Zubře, ete, n., mladý zubr, junger Tiger,
junger Auerochs.

1. Zubří, n., vsi a) u Trhové Kamenice,
b) u Nového Města, c) u Rožnova. Vz Blk.
Kfsk. 1461., Sdl. Hrd. I. 164., 168., 205.,
206.

2. Zubří, Auerochs-. Z. kůže, maso. Vz
Zubr. Z. hlava (pernštejnský erb). Vz Zubr.
Km. 1884.

Zubrica, e, f., vrch u Nitry. Chlpk. Sp.
178.

1. Zubřice, e, f. = zubrova samice, die
Auerkuh. D. — Z. = tigřice, die Tigerin,
zastar. Jel.

2, Zubřice, dle Budějovice, Sauerwitz,
ves na Hlubčicku v prus. Slezsku. Šd.

Zubrnice, Saubernitz, ves u Velkého
Března. PL., Arch. I. 505.

Zubrovati, mit Appetit essen. U Místka
na Mor. Škd. — Z., heftig regnen. To tam
zubruje (silně prší). Ib. Škd.

Zubrový, Auerochs-. Z. maso, Krab.,
zvěřina. Zubruvou hlavu v štítu nesl. Troj.
Z. trúby. Alx. V. v. 1205. (HP. 30.).

-zubý : dvouzubý,trojzubý, mnoho-, hrubo-,
drobno-, tupo-, ostrozubý. Rst. 527.

Zubý, die Zähne betreffend. Zubá po-
sťelka, die Zahnlücke, zubé maso, das Zahn-
fleisch, zubé parchadlo (paradlo, párátko),
der Zahnstocher. Slov. Bern.

Zubyškleba, y, m., der Lachhans. Šm.

Zucelovaný; -án, a, o = zulíbaný, ab-
geküsst. Us. Šd.

Zucelovati = zulíbati, abküssen. Us. Šd.

Zucker, ckra, m., os. jm. Z. Alois, dr.
práv a prof. na universitě čes. v Praze. Vz
Tf. H. 1. 3. vyd. 183.

Zuckercouleur, barva z cukru (bram-
borového, škrobového č. hroznového), při-
pravuje se pálením dotčeného cukru a roz-
ředěním vodou. Užíváme ho k barvení ro-
solek, octa, vína atd. na hnědo n. na žluto.
Pta.

Zúčastnělý, theilhaftig geworden. Šm.

Zúčastnění (se), n., die Betheiligung.

Zúčastněný; -ěn, a, o, betheiligt. Vz
Súčastněný.

Zúčastniti se, vz Súčastniti se.

Zúčastný atd., vz Súčastný.

Zučený; -en, a, o. Jazyk z-ný, eruditus.
BO.

Zučeti, el, ení = zvučeti, sausen, rau-
schen, summen. Vítr fučí a zučí. Pref. —
Krab. Včely a čmely zučia. Slov. Hdž.
Šlb. 33. Kámen z praku hozený zučí. —
(komu) kde. Kulky zučely nám kolem
uší; Vítr v haluzích, v komíně zučel. Us.
Tč.

Zučice, e, f., osyris, rostl. Z. bílá, o.
alba, rostl. Rstp. 1413.

Zučinovať, besorgen, ausführen. Slov.
Sám všetko marne z. musí. Hdž. Ds. 51.

Zučiti, zuč, il, en, ení = naučiti, lehren.
Kat. 922. — koho. Aby zučil kniežata. Ž.
wit. 104. 22. — s inft. V radě (Vlasta
dívky) seděti zuči (zučila). Dal. Nebrzo
většieho kto přemóž, ktož sě jest menšieho
nezučil přemáhati. O 7 vstup. Potřebie mu
jest, aby je sě zučil otpočívati ot myšlení
daremných. Ms. 1398. Zučil se nam chodiť

syneček do neho (do koukole). Sš. P. 564.

— se čemu: zučie se témuž. Št. Zučil se
vóli jeho. Št. Z. se moudrosti. Ntr. VI.
159. — koho k čemu. Ježto zučí mnohé
k spravedlnosti. Št. — kde. Ja něch se
tam zučil, bylo to pro něho, er mag sich
dort angewöhnt haben. Sš. P. 564.

Zůčiti, lépe: zočiti. Jg.

Zúčtovati, berechnen. — co : úroky. Nz.

— co jak: podlé nařízení, úmluvy. — co
s kým.

Zuda, y, m. a f., nadávka. U Nepomě-
řic. Rč.

Zudatnělosť, i, f. = udatnosť, die Tapfer-
keit.

Zudatnělý = udatný, tapfer geworden.

Zudatněti, ěl, ění, tapfer werden. —
čím, kým Č.

Zudatniti, il, ěn, ění, mannhaft, tapfer
machen, ermuthigen. — co: něčí mysl. Jg.

Zudec, dce, m , der Trap, hornina. Krok
I. d. 160.

Zuditi, il, zen, ení, räuchern. — co. Zu-
dil čtyry vepře. Ros.

Zudla, y, m., os. jm. Slov. Šd.

Zudovice, vz Zhudovice.

Zueber, bra, m. Z. Jos. z Nordheimu,
poč. 19. stol. Vz Jg. H. 1. 658.

Zúfalec, vz Zoufalec.

Zúfalosť, i, f., vz Zoufalosť.

Zúfalství, n., vz Zoufalství.

Zúfalý, vz Zúfalý.

Zufan, vz Žufán.

Zúfání, n., vz Zoufání.

Zúfanlivosť, vz Zoufanlivosť.

Zúfanlivý, vz Zoufanlivý.

Zúfati, vz Zoufati.

Zúgati, zúgnouti = uhoditi, einen Schlag,
Puff versetzen. — koho kam. Zúgl ho do
zad. Mor. Šd.

Zuhazovati, vz Zuhoditi.

Zůhbitěti, vz Zohbitěti.

Zuhelnatělý, verkohlt. Tč.

Zuhelnatění, n., die Verkohlung. Z. =
při látkách rostlinných i živočišných takový
rozklad lučební, jimž kyslík i vodík nenáhle
z nich ve způsobe plynů aneb i jiných slou-
čenin se vylučují a uhlík pouhý zůstavují.
Vz S. N.

Zuhelnatěti, ěl, ění, verkohlen, zur Kohle
werden.

Zuhelnělý, verkohlt. Z. kmen. Frč.

Zuhelněti, 3. pl. -ějí, ěl, ění = zuhel-
natěti.

Zuhelniti, il, ěn, ění; zuhelňovati =
zuhliti, verkohlen. Mus.

Zúhelnostniti, il, ěn, ění, zúhelnost-
ňovati, polarisiren. Krok I. c. 131., 160.

Zuhelňovati, vz Zuhelniti.

Zuherštěný, vz Zuhorštěný.

Zúhledněti, ěl, ění, schmuck werden. Šm.

Zúhledovati, cognoscere. A kdyžby pur-
krabie tam z-val a svědky přijal. Vl. zř.
402.

Zuhlení, n., die Verkohlung. Z., zuhlo-
vání v hromadách, Die Haufenverkohlung;
z. v pecech, die Ofenverkohlung. Nz. Pec
na z. kostí, die Knochenverkohlung; z.,
zuhlování v milířích, die Meilerverkohlung.
Šp.