Zubatý = zuby mající, der Zähne hat.
Z. netopýr. Kom. Visí, visí visutô, pod ním
sedí zubatô : keď visutô odpadne, zubatô to
uchmatne (slanina a kočka). Mt. S. 138. Vz
Visufec. — Z. = veliké zuby mající, grosse
Zähne habend. V. Z. ženská. Us. Tč. Ta
zubatá! Šd. — Z. = konec jako zuby mající,
gezähnt. Z. kolo, Sedl., Tč., Šp., dle Včř.
Z. II. 1. lépe: ozubené; trní, Hank., pachole
(1. ve mlýně; 2. hospodáříček na uhořelou
svíčku), D., pemrlice, Us., list (cf. Pilovitý).
Rostl. Z. hradba. NA. III. 144., Z. kolostroj,
das Zahnräderwerk, Šp., zdi. Čch. Mch. 31.,
Dch. Prstnatě z. Kk. Br. 25., 31. Jazyk z-tý
není bohatý. Mor. Tč. Slunko je ještě z-té
(na jaře, když ještě málo hřeje). Mor. Šd.
Ehe kaňa z-tá, ráda by ty húsata; a my
húsat nemáme, ani ti jich nedáme. Brt. L.
N. II. 96. Sedí panna zubatá a dísnoma
škrabotá a žádného nehryze (pila). Slez. Šd.
— Z. = pichlavý, dojímavý, spitzig, beissend.
Z. omluva. Žer.

Zubavkář, e, m., der Zahnleistenhobel.
Skv. Z. posuvný, der Zahnleistenhobel zum
Verstellen. Skv.

Zubavky, pl., f. = kovářské kleště v zubech
k sobě zahnuté, die Schmiedezange. Us.

Zubavosť, i, f. = zubatosť. Na Slov. Bern.

Zubavý = zubatý. Na Slov. Bern.

Zubčák, u, m., u kameníků, der Zahn-
hammer. Šm.

Zubček, bečku, m., das Zähnchen. Bern.

Zubčice, dle Budějovice, Subschitz, ves
v Krumlovsku. PL., Blk. Kfsk. 654., Sdl.
Hrd. III. 308.

Zubec, bce, m. = malý zub, der Zahn,
die Zinke. Trézubec. Mat. verb. Aby byl
troubel vložen na zubce. Khl. 42. Z. zápal-
níku, die Zündstiftwarze. Čsk. Strúhajú
zubce na brdá. Mt. S. I. 206. Z. (ozubec),
der Einhängedorn des Seitengewehres. Čsk.

Zúbek, bku, m. = zoubek, das Zähnchen.
Pl, Alx. Anth. Jir. I. 3. vyd. 34.

Zubeň, bně, f., dentella, die Zahnblume,
rostl. Z. plazivá. Vz Rstp. 815.

Zubeňák, a, m., dentex, ryba okounovitá.
Krok.

Zubení, n., das Zahnen. Tys. 274. — Z. =
smích, das Lachen. Vz Zubiti se. Bern.

Zuběník, u, m., plumbago, rostl. limon-
kovitá. Rostl. I. 241.

Zuběníkovitý. Z. rostliny, plumbagineae.
Rstp. 1238.

Zubený; -en, a, o, gezahnt. Z. kolo. NA.
IV. 3. Vz Ozubený, Zubatý.

Zuber, bra, m. = zubr. Slov. Bern.

Zuberek, rku, m. = sítko uvnitř fukaru
(obilního mlýnku na Čištění obilí). Slez. Šd.

Zuberský. Na zuberském poli sú bravenci
v roli. Sš. P. 771.

Zubeť, i, f., der Zahnschnitt (in der
Wappenkunde). Šm.

Zubezpečiti, il, en, ení, zubezpečovati =
ubezpečiti, versichern, vertrösten. Akt. a
kop. 1611.

Zubí = zubní, Zahn-. Z. lůžko, V., červ,
maso, paradlo (párátko). Ros.

Zubíček, čka, m., os. jm. Šd.

Zubidlo, a, n., u hodinářů, das Räder-

schneidezeug (zum Einschneiden der Zähne
in das Räderwerk). Šm.

Zubikant, a, m. = muzikant (žertovně).
Us. Rjšk.

Zubikláč, e, m. = zubí paradlo, der
Zahnstocher. Slov. Plk.

Zubilom, a, m. = zubitrh, Der Zahnbrecher.
Ros.

Zubina, zubovina, y, f. = dáseň, das
Zahnfleisch. Ras., Sal. 6. k. 20., Ja. Vz
Zubovina.

Zubína, y, f. = ženská, která se pořád
zubí, směje. Us. na Plaště. Prk. Přísp. 27.

Zubíř, e, m. = přístrojek železný na
hřídeli pluhovém na místě dírek do hřídele.
V Bystersku. Sn.

Zubírati, vz Zubrati.

Zubisko, a, n. = veliký, ošklivý zub, ein
grosser, unförmlicher Zahn. Zlob. Vz Zub.

Zubiti se, il, ení; zubívati se = směje
se zuby ukazovati, usmívati se, šklebiti se,
štířiti se, die Zähne weisend lachen, schmun-
zeln, lächeln. Us. Vrů., Tč., Vck., Rgl., Vch.,
Hrt., Dch., Sych. Zub se, zub! Us. Přestaň
už jednou se z. Us. Dhn. — se k čemu.
Ke všemu se jen zubí. Us. — se na koho.
Šd. Ten zubál pořádem se tam na kohosi
zubí. Mor. Šd. Zubí se (sekera) na patu
(jsouc nesena na rameně). Er. P. 19.

Zubitrh, a, m. = kdo zuby trhá, der
Zahnbrecher. V. Zubotrh. Ros.

Zubkatý = zubnatý. Z. listy. Slov. Phld.
V. 67.

Zúbkočepka, y, f. Z. šedivá, racomitrium
canescens, druh mechu. Let. Mtc. S. VIII.
1. 15.

Zúbkovitý = zoubkovitý.

Zubkyně, ě, f. = roční ovce; dvouletá
ovce, das Zeitschaf, D., NA. IV. 103, Hšv.,
Hk.; stará ovce. Plk. Vz Zubák. Ty mladé
z. všechny mu dám, ty staré brakyně doma
nechám. Kol. ván. 213.

Zubna, y, f., faulica, zastr. Rozk.

Zubnatý = zuby mající, plný zubů, ge-
zähnt, schartig. D. Z. listí. Um., les., pilka.
Troj.

Zubní, -bný = od zubu, k zubům se vzta-
hující, Zahn-. Z. lůžko, die Zahnalveole,
dutina, die Zahnhöhle, zárodek, der Zahn-
keim, kámen, der Zahnstein. Nz. lk. Z. lékař,
lékařství, lék, bolesť, Jád., Rk., koření (dro-
běsek, červec). Jád. Z. těsto, die Zahnpaste,
prášek, das Zahnpulver; z. voda, das Mund-
wasser, Prm., přístroj, Frč. 16.; vlákno, rýha,
pištěl. Nz. lk. Muže pravé zubní bolesti po-
padly. Kld. II. 112. Z. souhlásky, vz Zub-
nice.

Zubnice, e, f. = zubná hláska, dentalis,
der Zahnlaut. Nz. Vz Zubní. — Zubnice d,
t změkčují se na prvním stupni v ď a ť
před i a ě: vrátiti, choditi, děva, tělo; na
druhém stupni v z a c: svíce z svit a meze
z med, v lat. medius. Gb. Vz více v S. N.
VIII. str. 653. Zubné n měníme před hrdel-
nicemi a před předopatrovými v nosové n
(tenhle, končiti, tento), před retnicemi v retné
m: hamba. Bž. 38. — Zubnice (sykavky)
z, s a c přecházejí v ž, š a č: mazati —
mažeš, nesu — nešen, ovce — ovčí. O tom,
že do 14. stol. bývaly změkčovány v ż, ś a

333*