697

Zurážeti, el, en, ení, alles o. nach einander
abhauen; beleidigen. — co. Všecky větve
zurážel. — se nad kým. Všickni zurážíte
se nade mnou, sich ärgern, Aegerniss nehmen.
BR. II. 181. a. — ke komu. Ješto on se
obával, že ke mně zurážíni jste a podlé
toho jím pohrdáte. BR. II. 605. b.

Zurčení, n. = hučeti. Vz Zurčeti. Z. by-
střiny. Akad. listy č. 3. Kdo uspává syna?
Šumot lípy, zurčění vln. Pokr. Z. Hor. 122.

Zurčeti, el, ení = hučeti, šuměti, hrčeti,
murmeln, Brausen. — abs. Potůček zurčí.
Us. Dch., Kgl , Hlk. — kde. Dole zurčí
bystřina. Pokr. Pot. 126. Tam, kdo pŕť
hlavnia v dvé sa delí, pramienok zurčí hneď
povedľa Phld. IV. 7. — odkud jak. Potok
zurčí od hor. Osv. V. 825. Ten Ocean z hlu-
boka zurčí rusalčiným hlasem. Čch. Sl. 10.

— kudy: zahradou zurčí potok. Jedna se
usmívá jenom němě, druhé zurčí smích přese
rty jako horský pramínek přes kaménky.
Večeř. Pov. I. 57.

Zurčí, n, jm. několika domků u Vsetína.
PL.

Zurčivý, murmelnd. Vz Zurčeti. Z. pramen.
Hlk.

Zurditi se = sraziti se, gerinnen. Mléko
rádo se zurdí, když je teplo. Na Ostrav.
Tč

Zůře, e, f., zastr. = zora, zoře. Troj.

Zuření, n., das Toben, Wüthen. Vz Zu-
řiti.

Zuřezati, řezám a řeži; zuřezovati, alles
o. nach einander abschneiden. — co komu:
ženám i pannám prsy zuřezati. V.

Zuřezovati, vz Zuřezati.

Zuřický. Z. Hora. Arch. II. 459.
Zuřič, e, m. = zuřivec. Šm.

Zuřičiti, il. en, ení, zum Zorn reizen.
Šm.

Zuřiti (později: zuřiti), zuřím, zuř, ře
(íc), il, en, ení: zuřívati = (k hněvu) po-
pouzeti, zum Zorn reizen. Ros. — k čemu.
Žádná mě věc jiná k milosti nezuořila (ne-
podnítila, nerozplamenila), jako že jsem se-
znal, že od nie milován jsem. Biancof. 43.

— koho čím. Pavel apoštolskou mocí všecky
zůřil, trestal, děsil. Kom. — Z., z, se =
hněvati se, zpouzeti se, vztekati se, zornig
o. grimmig werden, wüthen, ergrimmen. —
abs. Zuřil boj, požár, nemoc, mor, Us. Pdl.,
válka. Pal. Děj. Nemaj to za slabosť, patri-
archo, že ostreji nezachádzam s tebou. Slabý
zúri, mocný pak shovieva. Zbr. Lžd. 223.
Ona bledne, ona zúri, hnev po žilách kypí
vrelý, jako vzteklá sem tam teka. z očú
sršia pomsty strely. Č. Čt. I. 124. — se na
koho. Brikc. — (se) proti komu. Zuřil jsi
se proti mně V. Proti němuž (Filippovi)
jako proti všechněm jáhnům bouře ta ob-
zvláště zuřila; Bude-li proti novopovstalému
křesťanství zuřiti. Sš. Sk 95., 141. — kdy.
Z. v mukách bezmocně. Kká. K sl. j. 124
Místa ta byla naplněna mrtvolami od zuří-
cího o té doby moru: Roku 1145. zuřila válka
především kolem Řezna; Také v době nej-
hlubšího míru divocí Kumani z-li strašně
na svých loupežných výpravách v Rakousích.
Ddk. II. 355., III. 127, Vl. 55. Válka roku
1626. v Němcích zuřila. Mus. 1880. 258. —

kde. Vz Z. kdy. Mor zuřil mezi obyvatel-
stvem. Us. Pdl. V srdci mojom zúri búrka
hrozná. Zbr. Lžd. 68. — jak. Bouře zuří
s plnou prudkostí. Us. Pdl. Zúrim ako besná
Ivica, keď jej mladé poberú z Brlohu. Zbr.
Hry 34. Tú súdny deň. Mesto je na nohách
a koľko tu ľudí, toľko tygrov. Všetko
zúri ako v liutom besu. Zbr. Lžd. 29. Člověk
hněvivý zuří jako lev, trhá sebou jako na
řetěze (pes). Šd. exc. — kudy. Nemoc
městem z-la, po městě. Us.

Zuřivě = ukrutně, grimmig. Z. na koho
hleděti, někoho sužovati. V. Z. někomu
mluviti. Kom.

Zuřivec, vce, m., der Wütherich. Ros.,
Dch. Z-ci na okamžik, lichotníku do smrti
se vyhýbej. Sbor. Z. kroutí očima. Bž.

Zuřivěti, ěl, ění, anfangen zu wüthen,
rasen, toben. V.

Zuřivka, y, f. = Lítice, Vzteklice, Eu-
menidka. Msn. Or. 121.

Zuřivosť (ne: zůřivosť, vz Zuřiti), i, f. =
přísnosť, prudkosť, die Strenge, der Ernst.
V., Jel. — Z. = vzteklosť, ukrutnosť, die
Grausamkeit, Wuth, der Grimm. Z. hněvu
I)., mysli. V. Ocasem lev sám sebe šibe a
k větší z-sti. popuzuje. Koll. IV. 153 —
Z. = žehravosť, die Eifersucht. D.

Zuřivý (ne: zůřivý, vz Zuřiti), dříve
zeřivý = přísný, hněvivý, prudký, zornig,
ernsthaft, streng. V. Zuřivý hlas boží. Kom.
Pán zůřivými slovy ďábla vyhnal. BR. II.
164 a. — proti komu. Háj. — Z. = vzteklý,
ukrutný, wüthend, wild, grausam, grimmig.
Z-vými slovy. V. Z. člověk, D., větrové.
Sych. Z. bouře, hled, zlosť, Dch., seč, Vrch.,
mysl, Bf., vztek židlů, Sš. J. 180., křik, Kká.,
stařec (nevrlý), Kom., záliba v něčem, Dk.
P. 157., odpůrce, zápas. Mus. 1880. 469,
470. Z-výma očima na něho blýskal. Ddk.
Má z-vou opici (zlostnou). Lpř. Oheň ohněm
neuhasíš, z-vému nože nedávej. Šd., Bž.,
Hkš. Meče nedávej zuřivému, svobody mla-
dému, statku hloupému a peněz útratnému.
Hkš. — jak. Slepé z. Us. Dch. Je z. jako
tygr. Us. Šd.

Zurk, u, m. = crk. Z. = hlas vody z úzkého
hrdla sklenky tekoucí. Na Ostrav. Tč.

Zurkati, silnější než crkati, sickern. —
odkud. Zurká to ze sklenice rychle tak,
že přetéci může, crká jen po crku (tropfen-
weise) Us. Tč.

Zurkot, u, m. = bublání, das Murmeln.
Z. potůčku. Čch. Sl. Z. vlnek. Čch. Petrkl.
23. Vz Zurčeti

Zurna, y, f. samota u Budějovic PL.

Zúrne = zuřivě, vzdorně. Slov. Díval sa
dolu na dva oproti sebe z. stojace tábory.
P. Tóth. Trenč. M. 132.

Zúrny = zuřivý. Slov. Zúrny to boj. P.
Tóth. Trenč. M. 140. Boj bol krátky ale
zúrny. Chlpk. Sp. 169.

Zúročení, n., die Verzinsung. Z. kapitálu,
vkladu. Us. Pdl.

Zúročený; -en, a, o, verzinst. Z. jistina.
Us. Pdl.

Zúročitelný, verzinsbar, verzinslich. Nz.,
Dch. Z-né státní papíry. Us. Pdl.

Zúročiti, il, en, ení, zúrokovati, zúročovati
= na úroky dáti, verzinsen. — co: kapitál,