Předchozí (692)  Strana:693  Další (694) |
|
|||
Zubře, ete, n., mladý zubr, junger Tiger,
junger Auerochs. 1. Zubří, n., vsi a) u Trhové Kamenice,
b) u Nového Města, c) u Rožnova. Vz Blk. Kfsk. 1461., Sdl. Hrd. I. 164., 168., 205., 206. 2. Zubří, Auerochs-. Z. kůže, maso. Vz
Zubr. Z. hlava (pernštejnský erb). Vz Zubr. Km. 1884. Zubrica, e, f., vrch u Nitry. Chlpk. Sp.
178. 1. Zubřice, e, f. = zubrova samice, die
Auerkuh. D. — Z. = tigřice, die Tigerin, zastar. Jel. 2, Zubřice, dle Budějovice, Sauerwitz,
ves na Hlubčicku v prus. Slezsku. Šd. Zubrnice, Saubernitz, ves u Velkého
Března. PL., Arch. I. 505. Zubrovati, mit Appetit essen. U Místka
na Mor. Škd. — Z., heftig regnen. To tam zubruje (silně prší). Ib. Škd. Zubrový, Auerochs-. Z. maso, Krab.,
zvěřina. Zubruvou hlavu v štítu nesl. Troj. Z. trúby. Alx. V. v. 1205. (HP. 30.). -zubý : dvouzubý,trojzubý, mnoho-, hrubo-,
drobno-, tupo-, ostrozubý. Rst. 527. Zubý, die Zähne betreffend. Zubá po-
sťelka, die Zahnlücke, zubé maso, das Zahn- fleisch, zubé parchadlo (paradlo, párátko), der Zahnstocher. Slov. Bern. Zubyškleba, y, m., der Lachhans. Šm.
Zucelovaný; -án, a, o = zulíbaný, ab-
geküsst. Us. Šd. Zucelovati = zulíbati, abküssen. Us. Šd.
Zucker, ckra, m., os. jm. Z. Alois, dr.
práv a prof. na universitě čes. v Praze. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 183. Zuckercouleur, barva z cukru (bram-
borového, škrobového č. hroznového), při- pravuje se pálením dotčeného cukru a roz- ředěním vodou. Užíváme ho k barvení ro- solek, octa, vína atd. na hnědo n. na žluto. Pta. Zúčastnělý, theilhaftig geworden. Šm.
Zúčastnění (se), n., die Betheiligung.
Zúčastněný; -ěn, a, o, betheiligt. Vz
Súčastněný. Zúčastniti se, vz Súčastniti se.
Zúčastný atd., vz Súčastný.
Zučený; -en, a, o. Jazyk z-ný, eruditus.
BO. Zučeti, el, ení = zvučeti, sausen, rau-
schen, summen. Vítr fučí a zučí. Pref. — Krab. Včely a čmely zučia. Slov. Hdž. Šlb. 33. Kámen z praku hozený zučí. — (komu) kde. Kulky zučely nám kolem uší; Vítr v haluzích, v komíně zučel. Us. Tč. Zučice, e, f., osyris, rostl. Z. bílá, o.
alba, rostl. Rstp. 1413. Zučinovať, besorgen, ausführen. Slov.
Sám všetko marne z. musí. Hdž. Ds. 51. Zučiti, zuč, il, en, ení = naučiti, lehren.
Kat. 922. — koho. Aby zučil kniežata. Ž. wit. 104. 22. — s inft. V radě (Vlasta dívky) seděti zuči (zučila). Dal. Nebrzo většieho kto přemóž, ktož sě jest menšieho nezučil přemáhati. O 7 vstup. Potřebie mu jest, aby je sě zučil otpočívati ot myšlení daremných. Ms. 1398. Zučil se nam chodiť |
syneček do neho (do koukole). Sš. P. 564.
— se čemu: zučie se témuž. Št. Zučil se
vóli jeho. Št. Z. se moudrosti. Ntr. VI. 159. — koho k čemu. Ježto zučí mnohé k spravedlnosti. Št. — kde. Ja něch se tam zučil, bylo to pro něho, er mag sich dort angewöhnt haben. Sš. P. 564. Zůčiti, lépe: zočiti. Jg.
Zúčtovati, berechnen. — co : úroky. Nz.
— co jak: podlé nařízení, úmluvy. — co
s kým. Zuda, y, m. a f., nadávka. U Nepomě-
řic. Rč. Zudatnělosť, i, f. = udatnosť, die Tapfer-
keit. Zudatnělý = udatný, tapfer geworden.
Zudatněti, ěl, ění, tapfer werden. —
čím, kým Č. Zudatniti, il, ěn, ění, mannhaft, tapfer
machen, ermuthigen. — co: něčí mysl. Jg. Zudec, dce, m , der Trap, hornina. Krok
I. d. 160. Zuditi, il, zen, ení, räuchern. — co. Zu-
dil čtyry vepře. Ros. Zudla, y, m., os. jm. Slov. Šd.
Zudovice, vz Zhudovice.
Zueber, bra, m. Z. Jos. z Nordheimu,
poč. 19. stol. Vz Jg. H. 1. 658. Zúfalec, vz Zoufalec.
Zúfalosť, i, f., vz Zoufalosť.
Zúfalství, n., vz Zoufalství.
Zúfalý, vz Zúfalý.
Zufan, vz Žufán.
Zúfání, n., vz Zoufání.
Zúfanlivosť, vz Zoufanlivosť.
Zúfanlivý, vz Zoufanlivý.
Zúfati, vz Zoufati.
Zúgati, zúgnouti = uhoditi, einen Schlag,
Puff versetzen. — koho kam. Zúgl ho do zad. Mor. Šd. Zuhazovati, vz Zuhoditi.
Zůhbitěti, vz Zohbitěti.
Zuhelnatělý, verkohlt. Tč.
Zuhelnatění, n., die Verkohlung. Z. =
při látkách rostlinných i živočišných takový rozklad lučební, jimž kyslík i vodík nenáhle z nich ve způsobe plynů aneb i jiných slou- čenin se vylučují a uhlík pouhý zůstavují. Vz S. N. Zuhelnatěti, ěl, ění, verkohlen, zur Kohle
werden. Zuhelnělý, verkohlt. Z. kmen. Frč.
Zuhelněti, 3. pl. -ějí, ěl, ění = zuhel-
natěti. Zuhelniti, il, ěn, ění; zuhelňovati =
zuhliti, verkohlen. Mus. Zúhelnostniti, il, ěn, ění, zúhelnost-
ňovati, polarisiren. Krok I. c. 131., 160. Zuhelňovati, vz Zuhelniti.
Zuherštěný, vz Zuhorštěný.
Zúhledněti, ěl, ění, schmuck werden. Šm.
Zúhledovati, cognoscere. A kdyžby pur-
krabie tam z-val a svědky přijal. Vl. zř. 402. Zuhlení, n., die Verkohlung. Z., zuhlo-
vání v hromadách, Die Haufenverkohlung; z. v pecech, die Ofenverkohlung. Nz. Pec na z. kostí, die Knochenverkohlung; z., zuhlování v milířích, die Meilerverkohlung. Šp. |
||
|
|||
Předchozí (692)  Strana:693  Další (694) |