687

Ztýrání, n., vz Ztýrati. Z., jehož se byli
na biskupu Janu dopustili. Ddk. II. 254.

Ztyraniti, il, ěn, ění = tyranem učiniti,
zum Tyrann machen; se = ztyraněti.

Ztýraný; -án, a, o, abgeplagt, vexirt,
sekkirt, abgemartert, entkräftet. Z. tělo,
dobytek. Us. — čím: paměť pracemi z. Us.
Dch. — Vz Ztýrati.
Ztýrati, vz Stýrati.
Ztýřelosť, vz Stýřelosť, Ztéřilosť.
Ztýřelý, vz Stýřelý, Ztéřilý.
Ztýření, n., die Verwitterung (von Ge-
steinen ; von Flüssigkeiten, zvětrání). Šp.
Ztýřenina, y, f., das Verwitterungsprodukt
(von Mineralien, von Gesteinen; von Flüssig-
keiten, zvětralina). Šp.

Ztýřeti, el, ení, vermodern, morsch werden.
Vz Stýřiti. Ztýří dřevo, než počne hníti.
Pk. — kde: v zemi. Us. Tč.

Ztýti, ztyji, yl, ytí = ztloustnouti, fett
werden. Us. Vz Týti.

1. Zu, německé, 1. k naznačení stupně
u jmen přídavných a číslovek. To dřevo
bylo příliš dlouhé. Byl k lidem příliš tvrdý.
Své věci cenou mimo spravedlnosť nadsazují.
Jel. Zu gut: příliš dobrý, předobrý, přídobrý;
zu viel: příliš, příliš mnoho; mehr als zu
viel, přespříliš. Zu klug, tuze moudrý, vele-,
přemoudrý. — 2. Zu s infinit.: a) s pouhým
infinitivem. O čemž dále psáti není k tomu
čas příhodný. Byl. 0 velikou věc se pokusil,
ale Bohu jest snadna učiniti. Pass. Ta voda
jest dobrá píti ráno i večer. — b) Dle smyslu
slovem takovým, jež s smysl tento jest. Anderer
nicht zu gedenken. Ať nemluvíme o jiných.
Br. Pasáci přibíhali chtějíce mu v nouzi
pomoci. Nach der Gestalt zu urtheilen, wäre
ich der Meinung. Po osobě domnívám se,
že by... Lépe jest, aby nesliboval, než aby
slíbě neplnil. Slíbil, že se polepší (er ver-
sprach sich zu bessern). — Es ist nicht zu
leugnen. Nelze popírati, dlužno přiznati. Mk.
Stráž. 93. Zu — als dass. Větší tato věc
jest, nežli aby se při ní práce a času litovati
mělo. Kom. Byl příliš dobrým počtářem,
aby Nebyl nahlédl. Osv. 1874. 1. 122. Vz
Než — aby. Nur zu: jen do toho, jen dále,
jen s chutí, jen chutě. Es ist schon zu: již
jest zavřeno, zamčeno. Us. — Pozn. Již Jg.
poznamenal, že slovce něm. zu rádo by mělo
svého zástupce v češtině. Měli mnoho co
vypravovati. Vz Co. Druhým jeho zástupcem
chce býti předložka k. Odhodlal se k pře-
rušení bitvy (přerušiti bitvu). Plán byl lehko
k provedení (bylo snadno provésti). Nebyl
nikde k nalezení (nebylo ho nikde nalézti).
Brt. Vz více v Km. 1874. str. 689. a Ab-
strakta.

2. Zu = z. Zu obú stran. NB. Tč. 157.,
165., 264. Zu obce. U Uh. Hrad. Tč. Koře-
nek, člověk zu obce, vyznává tak. NB. Tč
165.

Zuavové, arabský kmen v algírské pro-
vincii ; franc. vojsko oděné po způsobu tohoto
kmene. Vz S. N.

Zub, u, zoubek, zúbek, bku, zoubeček,
čku, m., zubisko, a, n., zubček, ečku, m.,
der Zahn. Na Hané pl.: zobe. Bkř. Instr. zu-
bama také na Mor., zuboma ve Slez. Šd. Zuby
jsou ústroje kostěné, v lůžkách čelistí obo-

jích oklíněné k potírání pokrmův. Jg. Člověk
má 1. osm řezacích zubů, Pž. (řezákův, S.
N., Nz., předních, Jhl., kousacích, Jg., ku-
sákův, Šp., Schneide-, Vorderz., dens inci-
sivus; u ovcí slove takový: lopatka, Šp.);

2. čtyři špičáky čili kly, S. N. {psí, oční
zuby, Augen-, Hunds-, Spitzz., dens caninus);

3. 20 stoliček, Pž. (třenáků či třenovců n.
čelistných n. lícních, vz S. N., temenních,
zadních, Lk., třenovních, Jhl., třenových,
Rk., črenových, Šp., Hdž. Šlb. 80., stranných,
stranovních, třenovníkův, střenných, stře-
novných, Lk., Backen-, Mahl-, Stockz., dens
buccalis). Z. mlíční, mlíčník, cucák, cicák,
padavý (vz Schd. II. 328), dens lacteus
(caducus); u koní vlček. Šp. Zuby vklíčené,
eingekeilte Z., vrostlé, eingewachsene Z.,
přirostlé, angewachsene Z., řasnaté (schmelz-
faltige Z., Schd. II. 383.), žlábkované, Fur-
chen-, celistvé (ungefurchte), pátrové (Gau-
men-), Nz.; z. křivý: brlozub; z. vykotlané
(kotlavé, děravé, vyžralé, vyžrané, červivé,
vyjedlé, prázdné, štěrbivé, vyhlodané, dro-
bivé, na Mor. koráby), stálé či nepadavé;
otupělé, tupé, zlomené, ostré, špičaté, úzké,
dlouhé, skleslé, zapuštěné, otřené, Šp.,
moudré, zuby moudrosti, dentes sapientiae,
die Weisheitszähne, Nz. lk., D., svrchní či
hořejší, dolejší či dolní či spodní, Jg., vlčí,
Uiberzahn (zub nadbytný, ostrý, malý, před
jinými stojící), Jg., ostré, dobré, zdravé
zuby. Us. Zub přirozený, umělý, nakažený,
viklavý. Us. Pdl. Kolozub = zub vyrostlý
pod jiným, nevytrženým a tím křivo do úst
vyrostlý. Brt. Zuby hrochové, slonové, kančí,
vepřové. Kh. Zuby žraloků, jednoduché,
mezerní, složené, stálé. Vz Schd. II. 130.,
383., 327., 328. Z. u koní jsou dle času:
mlíční (hříběcí, mlíčníky, vlčky), řadovací
(stálé); dle položení: přední či široké či
kousací, hákové (kly, špičáky) a třenovní
(zadní, žvýkací); žlábkové vedlé prostřed-
ních a řezacích; kly v každé čelisti dva,
které v 8 létech ztupějí, Ja.; vymazané
(vytřelé, vypsané, které ztratily jádro, die
Kennung). Šp. Cf. NA. IV. 96., 97. Z. hadí:
pohyblivé, jedovaté, Giftzähne, děravé, rýho-
vané Jhl. Z. zaječí: ostruha; veliké zuby
medvědí: klovy. Šp. Z. má kořen, tělo či
krk a korunu. Presl. Zuby vězí svými ko-
řeny v obou čelistech přioděných dásněmi
(Zahnfleisch). Hořejší časť zubu — koruna
a krk — jest pokryta tvrdým, skelnatým
povlakem — sklovinou (Schmelz), Pž., skle-
ninou. Nz. Zub vyvinuje se uvnitř čelisti
v malém váčku — v zubové tobolce — ze
zrna pupenu podobného. Pž. Dítě dostává,
strká, vystrkuje zoubky; strkají, řezají či
řežou, lezou mu zoubky; dítě stůně k zoub-
kům, má již zoubky. Us. Nové zuby dostati.
D. Zub leze, se utvrzuje, hnije, se viklá,
se vyžírá, prší, vypadává, se kazí. Lk. Z.
mi kotlá, kotlaví. Lk. Zuby dostávati, nové
dostati, zaluskovati, váleti, házeti, svrci,
shazovati (o koních); z-y se řezají, viklají,
počínají žloutnouti. Šp. Z. si vytrhnouti
(dáti vytrhnouti). Us. Z-y šklebiti, ceniti,
štířiti, vyštířiti, D., zatíti, Us., si brousit
(o kancích), Aesop., na něco si brousiti
(chuť na to míti). Sych. Zoubek míti nai