680

Ztotožněti, ěl, ění = totožným se státi,
identisch werden.

Ztotožniti, il, ěn, ění, ztotožňovati =
totožným učiniti, identificiren, identisiren. —
koho s kým. Mus. 1880. 480.

Ztotožňovati, vz Ztotožniti.

Ztoulati, vz Ztúlati.

Ztovaryšiti, vz Stovaryšiti.

Ztožniti, il, ěn, ění = ztotožniti. Nz.

Ztrábiti, vz Strábiti.

Ztracená, é, f., čes. tanec. Škd. exc.

Ztraceňátko, a, n., vz Ztraceně, 2.

1. Ztraceně, verlorener Weise. Z. šíti,
mit Hohlstich nähen. V Poličce. Kšá. —
Z. = roztroušeně, zerstreut. Chodí tak z.
U Rychn. Gth.

2. Ztraceně, ěte, ztraceňátko, a, n. =
ztracené dítě, ein verlorenes Kind. Kram.

Ztracenec, nce, m. = ztracený člověk,
ein Verlorener. — Z. = do kletby daný, der
Geächtete, Verbannte. Že jest z. proti králi
i proti všie zemi. Arch. II. 100. Knížata
z-ce vypovídají i psance. Ms. cís. pr. —
Tkad., Boč. — Z. vojenský = pakostník,
záškodník, der Trossbub. V. Kuchtíci a z-ci
pro posluhu se připojují k vojsku. Kom. J. —
Z-ci = vojínové, kteří bitvu začínají, přední
stráže, enfants perdus (anfáň perdý,ztracené
děti), die Vorläufer, Plänkler. Čsk. Mus.
Vz S. N.

Ztracení, n., das Verlieren, der Verlust.
K z., na z. přijíti (ztratiti se). D., Mus. 1880.
84. Již hrad na z. byl. Dal. Počnúc od ža-
loby do pře z. O. z D. Pod z-ním hrdla
zapovědíno bylo. Vrat. Proti z. smysla. Jád.
Pod hrdlem z. Vz Spodobení. Na Zlínsku.
Brt. Aby žádný do vinohradů neběhal a
škody tam nečinil pod hrdla z-ním. Mus.
1880. 231. Z. (pozbytí) práva. Šp. Ten kuoň
fojt k sobě vzal a žalobníkovi pode pře
z-ním rok složil do dne jmenovitého i ne-
postavil se až dosavad; Proněžto podlé
takového těžkého účinka vedlé práva na-
šeho jest odsúzen trestán býti k z. hlavy;
I dán jest jí rok pode cti z.; Což se pak
vyznávanie fojtova dotýče o z. těch koží.
NB. Tč. 5., 7., 169., 181. Hřiešnej duši na
z. Výb. II. 3. Juž hrad na z-niu bieše. Dal.
69. Aby nižádný domácí ani cizí žádné mince
černé ani bielé drobných peněz pod z-ním
hrdla i zbožie do země naší nenesl. Arch.
V. 281. Kázal mi na ten den státi pod té
při z-ním. Tov. To má jemu učiniti pod
z-ním té pře. Půh II. 348. Vz S. N. — Z. =
zhouba, das Verderben, die Vernichtung.
Ž. wit. 87. 12.

Ztraceniště, ě, n. = zákoutí, ústraní.
Mor. Knrz.

Ztracenosť, i, f., das Verlorensein, der
Verlust. Obec v z-sti mravů zašla. Měst.
bož.

Ztracený; -cen, a, o, verloren, eingebüsst.
Z. vojsko (vz Ztracenec), V., čas, člověk
(neznamenitý), Jel., ráj, stráž (der Aviso-
posten, vz Ztracenec), polívka (ve které
vejce zatřepáno). D. Již jest z-ná (věc, na-
děje). Ros. Z-nou věc najíti; z. člověk
(o kterém se neví, kam se poděl). Us. Ta-
kové věci kdo páchá, z. (zkažený) jest. Kom.
Z. syn, lépe: marnotratný. Brt. Za z-nou

dáti, míti (věc). D. Z. práce (marná). Bibl.
Věc z-ná buď navrácena. Us. Hledej ztracené.
Us. Šd. Z. jmění; Pokládati věc za ztracenou ;
K z-né věci komu pomoci. Dch. Z. směnka,
verlorener Wechsel. Šp. Z. rovnováha. Hrts.
Času z-ho nenahradíš. Mž. 6. Míšeň zůstala
mu navždy z-nou. Ddk. II. 461. Z. či jalová
hlava (v lijectví), z. roubení. NA. III. 123.,
IV. 140. Jsou tam jako na z-né vartě (v za-
pomenutí). Us. Olv. Dobře se měj z-ný ráji
mladosti. Koll. Z-ný čas nikdy se nenavrátí.
Bž., Hkš. Z-né mudrováním se nevrátí. Bž.

— nad něčím (malomyslný). — čeho. Ani
hluchý, ani práv z-ný nemohou býti v počet
svědků. Ms. pr. kut. Aby byli jměni za z-né
všie obce toho města. Arch. IV. 383. —
proč: pro vědu, pro svět, lépe: vědě, světu.

— jak. Boj navždy z-ný. Čch. Bs. 95. —
na čem. Zdá se mi, že jest na hlavě ztracen
(in seinem Sinn verloren). Dch. — Z. voda,
Verlorenwasser, ves u Albrechtic ve Slez.
Tč.

Ztráceti, vz Ztratiti.

Ztracovati, vz Ztratiti.

Ztrampotovati = zbědovati, abkümmern.
Ros.

Ztřápati, vz Stropiti.

Ztrápeně, abgeplagt.

Ztrápení, n., die Abquälung, Bestürzung.

Ztrápený; -en, ena, o = utrápený, usou-
žený, abgeplagt, abgemartert. V. Se srdcem
z-ným, gebrochenen Herzens. Dch. Neopouštěj
mého srdce z-ho; Bolí mne to srdce z-né;
Ach běda mně z-nému. Sš. P. 62., 247., 788.

— čím: nemocí, Štelc., žízní, Rvač., smradem.
Vrat. Mnohé rozličnými neduhy z-né uzdra-
voval. BR. II. 211. — od čeho: od jedovaté
věci. Byl. — jak. Vizte, žeť jest již až
příliš z-pen. BR. II. 377. a. — kde: v nitru.
Dch. — proč. Je celá z-ná pro mého Her-
mana. Er. P. 255. Skrze Antikrista s-ní.
Hus III. 310.

Ztrápiti, ztrap, ztrápě, il, en, ení (novější:
strápiti); ztrápívati = zmučiti, zbědovati,
abquälen, abmartern. — koho, se (čím):
žízní. Rvač. Mistra Jeronyma jali ste a z-li.
Arch. III, 191. Všecek sem sa strápil. Sš.
P. 573. — se čeho (= zděsiti se, bestürzt
werden, na Slov.). Holý.

Ztras, zastr. = stráž.

Ztřásati, vz Střásti.

Ztřásniti se, il, ěn, ění = zblázniti se.
Mor. Knrz.

Ztrasť, lépe: strasť.

Ztřásti, vz Střásti.

Ztrastný, lépe: strastný.

Ztráta, y, f., perditio, der Verlust, die
Einbusse. Ž. wit. 102. 4. Z. lidu; z-u vzíti
(tratiti); k z-ě přijíti; z-u navrátiti. V. Z.
času, jmění. D. Ztrátu trpěti, v ztrátu při-
jíti ; z-u přemoci, v sobě zhrýzti. D. Z-y
své nabyti. Ráj. Z-u na váze nebo na míře
bráti. Us. Páni o túž při (straně) ke ztrátě
naleznú, für Jem. ungünstig entscheiden. O.
z D., Arch. II. 502. Zněmčený saský rolník
po ztrátě řeči drží se ještě pevně svých
zvyků. Koll. III. 261. Poručníky k své při
na zisky, na z-u udělati. Zříz. Vojsko to
bylo při Římanech k zisku i k ztrátě. Flav.
Podíl ve ztrátě vzešlé někomu prominouti