695

Zulové, vz Zulu-Kafři.

Zuľudniť sa = zalidniti se, sich bevöl-
kern. Slov. — kým. Naposledok zaľudní
sa celá zem cárami a cárevičami. Zbr. Lžd.
189.

Zulu-Kafři, správně: Kafrové zulští,
Kafři Zulové. Km. IX. 759.

Zuman, a, m. Z. Ant. Krasosl. 1838. Vz
Jg. H. 1. 658.

Zumělkovati, verkünsteln. Šm.

Zuměti, ěl, ění, summen. — komu kde.
Včela, vosa z-la mi okolo hlavy; Cosi mi
v hlavě zumí. Na Ostrav. Tč.

Zumírati, nach einander sterben. Všichni
zumírali (jeden po druhém). — komu kde.
Slova jí v ústech zumírala. Hlas.

Zump, žomp (Slov.), u, m., zumpa, y,
f., z něm. Sumpf. Dělají v hlubině dolův
jámy, jenž zump slovú a česky tuonie
(tůně) nebo topidlo. Rkp. pr. hor. 37.

Zúmysla = s úmyslem, na schvál, chtě,
zu Fleiss. Vz Úmysl. Z. někoho zarmoutiti,
Kom., k zkáze přivésti. Sych. Z. zamlčel
se o přátelských úmluvách. Pal. Děj. III.
3. 53.

Zúmyslně = zúmysla, absichtlich, mit
Fleiss. Br., Vrat., Cyr. Z. někoho zabiti,
Br., drážditi. Flav. Jestliže by který soudce
k hodině panem sudím jmenované z. ne-
přicházel. Zř. F. I. B. XL. Kdo z. listu
obrannému překážku činí. Faukn. Z. ne-
dorozumění způsobiti. Ddk. III. 230. Čeho
se jim s velikou prací dobylo, že oni tak
z. z rukou to vypouštějí. Žer. 315. Z. něco
hřešiti. Mž. 18.

Zúmyslník, a, m., der vorsätzliche Thäter.
Šm.

Zúmyslnosť, i, f., die Vorsetzlichkeit.
V. Něčí z-sti svědkem býti. Sych. Co osvěta
a vzdělaná z. zlého páchá. Koll. III. 264.

Zúmyslný, vorsetzlich, absichtlich, mit
Fleiss. V. List po z-ném poslu poslati. Kom.
Z. nedbanlivosť, Berg., vražda, Zlob., pří-
čina. Mus. Každá z-ná odchylka od pravdy
jest ho daleka. Ddk. IV. 121. Z. vražedník.
J. Lpř. Z. jejich zlosť; Z-nými hříchy o ně
se připravivše. BR. II. 351., 709. b. — Pozn.
Slovo toto mají někteří za špatné m.: úmy-
slný, neníť prý slova: zúmysl. Ale ono jest
dobré, cf. zbožný, ač není zbož n. zboh.

Zumyti, zumývati, alles abwaschen. —
co čím kde. Vz Mýti, Umyti.

Zun, u, m. = znění, der Laut, das Ge-
töse. Slov. V tom hvizd a ryk, zun, chre-
stot, všetko zrazu; Len ona, často čo sa
vmieša vo švihotavý halúz zun ...; Zamlkni,
lútno preubohá! pramálo znamená tvoj zun.
Phld. III. 1. 36., IV. 5., 203. Hah! už od-
tiaľ zunom dunom letí tatarských kaň chmára
vražobná. Hdž. Rkp.

1. Zuna, zunka, y, f. = nedozralé zrno
bez mouky, obilí prázdné, taubes, dünnes,
mageres Getreide, Korn. Cf. slov. zona.
Temného původu. Sr. fr. son pleva, střlat.
seonnum, furfur, otruby, plevy. Mtz. 375. To
žito jest samá z., má mnoho zuny. Us. Po
čem pak je čtvrce, zuny (zadiny)? U Rych-
nova. — Z. = semeno povázky, rauhe
Linse. — Z. = jakákoliv bylina v obilí, das
Unkraut. Z. se rozmáhá. D. Zunu udusiti,'

vytrhati, vypleniti, vyplemeniti. Us. — Z. =
sveřepec, der Windhafer. — Z. = ženská
ohyzdná, ein garstiges Weibsbild. Us.. Dch,

— Z. přenes. Je-li original zunou, překlad
i sebe lepší zůstane plevou. Osv. 1878. Vz

Překlad.

2. Zuna = malinká ulita mlžů n. plžů,
kleine Muschel, Schale. Malé jest to co
zuna. Us. v Klatovsku.

3. Zuna, y, m., os. jméno. Vz Zuně.
Zuňati = břečeti, zníti, V Bohuslavsku

na Mor. Neor. Od zpevu, od veselých pesní,
od húdby zuňácej. . . sa celá hora zmítala.
Hol. 49.

Zúnava, y, f. = únava. A keď by ho z.
premáhala, nedá sä jej; popotiera si trochu
rukou čelo a slychy a zunavenosť mu prejde.
Slov. Hdž. Čít.

Zunavenosť, i, f., die Ermüdung, Er-
schlaffung. Vz Zúnava.

Zunavený; -en, a, o = unavený, ermüdet,
abgemüdet, abgmattet, erschlafft. Přišel
dom z-ný. Šd. Kam oko hledí z-né, vše
pusto kolkolem. Ntr. VI. 102. — jak. Na
čisto z-ný kóň už na kolena padal. Dbš.
Sl pov. VI. 17.

Zunavěti, ěl, ění, ermüden, müde werden.

— čím: prací. Us.

Zunaviti, il, en, ení, zunavovati, ermüden,
müde machen. — koho. Ta práce mě z-la.
Us. Šd. — se, koho čím: prací, Us , dlouhým
válčením. Lpř. D. I. 34.

Zunavovati, vz Zunaviti.

Zunavý, zunovitý, zunovatý = plný zuny,
jalový, bezmoučný, taub, leer. Z. žito, obilí.

Zandati, šp.. m. a) sundati, b) zondati.
Jg., Prsk.

Zuně, ěte, n. = zakrnělé dítě (nadávka).
To je zlostné zuně! Us. u Kr. Hrad. Kšť.

Zuněti, ěl, ění = zvučeti, zníti, schallen,
dröhnen, erdröhnen, summen. Dch. Hlavně
na Slov. — abs. Zunia zvony. Phld. III. 2.
196. Slavné všady pesne a zvučné húdby
zuňá. Hol. 131. Zvon zvoní, zuní. Slov.
Zunela pieseňka, len tak rozvíjaly sa hory.
Lipa III. 7. Zunie aj zvon, odtial jeho meno.
Zátur. — kudy. To zunie vodou i horou,
Phld. III. 475. Povetrím zunie zpev a na-
riekanie. Sldk. 116. — kde. Neznejú to
lýry struny, ale v našom srdci zuní taký
sladký, milý ohlas: To je pevcov nadzemský
hlas! Phld. IV. 479. Množstvo ľudí zuní
na jarmoku. Hdž. Čít. XIV. Ktorým jednako
na mraku, na svite zunelo v ušiach: Ru-
šajte a bite! Sldk. 114. — odkud. Hlas
spevcov zo skály zuní: Zhynuli ste! Lipa
II. 381. — jak. Jak milostne spev diev
zuní. Ppk. I. 33.

Zungal, a, m. = zunkal, piják, der Trin-
ker. Cf. Zunkati, Zunkal.

Zungati = zunkati. Umí dobře z. Mor.
Šd.

Züngel, gla, m. Z. Emanuel, spisovatel,
naroz. v Praze 21/6 1840. Vz Tf. H. I. o. vyd.
129., 139., 146., S. N.

Zuní, n. = neduh oční, das Haberkorn
im Auge. Us.

Zuniformovati, uniformiren. — co. Uher-
ská slovenština z-la všecka slovesa: nesiem,
pečiem, Bijem, miniem. Km. 1884.



	695

	Zulové, vz Zulu-Kafři. Zuľudniť sa = zalidniti se, sich bevöl- kern. Slov. — kým. Naposledok zaľudní sa celá zem cárami a cárevičami. Zbr. Lžd. 189. Zulu-Kafři, správně: Kafrové zulští, Kafři Zulové. Km. IX. 759. Zuman, a, m. Z. Ant. Krasosl. 1838. Vz Jg. H. 1. 658. Zumělkovati, verkünsteln. Šm. Zuměti, ěl, ění, summen. — komu kde. Včela, vosa z-la mi okolo hlavy; Cosi mi v hlavě zumí. Na Ostrav. Tč. Zumírati, nach einander sterben. Všichni zumírali (jeden po druhém). — komu kde. Slova jí v ústech zumírala. Hlas. Zump, žomp (Slov.), u, m., zumpa, y, f., z něm. Sumpf. Dělají v hlubině dolův jámy, jenž zump slovú a česky tuonie (tůně) nebo topidlo. Rkp. pr. hor. 37. Zúmysla = s úmyslem, na schvál, chtě, zu Fleiss. Vz Úmysl. Z. někoho zarmoutiti, Kom., k zkáze přivésti. Sych. Z. zamlčel se o přátelských úmluvách. Pal. Děj. III. 3. 53. Zúmyslně = zúmysla, absichtlich, mit Fleiss. Br., Vrat., Cyr. Z. někoho zabiti, Br., drážditi. Flav. Jestliže by který soudce k hodině panem sudím jmenované z. ne- přicházel. Zř. F. I. B. XL. Kdo z. listu obrannému překážku činí. Faukn. Z. ne- dorozumění způsobiti. Ddk. III. 230. Čeho se jim s velikou prací dobylo, že oni tak z. z rukou to vypouštějí. Žer. 315. Z. něco hřešiti. Mž. 18. Zúmyslník, a, m., der vorsätzliche Thäter. Šm. Zúmyslnosť, i, f., die Vorsetzlichkeit. V. Něčí z-sti svědkem býti. Sych. Co osvěta a vzdělaná z. zlého páchá. Koll. III. 264. Zúmyslný, vorsetzlich, absichtlich, mit Fleiss. V. List po z-ném poslu poslati. Kom. Z. nedbanlivosť, Berg., vražda, Zlob., pří- čina. Mus. Každá z-ná odchylka od pravdy jest ho daleka. Ddk. IV. 121. Z. vražedník. J. Lpř. Z. jejich zlosť; Z-nými hříchy o ně se připravivše. BR. II. 351., 709. b. — Pozn. Slovo toto mají někteří za špatné m.: úmy- slný, neníť prý slova: zúmysl. Ale ono jest dobré, cf. zbožný, ač není zbož n. zboh. Zumyti, zumývati, alles abwaschen. — co čím kde. Vz Mýti, Umyti. Zun, u, m. = znění, der Laut, das Ge- töse. Slov. V tom hvizd a ryk, zun, chre- stot, všetko zrazu; Len ona, často čo sa vmieša vo švihotavý halúz zun ...; Zamlkni, lútno preubohá! pramálo znamená tvoj zun. Phld. III. 1. 36., IV. 5., 203. Hah! už od- tiaľ zunom dunom letí tatarských kaň chmára vražobná. Hdž. Rkp. 1. Zuna, zunka, y, f. = nedozralé zrno bez mouky, obilí prázdné, taubes, dünnes, mageres Getreide, Korn. Cf. slov. zona. Temného původu. Sr. fr. son pleva, střlat. seonnum, furfur, otruby, plevy. Mtz. 375. To žito jest samá z., má mnoho zuny. Us. Po čem pak je čtvrce, zuny (zadiny)? U Rych- nova. — Z. = semeno povázky, rauhe Linse. — Z. = jakákoliv bylina v obilí, das Unkraut. Z. se rozmáhá. D. Zunu udusiti,'	vytrhati, vypleniti, vyplemeniti. Us. — Z. = sveřepec, der Windhafer. — Z. = ženská ohyzdná, ein garstiges Weibsbild. Us.. Dch, — Z. přenes. Je-li original zunou, překlad i sebe lepší zůstane plevou. Osv. 1878. Vz Překlad. 2. Zuna = malinká ulita mlžů n. plžů, kleine Muschel, Schale. Malé jest to co zuna. Us. v Klatovsku. 3. Zuna, y, m., os. jméno. Vz Zuně. Zuňati = břečeti, zníti, V Bohuslavsku na Mor. Neor. Od zpevu, od veselých pesní, od húdby zuňácej. . . sa celá hora zmítala. Hol. 49. Zúnava, y, f. = únava. A keď by ho z. premáhala, nedá sä jej; popotiera si trochu rukou čelo a slychy a zunavenosť mu prejde. Slov. Hdž. Čít. Zunavenosť, i, f., die Ermüdung, Er- schlaffung. Vz Zúnava. Zunavený; -en, a, o = unavený, ermüdet, abgemüdet, abgmattet, erschlafft. Přišel dom z-ný. Šd. Kam oko hledí z-né, vše pusto kolkolem. Ntr. VI. 102. — jak. Na čisto z-ný kóň už na kolena padal. Dbš. Sl pov. VI. 17. Zunavěti, ěl, ění, ermüden, müde werden. — čím: prací. Us. Zunaviti, il, en, ení, zunavovati, ermüden, müde machen. — koho. Ta práce mě z-la. Us. Šd. — se, koho čím: prací, Us , dlouhým válčením. Lpř. D. I. 34. Zunavovati, vz Zunaviti. Zunavý, zunovitý, zunovatý = plný zuny, jalový, bezmoučný, taub, leer. Z. žito, obilí. Zandati, šp.. m. a) sundati, b) zondati. Jg., Prsk. Zuně, ěte, n. = zakrnělé dítě (nadávka). To je zlostné zuně! Us. u Kr. Hrad. Kšť. Zuněti, ěl, ění = zvučeti, zníti, schallen, dröhnen, erdröhnen, summen. Dch. Hlavně na Slov. — abs. Zunia zvony. Phld. III. 2. 196. Slavné všady pesne a zvučné húdby zuňá. Hol. 131. Zvon zvoní, zuní. Slov. Zunela pieseňka, len tak rozvíjaly sa hory. Lipa III. 7. Zunie aj zvon, odtial jeho meno. Zátur. — kudy. To zunie vodou i horou, Phld. III. 475. Povetrím zunie zpev a na- riekanie. Sldk. 116. — kde. Neznejú to lýry struny, ale v našom srdci zuní taký sladký, milý ohlas: To je pevcov nadzemský hlas! Phld. IV. 479. Množstvo ľudí zuní na jarmoku. Hdž. Čít. XIV. Ktorým jednako na mraku, na svite zunelo v ušiach: Ru- šajte a bite! Sldk. 114. — odkud. Hlas spevcov zo skály zuní: Zhynuli ste! Lipa II. 381. — jak. Jak milostne spev diev zuní. Ppk. I. 33. Zungal, a, m. = zunkal, piják, der Trin- ker. Cf. Zunkati, Zunkal. Zungati = zunkati. Umí dobře z. Mor. Šd. Züngel, gla, m. Z. Emanuel, spisovatel, naroz. v Praze 21/6 1840. Vz Tf. H. I. o. vyd. 129., 139., 146., S. N. Zuní, n. = neduh oční, das Haberkorn im Auge. Us. Zuniformovati, uniformiren. — co. Uher- ská slovenština z-la všecka slovesa: nesiem, pečiem, Bijem, miniem. Km. 1884.