690

Z. hvězdový, der Sternzahn; tlustý, silný,
tenký, slabý. Šp. Dřevený zub (palec). Prm.

IV. 121. Délka, řada, vůle zubu (die Zahn-
luft). Šp. Z. nasekati, vypilovati. zasaditi.
Us. Trámy spojené svými zuby. Zpr. arch.
VIII. 95. Na vrch se k tomu ještě vyšijou
zúbečky. Brt. L. N. II. 89. Zub na pile,
der Zahn, Zacken. Us. Pila s velikými zuby.

V. Zuby u pily párové (po dvou), roze-
vřené; pila s vybroušenými zuby; zuby
pily se sevřely. Vys. Mnoho zubů, žádnou
hubu ; ostří mám a řežu dosť, k noži žádná
podobnosť (pila). Slez. Šd. Zub na kole,
der Radzahn. Kom. Zub kotvy, die Anker-
zinke. Rohn. Zub hřebenu. Na hřeben
zuby vyřezávati, den Kamm zähnen. D.
Plužní zub (krojidlo), das Sech. V. Zub
oštípu, der Knebel am Spiesse. V. Z. listu,
listní, der Blattzahn. Rostl. Z. u klíče (klíční),
der Bart, Kamm. Vz Klíč. D. Zuby slovou
horníkům hráně, Krystalle, Zähne. Us. Č.
Zub pilníku. Vz Pilník. Zub u hrabí, die
Zinke am Rechen. D., Šp. Nese-li kdo hrábě
hore zubama, bude pršať. Na mor. Val. Vck.
Z. na noži. — Z. přenes. Z. českého jazyka
(vada), ein Fehler. Konst. Zub hory = úzké
témě hory, podobné zubu. Vz Hora. Zub
času Hlodá na čem, germanis. m.: Čas ničí
něco. Brs. 276. Cf. Bačk. Výsk. 65. — Z.
v botanice. Z. 1. cípek malý, ostrý, nepřesa-
hující čtvrtinu průměru ústroje, na němž

est a představuje trojúhelník ramen stejně
dlouhých, rovných aneb křivých; 2. protah
šídlovitý na obústí mechů; 3. vůbec každý
protah zubovitý k. p. ua nitkách tařice. Rst.
527. Babí zub, zubová bylina, dentaria, die
Streubelwurz, Schuppenwurz. V. Telecí zou-
bek, ervum hirsutum, die Kornwicke. Zlob.
Z. koňský = kukuřice americká, obrovská.
Us. Pdl., Rt. Z. psí, kandík, eurythronium
dens canis. Dch. — Z., a, m., os. jm. Z. Jan.
Tov. 5. Z. uzdář. Tk. II. 72. Z. z Doubravice.
Sdl. Hrd., IV. 82.

Zuba, y, f., phylotoma, pták vrabcovitý.
Krok I. c. 120.

Zubáč, e, m. = zubatý, der Grosszahn.
D. Vz Zubal. — Z., náčiní domácí. A já jí
zas udělám špás, propiju jí zubáč, motovidlo,
sekáč. Čes mor. ps. 283. Cf. Zubáček.

Zubáček, čku. m., das Zackeisen. — Z.,
čka, m., os. jm. Z. Vít (Dentulus) v 16. stol.
Vz Jg. II. l. 658. — Z., vz Zubák.

Zubadlár, a, m. = caňkář, udidlář, der
Gebissemacher. Na Slov. Bern.

Zubadlárka, y, f., die Frau des Gebisse-
machers. Na Slov. Bern.

Zubadlení, n., das Zäumen. Slov. Bern.

Zubadlený;-en,a, o, gezäumt. Slov. Bern.

Zubadliti, il, en, ení = udidlo dáti, uzditi,
zäumen. Na Slov. Bern.

Zubadlo, a, n. = udidlo, v obec. mluvě
caňk, das Gebiss, der Zaum. Na Slov. Bern.,
Sl. let. IV. 204. Držať jich na zubadle těžko.
Sldk. 568. Z-dla zlatom vybíjané. Dbš. Sl.
pov. I. 313. Svého si hneď každý pristrájá
k válke nosáka, uzdy mu navľéká i na ostré
pojme zubadlo. Hol. 19. Tak povedá; i hneď
penavých a zubadla hryzúcích ten na pravú,
ten zas na ľavú stranu žrebcov obráťá. Ib.
20.

Zubaj, e, m., os. jm. Sl. let. V. 165.

Zubák, a, m., zubáček = roční beran,
einjähriges Lamm, der Zeithammel, Zwei-
schaufler. D. Dle NA. IV. 103. dva roky
starý beran. Dle Rjšk. jehně do druhého
léta. — Z., u, m. = zubatý hoblík, dráček,
der Zahnhobel. Rohn., Dch., Skv., Šp., Hk.
Zubák člunkový, člunkář zubatý, der Zahn-
schifthobel; zubák loďkový, der Zahnschiff-
hobel. Skv. — Z. = zubatý srp, srp na
obilí, poněvadž ostří jeho zubovitě na-
klepáno jest, na konci ostří jde do hrotu
k zabírání nebo k podbírání obilí; srp na
trávu je jiný a slove klepanec. U Jičína,
u Hořic a j. Hk. — Z. = kamenický špičák.
U Hořic. Hk. — Z. = veliká kroupa. Mor.
Bkř. — Z. = zouvák, der Stiefelknecht. Us.
— Z. = zub, der Zahn. Už máš zubáky
(říkají dětem). Na mor. Val. Vck. — Z. Dal
se do z-ků (do noh, utekl). Na mor. Val.
Vck. — Z., a, m., ves u Púchova na Slov.
Šd. — Z., os. jm. Arch. III. 360.

Zubakan, u, m., enoplium, hmyz medu-
lovitý. Krok II. 265.

Zubákový = k zubáku se vztahující. Z.
želízko, das Zahnhobeleisen. Us. Pdl.

Zubál, a, zubatec, tce = zubáč, zubatý,
der Grosszahn. Ros., Šd., Brt.

Zubáľe, pl. = zubiska, grosse Zähne.
Ukazuje z. Mor. Šd. A skrivenými sekajú
sa zubáľmi. Hol. 149.

Zubalík, a, m., os. jm. Mor. Šd.

Zubalka, y, f., odotomyia, hmyz. Krok
II. 265.

Zubalný = zubadlný. Z. železo. Slov.
Hdž. Čít. 171.

Zubanec, nce, m. = zubák, srp zubatý,
die Zahnsichel.

Zubání, n., das Zahnen. Na Ostrav. Tč.
Přišel do vředu (Fraisen) skrze z. Na Ostrav.
Tč.

Zubaník, a, m., os. jm. Šd.

Zubař, e, m., der Zahnarzt. Šd.

Zubatá, é, f. = smrť, der Tod. Až přišla
ta z. Us. Šd.

Zubatě, zackig. Z. Hořeti. Šp.

Zubatec, tce, m., dondia, rostl. Vz Slb.
587. — Z., vz Zubál. — Z. svazkovitý,
desmodus rufus, upír z rodu létačů, der
Bündelzähnler. Bmr. Živ. z. I. 331.

Zubatěnka, y, f., achnodonton, rostlina
třtinovitá. Rostl. I. 264. b.

Zubatěti, ěl, ění = počínám zuby dostá-
vati, zvl. veliké zuby dostávati, grosse Zähne
bekommen. Res , Ros.

Zubatí se = zubatěti. Není rok starý a
už se zube. Na Ostrav. Tč.

Zubatica, e, f., sparus dentex, der Diebel,
Döbel, die Elte (ein Fisch). Slov. Bern.

Zubatiti, il, cen, ení = zubatým činiti,
zähnen. D. — co čím pilu pilníkem.

Zubatka, y, f., sibaldia, rostl. Vz Slb.
512.

Zubatnúť, ul, utí = zubatěti. Slov. Bern.

Zubatnutí, n. = zubatění. Slov. Bern.

Zubatoděrec, rce, m., sistostrema, houba.
Rostl. I. 274.

Zubatosť, i, f., die Grossxähnigkeit; das
Zähnehaben. Reš.