab-, herunterschla-
gen. — co čím odkud. Kyjem, kamenem
hrušky se stromu. Na Ostrav. Tč.

Ztápěti, ěl, ěn, éní; ztopiti, il, en, ení =
potopiti, pohřížiti, untertauchen. — co,
koho. Us. Z. rozvody, Reben einsenken.
D. — co kam. (Opliecko) volne kolo ra-
mieň splýva vo vlnách sňažných až po lakte
a stužky plecnic v sebe ztápa. Phld. IV.
24. V sny darmo duch se ztápí; V hvězd-
naté moře ztápěje svůj zrak. Vrch. V čer-
vánky ztápím ústa. Hlk. Jak lilii se včelka
ztápí do kalichu. Kká. Td. 101. Když kopí
medvědu v bok se ztápí. Čch. Dg. Kv. 1884.
732. Zraky v nebeskou tu ztápěl lahodu. Čch.

Bs. 88. Levá dlaň ztápí prsty do kadeří
temných. Čch. Mch. 33. — co kde jak.
Stud jí tváře ztápěl do červánků pod ka-
deří. Čch. Dg. 708.

Ztaškařiti, il, en, ení = taškářem uči-
niti, zum Spitzbuben machen. — se, ein
Spitzbub werden. Jg.

Ztatařiti, il, en, ení, zum Tatar machen.
— se, ein Tatar werden. Č.

Ztáti, státi, staji, ál, ání, ztaviti, ztávati =
rozpustiti se, aufthauen. — abs. Sníh stál.
Zlob. — odkud. Již ten sníh z toho pole
stál. Ros. — kdy. Sotvy ztál bílý sníh na
jař z luhů Tater, již se vydávají hejna lidu
toho na pouť do šírého světa. Ntr. VI. 218.

Zťati = sťati, stíti. — co. Zťali lipu.
Zátur.

Zťato = odtud. Na Slov. Koll. Zp. II.
509., Zátur. Ber z. Sldk. 141. Teba nesmie
vidieť živý! radnej zaraz odnesiem ťa z. na
ďalekej ostrov; Dočkaj! kým sa neobjavíš,
neodejdem z. Ppk. I. 23., 64. Keď túto vec
vykonáš, vrať sa zase z. Dbš. Sl. pov. I.
468. Hej ty, čo žneš tu pšeničku, nevidel
si tu paničku s jedným mladým šuhajom
nedávno utekať z. týmto poľom? Č. Čt. II.
77.

Ztávati, vz Ztáti.

Ztaviti, aufthauen. Vz Ztáti. — co več.
Žhavý její svit v rubín ztavil cit. Osv. VI.
218.

Ztazatel, e, m. = zkoumatel, scrutator.
Z. srdcí a ledví. Hmn. 1418.

Ztázati, ztázám a ztáži, ztěž, al, án, ání;
ztazovati = otázati se, vyptati se, chtíti vě-
děti, ausfragen, ausforschen. — čeho na
kom. Když na dievcě všeho ztáza (vztáza),
ssed atd. Dal. 25. — o čem. Nemá o tom
z. nižádný. Leg. Aniž má více o vině toho
člověka býti vztazováno, neb skonání jedné
pře nemá býti druhé počátek. CJB. 419. —
Brikc. — se = ptáti se, forschen, fragen.
Jg. — se koho. Ztěž se mistróv těch. Tkad.
Ztázal se jich. BO. — se kde (čeho). Po-
čechu se shlédati a z. mezi sobú. ZN. Po-
něvadž Gúřimští orteluov a práv svých
v Praze se ztazují. 15. stol. Mus. 1880. 544.

Ztazování, n., vz Ztázati. Podlé z. va-
šeho i nad to více sem vyznávaje mluvil.
1479. Mus. 1884. 470.

Ztazovati, vz Ztázati.

Zťažovati sa, vz Stěžovati si. Slov.

Ztéci, vz Stéci.

Ztečení, n. = stečení.

Ztečený, vz Stečený.

Ztěhotněti, ěl, ění = počíti (o ženách),
schwanger werden. V.

Ztěhotniti, il, ěn, ění = obtěžkati, schwän-
gern. — koho: ženu. Kšť.

Ztejna = tajně. Hněvk.

Ztek, u, m. = ztečení, útok, der Sturm.
Z. učiniti. D. Vz Stek. — Z. = vztek. Má
na něho z. Us. Brt.

Ztékání, vz Stékání.

Ztékati, vz Stéci. — se = vztekati se,
wüthig werden.

Ztěkati = dostihnouti, ereilen. — koho
jak: na svém oři. Troj. — se = ztekati
se, wüthen. Aqu.