Předchozí (696)  Strana:697  Další (698) |
|
|||
697
|
|||
|
|||
Zurážeti, el, en, ení, alles o. nach einander
abhauen; beleidigen. — co. Všecky větve zurážel. — se nad kým. Všickni zurážíte se nade mnou, sich ärgern, Aegerniss nehmen. BR. II. 181. a. — ke komu. Ješto on se obával, že ke mně zurážíni jste a podlé toho jím pohrdáte. BR. II. 605. b. Zurčení, n. = hučeti. Vz Zurčeti. Z. by-
střiny. Akad. listy č. 3. Kdo uspává syna? Šumot lípy, zurčění vln. Pokr. Z. Hor. 122. Zurčeti, el, ení = hučeti, šuměti, hrčeti,
murmeln, Brausen. — abs. Potůček zurčí. Us. Dch., Kgl , Hlk. — kde. Dole zurčí bystřina. Pokr. Pot. 126. Tam, kdo pŕť hlavnia v dvé sa delí, pramienok zurčí hneď povedľa Phld. IV. 7. — odkud jak. Potok zurčí od hor. Osv. V. 825. Ten Ocean z hlu- boka zurčí rusalčiným hlasem. Čch. Sl. 10. — kudy: zahradou zurčí potok. Jedna se
usmívá jenom němě, druhé zurčí smích přese rty jako horský pramínek přes kaménky. Večeř. Pov. I. 57. Zurčí, n, jm. několika domků u Vsetína.
PL. Zurčivý, murmelnd. Vz Zurčeti. Z. pramen.
Hlk. Zurditi se = sraziti se, gerinnen. Mléko
rádo se zurdí, když je teplo. Na Ostrav. Tč Zůře, e, f., zastr. = zora, zoře. Troj.
Zuření, n., das Toben, Wüthen. Vz Zu-
řiti. Zuřezati, řezám a řeži; zuřezovati, alles
o. nach einander abschneiden. — co komu: ženám i pannám prsy zuřezati. V. Zuřezovati, vz Zuřezati.
Zuřický. Z. Hora. Arch. II. 459.
Zuřič, e, m. = zuřivec. Šm. Zuřičiti, il. en, ení, zum Zorn reizen.
Šm. Zuřiti (později: zuřiti), zuřím, zuř, ře
(íc), il, en, ení: zuřívati = (k hněvu) po- pouzeti, zum Zorn reizen. Ros. — k čemu. Žádná mě věc jiná k milosti nezuořila (ne- podnítila, nerozplamenila), jako že jsem se- znal, že od nie milován jsem. Biancof. 43. — koho čím. Pavel apoštolskou mocí všecky
zůřil, trestal, děsil. Kom. — Z., z, se = hněvati se, zpouzeti se, vztekati se, zornig o. grimmig werden, wüthen, ergrimmen. — abs. Zuřil boj, požár, nemoc, mor, Us. Pdl., válka. Pal. Děj. Nemaj to za slabosť, patri- archo, že ostreji nezachádzam s tebou. Slabý zúri, mocný pak shovieva. Zbr. Lžd. 223. Ona bledne, ona zúri, hnev po žilách kypí vrelý, jako vzteklá sem tam teka. z očú sršia pomsty strely. Č. Čt. I. 124. — se na koho. Brikc. — (se) proti komu. Zuřil jsi se proti mně V. Proti němuž (Filippovi) jako proti všechněm jáhnům bouře ta ob- zvláště zuřila; Bude-li proti novopovstalému křesťanství zuřiti. Sš. Sk 95., 141. — kdy. Z. v mukách bezmocně. Kká. K sl. j. 124 Místa ta byla naplněna mrtvolami od zuří- cího o té doby moru: Roku 1145. zuřila válka především kolem Řezna; Také v době nej- hlubšího míru divocí Kumani z-li strašně na svých loupežných výpravách v Rakousích. Ddk. II. 355., III. 127, Vl. 55. Válka roku 1626. v Němcích zuřila. Mus. 1880. 258. — |
kde. Vz Z. kdy. Mor zuřil mezi obyvatel-
stvem. Us. Pdl. V srdci mojom zúri búrka hrozná. Zbr. Lžd. 68. — jak. Bouře zuří s plnou prudkostí. Us. Pdl. Zúrim ako besná Ivica, keď jej mladé poberú z Brlohu. Zbr. Hry 34. Tú súdny deň. Mesto je na nohách a koľko tu ľudí, toľko tygrov. Všetko zúri ako v liutom besu. Zbr. Lžd. 29. Člověk hněvivý zuří jako lev, trhá sebou jako na řetěze (pes). Šd. exc. — kudy. Nemoc městem z-la, po městě. Us. Zuřivě = ukrutně, grimmig. Z. na koho
hleděti, někoho sužovati. V. Z. někomu mluviti. Kom. Zuřivec, vce, m., der Wütherich. Ros.,
Dch. Z-ci na okamžik, lichotníku do smrti se vyhýbej. Sbor. Z. kroutí očima. Bž. Zuřivěti, ěl, ění, anfangen zu wüthen,
rasen, toben. V. Zuřivka, y, f. = Lítice, Vzteklice, Eu-
menidka. Msn. Or. 121. Zuřivosť (ne: zůřivosť, vz Zuřiti), i, f. =
přísnosť, prudkosť, die Strenge, der Ernst. V., Jel. — Z. = vzteklosť, ukrutnosť, die Grausamkeit, Wuth, der Grimm. Z. hněvu I)., mysli. V. Ocasem lev sám sebe šibe a k větší z-sti. popuzuje. Koll. IV. 153 — Z. = žehravosť, die Eifersucht. D. Zuřivý (ne: zůřivý, vz Zuřiti), dříve
zeřivý = přísný, hněvivý, prudký, zornig, ernsthaft, streng. V. Zuřivý hlas boží. Kom. Pán zůřivými slovy ďábla vyhnal. BR. II. 164 a. — proti komu. Háj. — Z. = vzteklý, ukrutný, wüthend, wild, grausam, grimmig. Z-vými slovy. V. Z. člověk, D., větrové. Sych. Z. bouře, hled, zlosť, Dch., seč, Vrch., mysl, Bf., vztek židlů, Sš. J. 180., křik, Kká., stařec (nevrlý), Kom., záliba v něčem, Dk. P. 157., odpůrce, zápas. Mus. 1880. 469, 470. Z-výma očima na něho blýskal. Ddk. Má z-vou opici (zlostnou). Lpř. Oheň ohněm neuhasíš, z-vému nože nedávej. Šd., Bž., Hkš. Meče nedávej zuřivému, svobody mla- dému, statku hloupému a peněz útratnému. Hkš. — jak. Slepé z. Us. Dch. Je z. jako tygr. Us. Šd. Zurk, u, m. = crk. Z. = hlas vody z úzkého
hrdla sklenky tekoucí. Na Ostrav. Tč. Zurkati, silnější než crkati, sickern. —
odkud. Zurká to ze sklenice rychle tak, že přetéci může, crká jen po crku (tropfen- weise) Us. Tč. Zurkot, u, m. = bublání, das Murmeln.
Z. potůčku. Čch. Sl. Z. vlnek. Čch. Petrkl. 23. Vz Zurčeti Zurna, y, f. samota u Budějovic PL.
Zúrne = zuřivě, vzdorně. Slov. Díval sa
dolu na dva oproti sebe z. stojace tábory. P. Tóth. Trenč. M. 132. Zúrny = zuřivý. Slov. Zúrny to boj. P.
Tóth. Trenč. M. 140. Boj bol krátky ale zúrny. Chlpk. Sp. 169. Zúročení, n., die Verzinsung. Z. kapitálu,
vkladu. Us. Pdl. Zúročený; -en, a, o, verzinst. Z. jistina.
Us. Pdl. Zúročitelný, verzinsbar, verzinslich. Nz.,
Dch. Z-né státní papíry. Us. Pdl. Zúročiti, il, en, ení, zúrokovati, zúročovati
= na úroky dáti, verzinsen. — co: kapitál, |
||
|
|||
Předchozí (696)  Strana:697  Další (698) |